Do toho! Dlouhé Bidlo vidíme poprvé bez „placatky“ hned v druhém z příběhů mu věnovaných: Dlouhé bidlo kuje pomstu (strana 65 souborného vydání), který poprvé vyšel 15. března 1940. Jde jednak o hned první dva obrázky, na kterých vidíme Dlouhé Bidlo, jak sedí doma (a to jedinkrát v celé historii seriálu), za druhé mu jeho placatka spadne při výprasku od Rychlých šípů. „Jsem ztracen!“ šeptá pak jako moucha na zemi a s rozježenou kšticí civí na blížícího se starého Duška a jeho opasek… Běda, dojde opravdu k očekávanému výprasku a on bez čepice logicky zůstává i na následujících dvou obrázcích… Prohlédněte si je dobře, už ho prostovlasého skoro neuvidíte.
Plyne snad z toho všeho i nějaké poučení? Jistě. Dlouhé Bidlo rozhodně nebude až takové „monstrum“ a aspoň doma placatku odkládá. Zvláštní je ovšem, že ji má později na hlavě i ve chvíli, kdy stojí (se zlomeným šťouchadlem) po pás ve vodě v příběhu Rychlé šípy vnikají do pevnosti (strana 196). Jak to? Jen chvilku předtím se přece zřítil na hlavu a zcela svisle z terasy. Zrovna tak v příběhu Bratrstvo kočičí pracky trochu navlhlo (strana 229) se Bidlo zoufale vrhá ze šlapohybu do řeky, a to fakticky šipkou, a přece pak vychází na nábřeží s placatkou zase na temeni. A tak vykoukne i z kašny (Rychlé Šípy zachraňují Dlouhé Bidlo, strana 313), kde mu čapka padá až na předposledním obrázku… „Očepičkován“. Zůstává i po ďábelské jízdě na kolečkových bruslích, končící ošklivým pádem (strana 220).
Co říci o samotné hnědé čepici Dlouhého Bidla? Že nejde v žádném případě o rádiovku, nicméně se lze možná vskutku domnívat, že podobnou pokrývku hlavy nosívali někteří příslušníci dělnické třídy. A za vytvoření ničemy, který je „očividně“ dělnického původu, byl Foglar v souvislosti s Dlouhým Bidlem kritizován!
Bohouš(ek) a jeho vnadná výstroj
Bez pokrývky hlavy Bohouše poprvé uvidíme hned při jeho prvním výskytu, totiž v příběhu Rychlé šípy proti Dlouhému Bidlu (strana 64), který poprvé vyšel 8. března 1940. Hned na prvním obrázku tohoto pokračování Bohouš kapuci nemá, a to proto, že zkrátka stojí ve školní třídě. Pak… ji však už nosí vždy, i když se tento doplněk trochu mění.
Na konci oné zimy, kdy jsme se s Bohoušem seznámili, byla kapuca hnědá. Taková zůstává i později (Rychlé šípy pronásledují Bambuse, strana 117), všimněme si ale, že Junek později oblékl Bohouše do zelené kombinézy. Tu už Bohouš zase nemá v příběhu Rychlé šípy pletou sítě (strana 120), kde se vrací jeho původní podoba (včetně žluté šály) a kde je sice Bidlo chvíli bez čepice, to však, pěkně prosím, nepočítejme, vždyť se přestrojil za ženu.
Po válce (Piskloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva, strana 126) došlo k dalšímu posunu a Bohouše poprvé vidíme v zelené kapuci, která je pevně spojena s kombinézou. Šála zůstala, ale je červená, anebo je to spíš jakýsi šátek. Všimněme si nicméně, že v příběhu Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova (strana 149) je už zase Bohouš (navíc s obrovským otazníkem nad hlavou) v původní podobě, s níž začínal. Tedy hnědé kalhoty, zelená bunda, žlutá šála a hnědá kapuca (a znovu vizme třeba i na straně 152).
V trilogii, která začíná příběhem Kočičí pracka chystá léčku (strana 154-156), je však Bohoušek opět v úboru B, tj. kompletní zelené kombinéze s kapucou a rudou šálou. Ano, zdá se, že Bohouš obé střídal. Se žlutou šálou se znovu bojí v boji po boku Podkováků i ve většině pozdějších příběhů, i když je nutno říct, že Marko Čermák si práci rád zjednodušoval, a tak šály Bohouška místy zbavil (Rychlé šípy a podfukář, strana 241), i když ne napořád (Rychlé šípy zachycují stopu po Fan-Tanu, strana 284). Každopádně nakonec šálu přetavil skoro jenom v jakousi stuhu…
Na pátém obrázku příběhu Bratrstvo kočičí pracky stíhá trest (10. 12. 1946) chlapci Rychlých šípů strčili Bohouše bez kapuce pod pumpu a znovu ho bez ní spatříme i na obrázku posledním. „K pumpě s ním! Shoďte mu tu jeho věčnou kapuci a pořádně ho umyjte!“ velí v tomto díle autoritativně Mirek Dušín. A to je také konec Bohoušovy image!
Plyne snad z toho všeho i nějaké poučení? Jistě. Dlouhé Bidlo rozhodně nebude až takové „monstrum“ a aspoň doma placatku odkládá. Zvláštní je ovšem, že ji má později na hlavě i ve chvíli, kdy stojí (se zlomeným šťouchadlem) po pás ve vodě v příběhu Rychlé šípy vnikají do pevnosti (strana 196). Jak to? Jen chvilku předtím se přece zřítil na hlavu a zcela svisle z terasy. Zrovna tak v příběhu Bratrstvo kočičí pracky trochu navlhlo (strana 229) se Bidlo zoufale vrhá ze šlapohybu do řeky, a to fakticky šipkou, a přece pak vychází na nábřeží s placatkou zase na temeni. A tak vykoukne i z kašny (Rychlé Šípy zachraňují Dlouhé Bidlo, strana 313), kde mu čapka padá až na předposledním obrázku… „Očepičkován“. Zůstává i po ďábelské jízdě na kolečkových bruslích, končící ošklivým pádem (strana 220).
Co říci o samotné hnědé čepici Dlouhého Bidla? Že nejde v žádném případě o rádiovku, nicméně se lze možná vskutku domnívat, že podobnou pokrývku hlavy nosívali někteří příslušníci dělnické třídy. A za vytvoření ničemy, který je „očividně“ dělnického původu, byl Foglar v souvislosti s Dlouhým Bidlem kritizován!
Bohouš(ek) a jeho vnadná výstroj
Bez pokrývky hlavy Bohouše poprvé uvidíme hned při jeho prvním výskytu, totiž v příběhu Rychlé šípy proti Dlouhému Bidlu (strana 64), který poprvé vyšel 8. března 1940. Hned na prvním obrázku tohoto pokračování Bohouš kapuci nemá, a to proto, že zkrátka stojí ve školní třídě. Pak… ji však už nosí vždy, i když se tento doplněk trochu mění.
Na konci oné zimy, kdy jsme se s Bohoušem seznámili, byla kapuca hnědá. Taková zůstává i později (Rychlé šípy pronásledují Bambuse, strana 117), všimněme si ale, že Junek později oblékl Bohouše do zelené kombinézy. Tu už Bohouš zase nemá v příběhu Rychlé šípy pletou sítě (strana 120), kde se vrací jeho původní podoba (včetně žluté šály) a kde je sice Bidlo chvíli bez čepice, to však, pěkně prosím, nepočítejme, vždyť se přestrojil za ženu.
Po válce (Piskloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva, strana 126) došlo k dalšímu posunu a Bohouše poprvé vidíme v zelené kapuci, která je pevně spojena s kombinézou. Šála zůstala, ale je červená, anebo je to spíš jakýsi šátek. Všimněme si nicméně, že v příběhu Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova (strana 149) je už zase Bohouš (navíc s obrovským otazníkem nad hlavou) v původní podobě, s níž začínal. Tedy hnědé kalhoty, zelená bunda, žlutá šála a hnědá kapuca (a znovu vizme třeba i na straně 152).
V trilogii, která začíná příběhem Kočičí pracka chystá léčku (strana 154-156), je však Bohoušek opět v úboru B, tj. kompletní zelené kombinéze s kapucou a rudou šálou. Ano, zdá se, že Bohouš obé střídal. Se žlutou šálou se znovu bojí v boji po boku Podkováků i ve většině pozdějších příběhů, i když je nutno říct, že Marko Čermák si práci rád zjednodušoval, a tak šály Bohouška místy zbavil (Rychlé šípy a podfukář, strana 241), i když ne napořád (Rychlé šípy zachycují stopu po Fan-Tanu, strana 284). Každopádně nakonec šálu přetavil skoro jenom v jakousi stuhu…
Na pátém obrázku příběhu Bratrstvo kočičí pracky stíhá trest (10. 12. 1946) chlapci Rychlých šípů strčili Bohouše bez kapuce pod pumpu a znovu ho bez ní spatříme i na obrázku posledním. „K pumpě s ním! Shoďte mu tu jeho věčnou kapuci a pořádně ho umyjte!“ velí v tomto díle autoritativně Mirek Dušín. A to je také konec Bohoušovy image!
