. O to více se oči fanoušků upřely na právě vydané komiksové Hochy od Bobří řeky, o to větší bylo jejich očekávání, o to výše byla nastavena laťka tvůrčímu týmu. Nakladatelství Olympia pečující o souborné vydávání Jestřábova díla tolik sledovaný počin ideálně načasovalo a věnuje ho symbolicky jako dárek Foglarovi k jeho nedožitým stým narozeninám, jeho čtenářům a pokračovatelům.
V tomto duchu nakladatel úspěšně navazuje knihařským zpracováním, redakční prací a úpravou publikace. Tu je možné v knihovničce bez ostychu zařadit vedle dvou stávajících olympiáckých souborů Rychlé šípy a Svorní Gambusíni. Čeká na nás shodný styl obálky a její barevné ladění, stejná vazba a papír. Je tu rozšafný úvod, dnes v knihách nikoliv automatický obsah, a dokonce i přehled bobříků pro potenciální zájemce o jejich lov. Absence odborného doslovu (o který se v předcházejících svazcích staral Václav Nosek) je sice pochopitelná, leč v žádném případě by neškodil.
. JOho, šiKUJTE PROTI ZMĚNÁM!
Prolistujeme-li zběžně knihu Hoši od Bobří řeky, dýchne na nás v první řadě atmosféra starých rychlošípáckých příběhů kreslených především Janem Fischerem. Ovšem už po několika stránkách četby je tento pocit přetlačen dojmem určité křečovitosti a prostoduchosti. Hlavním důvodem je to, že se autoři nevydali vlastní cestou, což je zároveň i největší nedostatek celého komiksu.
Prolistujeme-li zběžně knihu Hoši od Bobří řeky, dýchne na nás v první řadě atmosféra starých rychlošípáckých příběhů kreslených především Janem Fischerem. Ovšem už po několika stránkách četby je tento pocit přetlačen dojmem určité křečovitosti a prostoduchosti. Hlavním důvodem je to, že se autoři nevydali vlastní cestou, což je zároveň i největší nedostatek celého komiksu.
V zásadě je jedno, zdali čtenář zná knižní Foglarovu předlohu či nikoliv. Že je komiks vlastně jen jejím prostým přepisem doplněným obrázky, je totiž evidentní bez nějakého velkého zkoumání. Ivana Peroutková, která scénář komiksu napsala, neváhala a ponechala spoustu textů v původní podobě. To, že do samostatných rámečků nasoukala moralistní Foglarovy výzvy k lepšímu životu, je celkem přehlédnutelné, na to je čtenář koneckonců zvyklý. Ale stránky, na nichž je textu pomalu více než kresby, působí v dnešní době hodně archaicky. V tomto kontextu nelze očekávat zásadních změn ani ve stavbě příběhu, zápletkách, vypuštění či naopak důrazu na určité pasáže.
.
Na druhou stranu se však nedá říci, že by se Hoši od Bobří řeky špatně četli. Je to dáno jednak kvalitou literární předlohy, druhak solidní čitelností, rozvržením a udržováním standardního napětí. Na tom má zásluhu i Milan Teslevič, jehož příjemná, uhlazená kresba zaujme hlavně propracovaností mimiky obličejů, dokonale zvládnutou anatomií a vyváženou barevností. Tolik chvály už se nedá směrovat vůči celkovému kresebnému pojetí komiksu. Je z něj cítit až přílišná snaha navázat na fischerovskou klasiku, strach nepřekročit mantinely, nastavené kdysi dávno před desítkami let. Z kresby tak čiší strnulost, mechanické překreslování scénáře, primitivní kompozice stránek, nulová invence. Přitom by často stačilo tak málo! Občasné náznaky, jak by to mohlo vypadat, nalézáme třeba na straně 54, kde lidské stíny na zdi evokují v textu popisovaný příměr hry kočky s myší. Nebo do zelena laděné obrázky při odhalování zelené příšery. Škoda, že takových momentů není více!
Na druhou stranu se však nedá říci, že by se Hoši od Bobří řeky špatně četli. Je to dáno jednak kvalitou literární předlohy, druhak solidní čitelností, rozvržením a udržováním standardního napětí. Na tom má zásluhu i Milan Teslevič, jehož příjemná, uhlazená kresba zaujme hlavně propracovaností mimiky obličejů, dokonale zvládnutou anatomií a vyváženou barevností. Tolik chvály už se nedá směrovat vůči celkovému kresebnému pojetí komiksu. Je z něj cítit až přílišná snaha navázat na fischerovskou klasiku, strach nepřekročit mantinely, nastavené kdysi dávno před desítkami let. Z kresby tak čiší strnulost, mechanické překreslování scénáře, primitivní kompozice stránek, nulová invence. Přitom by často stačilo tak málo! Občasné náznaky, jak by to mohlo vypadat, nalézáme třeba na straně 54, kde lidské stíny na zdi evokují v textu popisovaný příměr hry kočky s myší. Nebo do zelena laděné obrázky při odhalování zelené příšery. Škoda, že takových momentů není více!
Otázkou samozřejmě zůstává, jaké bylo zadání nakladatele. Pokud chtěl ortodoxně navázat na své předcházející foglarovské tituly i po komiksové stránce, nelze tvůrcům příliš vyčítat – jejich manévrovací pole bylo příliš ohraničené. Jestli jim však nechal volné ruce, jedná se o docela nezanedbatelný průšvih, poněvadž druhá šance zkomiksovat seriózně Hochy od Bobří řeky se zřejmě hned tak nenaskytne.
Z Bornea do Stínadel
Sluší se ještě dodat, že se Olympia u příležitosti Foglarova kulatého výročí vytasila se dvěma doprovodnými tiskovinami. První z nich je Pamětní list k prvnímu vydání Hochů od Bobří řeky Jaroslava Foglara. Jsou na něm vyobrazeni všichni hlavní hrdinové, tedy Rikitan, dvanáctka jeho bobřích hochů a ideové vzory Roy, Farell a Svištící šíp. Ve spodní části se nacházejí podpisy tvůrců – výtvarníka Oldřicha Pošmurného, kreslíře M. Tesleviče a scénáristky I. Peroutkové.
Sluší se ještě dodat, že se Olympia u příležitosti Foglarova kulatého výročí vytasila se dvěma doprovodnými tiskovinami. První z nich je Pamětní list k prvnímu vydání Hochů od Bobří řeky Jaroslava Foglara. Jsou na něm vyobrazeni všichni hlavní hrdinové, tedy Rikitan, dvanáctka jeho bobřích hochů a ideové vzory Roy, Farell a Svištící šíp. Ve spodní části se nacházejí podpisy tvůrců – výtvarníka Oldřicha Pošmurného, kreslíře M. Tesleviče a scénáristky I. Peroutkové.
. Mnohem zajímavější je jistě dvacetistránkový sešit nazvaný S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel. Nabízí totiž nejen úvodník Slavomila Janova, Jestřábův životopis, medailonky ilustrátorů jeho knih a kreslířů jeho komiksů, historii čtenářský klubů, táborů a kronik, přehled materiálů vydaných ke stému výročí a obálky všech foglarovek z Olympie, ale také dva komiksy. Čtyřstránkovou Expedici Borneo nakreslil Jiří Petráček podle scénáře Ivany Peroutkové zpracovávající Foglarovu dobrodružně-cestovatelskou hříčku. Poslední strana je symbolicky věnována poetické náladovce Od Bobří řeky do Stínadel. Atmosférický a především neodolatelně vyzývající kraťásek tvůrčí dvojice Windy – Oskar (pod druhou přezdívkou je skrytý opět J. Petráček) je možná tím nejlepším, co celý komplet Hoši od Bobří řeky nabízí…
