. Dave McKean se na našem světě objevil v roce 1963 v Taplow. „Nevěřím v talent. Lidé se rodí s dispozicemi pro určité činnosti, ale jak s nimi naloží, to už je na nich. Já měl štěstí na skvělého učitele a snažil jsem se na sobě pracovat,“ rozumuje. Rozhodně to nebyl pošuk, který by celé hodiny doma i ve škole strávil kresbou komiksů. Možná měl na práci jiné věci, jisté však je, že se po ukončení Berkshire College of Art and Design v roce 1986 zjevil v DC Comics a stvořil obálky pro Hellblazera.
Jeho prvním významným počinem byly o rok později Violent Cases (Vraždy a housle, Netopejr 2006). Nostalgická gangsterka vypráví o době Al Caponeho viděné dětskýma očima. Ještě důležitější pro něj bylo, že scénář napsal Neil Gaiman, na kterého narazil nejspíše na nějaké party. Skamarádili se a dělali pak spolu na spoustě komiksů. Po tomto úspěchu následoval kriminální thriller Black Orchid (1988, scénář opět Gaiman). Je plný násilí, podrazů a zároveň takový milý a dojemný.
. . . .
Od Sandmana po Mr. Punche
Nejvýznamnějším rokem se pro McKeana stal letopočet 1989. V něm nakreslil obálku pro prvního Sandmana (Preludia a Nocturna, Crew 2002). Tou se proslavil úplně nejvíc a vytvořil pak obálky pro všechny díly série (obdržel za ně řadu cen, např. Amid Award nebo World Fantasy Award). Dále podle scénáře Granta Morrisona stvořil temný komiks z batmanovského světa Arkham Asylum (Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě, Crew 2007). Skvěle vystihl lyrickou podstatu depresivního Batmanova putování arkhamským léčebným ústavem pro nebezpečné zločince, připomínající strašidelný průjezd pražskou ranní dopravní špičkou.
Signal to Noise, intimní příběh smrtelně nemocného režiséra podle Gaimanova scénáře, nakreslil v roce 1990. A za další vyvrcholení (jeho tvorby, samozřejmě) je považován pětisetstránkový autorský komiks Cages. Dokončil ho po několikaleté práci v roce 1996. Vypráví v něm o umělcích, pro něž je tvorba hybnou životní silou. Získal za něj Harvey Award pro nejlepší nový komiks roku 1992.
. . . .
Jenže pak jakoby se komiksově vyčerpal. Ano, kreslil obálky ke Gaimanově sérii Dreaming, příběh ze Sandmanova světa Endless Nights, stripy podle desky Rolling Stones Voodoo Lounge a také tragikomedii Mr. Punch (scénář kdo asi… Neil Gaiman, 1994). Mnohem více se však v poslední době věnuje jiným uměleckým aktivitám. Kreslí obálky a ilustrace do knih a časopisů, plakáty, pohlednice, obaly CD a DVD, tarotové karty. Zabývá se knižní grafikou, fotografuje, spolupracuje s reklamními agenturami a filmovými studii (Vetřelec 4, Blade). Skládá hudbu, točí filmy (fantasmagorie Maska zrcadla v roce 2005). To vše s vydatnou pomocí počítače, na jehož adresu brblá: „Dlouho jsem si nechtěl počítač koupit, děsila mě představa, že budu před monitorem sedět celý den…“
Momentálně žije na ostrově Oxney se svou manželkou a dětmi.
Další informace a ukázky zde.
Jeho prvním významným počinem byly o rok později Violent Cases (Vraždy a housle, Netopejr 2006). Nostalgická gangsterka vypráví o době Al Caponeho viděné dětskýma očima. Ještě důležitější pro něj bylo, že scénář napsal Neil Gaiman, na kterého narazil nejspíše na nějaké party. Skamarádili se a dělali pak spolu na spoustě komiksů. Po tomto úspěchu následoval kriminální thriller Black Orchid (1988, scénář opět Gaiman). Je plný násilí, podrazů a zároveň takový milý a dojemný.
. . . .
Od Sandmana po Mr. Punche
Nejvýznamnějším rokem se pro McKeana stal letopočet 1989. V něm nakreslil obálku pro prvního Sandmana (Preludia a Nocturna, Crew 2002). Tou se proslavil úplně nejvíc a vytvořil pak obálky pro všechny díly série (obdržel za ně řadu cen, např. Amid Award nebo World Fantasy Award). Dále podle scénáře Granta Morrisona stvořil temný komiks z batmanovského světa Arkham Asylum (Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě, Crew 2007). Skvěle vystihl lyrickou podstatu depresivního Batmanova putování arkhamským léčebným ústavem pro nebezpečné zločince, připomínající strašidelný průjezd pražskou ranní dopravní špičkou.
Signal to Noise, intimní příběh smrtelně nemocného režiséra podle Gaimanova scénáře, nakreslil v roce 1990. A za další vyvrcholení (jeho tvorby, samozřejmě) je považován pětisetstránkový autorský komiks Cages. Dokončil ho po několikaleté práci v roce 1996. Vypráví v něm o umělcích, pro něž je tvorba hybnou životní silou. Získal za něj Harvey Award pro nejlepší nový komiks roku 1992.
. . . .
Jenže pak jakoby se komiksově vyčerpal. Ano, kreslil obálky ke Gaimanově sérii Dreaming, příběh ze Sandmanova světa Endless Nights, stripy podle desky Rolling Stones Voodoo Lounge a také tragikomedii Mr. Punch (scénář kdo asi… Neil Gaiman, 1994). Mnohem více se však v poslední době věnuje jiným uměleckým aktivitám. Kreslí obálky a ilustrace do knih a časopisů, plakáty, pohlednice, obaly CD a DVD, tarotové karty. Zabývá se knižní grafikou, fotografuje, spolupracuje s reklamními agenturami a filmovými studii (Vetřelec 4, Blade). Skládá hudbu, točí filmy (fantasmagorie Maska zrcadla v roce 2005). To vše s vydatnou pomocí počítače, na jehož adresu brblá: „Dlouho jsem si nechtěl počítač koupit, děsila mě představa, že budu před monitorem sedět celý den…“
Momentálně žije na ostrově Oxney se svou manželkou a dětmi.
Další informace a ukázky zde.
