
Pro všechny natvrdlíny, co to nepochopili: ano, Sorrel je především o zábavě. Srandu v prvních číslech téměř výhradně zajišťovalo hypertvůrčí duo Černý/Binko, teď na naše bránice útočí celá smečka autorů – i to je důkaz toho, že Sorrelu se podařilo vzbudit zájem mezi kreslící veřejností. Celé řadě autorů svým prostřednictvím umožnil publikační premiéru (Zemková), jiným dal šanci k návratu (Tatarka).
Poměrně zajímavou praxí posledních čísel se stalo jejich monotematické zaměření (šestka – reklama, komerce a globalizace, sedmička – sex a jiné podobné mezilidské vztahy), tentokráte přišlo na řadu UFO a mimozemské civilizace. Což je téma na jednu stranu svou pestrostí námětů nesmírně vděčné, leč zároveň ošemetné, vždyť o ufonech už toho bylo napsáno a nakresleno tolik… Zúčastněným autorům se dařilo tu s větším, tu s menším úspěchem; celkově se však dá říci, že vyložený propadák tu nenajdeme.
UFOlněme se tedy, cesta za zelenými mužíčky může začít…
UFOlněme se tedy, cesta za zelenými mužíčky může začít…

Jan Tatarka ve vstupní grotesce Ufin (jejíž stejnojmenný hrdina shlíží i z titulní strany) rezignuje na jakoukoliv (hlubší) myšlenku a pere to do čtenáře z nepřetržitého nábojového pásu ztřeštěných gagů a srandiček. Dostatek humoru a technicky zvládnutá, zároveň naprosto ulítlá kresba zcela vystihující charakter příběhu dělají z Ufina solidní kousek, hodný čestné úlohy otevíráku. V podobně ulítlém duchu se nese i na první pohled méně vykreslenou rukou zpracovaná Neúspěšná mise Daniely Zemkové.

Zajímavou hříčkou beze slov je úsměvná a přitom varovná jednoaktovka Pavly Dudové Warriors, kterou je možné díky zrcadlovému převrácení na dvoustraně prohlížet z libovolné strany. Pod pivní humoreskou Poselství i pod časovým zamotancem Maglajs je podepsaný Daniel Binko. V prvním případě má na svědomí pouze scénář, kresba je dílem Kamila Tatara; ve druhém se zhostil kompletní tvorby čerpaje z námětu Romana Vesety. Jedná se o klasické binkovské výtvory, tzn. prošpikované poťouchlými a vtipnými dialogy a zakončené absurdní pointou.


A přesně takový je Sorrel č. 8: upřímný, nefalšovaný, dělaný s nadšením, láskou a vírou v lepší komiksové časy. Prostě fanzin jak má být.