. Tuto recenzi chci věnovat městu Kosmonosy, kde jsem skvělým způsobem prožil pořádný kus svého života. A nač tajit, že část těch zážitků je spojena i s místní psychiatrickou léčebnou, druhou nejstarší v českých zemích? Ve dnech, kdy vyšel Arkham, si toto bohulibé zařízení připomínalo 140 let od přijetí prvního pacienta.
Tisíc tváří hrdiny
Nemůžu si pomoct. Následujícím výrokem patrně zahájím soutěž o nejzbytečnější větu na Komiks.cz, ale ať: Batman je skvělá postava! To musí uznat i nečtenáři kreslených příběhů, kteří své krátké životy rozmělňují marnostmi jako je třeba vzdělávání, sport, hudba nebo výrazový tanec.
V době, kdy se marketingová životnost všelijakých dobrodružných tatrmanů často počítá na týdny, Netopýří muž je ve hře už sedmdesát let! Fascinuje mě, kolik jen podob tato popkulturní ikona měla: kupříkladu vypěknělý metrosexuál (Ticho) kontra zdrátovaný chlap s prošedivělou tváří Gregory Pecka (Království tvé). Nebo porovnejte směšného pracanta u píchaček firmy DC Comics (Crew č. 7) s mrazivě tragickou adaptací z Crwe2 č. 4.
Nyní tu je další výjimečná interpretace v řadě. Charakterizovat ji lze pomocí jiného netrpělivě očekávaného komiksu z nakladatelství Crew: o tomto hrdinovi by si Bart Simpson těžko pobrukoval svou říkanku: „Rolničky, prdlačky – Batman je pako“ a Joker tady opravdu nepůsobí jako nezbednější dvojník šáši Krustyho.
. Batmobil, batponorka a batsvěrací kazajka
Píšu to nerad, ale v celém komiksu Arkham není jediný pořádný obrázek s Batmanem. Výtvarník Dave McKean si nejčastěji vystačí s temnou skvrnou opatřenou párem netopýřích ušisek. Nedá se to srovnat s Jokerem, který se zde naopak dočkal jednoho z nejsilnějších zobrazení ve své kariéře. Jako by McKean chtěl naznačit, že černý stín jménem Bruce Wayne je nejméně skutečná postava v celém příběhu. Daleko reálnější je leitmotiv šílenství v mnoha svých podobách. Jistý stupeň choromyslnosti se přirozeně očekává u osvobozené extraligy Batmanových protivníků. Mnohem víc námluvy s psychiatrií překvapí u Batmana (a nejde jen o to, že Waynovy výsledky psychologických testů tu jsou poměrně tristní).
Šílené jsou nakonec i zdi samotného blázince, který se stává plnohodnotným spojencem Jokera, Two-Face nebo Croca. Právě zde se staly děsivé události, jejichž vylíčení je druhou linií vyprávěnou v komiksu. Obě roviny se proplétají celou knihou. Navzájem dodávají celistvější obraz toho, co se v sanatoriu dělo a děje. Snad vás naláká, že jde vesměs o velmi nepěkné věci…
Úzkokolejná trať Arkham
Takže malá rekapitulace: flek s ušima, Joker v nadprůměrné formě, šílenství, cvokhaus vzhůru nohama – co vám z toho vychází? Máte bod, pokud vám v tomhle minikvízu slovních asociací naskočilo slovo horor. V podání McKeana se jedná přímo o atmosférický horor ve stylu jeho obálek k Sandmanovi nebo jeho komiksu Vraždy a housle. Tady nelze lehce přeskakovat očima z jedné stránky na druhou. Člověk se musí do často silně abstraktních obrázků ponořit, aby je správně pochopil. Kdo chce, nechá se pohltit množstvím výtvarných technik a exhibicí letteringového umění. Poté může čtenář podlehnout tíživé atmosféře jednotlivých polí a začne se příjemně bát. Klap – hororová pastička tak chytne svou další oběť!
.
Osnovu k téhle cestičce napsal Grant Morrison (neplést s Mourrisonem!) Někomu se výsledek jeho práce může zdát příliš statický. Epické dobrodrůžo zde totiž od depresivní lyriky dostává pěkně na frak. Batmanovo putování Arkhamem ve skutečnosti trochu připomíná průjezd strašidelným hradem v lunaparku. Netopejrák jako by si sedl do vozíku a pak už se jen vezl po jednou dané koleji, kde na něj každou chvíli něco vybafne ze tmy. Vtip je v tom, že tahle Morrisonova trochu bezdějová okružní trasa přesto funguje. Scenárista totiž dokáže pracovat s motivy, jazykem, dialogy, psychologií postav a dobře umí nahrávat malíři na smeč, který Dave McKean odpálkovává svými štětci více než brilantně.
Zazvonil zvonec a komiksu je konec!
Ryze akční pasáže však oběma tvůrcům příliš nesedí a proto třeba souboj Batman versus Croc považuji za nejslabší místo knihy. I konec příběhu může leckdo označit za trochu bezradný, osobně ale považuji jakýkoliv závěr za lepší, než je klasické mlátící finále. Mějte na paměti jediné: Arkham je na poměry postaršího komiksu s mainstreamovým hrdinou stále dosti novátorské dílko o nepříčetnosti, kde je (skoro) všechno možné. Člověk se zde snad i může dočkat toho, že si Batman s Jokerem hodí korunou, aby se protentokrát rozhodlo, kdože to dneska z nich vyhrál, což by bylo opravdu velmi šílené! Safra – to je fakt dobrý nápad, jen jestli jsem to už někde neviděl!
Dobrou noc a pěkné sny!
Tenhle komiks považuji za nejlepší titul s Batmanem, co kdy v Čechách vyšel. A to do toho samozřejmě počítám i modlu jménem Návrat Temného rytíře (Sorry, ale mistr Miller mimo černobílé hranice katastru Sin City není tak oslňující a převratnost scénáře už časem taky trochu povadla.).
Arkham je fajnové zboží, které ale na druhou stranu není úplně dokonalé a určitě se nebude líbit všem. Řada lidí knihu může lehce odbít hanlivou nálepkou „Pozor – nečitelné umění!“ Poohlédněte se proto po něčem jiném, pokud jste třeba zpovykaný žák základní školy, co „fakt žere Batmana“. Naopak tenhle komiks může být dobrý tip pro ty, kteří mají rádi náročnější čtivo a „supermanských hovadin“ by se ani ve snu nedotkli.
Dílo zkázy je tedy dokonáno – od koupě odrazuji spolehlivé fany Netopýřího muže a snažím se nalákat ty, kteří můj text pravděpodobně nebudou číst. Říkáte, že je to šílené? Díky, potěšení je na mé straně. Ve skutečnosti mohlo být i hůř. Z dlouhého čekání na Arkham se mi jednou v noci totiž zdál sen, že tenhle komiks čtu. Buďte rádi, že jsem recenzi nepostavil na srovnání četby Arkhamu ve snu a v bdělém stavu, protože to by byla teprve jízda!
Tisíc tváří hrdiny
Nemůžu si pomoct. Následujícím výrokem patrně zahájím soutěž o nejzbytečnější větu na Komiks.cz, ale ať: Batman je skvělá postava! To musí uznat i nečtenáři kreslených příběhů, kteří své krátké životy rozmělňují marnostmi jako je třeba vzdělávání, sport, hudba nebo výrazový tanec.
V době, kdy se marketingová životnost všelijakých dobrodružných tatrmanů často počítá na týdny, Netopýří muž je ve hře už sedmdesát let! Fascinuje mě, kolik jen podob tato popkulturní ikona měla: kupříkladu vypěknělý metrosexuál (Ticho) kontra zdrátovaný chlap s prošedivělou tváří Gregory Pecka (Království tvé). Nebo porovnejte směšného pracanta u píchaček firmy DC Comics (Crew č. 7) s mrazivě tragickou adaptací z Crwe2 č. 4.
Nyní tu je další výjimečná interpretace v řadě. Charakterizovat ji lze pomocí jiného netrpělivě očekávaného komiksu z nakladatelství Crew: o tomto hrdinovi by si Bart Simpson těžko pobrukoval svou říkanku: „Rolničky, prdlačky – Batman je pako“ a Joker tady opravdu nepůsobí jako nezbednější dvojník šáši Krustyho.
. Batmobil, batponorka a batsvěrací kazajka
Píšu to nerad, ale v celém komiksu Arkham není jediný pořádný obrázek s Batmanem. Výtvarník Dave McKean si nejčastěji vystačí s temnou skvrnou opatřenou párem netopýřích ušisek. Nedá se to srovnat s Jokerem, který se zde naopak dočkal jednoho z nejsilnějších zobrazení ve své kariéře. Jako by McKean chtěl naznačit, že černý stín jménem Bruce Wayne je nejméně skutečná postava v celém příběhu. Daleko reálnější je leitmotiv šílenství v mnoha svých podobách. Jistý stupeň choromyslnosti se přirozeně očekává u osvobozené extraligy Batmanových protivníků. Mnohem víc námluvy s psychiatrií překvapí u Batmana (a nejde jen o to, že Waynovy výsledky psychologických testů tu jsou poměrně tristní).
Šílené jsou nakonec i zdi samotného blázince, který se stává plnohodnotným spojencem Jokera, Two-Face nebo Croca. Právě zde se staly děsivé události, jejichž vylíčení je druhou linií vyprávěnou v komiksu. Obě roviny se proplétají celou knihou. Navzájem dodávají celistvější obraz toho, co se v sanatoriu dělo a děje. Snad vás naláká, že jde vesměs o velmi nepěkné věci…
Úzkokolejná trať Arkham
Takže malá rekapitulace: flek s ušima, Joker v nadprůměrné formě, šílenství, cvokhaus vzhůru nohama – co vám z toho vychází? Máte bod, pokud vám v tomhle minikvízu slovních asociací naskočilo slovo horor. V podání McKeana se jedná přímo o atmosférický horor ve stylu jeho obálek k Sandmanovi nebo jeho komiksu Vraždy a housle. Tady nelze lehce přeskakovat očima z jedné stránky na druhou. Člověk se musí do často silně abstraktních obrázků ponořit, aby je správně pochopil. Kdo chce, nechá se pohltit množstvím výtvarných technik a exhibicí letteringového umění. Poté může čtenář podlehnout tíživé atmosféře jednotlivých polí a začne se příjemně bát. Klap – hororová pastička tak chytne svou další oběť!
.
Osnovu k téhle cestičce napsal Grant Morrison (neplést s Mourrisonem!) Někomu se výsledek jeho práce může zdát příliš statický. Epické dobrodrůžo zde totiž od depresivní lyriky dostává pěkně na frak. Batmanovo putování Arkhamem ve skutečnosti trochu připomíná průjezd strašidelným hradem v lunaparku. Netopejrák jako by si sedl do vozíku a pak už se jen vezl po jednou dané koleji, kde na něj každou chvíli něco vybafne ze tmy. Vtip je v tom, že tahle Morrisonova trochu bezdějová okružní trasa přesto funguje. Scenárista totiž dokáže pracovat s motivy, jazykem, dialogy, psychologií postav a dobře umí nahrávat malíři na smeč, který Dave McKean odpálkovává svými štětci více než brilantně.
Zazvonil zvonec a komiksu je konec!
Ryze akční pasáže však oběma tvůrcům příliš nesedí a proto třeba souboj Batman versus Croc považuji za nejslabší místo knihy. I konec příběhu může leckdo označit za trochu bezradný, osobně ale považuji jakýkoliv závěr za lepší, než je klasické mlátící finále. Mějte na paměti jediné: Arkham je na poměry postaršího komiksu s mainstreamovým hrdinou stále dosti novátorské dílko o nepříčetnosti, kde je (skoro) všechno možné. Člověk se zde snad i může dočkat toho, že si Batman s Jokerem hodí korunou, aby se protentokrát rozhodlo, kdože to dneska z nich vyhrál, což by bylo opravdu velmi šílené! Safra – to je fakt dobrý nápad, jen jestli jsem to už někde neviděl!
Dobrou noc a pěkné sny!
Tenhle komiks považuji za nejlepší titul s Batmanem, co kdy v Čechách vyšel. A to do toho samozřejmě počítám i modlu jménem Návrat Temného rytíře (Sorry, ale mistr Miller mimo černobílé hranice katastru Sin City není tak oslňující a převratnost scénáře už časem taky trochu povadla.).
Arkham je fajnové zboží, které ale na druhou stranu není úplně dokonalé a určitě se nebude líbit všem. Řada lidí knihu může lehce odbít hanlivou nálepkou „Pozor – nečitelné umění!“ Poohlédněte se proto po něčem jiném, pokud jste třeba zpovykaný žák základní školy, co „fakt žere Batmana“. Naopak tenhle komiks může být dobrý tip pro ty, kteří mají rádi náročnější čtivo a „supermanských hovadin“ by se ani ve snu nedotkli.
Dílo zkázy je tedy dokonáno – od koupě odrazuji spolehlivé fany Netopýřího muže a snažím se nalákat ty, kteří můj text pravděpodobně nebudou číst. Říkáte, že je to šílené? Díky, potěšení je na mé straně. Ve skutečnosti mohlo být i hůř. Z dlouhého čekání na Arkham se mi jednou v noci totiž zdál sen, že tenhle komiks čtu. Buďte rádi, že jsem recenzi nepostavil na srovnání četby Arkhamu ve snu a v bdělém stavu, protože to by byla teprve jízda!
