. Nejprve ještě hrst zajímavostí. V příběhu Rychlé šípy staví sněhuláka (strana 100, původně vydán 4. 1. 1941) je povedený trojlístek zavalen díky Rychlým šípům obrovskou sněhovou koulí sněhu, což je až trochu nepravděpodobná scéna. Jenom pro zajímavost dále upozorněme na příběh Rychlé šípy pronásledovány pomatencem (strana 110, původně vyšel 8. 3. 1941), konkrétně na třetí obrázek od konce. Jistý Pepík Řachtan a jeho nevzorní kamarádi tu málem dostanou ránu klackem vybaveným skoro smrtícími hřebíky a neznalý nebo nepozorný čtenář by mohl ve vzpomínce snadno zaměnit aktéry této scénky a uvidět pod šílencovým palcátem hrůzou shrbené Dlouhé bidlo. Takže ne, to by bylo samozřejmě omylem…
Pracka Bratrstva
Znovu (ale vůbec poprvé v kresbě Václava Junka) se Bratrstvo objevuje až v příběhu Rychlé šípy pronásledují Bambuse, který je předposledním dílem pětidílné minisérie z dubna až května 1941 (strana 114-117). „Za svou záchranu vám povím o černé kočce s bílými tlapkami, kterou sháníte jako talisman…“ slibuje zde Bambus a nejednoho čtenáře v tu chvíli napadne, zda Bratrstvo novou pracku opravdu tak shání a shánělo, když ji – až dosud a za takovou dobu – nemá. On ten seriálový čas je ovšem také trošku hádankou. Jde vskutku o tak dlouhou dobu? Každopádně se lze domnívat, že Bratrstvo o nutnosti mít pracku vždycky spíš mluvilo, než aby ji skutečně shánělo. Přesto stačí naznačit a… pod Bambusovým vlivem vyrazí trojice na večerní výpravu a my zaujatě čteme díl na téma, jak „Rychlé šípy zachraňují kočku“.
Znovu (ale vůbec poprvé v kresbě Václava Junka) se Bratrstvo objevuje až v příběhu Rychlé šípy pronásledují Bambuse, který je předposledním dílem pětidílné minisérie z dubna až května 1941 (strana 114-117). „Za svou záchranu vám povím o černé kočce s bílými tlapkami, kterou sháníte jako talisman…“ slibuje zde Bambus a nejednoho čtenáře v tu chvíli napadne, zda Bratrstvo novou pracku opravdu tak shání a shánělo, když ji – až dosud a za takovou dobu – nemá. On ten seriálový čas je ovšem také trošku hádankou. Jde vskutku o tak dlouhou dobu? Každopádně se lze domnívat, že Bratrstvo o nutnosti mít pracku vždycky spíš mluvilo, než aby ji skutečně shánělo. Přesto stačí naznačit a… pod Bambusovým vlivem vyrazí trojice na večerní výpravu a my zaujatě čteme díl na téma, jak „Rychlé šípy zachraňují kočku“.
. Na tuto minisérii pak ihned navázala i další – o stavbě chýše z provázků. I tady se angažuje Bratrstvo a tentokrát hned od začátku – v roli špiónů. Bohouš totiž provokoval: „Jéé – to je provázků!! To se na nich chcete oběsit? “, a Rychlonožka jej vykázal slovy: „…nebo tě do těch provázků pochováme! “ (17. 5. 1941). V následujícím pokračování (strana 120) se vyskytuje rovněž známá příhoda (pravda, která příhoda Rychlých šípů není známá), kde se Dlouhé Bidlo přestrojí za němou prodavačku pohlednic, i když klidně vyvolává… Ten díl už ale v Mladém hlasateli nikdy vyjít nemohl, takže se objevil až skoro po třiceti letech v časopise Rychlé šípy (duben 1970).
Absence Bratrstva
Vraťme se ale ještě do poválečných let. Po už zmíněné minisérii o Písklounovi a Tlouštíkovi se Bratrstvo kočičí pracky z Rychlých šípů poněkud vytratilo, až jako by se Foglarovi do nové doby už nehodilo nebo jako by si s jeho dalším využitím nevěděl rady. Tak se sice v příběhu Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova (strana 149, původně vyšel 22. 10. 1946) opět mihne Bohouš, ale jenom jako udivenec s otazníky nad kápí, který sleduje sestup Rychlých šípů (nákladním výtahem) do podzemí a žaluje pak na ně vrátnému. Zbytek Bratrstva však absentuje a jako padouši zde vystupují věru působivější „noční můry“. Snad aby Foglar tento nedostatek napravil, připravil na konec roku 1946 dnes už legendární minisérii (strany 154-156) začínající příběhem Kočičí pracka chystá léčku. „Vař se, vař, čajíčku – vždyť času už jenom chviličku a Rychlé šípy jsou tu co nevidět!!“ veršuje zde trochu absurdně Dlouhé Bidlo.
Vraťme se ale ještě do poválečných let. Po už zmíněné minisérii o Písklounovi a Tlouštíkovi se Bratrstvo kočičí pracky z Rychlých šípů poněkud vytratilo, až jako by se Foglarovi do nové doby už nehodilo nebo jako by si s jeho dalším využitím nevěděl rady. Tak se sice v příběhu Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova (strana 149, původně vyšel 22. 10. 1946) opět mihne Bohouš, ale jenom jako udivenec s otazníky nad kápí, který sleduje sestup Rychlých šípů (nákladním výtahem) do podzemí a žaluje pak na ně vrátnému. Zbytek Bratrstva však absentuje a jako padouši zde vystupují věru působivější „noční můry“. Snad aby Foglar tento nedostatek napravil, připravil na konec roku 1946 dnes už legendární minisérii (strany 154-156) začínající příběhem Kočičí pracka chystá léčku. „Vař se, vař, čajíčku – vždyť času už jenom chviličku a Rychlé šípy jsou tu co nevidět!!“ veršuje zde trochu absurdně Dlouhé Bidlo.
. V příběhu na straně 158 (Příhoda s dědou Sehnoutků) mohl Foglar snadno Bratrstvo „nasadit“ znovu, ale neudělal to, a tak zmíněného dědu zlobí (a Šípy je za to vytrestána) jiná trojice. Foglar buď nechtěl nasazovat Bratrstvo po trilogii s „čajíčkem“ tak brzy znovu, anebo mu trápení dědečka přišlo i pod úroveň takových výlupků, jací tvořili Bratrstvo.
Triumf Bratrstva
I svěřil je proto jiným hochům a znovu Bratrstvo využil až pro Trampoty s Metráčkem (strana 163, 4. 2. 1947), tedy lední příhody s hokejovým brankářem-tlusťochem, který v seriálu tak trochu nahradil Bambuse. Je to také jediný díl, kde Kočičí pracka slaví vítězství nad Rychlými šípy, a není určitě nepodstatné pro Foglarova ducha, že je to právě a jedině vítězství na sportovním poli. Totiž sportovním kluzišti. Co ovšem opravdu přivedlo autora k nápadu udělat z bídácké trojice najednou tak zdatné sportovce, zůstává trošku otázkou…
I svěřil je proto jiným hochům a znovu Bratrstvo využil až pro Trampoty s Metráčkem (strana 163, 4. 2. 1947), tedy lední příhody s hokejovým brankářem-tlusťochem, který v seriálu tak trochu nahradil Bambuse. Je to také jediný díl, kde Kočičí pracka slaví vítězství nad Rychlými šípy, a není určitě nepodstatné pro Foglarova ducha, že je to právě a jedině vítězství na sportovním poli. Totiž sportovním kluzišti. Co ovšem opravdu přivedlo autora k nápadu udělat z bídácké trojice najednou tak zdatné sportovce, zůstává trošku otázkou…
Každopádně to Foglar neměl chuť protahovat a tak tento hokejový úspěch „vyvážil“, tedy shodil v příběhu Rychlonožka-krasobruslař (strana 166, 25. 2. 1947), kde se Dlouhé Bidlo a Bohouš poněkud znemožní jako pár na ledě svým pádem (Dlouhé Bidlo rovnou „na hubu“). Zlé jazyky by také tomuto jejich vystoupení mohly dodat až homosexuální podtext, nicméně byl by to nesmysl. I zde se pak překvapivě končí vítězným výsměchem Dlouhého Bidla, a to zmáčenému Rychlonožkovi (o jeho odplatě později, ale tady zkrátka nakonec také neuspěl). Není zkrátka pochyby, že právě Foglarovy a Fischerovy humorné díly patří (snad ještě spolu s těmi hororovými) v celku Rychlých šípů k tomu vůbec nejlepšímu.
