Raymond je zbavil čenichu, ale ponechal jim ruce s dlouhými drápy, ještěří tělo, velké tesáky a hřeben tvořený červenými šupinami (ten také celou výpůjčku jasně prozrazuje; Merritt totiž píše: „Jejich hlava byla pokryta šarlatově zbarvenými šupinami, které tvořily hřeben“. Z téhož románu je pravděpodobně převzata i obrovská aréna, ve které probíhají Turnaje Smrti; tuto dekoraci však často používá i Burroughs. V prvních letech Flashe Gordona charakterizují siluetu měst planety Mongo nesčetné špičaté fantastické věže pestře zbarvených minaretů; ty také pocházejí od Merritta (který v románu The Face in the Abyss píše: „Město se skládalo z věží a vížek, které postavili Džinové z balvanů a plátů rudě se lesknoucího zlata a leštěného stříbra; střechy kryly tašky z tyrkysů, safírů, smaragdů, rubínů a jiskřících diamantů.“).
Kromě Merritta zapůsobily na Raymonda nepochybně také ilustrace starých vědeckofantastických časopisů, jakými byly Weird Tales, Wonder Stories, Amazing, Astounding a další. Něco takového lze najít jen ve Spojených státech. Výpůjčky z Merritta naznačují, že román Flash Gordon in the Caverns of Mongo, který nese Raymondův podpis, byl alespoň zčásti skutečně napsán Alexem Raymondem, protože v něm najdeme dvě výpůjčky z jiného Merrittova románu The Moon Pool, a to antigravitační projektor a masožravou plíseň.
. Komiks Flash Gordon vznikl v době, kdy se v literatuře objevil další tématický proud, s nímž má velmi mnoho společného; ve třicátých letech totiž začala jedna větev science-fantasy používat vědeckotechnickou terminologii, kdežto druhá její odnož pseudovědeckou hantýrku zcela ignorovala a místo budoucích věků s oblibou popisovala imaginární světy inspirované pohádkově pojatým Středověkem. Místo vesmírných oper tak vznikaly rytířské romány či ságy, jak o tom svědčí například skvělý román E. R. Eddisona The Worm Ouroboros (1926) a legenda o Hyperborejci Conanovi Roberta E. Howarda, která časově spadá do začátku komiksu Flash Gordon.
Dodejme, že není nic absurdnějšího než tvrzení, které nábožně opakují americké práce a které hlásá, že příběh Flashe Gordona byl vytvořen na způsob Julese Verna; tato dvě díla nemají vůbec nic společného. Ze všech pisatelů scifistické prózy je to právě Jules Verne, který Alexe Raymonda v ničem neovlivnil.
Vliv dobových mýtů
Snadno zjistíme, že na Flashe Gordona kromě literárních vlivů působily i soudobé mýty. Předválečný film se postaral o mytologizaci vojenských útvarů jistého druhu, jejichž stopy najdeme ve vojenských uniformách planety Mongo. Patří k nim především slavná Cizinecká legie, kterou Američané nesmírně obdivují, a to do té míry, že je podle ní oblékán personál některých nočních podniků; Cizinecká legie se také objevuje v některých komiksech, kdy její okázalý příjezd přispívá k rozuzlení nějakého bouřlivého dobrodružství, jak je tomu například v jedné z prvních epizod komiksu Raoul et Gaston, v níž tato elitní jednotka zasahuje, aby skoncovala s neblahým panováním krále džungle; u Alexe Raymonda se z Cizinecké legie, zkřížené s Arabskou legií, stává strašlivá Mingova Pouštní legie, jejíž vojáci nosí dlouhé bílé pláště a bělostné zátylníky, které připomínají staré dobré časy koloniálních výbojů, a k tomu hybrid turbanu a čepice se štítkem. V komiksu Flash Gordon se tu i tam objevují i názvuky Bengálských kopiníků. Konečně po svém prvním pobytu u Barina nosí Flash přiléhavé tmavomodré kalhoty se žlutým lampasem, což není nic jiného než součást uniformy jiného legendárního vojenského tělesa, konkrétně Kavalerie Spojených států severoamerických. Naopak v barokních začátcích série se objevují římské a nordické přilbice a brnění, které připomínají římské legie, resp. Vikingy (nemluvě o Wagnerových operách).
K moderním prvkům komiksu Flash Gordon patří také způsob, jakým často autor řeší zápletky jednotlivých dobrodružství: Mingovy připravené a pečlivě propočítané plány jsou vždy zmařeny brilantní improvizací jeho protivníků. Zde se odráží hluboké přesvědčení a americký optimismus, který nepochybuje o tom, že všechny naplánované útoky mezinárodního zločinu ztroskotají na iniciativě svobodných lidí. Tímto přesvědčením žili Američané ještě dlouho po pádu nacismu v roce 1945.
Záliba v Orientu
Ještě patrnější je záliba v Orientu, která od dvacátých let tvoří takřka povinný doprovod každého „dobrodružství“. Tato záliba se projevuje především v dominantní rase planety Mongo: je to žlutá rasa, jejíž jméno neodolatelně evokuje pozemské Mongolsko; ještě výrazněji se však projevuje v některých etnických skupinách, především u obyčejných lidí, mezi nimiž objevíme jak hubeného čínského venkovana s bradkou (venkovan, který zadrží a později ubytuje Auru, Dale a Zarkova), tak odporného a otylého tlouštíka (například kuchař, který umožní vesničanům vstoupit do paláce), nehledě na samotného vládce, jehož protáhlá hlava a prořídlé dlouhé vousy jakoby z oka vypadly pozemskému intrikánovi Fu-Manchu. A také tu máme obleky, nábytek, malované i vyřezávané draky, čínské krajky, jakož i vlasový sestřih venkovanů; k tomu navíc přistupují jména, jako třeba Ming, což je jméno císařské dynastie, která vládla v Číně od XIV. do XVII. století, pán hradních věží se jmenuje Hong, je tu kapitán Chiung, generál Minchu atd. K tomu se druží nádhera a krutost této společnosti, která baží po zlatě; to vše připomíná tradiční Dálný Východ. Všudypřítomný Dálný Východ, jak jej ztvárnili všichni autoři dobrodružných románů, od Saxe Rohmera (Fu-Manchu) po Earla Derra Biggerse (Charlie Chan), a jak jej objevíme i v Hogarthově komiksu Tarzan a Číňané, v Caniffově sérii Terry a piráti i v komiksu Barry v čínské čtvrti Willa Goulda. Orient prostupuje i zvyky a chování lidí, což se projevuje zejména v polygamii, kterou pěstuje zejména král supích lidí Vultan, jenž si udržuje početný a na pohled značně lákavý harém, kterou však pěstují i Mingovi poddaní, neboť v původní americké verzi vězeňský guvernér Hong nabízí Dale svobodu, když se stane jednou z jeho manželek. Tento zvyk však není na planetě Mongo příliš rozšířen, protože vedle něj tu existuje i zřejmá monogamie. Uveďme nakonec i boha Tao, který má sice čínské jméno, ale rozšklebenou tvář tibetského bůžka.
.
Hrdinové a osvoboditelé
Typ hrdiny komiksu Flash Gordon však již vychází z mnohem starších zdrojů, i když v něm můžeme odhalit vědomé a umělé prvky. Flash je v podstatě hrdina-osvoboditel; tento typ hrdiny vznikl zajisté již v dobách, kdy se lidé museli poprvé sklonit pod jhem tyrana, proti kterému se neodvažovali vzbouřit. Je tedy tak starý jako tento svět a k jeho nejznámějším exemplářům patří Robin Hood a Vilém Tell; u Raymonda však k němu přistupují ještě další aspekty, které jsou v prvé řadě dány dobou vzniku komiksu, neboť lze s velkou pravděpodobností tvrdit, že situace, která vznikla v Evropě a ve světě po Hitlerově nástupu k moci, nebyla Alexi Raymondovi cizí a vzbuzovala v něm velké obavy; navíc je hrdinou komiksu Anglosas, konkrétně Američan. Flash Gordon ztělesňuje hrdinu čistého srdce s vysokými morálními kvalitami, osamělého bojovníka proti tyranovi; je to navíc i typický Američan, demokrat, který chce za každou cenu ostatním ukázat výhody, popřípadě vnutit politické uspořádání, o kterém je přesvědčen, že je nejlepší, a to především z hlediska boje proti utlačovatelům; můžeme o něm říci, že je to současně Princ Valiant i Wilson, rytíř i demokrat. V anglosaské oblasti existuje tradice takových hrdinů-osvoboditelů. S Flashem Gordonem má řadu společných rysů anglický román Roberta Paltocka (z roku 1750) The Life and Adventures of Peter Wilkins. Wilkins ztroskotá na opuštěném ostrově a dostává se do podzemního světa, který obývají létající lidé. Stává se královským zetěm, zachrání krále před spiknutím, zkrotí zlosyny, osvobodí otroky, vybojuje na nepřátelském království jednu provincii a zavede nové zákony, které si nechá schválit ve všelidovém hlasování...
. V komiksu najdeme nejenom obdobu Petera Wilkinse, ale i Robina Hooda, postavu stále živou v anglosaské tradici: ztělesňuje ji zde král Barin se svými poddanými. Barin je liberální panovník a příležitostný rebel a jeho vojáci v zelených šatech, s pírkem za uchem, kteří tak skvěle vládnou lukem a mečem, nás v duchu přenášejí o několik století nazpět do Sherwoodského lesa; čtenáře nevyvedou z míry ani výtahy, ani visuté dálnice ani zvířecí monstra, neboť se ocitá přímo uprostřed středověkého mýtu, který ještě dále podtrhují šlechtické tituly a způsob oblékání. Na těchto místech v nás komiks probouzí středověkou nostalgii, kterou tak skvěle dokázal ztvárnit Hal Foster v Princi Valiantovi. Pro vzbouřence měl Raymond naproti tomu jen málo vzorů. Pro jejich prezentaci se musel autor ve třicátých letech vrátit až ke křesťanským katakombám a spojit je ve své imaginaci s podzemními úkryty a kanály, jak je ztvárnil například Victor Hugo ve světoznámém románu Bídníci. Je také možné, že se Alex Raymond jako správný Američan rozpomněl na irskou stranu Sinn-Fein, jejíž tradice je ve Spojených státech dobře známá a stále živá.
Antika, to je správná taktika
Vrátíme-li se ještě více do minulosti, zjistíme, že Flash má své vzory i v řecké mytologii. Flash Gordon je nejenom osvoboditel, ale i přemožitel zvířecích monster jako Herakles, Theseus, Perseus či Bellerofón. Toto srovnání není nijak přehnané, poněvadž takový byl i Raymondův záměr. Do svého komiksu pravidelně zařazoval pečlivě a znamenitě prokreslené souboje s podivuhodným množstvím pozemských, mořských a vzdušných nestvůr, s nimiž hrdina zápasí pomocí meče, sekery, pistole nebo i holýma rukama. Kdybychom tyto souboje uspořádali do samostatné řady, dostaly bychom obdobu dvanácti Herkulových prací. Gesta a hrdinské postoje Flashe Gordona jasně ukazují, že Raymond věděl, co dělá; kreslí například (25. prosince 1938) Flashe rdousícího šelmu v tradiční pozici Herkula, který rdousí Nemejského lva (viz malby na řeckých vázách). Epizoda, ve které je Flash popraven a uložen do mauzolea, kam Zarkov a Dale přinášejí květiny a zjišťují, že mauzoleum je prázdné, hraničí s rouháním, neboť naznačuje Flashovo zázračné vzkříšení... V epizodě, jež se odehrává ve Frygii, objevíme zajímavou pietu, na které Zarkov, obstoupený harmonicky uspořádanou skupinou plačících přátel, naříká nad Flashovým tělem, které leží před ním.
. Kromě těchto zřejmých odkazů na mytologii, vytušíme v Raymondově komiksu i další nepřímé vlivy, zejména z románů o rytířích Kulatého Stolu a o Tristanovi a Izoldě. Bloudění v lesích a láskyplné scény Flashe a Dale, kteří jsou konečně sami – Zarkov se totiž ztratil – připomínají les v Morois. V téže epizodě učí Flash divochy používat léčku s lukem. Tristan dělá totéž... K jednomu francouzskému vydání legendy o Tristanovi a Izoldě napsal Gaston Paris předmluvu, kterou je možné slovo od slova aplikovat na Flashe Gordona. Zajímavé. Poznamenáváme, že při používání těchto témat není třeba být nějak zvlášť sečtělý: na rozdíl od situace ve Francii jsou romány o rytířích Kulatého Stolu součástí anglosaského kulturního dědictví a v angličtině byly mnohokrát úspěšně převyprávěny.
Kromě Merritta zapůsobily na Raymonda nepochybně také ilustrace starých vědeckofantastických časopisů, jakými byly Weird Tales, Wonder Stories, Amazing, Astounding a další. Něco takového lze najít jen ve Spojených státech. Výpůjčky z Merritta naznačují, že román Flash Gordon in the Caverns of Mongo, který nese Raymondův podpis, byl alespoň zčásti skutečně napsán Alexem Raymondem, protože v něm najdeme dvě výpůjčky z jiného Merrittova románu The Moon Pool, a to antigravitační projektor a masožravou plíseň.
. Komiks Flash Gordon vznikl v době, kdy se v literatuře objevil další tématický proud, s nímž má velmi mnoho společného; ve třicátých letech totiž začala jedna větev science-fantasy používat vědeckotechnickou terminologii, kdežto druhá její odnož pseudovědeckou hantýrku zcela ignorovala a místo budoucích věků s oblibou popisovala imaginární světy inspirované pohádkově pojatým Středověkem. Místo vesmírných oper tak vznikaly rytířské romány či ságy, jak o tom svědčí například skvělý román E. R. Eddisona The Worm Ouroboros (1926) a legenda o Hyperborejci Conanovi Roberta E. Howarda, která časově spadá do začátku komiksu Flash Gordon.
Dodejme, že není nic absurdnějšího než tvrzení, které nábožně opakují americké práce a které hlásá, že příběh Flashe Gordona byl vytvořen na způsob Julese Verna; tato dvě díla nemají vůbec nic společného. Ze všech pisatelů scifistické prózy je to právě Jules Verne, který Alexe Raymonda v ničem neovlivnil.
Vliv dobových mýtů
Snadno zjistíme, že na Flashe Gordona kromě literárních vlivů působily i soudobé mýty. Předválečný film se postaral o mytologizaci vojenských útvarů jistého druhu, jejichž stopy najdeme ve vojenských uniformách planety Mongo. Patří k nim především slavná Cizinecká legie, kterou Američané nesmírně obdivují, a to do té míry, že je podle ní oblékán personál některých nočních podniků; Cizinecká legie se také objevuje v některých komiksech, kdy její okázalý příjezd přispívá k rozuzlení nějakého bouřlivého dobrodružství, jak je tomu například v jedné z prvních epizod komiksu Raoul et Gaston, v níž tato elitní jednotka zasahuje, aby skoncovala s neblahým panováním krále džungle; u Alexe Raymonda se z Cizinecké legie, zkřížené s Arabskou legií, stává strašlivá Mingova Pouštní legie, jejíž vojáci nosí dlouhé bílé pláště a bělostné zátylníky, které připomínají staré dobré časy koloniálních výbojů, a k tomu hybrid turbanu a čepice se štítkem. V komiksu Flash Gordon se tu i tam objevují i názvuky Bengálských kopiníků. Konečně po svém prvním pobytu u Barina nosí Flash přiléhavé tmavomodré kalhoty se žlutým lampasem, což není nic jiného než součást uniformy jiného legendárního vojenského tělesa, konkrétně Kavalerie Spojených států severoamerických. Naopak v barokních začátcích série se objevují římské a nordické přilbice a brnění, které připomínají římské legie, resp. Vikingy (nemluvě o Wagnerových operách).
K moderním prvkům komiksu Flash Gordon patří také způsob, jakým často autor řeší zápletky jednotlivých dobrodružství: Mingovy připravené a pečlivě propočítané plány jsou vždy zmařeny brilantní improvizací jeho protivníků. Zde se odráží hluboké přesvědčení a americký optimismus, který nepochybuje o tom, že všechny naplánované útoky mezinárodního zločinu ztroskotají na iniciativě svobodných lidí. Tímto přesvědčením žili Američané ještě dlouho po pádu nacismu v roce 1945.
Záliba v Orientu
Ještě patrnější je záliba v Orientu, která od dvacátých let tvoří takřka povinný doprovod každého „dobrodružství“. Tato záliba se projevuje především v dominantní rase planety Mongo: je to žlutá rasa, jejíž jméno neodolatelně evokuje pozemské Mongolsko; ještě výrazněji se však projevuje v některých etnických skupinách, především u obyčejných lidí, mezi nimiž objevíme jak hubeného čínského venkovana s bradkou (venkovan, který zadrží a později ubytuje Auru, Dale a Zarkova), tak odporného a otylého tlouštíka (například kuchař, který umožní vesničanům vstoupit do paláce), nehledě na samotného vládce, jehož protáhlá hlava a prořídlé dlouhé vousy jakoby z oka vypadly pozemskému intrikánovi Fu-Manchu. A také tu máme obleky, nábytek, malované i vyřezávané draky, čínské krajky, jakož i vlasový sestřih venkovanů; k tomu navíc přistupují jména, jako třeba Ming, což je jméno císařské dynastie, která vládla v Číně od XIV. do XVII. století, pán hradních věží se jmenuje Hong, je tu kapitán Chiung, generál Minchu atd. K tomu se druží nádhera a krutost této společnosti, která baží po zlatě; to vše připomíná tradiční Dálný Východ. Všudypřítomný Dálný Východ, jak jej ztvárnili všichni autoři dobrodružných románů, od Saxe Rohmera (Fu-Manchu) po Earla Derra Biggerse (Charlie Chan), a jak jej objevíme i v Hogarthově komiksu Tarzan a Číňané, v Caniffově sérii Terry a piráti i v komiksu Barry v čínské čtvrti Willa Goulda. Orient prostupuje i zvyky a chování lidí, což se projevuje zejména v polygamii, kterou pěstuje zejména král supích lidí Vultan, jenž si udržuje početný a na pohled značně lákavý harém, kterou však pěstují i Mingovi poddaní, neboť v původní americké verzi vězeňský guvernér Hong nabízí Dale svobodu, když se stane jednou z jeho manželek. Tento zvyk však není na planetě Mongo příliš rozšířen, protože vedle něj tu existuje i zřejmá monogamie. Uveďme nakonec i boha Tao, který má sice čínské jméno, ale rozšklebenou tvář tibetského bůžka.
.
Hrdinové a osvoboditelé
Typ hrdiny komiksu Flash Gordon však již vychází z mnohem starších zdrojů, i když v něm můžeme odhalit vědomé a umělé prvky. Flash je v podstatě hrdina-osvoboditel; tento typ hrdiny vznikl zajisté již v dobách, kdy se lidé museli poprvé sklonit pod jhem tyrana, proti kterému se neodvažovali vzbouřit. Je tedy tak starý jako tento svět a k jeho nejznámějším exemplářům patří Robin Hood a Vilém Tell; u Raymonda však k němu přistupují ještě další aspekty, které jsou v prvé řadě dány dobou vzniku komiksu, neboť lze s velkou pravděpodobností tvrdit, že situace, která vznikla v Evropě a ve světě po Hitlerově nástupu k moci, nebyla Alexi Raymondovi cizí a vzbuzovala v něm velké obavy; navíc je hrdinou komiksu Anglosas, konkrétně Američan. Flash Gordon ztělesňuje hrdinu čistého srdce s vysokými morálními kvalitami, osamělého bojovníka proti tyranovi; je to navíc i typický Američan, demokrat, který chce za každou cenu ostatním ukázat výhody, popřípadě vnutit politické uspořádání, o kterém je přesvědčen, že je nejlepší, a to především z hlediska boje proti utlačovatelům; můžeme o něm říci, že je to současně Princ Valiant i Wilson, rytíř i demokrat. V anglosaské oblasti existuje tradice takových hrdinů-osvoboditelů. S Flashem Gordonem má řadu společných rysů anglický román Roberta Paltocka (z roku 1750) The Life and Adventures of Peter Wilkins. Wilkins ztroskotá na opuštěném ostrově a dostává se do podzemního světa, který obývají létající lidé. Stává se královským zetěm, zachrání krále před spiknutím, zkrotí zlosyny, osvobodí otroky, vybojuje na nepřátelském království jednu provincii a zavede nové zákony, které si nechá schválit ve všelidovém hlasování...
. V komiksu najdeme nejenom obdobu Petera Wilkinse, ale i Robina Hooda, postavu stále živou v anglosaské tradici: ztělesňuje ji zde král Barin se svými poddanými. Barin je liberální panovník a příležitostný rebel a jeho vojáci v zelených šatech, s pírkem za uchem, kteří tak skvěle vládnou lukem a mečem, nás v duchu přenášejí o několik století nazpět do Sherwoodského lesa; čtenáře nevyvedou z míry ani výtahy, ani visuté dálnice ani zvířecí monstra, neboť se ocitá přímo uprostřed středověkého mýtu, který ještě dále podtrhují šlechtické tituly a způsob oblékání. Na těchto místech v nás komiks probouzí středověkou nostalgii, kterou tak skvěle dokázal ztvárnit Hal Foster v Princi Valiantovi. Pro vzbouřence měl Raymond naproti tomu jen málo vzorů. Pro jejich prezentaci se musel autor ve třicátých letech vrátit až ke křesťanským katakombám a spojit je ve své imaginaci s podzemními úkryty a kanály, jak je ztvárnil například Victor Hugo ve světoznámém románu Bídníci. Je také možné, že se Alex Raymond jako správný Američan rozpomněl na irskou stranu Sinn-Fein, jejíž tradice je ve Spojených státech dobře známá a stále živá.
Antika, to je správná taktika
Vrátíme-li se ještě více do minulosti, zjistíme, že Flash má své vzory i v řecké mytologii. Flash Gordon je nejenom osvoboditel, ale i přemožitel zvířecích monster jako Herakles, Theseus, Perseus či Bellerofón. Toto srovnání není nijak přehnané, poněvadž takový byl i Raymondův záměr. Do svého komiksu pravidelně zařazoval pečlivě a znamenitě prokreslené souboje s podivuhodným množstvím pozemských, mořských a vzdušných nestvůr, s nimiž hrdina zápasí pomocí meče, sekery, pistole nebo i holýma rukama. Kdybychom tyto souboje uspořádali do samostatné řady, dostaly bychom obdobu dvanácti Herkulových prací. Gesta a hrdinské postoje Flashe Gordona jasně ukazují, že Raymond věděl, co dělá; kreslí například (25. prosince 1938) Flashe rdousícího šelmu v tradiční pozici Herkula, který rdousí Nemejského lva (viz malby na řeckých vázách). Epizoda, ve které je Flash popraven a uložen do mauzolea, kam Zarkov a Dale přinášejí květiny a zjišťují, že mauzoleum je prázdné, hraničí s rouháním, neboť naznačuje Flashovo zázračné vzkříšení... V epizodě, jež se odehrává ve Frygii, objevíme zajímavou pietu, na které Zarkov, obstoupený harmonicky uspořádanou skupinou plačících přátel, naříká nad Flashovým tělem, které leží před ním.
. Kromě těchto zřejmých odkazů na mytologii, vytušíme v Raymondově komiksu i další nepřímé vlivy, zejména z románů o rytířích Kulatého Stolu a o Tristanovi a Izoldě. Bloudění v lesích a láskyplné scény Flashe a Dale, kteří jsou konečně sami – Zarkov se totiž ztratil – připomínají les v Morois. V téže epizodě učí Flash divochy používat léčku s lukem. Tristan dělá totéž... K jednomu francouzskému vydání legendy o Tristanovi a Izoldě napsal Gaston Paris předmluvu, kterou je možné slovo od slova aplikovat na Flashe Gordona. Zajímavé. Poznamenáváme, že při používání těchto témat není třeba být nějak zvlášť sečtělý: na rozdíl od situace ve Francii jsou romány o rytířích Kulatého Stolu součástí anglosaského kulturního dědictví a v angličtině byly mnohokrát úspěšně převyprávěny.
