. Pravda, celkem snadno by se v něm sice našly nějaké úlety (jako třeba horší tisk některých stránek či pár gramatických chybiček), ale ty blednou úměrně k faktu, že Sorrel je doposud čistokrevný FANZIN! Laťku své kvality soustavně číslo od čísla překonává a dá se proto předpokládat, že příště se redakční trojka Dan Černý, Daniel Binko a Roman Veseta podobných šmejdů vyvaruje. A že od vydání sedmičky uplynuly skoro dva roky? Na české poměry nic neobvyklého, právě naopak, Sorrelu blahopřejme vše nejlepší k již šesti letům, po které nás obveseluje svou přítomností.
Pro všechny natvrdlíny, co to nepochopili: ano, Sorrel je především o zábavě. Srandu v prvních číslech téměř výhradně zajišťovalo hypertvůrčí duo Černý/Binko, teď na naše bránice útočí celá smečka autorů – i to je důkaz toho, že Sorrelu se podařilo vzbudit zájem mezi kreslící veřejností. Celé řadě autorů svým prostřednictvím umožnil publikační premiéru (Zemková), jiným dal šanci k návratu (Tatarka).
Poměrně zajímavou praxí posledních čísel se stalo jejich monotematické zaměření (šestka – reklama, komerce a globalizace, sedmička – sex a jiné podobné mezilidské vztahy), tentokráte přišlo na řadu UFO a mimozemské civilizace. Což je téma na jednu stranu svou pestrostí námětů nesmírně vděčné, leč zároveň ošemetné, vždyť o ufonech už toho bylo napsáno a nakresleno tolik… Zúčastněným autorům se dařilo tu s větším, tu s menším úspěchem; celkově se však dá říci, že vyložený propadák tu nenajdeme.
UFOlněme se tedy, cesta za zelenými mužíčky může začít…
UFOlněme se tedy, cesta za zelenými mužíčky může začít…
. Ufin, Fanouš, Mrskles a ti další
Jan Tatarka ve vstupní grotesce Ufin (jejíž stejnojmenný hrdina shlíží i z titulní strany) rezignuje na jakoukoliv (hlubší) myšlenku a pere to do čtenáře z nepřetržitého nábojového pásu ztřeštěných gagů a srandiček. Dostatek humoru a technicky zvládnutá, zároveň naprosto ulítlá kresba zcela vystihující charakter příběhu dělají z Ufina solidní kousek, hodný čestné úlohy otevíráku. V podobně ulítlém duchu se nese i na první pohled méně vykreslenou rukou zpracovaná Neúspěšná mise Daniely Zemkové.
Jan Tatarka ve vstupní grotesce Ufin (jejíž stejnojmenný hrdina shlíží i z titulní strany) rezignuje na jakoukoliv (hlubší) myšlenku a pere to do čtenáře z nepřetržitého nábojového pásu ztřeštěných gagů a srandiček. Dostatek humoru a technicky zvládnutá, zároveň naprosto ulítlá kresba zcela vystihující charakter příběhu dělají z Ufina solidní kousek, hodný čestné úlohy otevíráku. V podobně ulítlém duchu se nese i na první pohled méně vykreslenou rukou zpracovaná Neúspěšná mise Daniely Zemkové.
. Za jeden z vrcholů Sorrelu č. 8 lze považovat androidně-politicko-ufonistickou obskurní mlátičku Versus protřelého komiksového harcovníka Michala Opitze. Opět sice nekončí nějakou výjimečnou myšlenkou či náznakem nového filozofického směru, ale je opravdovým zážitkem sledovat kompozici stránek, švih příběhu docílený pohybem kamery a změnami tempa a především skvěle ztvárněný souboj lidského spasitele Pro-digyho s mimozemskou stvůrou. Potěší i spousta různých drobných vychytávek (jako třeba hekací scénka z prezidentova domácího pokoje) a kdyby pro nic jiného, tenhle komiks si prostě musíte zamilovat už jen kvůli slaďoučkému minipříběhu odehrávajícímu se na druhém a předposledním obrázku (snad neprozradíme příliš, naznačíme-li, že se týká kouření).
Zajímavou hříčkou beze slov je úsměvná a přitom varovná jednoaktovka Pavly Dudové Warriors, kterou je možné díky zrcadlovému převrácení na dvoustraně prohlížet z libovolné strany. Pod pivní humoreskou Poselství i pod časovým zamotancem Maglajs je podepsaný Daniel Binko. V prvním případě má na svědomí pouze scénář, kresba je dílem Kamila Tatara; ve druhém se zhostil kompletní tvorby čerpaje z námětu Romana Vesety. Jedná se o klasické binkovské výtvory, tzn. prošpikované poťouchlými a vtipnými dialogy a zakončené absurdní pointou.
. Nejdelší číslo čísla si však pro sebe (pochopitelně) rezervoval pan domácí Dan Černý: 24stránkový hororový opus Fanouš & Klytora – Dramatická tragédie se ze začátku tváří jako tuctová zombiácká vyvražďovačka, postupně však přerůstá v zamotaný thriller hodný svého názvu. Černý dokonale ovládá anatomii, grimasy a umně buduje atmosféru, takže i když po obsahové stránce se tentokráte jednoznačně nejedná o žádnou pecku, o parádní zábavu stoprocentně.
. Zbytek tohoto Sorrelu vyplňují tu více, tu méně vtipné kraťásky a stripy (Šnek a Brouk Brunďa Dana Černého, Parazitní štěk Romana Vesety, Mrskles & Pnětluk a Kouzelné sluchátko Daniela Binka a Poslední kulka Michala Opitze) a průvodní slovo fiktivního konferenciéra Arnošta Kunce. Zde se sluší vyzdvihnout, že veškeré doprovodné texty napsal Černý vlastní rukou a nikoliv ve zcizeném počítači.
A přesně takový je Sorrel č. 8: upřímný, nefalšovaný, dělaný s nadšením, láskou a vírou v lepší komiksové časy. Prostě fanzin jak má být.
A přesně takový je Sorrel č. 8: upřímný, nefalšovaný, dělaný s nadšením, láskou a vírou v lepší komiksové časy. Prostě fanzin jak má být.
