. Jenže mladý John byl tvrdohlavý. Vytrvale kreslil, kreslil a kreslil, až se na něj usmálo štěstí a on získal svou první zakázku – Hitmana… Ne, tak takhle jednoduché to zase nebylo. Jasně, musel se pořádně vykreslit, dokonce absolvoval belfastskou uměleckou a designérskou školu, ale pak následovalo dlouhé období potupného podbízení svých malůvek na komiksových festivalech a nakladatelům jako 2000 AD či britský Marvel. Přesto, i když se nesnížil až ke stahování svých trenek a špulení řitního otvoru, se nakonec dočkal. Jeho první profi zakázkou bylo pár stránek série Centurions, ale jeho kvalit si jako první doopravdy všimli až ve 2000 AD. Tak se dostal k práci na epizodách Future Shocks, Action Force a Blaaam!
. . .
Pořád to však nebylo to pravé komiksové, co si John ve své makovici vysnil. Ten velký třesk (jakože profesní, žádná čuňárna!!) konečně přišel v roce 1988. Neznámý, o čtyři roky mladší cucák, jakýsi Garth Ennis, tenkrát napsal pro sborník Crisis (opět 2000 AD) příběh Troubled Souls. V tu chvíli se štěstěna k McCreovi otočila pořádně vyvinutou hrudí, protože kresbu Troubled Souls dostal na starost. Především však navázal s Ennisem dlouhodobé a produktivní přátelství. Nevrhli se ovšem na dětskou adopci, nýbrž na tvorbu komiksových sérií – co název, to klasika. Většinou už pro americké nakladatele, protože především za velkou louží lze z komiksu pořádně zbohatnout! Světlo světa tak roku 1996 spatřil již zmiňovaný (a také u nás velmi dobře známý) nájemný zabiják s rentgenovým zrakem a telepatií Hitman (viz např. zatím poslední česky vydaná kniha Zabijácké eso). Za něj získali v roce 1999 Eisner Award v kategorii nejlepší sešit (Hitman 34 - Of Thee I Sing). A za postavu Natta Bareta obdrželi v roce 2001 cenu nejlepší vedlejší postava na britském National Comics Award. Celkově zatím vyšlo pět sebraných knih a bezpočet dalších vedlejších příběhů.
. . .
Se svými zvrhlými praktikami nevynechali ani kultovní superhrdiny. Jejich obětí se v příběhu Tangled Web stal samotný Spider-Man (Marvel 2001, tři díly), v témže roce vykouzlili dva díly minisérie Hulk Smash (Marvel). A do třetice Marvel – McCrea se podílel na několika sešitech Punishera (2003-2004). Co se týče zvrácenosti, stojí zatím na vrcholu spolupráce McCrey a Ennise jejich další původní série, humorně přisprostlí Dicks (Avatar Press, 1990 až dosud), již podle názvu určená výlučně dospělým.
. . .
Se svými zvrhlými praktikami nevynechali ani kultovní superhrdiny. Jejich obětí se v příběhu Tangled Web stal samotný Spider-Man (Marvel 2001, tři díly), v témže roce vykouzlili dva díly minisérie Hulk Smash (Marvel). A do třetice Marvel – McCrea se podílel na několika sešitech Punishera (2003-2004). Co se týče zvrácenosti, stojí zatím na vrcholu spolupráce McCrey a Ennise jejich další původní série, humorně přisprostlí Dicks (Avatar Press, 1990 až dosud), již podle názvu určená výlučně dospělým.
. . . .
Od Ennise po Unicef
Tím, jak si McCrea získal věhlas a renomé, se jeho působení pochopitelně neomezilo pouze na Ennise (jmenujme ještě počiny jako Demon a Judge Dredd) a pro Marvel. DC Comics oblažil kromě Hitmana i kresbou jedné ze čtyř knih kriminální série Streets Jamese Hudnalla (1993), dvou dílů Batman: Legends of the Dark Knight dalšího výjimečného scenáristy Warrena Ellise (1996), či jednoho pokračování Toressovy bláznivé série ve stylu dětských animáčů Teen Titans Go (2003). Pro časopis kreslíře Steva Dillona Deadline vymyslel svou vlastní hrdinku Carlu Allison (1990), pro Vertigo kreslil satirickou minisérii Cruel&Unusual scenáristů Jamie Delana a Toma Peyera (1999), pro Wildstorm nakreslil pět pokračování superhrdinské série Marka Millara Jenny Sparks: Secret History of the Authority (2001). Zajímavá rozhodně byla i jeho účast na Groeningově projektu Bart Simpson's 'Treehouse of Horror' díky jednomu kraťasu do výročního vydání (2001), tři krátké příběhy do antologie Star Wars Tales (Dark Horse 2002) či horor Route 666 (Cross Gen 2003).
Tím, jak si McCrea získal věhlas a renomé, se jeho působení pochopitelně neomezilo pouze na Ennise (jmenujme ještě počiny jako Demon a Judge Dredd) a pro Marvel. DC Comics oblažil kromě Hitmana i kresbou jedné ze čtyř knih kriminální série Streets Jamese Hudnalla (1993), dvou dílů Batman: Legends of the Dark Knight dalšího výjimečného scenáristy Warrena Ellise (1996), či jednoho pokračování Toressovy bláznivé série ve stylu dětských animáčů Teen Titans Go (2003). Pro časopis kreslíře Steva Dillona Deadline vymyslel svou vlastní hrdinku Carlu Allison (1990), pro Vertigo kreslil satirickou minisérii Cruel&Unusual scenáristů Jamie Delana a Toma Peyera (1999), pro Wildstorm nakreslil pět pokračování superhrdinské série Marka Millara Jenny Sparks: Secret History of the Authority (2001). Zajímavá rozhodně byla i jeho účast na Groeningově projektu Bart Simpson's 'Treehouse of Horror' díky jednomu kraťasu do výročního vydání (2001), tři krátké příběhy do antologie Star Wars Tales (Dark Horse 2002) či horor Route 666 (Cross Gen 2003).
. . .
Mimo standardní komiksy pěstuje McCrea – a dokazuje tak široký záběr svých kresebních stylů – spoustu jiných podivných aktivit. Obnažování před staršími dámami v birminghamském parku mu zatím nebylo prokázáno, ale i ten zbytek stojí za to. Nakreslil příběh na plakát formátu A1 hudební skupiny Placebo, který byl distribuován na festivalech v Readingu a Leedsu. Jako lektor se účastnil workshopu pro mladé autory, jehož výsledkem byly různé flashové animace. Na základě setkání a rozhovorů s mladými lidmi nakreslil dva stripy pro antologii Bedtime Stories: Ten Tales From The Street, věnované sociálním problémům mládeže. Pro zdravotnickou organizaci kreslil informační brožuru o bezpečném sexu Ah Lai's Big Dilema: How to Play it. A dokonce pro Unicef produkoval stripy na téma ochrany práv dítěte No Secrets.
. . .
John McCrea v současné době žije v domě v anglickém Birminghamu. Ze své tvorby si sám osobně nejvíce považuje deviantního seskupení superhrdinů z Hitmana zvané Paragraf 8. Nutnou uznat, že Šestipívo, Psovařič (toho stvořil Steve Dillon a čtenáři Wizardu byl roku 1997 oceněn jako nejlepší nová postava), Bueno Excellente, Třasprdel, Defenestrátor, Jean de Vobuch-Vobuch, Chrchlomrd a Kámopal se mu opravdu povedli. Největší radost mu však působí to, že jeho práce je mu zároveň ohromným koníčkem. Těšíme se na tvoje další zvrácenosti, Johne!
