I zvíme o něm například: „Najednou odskočil od zábradlí, jehož se držel a šeptal vzrušeně: ´Někdo jde asi dolů, zábradlí se chvěje.´ Nahoře ozvaly se tiché plíživé kroky a mihotavá zář svíčky sem doletěla. Kam teď?“ Vzpomínáte však i na pozdější kreslenou variantu? Dlouhonožkova slova v ní parafrázuje Jarka Metelka, a to následujícím způsobem: „Pozor, pozor! Zábradlí se chvěje! Někdo se plíží tiše po schodech dolů!“
.
Z původní povídky Dům hrůzy je také patrno, že právě v onu „osudnou chvíli“ (šlo, mimochodem, o sobotu) měli hoši možnost ještě i utéci do své klubovny. Ale neudělali to. Proč ne? Protože by prý „toho odsud klíčovou dírkou příliš neviděli“. Schovali se místo toho radši „V rychlosti, kam se dalo. Vedoucí se ukryl pod necky, opřené o zeď.“ Hle! I to přece známe z pozdějšího seriálu, i když až ze 183. dílu Rychlonožka je prozrazen, kde se dotyčný právě pod jakési necky marně skryje před svými kolegy z dílny Tyčkou, Bagem a Strašounem. V našem případě však v komiksu ještě žádné necky neuzříme, asi že musel rychle „odsýpat“.
Zatímco v knize po zmíněné kapitole Dětský nářek následují ještě kapitoly Další podezření, Výprava do sklepa a Pohřeb v domě, seriál vskutku pádí. Všechny tři kapitoly odbyli Jan Fischer a jeho scénárista daleko, daleko svižněji…
Ale ke konkrétním situacím. Již v knižní kapitole Další podezření narazíme na hezkou scénu, v níž správce domu („podivín“, míní jeden z chlapců) cosi pokradmu hledá v bedničce s popelem – skoro před vlastním prahem. Tento akt se, přesunutý až úplně na konci, vyskytuje i v seriálu: na počátku vůbec posledního pokračování z pěti dílů nazvaného Rychlé šípy na omylu.
. V knize se také mluví o podezřelé vůni zvěřiny linoucí se ze správcova bytu. Tedy o pachu, jenž Tomy (v seriálu se z Tomyho stane Jindra Hojer) ucítí poté, co se správce vztyčí (v seriálu „odskočí“) od bedny. V komiksu naopak v díle Tajemství dvoukoláku vnímá vůni Červenáček. Porovnejme text bubliny nad Červenáčkovou hlavou s původními slovy v Neumannem ilustrované knize. Tomy: „Z bytu zavoněla ven nějaká pečená zvěřina. Jest to přepychové jídlo a přece správcova žena – jak víte – naříká pořád na bídu. Odkud mají tedy peníze na taková jídla? A co hledal správce v té bedně?“ Červenáček: „Cítíte tu vůni? To určitě u domovníků už zase pečou zvěřinu! A přece říkají pořád, že jim na maso nezbývá – to je podezřelé.“
Nechávám bez komentáře – a posuňme se dál příběhem. 39. kapitola (sedmá z osmi pojednávající o záhadách domu s naší klubovničkou) Tábora smůly se jmenuje Opona záhad se zdvihá. Oním domem je činžák, v jehož útrobách trvale žijí Červenáček a Rychlonožka (ostatní tři chlapci Rychlých šípů nikoli) a jeho předlohou je, jak se domnívám, dodnes existující dům na Korunní třídě v Praze, v němž Foglar strávil většinu života…
. Zatímco předchozí, šestá kapitola končí „hroznými“ slovy, která hoši zaslechnou skrze sklepní dveře („tak jsem zabil kluka“), sedmá už jim odhaluje veselou skutečnost. Poctivé karbaníky. V seriálu se děje totéž, ne však už na začátku pokračování, nýbrž těsně za jeho polovinou, v centru pokračování předposledního. A to včetně vysvětlení, proč je ve sklepě černá rakev. Jeden z karbaníků ji má (zkrátka) nazítří odevzdat. „Měla být odevzdána už dnes, ale abyste na mě dlouho nečekali, zavezl jsem ji sem. Přes noc ve sklepě vydrží, v průjezdu by mohla vzbudit pobouření!“
Což je ovšem další rozdíl oproti původní předloze, kde ještě čteme trochu kriminálnější vysvětlení vyslovené před chlapci jejich „bratrem vedoucím“, do jehož kůže se ovšem v pozdějším seriálu dostal Mirek Dušín: „Schází se tam potají několik karbaníků, kteří nemají dovolení od svých paňmaminek jíti do hostince. A tak hrají karty tady ve sklepě, když doma u nich už všechno spí. Jeden z nich dokonce ukradl v pohřebním ústavě za pomoci onoho veřejného posluhy rakev, aby měl na karty.“ Inu – jak vidíme, knižního zloděje Foglar v seriálu nahradil úplným poctivcem…
