. Osobně si myslím, že celý kult Hany a Hany je uměle vyhoněným fenoménem vlivnými lidmi z Prahy. Zatím jsem totiž nedokázal potkat skutečného fandu tohoto stripu. A stejně tak jsem nenašel na fádních dobrodružstvích dvou tuctových studentek nic vyloženě fascinujícího, díky čemuž by si onu současnou popularitu zasloužily.
Nástrahy vtipu
Měl by být hlavním trumfem v rukách tvůrců humor? No jistě! Nadhled a gag patří ke komiksovým stripům stejně pevně jako Pinďa k Fifince. Vtipnost Hany a Hany se však velmi zřídka dostane nad hranici průměru. Ano, já vím, hlavním záměrem nebylo šlehat frky jak v továrně na fóry Petra Novotného, ale spíše nechat čtenáře rochnit se v takových těch dialozích o ničem. Zkrátka taková ta atmosféra nudných odpolední a stereotypních večerů. Jenže to neznamená, že když se nudí hlavní hrdinky, musí se nudit i čtenář.
Měl by být hlavním trumfem v rukách tvůrců humor? No jistě! Nadhled a gag patří ke komiksovým stripům stejně pevně jako Pinďa k Fifince. Vtipnost Hany a Hany se však velmi zřídka dostane nad hranici průměru. Ano, já vím, hlavním záměrem nebylo šlehat frky jak v továrně na fóry Petra Novotného, ale spíše nechat čtenáře rochnit se v takových těch dialozích o ničem. Zkrátka taková ta atmosféra nudných odpolední a stereotypních večerů. Jenže to neznamená, že když se nudí hlavní hrdinky, musí se nudit i čtenář.
. Scenárista Miloš Čermák si uřízl pořádný krajíc, když se pustil do takovéhoto dialogového masa, protože napsat plkání o ničem dvou znuděných hrdinek tak, aby se u toho čtenář bavil, není legrace. Hovory musí být živé a nápadité, ačkoliv to trochu odporuje záměru. Hana a Hana často většinou mluví tak, jak mluví skutečné průměrné studentky a zkuste si někdy poslouchat (třeba v hospodě) rozhovor dvou podobně starých holek z masa a kostí. Puknete nudou! Nuda v komiksu (ale i v knize, filmu atd.) se musí trochu nadstavit, okořenit, vylepšit, aby byla záživná.
Nicméně v mnoha stripech, které kniha obsahuje, se autoři pokusili i o skutečný gag a ten většinou dopadl hůř, než stripy bez pointy. Každý druhý kousek má v podstatě naprosto stejnou kostru vtipu: Hana a Hana se o něčem baví, třeba odsuzují něčí chování, aby se náhle ukázalo v poslední „roztínající“ hlášce, že ony se chovají stejně jako ten či to, co odsuzovaly. A nebo se z rádoby filozofických problémů poslední „roztínající“ hláškou dostanou do ryze materiálního smýšlení. A tenhle stokrát obehraný typ vtipu se v Haně a Haně objevuje skutečně mockrát. Je to neustále totéž, akorát jednou se baví o nadávání lidí na počasí (aby si nakonec sami postěžovaly) a nebo o tom, jak se blbá Hilda vnutila na svůj vlastní narozeninový večírek a že její snaha upoutat na sebe pozornost je trapná, abychom se v poslední větě dověděli, že Hana (ta s těmi prsy) se tam svlíkla skoro donaha. A když už se neví kudy kam, rozetne se vše (a bohužel velmi, velmi často) hláškou ve stylu: „A myslíš že ta holka z béčka má hezčí prsa než já?“ nebo: „A myslíš, že v tom butiku maj ještě otevřeno?“ Je to neustále tentýž vtip, který je notabene dost vousatý, takže jsem se mu nesmál ani když jsem ho v Haně a Haně četl poprvé.
. Přesto občas vysvitnou světlé výjimky. Nejvíc jsem se pobavil asi u stripu O antihmotě. Zkrátka v řídkých případech umí Hana a Hana příjemně překvapit. Je to však příliš málo na to, abych pochopil, proč je kolem nich tak veliký humbuk, proč mají své vlastní představitelky v našem reálném světě, proč je jejich veliká freska v jistém divadle, nebo kde.
Nástrahy písíčka
Nu, dobrá, scénář tedy světový příliš není, ovšem komiks jsou také obrázky, tak třeba jsou tyhle dvě holky slavné díky geniálnímu výtvarnu. Skutečně, obrázky slovenského kreslíře Miloše Gašparce nesou výraznou známku nezaměnitelného rukopisu zdatného výtvarníka. Ujíždí mu anatomie, ujíždí mu perspektiva, jeho postavy jsou plakátově ploché, spíše vypadají jako vystřežené papírové figurky umístěné do nějakého dioráma, ovšem díky velmi jisté lince a tahu a ikonickému vzhledu se výše zmíněné zápory mění v tutové klady a Gašparcův výtvarný projev umocňují. Díky tomu pak Hana a Hana vypadají vyloženě komiksově a pop artově. Navíc díky promyšleným barevným kombinacím obou hrdinek (opoziční barvy modrá a oranžová) je jejich vzezření nezaměnitelné. Zkrátka jsou velmi okulibé. Krásně by se vyjímaly na žvýkačkách, kondomech nebo slipech. Horší je to v samotných stripech.
Nu, dobrá, scénář tedy světový příliš není, ovšem komiks jsou také obrázky, tak třeba jsou tyhle dvě holky slavné díky geniálnímu výtvarnu. Skutečně, obrázky slovenského kreslíře Miloše Gašparce nesou výraznou známku nezaměnitelného rukopisu zdatného výtvarníka. Ujíždí mu anatomie, ujíždí mu perspektiva, jeho postavy jsou plakátově ploché, spíše vypadají jako vystřežené papírové figurky umístěné do nějakého dioráma, ovšem díky velmi jisté lince a tahu a ikonickému vzhledu se výše zmíněné zápory mění v tutové klady a Gašparcův výtvarný projev umocňují. Díky tomu pak Hana a Hana vypadají vyloženě komiksově a pop artově. Navíc díky promyšleným barevným kombinacím obou hrdinek (opoziční barvy modrá a oranžová) je jejich vzezření nezaměnitelné. Zkrátka jsou velmi okulibé. Krásně by se vyjímaly na žvýkačkách, kondomech nebo slipech. Horší je to v samotných stripech.
. Gašparec se nikdy neměl dostat k počítači! Sice by z něj asi tím pádem nebyl architekt, ale současně by Hana s Hanou nemusely střídat šílená prostředí. Ze sbírky komiksů ve třetí knize mám dojem, že se výtvarník nedokázal pořádně rozhodnout, jak to vlastně pojme. Máme tu období ručně kresleného prostředí, které jednoznačně vede. Pak jsou tu experimenty s Photoshopem, kdy jsou ke kresbám přidávány upravené fotografie, občas ve velmi nešetrných kolážích (třeba hladina jezera odrážející čisté modré nebe a nad jezerem bouřkové mraky – to teda vypadá fakt hodně divně) a nakonec nejhorší varianta: kombinace s 3D pozadím vymodelovaným v počítači. Pak si ještě Miloš trochu zalaškoval s rastry, které pro změnu dodaly obrázkům komiksovější příchuť a nepůsobí už tak násilně a drasticky. Také tu můžeme narazit na období, kdy místo komiksů kreslil pouze jakési orientační obrázky. Ty nejsou špatné, ale pokud by byla celá kniha složena z takovýchto ilustrací, četli byste tuto recenzi pravděpodobně na jiném než komiksovém webu.
.
Toto divoké, rozkolísané hledání toho pravého výtvarného doplňku k hlavním hrdinkám plus nešvary počítače (mechanické zmenšování postaviček, které zjemní linku a tak jsou některé tlustě konturované, jiné tence) tvoří jakýsi gulášovitý celek. Bohužel musím konstatovat, že přes slušné, ale znatelně nešetrné výtvarno je Hana a Hana od Miloše a Miloše spíše podprůměrným komiksem a skutečně shledávám jejich popularitu uměle a nepřirozeně přiživovanou především časopisem Reflex, který neváhá zveřejnit cokoliv, co se kolem těchhle dvou krásek šustne.
. Ovšem abychom Hany jenom nehaněli. Knížečka jako taková je velmi pěkně a pečlivě provedená, nechybí malé medailonky autorů na přebalu, kvalitní křídový papír, tisk vysoké úrovně, slušná vázaná vazba a nezaměnitelná knižní vůně. Díky nakladatelství BB/art se z nezáživných Han stala příjemná knížečka, která svátečního konzumenta komiksů potěší. Protřelí komiksáři si v knihkupectví pořídí spíš něco echtovnějšího, něco, za co se před svými členy komiksového gangu nemusí stydět. Třeba opět Anču a Pepíka v akci.
PS: Další kniha Hany a Hany vyjde zřejmě v jiném, než čtvercovém formátu. Reflex už na tom pracuje.
PS: Další kniha Hany a Hany vyjde zřejmě v jiném, než čtvercovém formátu. Reflex už na tom pracuje.
