Slavné Bratrstvo kočičí pracky Jaroslavu Foglarovi chybělo, je to vidět už na příběhu Rychlé šípy shánějí desky (Mladý hlasatel 30. 12. 1939), který se v souborném vydání dostal na stranu 54. (V následujícím textu budu pro jednoduchost raději odkazovat na čísla stran souborného vydání, než na pořadová čísla příběhů.) „Kluci, pojďte, proženeme trochu toho ježatce!“ vyzývá totiž již na sedmém obrázku tohoto pokračování vůdce jisté chlapecké trojice své druhy. Tato trojice (která vzápětí způsobí roztříštění Rychlonožkou nesených šelakových gramodesek) sice ještě není Bratrstvem kočičí pracky, nicméně už se mu trochu podobá. Kdyby někdy někdo CELÉ Rychlé šípy jednou detailně zfilmoval (nejspíše jako televizní seriál sestávající ze stovek krátkých epizod), tak se přimlouvám, i když jsem pro co nejvěrnější držení se předlohy, aby byli oni lotříci v tomhle dílu nahrazeni právě Bratrstvem. Přičemž díl by ale pochopitelně musel být přesunut až za založení Bratrstva!
.
Vznik BKP
Ono památné založení samo o sobě bylo nepochybně přímo geniálním Foglarovým nápadem a dnes už nejspíš jenom málokdo docení, kolik ke kvalitě seriálu přidalo. I obecně platí, že film či příběh vůbec bývá tím lepší, čím působivější je jeho „padouch“, jenže právě stálého padoucha Rychlé šípy dost dlouho postrádaly. Přesněji řečeno až do 8. března 1940, kdy se postavily „… proti Dlouhému Bidlu“ (strana 64).
Ale pozor, dříve než Dlouhé Bidlo se v seriálu samozřejmě objevil Bohouš(ek), nejprve bez později neodmyslitelné kapuce. Pouze tady, na vůbec prvním obrázku (stále strana 64), a pak až při jeho pozdějším nedobrovolném mytí (strana 156) ho spatříme bez jeho věčné kapuce (upomínající nejspíš na „Šedou eminenci“ pátera Josefa). V tom prvním případě proto, že stojí ve školní třídě, kde samozřejmě kapuci nemůže mít (i když by třeba chtěl). Za pozornost stojí dále i to, že Bohouš možná chodí do téže třídy jako Jindra Hojer! Právě tomu si totiž za (nebo mezi) lavicemi stěžuje, že mu „hromotluk“ Dlouhé Bidlo ukradl časopisy Mladý hlasatel. V této části je přitom Bohoušek (jak ho na začátku osloví Mirek Dušín, pokládaje mu ruku na rameno) ještě na straně Rychlých šípů, a tedy dobra, a klub si vlastně právě kvůli němu Dlouhé bidlo znepřátelí.
Mimochodem, je dnes už nemyslitelné, aby měl jakýkoli časopis takový obrovský vliv, že by ho některý český hoch nejen ukradl, nýbrž se s ním potom ještě hrdě promenoval svou čtvrtí, městem - a stal se dokonce objektem honu! Inu což, doby se mění.
Ono památné založení samo o sobě bylo nepochybně přímo geniálním Foglarovým nápadem a dnes už nejspíš jenom málokdo docení, kolik ke kvalitě seriálu přidalo. I obecně platí, že film či příběh vůbec bývá tím lepší, čím působivější je jeho „padouch“, jenže právě stálého padoucha Rychlé šípy dost dlouho postrádaly. Přesněji řečeno až do 8. března 1940, kdy se postavily „… proti Dlouhému Bidlu“ (strana 64).
Ale pozor, dříve než Dlouhé Bidlo se v seriálu samozřejmě objevil Bohouš(ek), nejprve bez později neodmyslitelné kapuce. Pouze tady, na vůbec prvním obrázku (stále strana 64), a pak až při jeho pozdějším nedobrovolném mytí (strana 156) ho spatříme bez jeho věčné kapuce (upomínající nejspíš na „Šedou eminenci“ pátera Josefa). V tom prvním případě proto, že stojí ve školní třídě, kde samozřejmě kapuci nemůže mít (i když by třeba chtěl). Za pozornost stojí dále i to, že Bohouš možná chodí do téže třídy jako Jindra Hojer! Právě tomu si totiž za (nebo mezi) lavicemi stěžuje, že mu „hromotluk“ Dlouhé Bidlo ukradl časopisy Mladý hlasatel. V této části je přitom Bohoušek (jak ho na začátku osloví Mirek Dušín, pokládaje mu ruku na rameno) ještě na straně Rychlých šípů, a tedy dobra, a klub si vlastně právě kvůli němu Dlouhé bidlo znepřátelí.
Mimochodem, je dnes už nemyslitelné, aby měl jakýkoli časopis takový obrovský vliv, že by ho některý český hoch nejen ukradl, nýbrž se s ním potom ještě hrdě promenoval svou čtvrtí, městem - a stal se dokonce objektem honu! Inu což, doby se mění.
. V tomto stručném pojednání se nehodlám zabývat účastí Bratrstva kočičí pracky v trilogii Rychlé šípy ve Stínadlech (2006), nicméně je na tomto místě bezpodmínečně nutno zdůraznit alespoň jedno: Bratrstvo se zrodilo v komiksu a nikoli v románu Záhada hlavolamu, protože ten začal vycházet až 30. 8. 1940, tedy skoro o šest měsíců později.
Slavnou trilogií Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta se zde tedy probírat nebudeme, nicméně existuje ještě jiná psaná kniha, která stále marně čeká na zařazení do Sebraných spisů Jaroslava Foglara (Olympia) a jmenuje se prostě Příběhy Rychlých šípů. Je to spíše sešitek a vyšel roku 1992. Vznikl, když Foglar v letech 1970 až 1973 převyprávěl 54 kreslených příběhů Rychlých šípů do 47 povídek, které průběžně publikoval ve Svobodném slově. Výsledná publikace obsahuje i převyprávění některých příhod s Bratrstvem kočičí pracky: V Pískových skalách či Rychlé šípy modelaří včetně úvodní historie o vzniku Bratrstva, která je tu podána v pouhých čtyřech kapitolách 20 až 23 nazvaných Dlouhé Bidlo se představuje, Bratrstvo Kočičí pracky založeno, Hoši mají trampoty a Bratrstvo už bez talismanu. Nerad bych tu suploval něco, co už Foglar sám napsal (a převyprávěl) lépe, takže na zmíněné čtyři povídky odkazuji a jen stručně shrnu základní v nich i seriálu obsažená fakta.
Slavnou trilogií Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta se zde tedy probírat nebudeme, nicméně existuje ještě jiná psaná kniha, která stále marně čeká na zařazení do Sebraných spisů Jaroslava Foglara (Olympia) a jmenuje se prostě Příběhy Rychlých šípů. Je to spíše sešitek a vyšel roku 1992. Vznikl, když Foglar v letech 1970 až 1973 převyprávěl 54 kreslených příběhů Rychlých šípů do 47 povídek, které průběžně publikoval ve Svobodném slově. Výsledná publikace obsahuje i převyprávění některých příhod s Bratrstvem kočičí pracky: V Pískových skalách či Rychlé šípy modelaří včetně úvodní historie o vzniku Bratrstva, která je tu podána v pouhých čtyřech kapitolách 20 až 23 nazvaných Dlouhé Bidlo se představuje, Bratrstvo Kočičí pracky založeno, Hoši mají trampoty a Bratrstvo už bez talismanu. Nerad bych tu suploval něco, co už Foglar sám napsal (a převyprávěl) lépe, takže na zmíněné čtyři povídky odkazuji a jen stručně shrnu základní v nich i seriálu obsažená fakta.
. Dne 15. 3. 1940 zachránily Rychlé šípy Bohouška před Dlouhým Bidlem, a tak měl tento chlapeček o důvod víc zůstat na jejich straně. O to víc překvapující je dopis na úvodním obrázku hned následujícího pokračování z 23. 3. 1940. Bohouš se totiž jeho prostřednictvím spojí s Dlouhým Bidlem proti Rychlým šípům, v podstatě bezdůvodně čili jen kvůli své zlé povaze (pro Foglarovo pojetí je to, řekl bych, charakteristické, ale nejspíš to odpovídá i realitě světa) a společně jdou ke chlapci zvanému Štětináč pro talisman, který jim má pomoci k vítězství nad Rychlými šípy (což vymyslel pověrčivý Bohouš). Pověrčivé bude ovšem celé Bratrstvo, ale za pozornost opět stojí, že je Štětináč ochoten uříznout kočičce nohu pouze až za Mladé hlasatele. Ano, opět tedy (po honu na Dlouhé Bidlo) více, anebo chcete-li méně skrytá reklama.
Abych shrnul. Bratrstvo je tedy založeno v příběhu Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku (strana 66) a poprvé je v úplné sestavě ke spatření na čtvrtém z obrázků tohoto dílu (přičemž kompletní Rychlé šípy jsme poprvé spatřili na šestém obrázku pátého pokračování celku nazvaného Černí jezdci dychtí po vlajce, které bylo poprvé uveřejněno 14. 1. 1939).
Abych shrnul. Bratrstvo je tedy založeno v příběhu Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku (strana 66) a poprvé je v úplné sestavě ke spatření na čtvrtém z obrázků tohoto dílu (přičemž kompletní Rychlé šípy jsme poprvé spatřili na šestém obrázku pátého pokračování celku nazvaného Černí jezdci dychtí po vlajce, které bylo poprvé uveřejněno 14. 1. 1939).
