V knize Tábor smůly se také dozvíme, že rakev na ramenou mužů spatřili kluci přesně ve 20.15, když „venku na věži tloukly hodiny“. Což, jen tak mimochodem, spolu s klášterní zahradou umožňuje dům na Starém Městě situovat zcela přesně – já tam byl.
„Temné rány“ chlapcům v původní próze asociují motyky, jimiž muži ve sklepě… snad kopou hrob pro ono umučené dítě z rakve. Ale to v seriálu už taky není a v původní verzi hoši černou rakev pouze náhle uvidí ve sklepním výklenku a až v seriálu se přes ni jeden z nich (totiž Červenáček) i natáhne, aby krátce odlehčil humorným „o co jsem to, himbajs, zakop?“ Ona rakev je ovšem prázdná – a Mirek do ní svítí baterkou. V původní verzi ne, tam mají hoši jenom svíčku. Mirek komentuje prázdnotu truhly známými slovy: „Ať jsem bukanýr, jestli tomu všemu rozumím.“ V prozaické variantě komentuje ještě Tomy zahučením: „Ať se propadnu, rozumím-li tomu všemu.“
.
V knize se rovněž od jednoho z karbaníků dovídáme: „Ještě, že je vedle v domě ta udírna. Jinak bychom tady zmrzli.“ V seriálu pouze jeden z hráčů říká: „Snad se dají ale zastrašit ti kluci v jejich klubovně, a my bychom se scházeli pak tam! Tady je zima!“ Z komiksu vypadlo i to, že chlapci uvažovali o existenci penězokazecké dílny. Z původní předlohy také zvíme, že domovník ve městě králíky vlastně chovat nesměl…
Naopak příkladem toho, co seriál přidal, může být hledání stop pod okem klubovny ráno po zahlédnutí úděsné tváře. A spousta humoru, produkovaného hlavně Červenáčkem („To víš, on někdo kvůli tobě potáhne za sebou po schodech na provázku necky.“) a Rychlonožkou („Dobrou noc, kamarádi – a nám dvěma budiž v tomto tajuplném domě nebe milostivo!“).
.
A ještě poslední poznámka. Původní verze se vyznačuje i zvláštním přerušením děje před kapitolou Dětský nářek. Onen „bledý chlapec“ zde totiž prý přerušil vyprávění. „Vypotácel se mlčky“ z Jestřábova bytu „rozrušený až do krajnosti“ a odešel vstříc zbytku příhod. Čili na onu výpravu do sklepa, aby se vrátil „až za dlouhou dobu po tomto večeru - a podivný příběh dopovídal“…
Závěrem už jen zdůrazněme a zdetailněme datace. 32. až 40. kapitola Tábora smůly vznikly z povídky Dům hrůzy, kterou Foglar publikoval v časopise Skaut-Junák už roku 1927, tedy v pouhých dvaceti letech (v čísle 2). Kreslené rozpracování vyšlo v Mladých hlasatelích číslo 6 až 10 mezi 7. říjnem a 4. listopadem 1939. Foglar přitom načasoval příběh na říjen záměrně, neboť i on se odehrává v polovině října!
