Geografická struktura a obyvatelstvo planety Mongo
Náš pozemský svět je rozdělen na státy, které mají rozdílnou velikost a rozdílné počty obyvatelstva, které mají hranice, jež se sice občas mění, ale které jsou v každé historické epoše pevně určeny; uvnitř těchto hranic existuje velké množství lidských obydlí, která tvoří města, vesnice, osady, usedlosti nebo samoty.
. To, co nás na planetě Mongo udeří nejvíce do očí, je skutečnost, že tam takováto lidská obydlí neexistují; planeta vypadá jako obrovská neobydlená pustina, na které se tu i tam tyčí několik měst. Nejvýznamnějším z nich je hlavní město Mingo, pohádková a ultramoderní metropole, vystavěná na poměrně malém prostoru mezi mořem, džunglí a písečnou pouští. Alex Raymond se zde možná nevědomky inspiroval Manhattanem, sevřeným mezi Hudsonem a East River, který se z nedostatku místa vypíná do nadoblačných výšin. Kolem tohoto města není prakticky nic: písečná poušť dosahuje téměř až k hradbám, pod nimiž se rozkládá úzký pás sadů a polí, která zásobují město potravinami. Na jiném místě, uprostřed nekonečných a nehostinných sněhových plání Dalekého severu, se tyčí sídelní město královny Frii; o něco blíže leží v rozsoše gigantického stromu Arborie, hlavní město Lesního království krále Barina, které spojují se zemí výtahy a visuté silnice. Kolem Arborie se rozkládá velký les, v němž živoří divoké kmeny Modrých lidí a Opičího národa. V mořských hlubinách leží město Coralia královny Ondiny, jehož obyvatelé jsou uměle adaptováni, aby mohli dýchat kyslík z vody; autor zde předjímá pokusy nizozemského vědce Dr. Kylstry. Vrcholem všeho je podivuhodné vzdušné město krále Vultana, které udržují ve vzduchu umělé antigravitační paprsky, a ostrov Tropica, který leží na dalekém tropickém kontinentu a na kterém se rozkládá stejnojmenné město. Připomeňme ještě pro úplnost město Lvích lidí, které sice není explicitně nakresleno, ale o jehož existenci nemůže být nejmenší pochyby.
Kromě těchto civilizovaných měst, která jsou po technické stránce rozvinutější než města na Zemi, již toho na planetě moc není: žije zde – jak jsme se o tom již zmínili u Arborie – pár primitivních kmenů, které sídlí převážně v jeskyních či slujích. To platí například pro Jeskynní království, jehož králem se stal Flash Gordon a jehož obyvatelé žijí na úrovni doby kamenné; v jeskyních žijí divocí a odporní Ještěří lidé, v jeskyních sídlí tajemná královna Uraza i její nepřátelé, zrůdní skřetové, jeskyně jsou příbytkem divokých obrů Frygie, stejně jako Modrých lidí z Arborie. Na planetě však neexistují vesnice, ani samoty, ani polnosti, ani statky či větší zemědělské usedlosti. Objevíme zde jen několik podloudnických chatrčí (co se tak asi může na Mongu pašovat?), v nichž se ukryje Flash s přáteli po útěku z ostrova s královskými kryptami, a několik tábořišť pouštních kočovníků poblíž málo úrodných oáz. Pozemský venkov vzdáleně připomíná jen obdělaný pás polí a zemědělských statků, které obklopují Mingo.
Fauna a flóra planety Mongo
Tuto silně koncentrovanou urbanistickou strukturu snadno pochopíme, když si uvědomíme, nakolik je planeta Mongo po geografické stránce i po stránce fauny lidem nepříznivá. Ať už je to velká písečná poušť, která přinejmenším odpovídá naší Sahaře, nebo velký a strašlivý les Arborie, ať už jsou to smrtelně nebezpečné močály se zrádnými škrtícími lianami či obávané Moře temnot, v němž vznikají obrovské magnetické bouře, ledová Frygie nebo nesčetná temná a rozervaná horstva protkaná obávanými jeskyněmi, vše je zde člověku nepřátelské a smrtelně nebezpečné.
. Navíc je tento šarmantní svět osídlen agresivními netvory, kteří mohou být docela malí, jako třeba upíři z Karakasového pohoří, jejichž kousnutí vyvolává šílenství, nebo obrovští, jako třeba dvouhlavý drak, kterého usmrtí Flash Gordon a lví muž Tun v „Chodbě hrůzy“, nebo jako dva obrovští ještěři, kteří napadnou Flashe a Dale při jejich příletu na planetu, nebo jako nestvůrný podzemní „korýš“, který zastaví Barinova „podzemního krtka“, nebo jako létající ještěr, který napadne královnu Desiru, či jako „gryf“, který šíří postrach na lávové řece v tropickém kontinentu. Ti všichni považují člověka za vetřelce, kterého je třeba usmrtit a sežrat. Většinou to jsou ještěři nebo tvorové podobní ještěrům, k nimž autora nepochybně inspirovali staří známí dinosauři z pozemské křídy; vedle ještěrů se však na planetě Mongo vyskytují i další krvežíznivé nestvůry: magnopedes se dvěma choboty, který žije v Arborii, je patrně savec, „sněžný červ“ z Frygie a jeho příbuzný z tropických krajin jsou pravděpodobně obrovské stonožky a elektrický netvor, který číhá na ledovci, připomíná obrovského hlavonožce, nedá se však zařadit k žádnému určitému zoologickému druhu. Ti všichni se bez výjimky snaží člověka zlikvidovat, dají se jen obtížně porazit, a znemožňují tak stavět na planetě osamocené usedlosti: žádná farma, žádný rolník, žádné zvíře by nedokázalo vzdorovat těmto takřka neporazitelným netvorům.
Za takových nepříznivých podmínek je možné obdělávat zemi jen v bezprostředním okolí velkých měst, pod ochranou vysokých hradeb a ultramoderních zbraní všeho druhu. Jestliže tedy Raymond mluví o Arborii, Tropice nebo o Frygii jako o „královstvích“, nemá tím na mysli pozemský význam tohoto slova; na planetě Mongo je královstvím ostrov či město s několika předsunutými stanovišti nebo pevnůstkami; zbytek je rozsáhlé území, na který si víceméně dělá nárok král či královna, kteří ve skutečnosti panují jen nad městem, ostrovem nebo jeskynním systémem, v němž žijí jeho poddaní. Nejrozvinutějším z těchto struktur je pravděpodobně vzdušné město Supích lidí.
Politická a sociální organizace planety Mongo
Teď, když jsme se seznámili s geografickou strukturou a obyvatelstvem, je nezbytné přikročit k vlastnímu popisu společenského uspořádání na Mongu. Především je nutné poznamenat, že ve všech případech jde o absolutistické monarchie, jejichž organizace připomíná feudální a současně i totalitární stát.
. Ming je všemocný diktátor, jehož absolutismus je bez hranic a jehož vůle či rozmary jsou zákonem. Tak jako všichni diktátoři, i on je nelítostný, krutý, úskočný, zchytralý a pompézní. Není jistě náhodou, že Alex Raymond dal planetě jméno Mongo, že jejího císaře pojmenoval Ming a že kreslil její obyvatele se žlutou kůží a s asijskými rysy; jde totiž o orientální tyranii, jejíž výmluvnou charakteristikou je epizoda, která popisuje sňatek Minga s odbojnou hraběnkou Soniou, který na rozkaz císařského novomanžela končí popravou císařovny. A to nemluvíme o vybrané podívané, kterou představuje velký turnaj, jehož nejrafinovanější částí je souboj na zemi, z níž trčí ostré dýky; ve srovnání s takovou zábavou byly starořímské hry dětskými hříčkami. Jako orientální panovník má Ming i potřebnou dávku opatrnosti a systematicky odmítá modernizovat vojsko svého švagra a málo spolehlivého vazala Barina; co zmůžou meče a šípy proti obrovským tankům a raketám? Tento tyran nakládá se svými poddanými jako pravý totalitní vládce: bezohledně je vyslýchá, bezdůvodně zatýká, vyhlašuje zákazy vycházení, prohledává celé čtvrti atd. Země nemusí Mongu v ničem závidět.
Ostatní panovníci se chovají sotva lépe než Ming; Vultana, Ondinu i krále Ještěřích lidí můžeme strčit do jednoho pytle. Krutost a xenofobie nejsou jejich jedinými povahovými nedostatky; problémy řeší vězněním, mučením a popravami. Výjimkou mezi těmito „netvory“ je jedině Barin, laskavý otec svých poddaných.
Těmto panovníkům je podřízena šlechta. Zde se projevuje americká záliba v ranném evropském středověku a ani Alex Raymond neunikl této nostalgii: každý král má svůj dvůr s hrabaty, vévody a princi všeho druhu; celkový pohled na takový dvůr nám ukazuje obraz Mingovy svatby, na němž církevní hodnostář (?) korunuje císařovnu podle tradičních představ o zvycích našich králů. Po aristokracii přichází na řadu důstojnický sbor, který v každém totalitárním a feudálním státě hraje nesmírně významnou úlohu; jim panovník uděluje odměny a pocty, ale také je trestá, neboť nesnáší chyby, porážky, nezávislý způsob uvažování ani smysl pro čest: Grombo je degradován na obyčejného vojína a odsouzen k nuceným pracím, protože projevil nemístnou iniciativu, a generál Minchu riskuje, že přijde o hlavu, protože hodlá dodržet slovo, které dal někomu jinému než Mingovi. Tito důstojníci velí profesionálnímu elitnímu vojsku, které sice není nijak početné, ale zato absolutně loajální, vojsku, jehož úkolem je nejenom bojovat ve válce, ale také fungovat jako policie, a to především jako policie politická, podřízená přímo hlavě státu a připomínající spíše vojska SS než klasickou armádu. Kromě důstojníků tu máme dále technické kádry, inženýry, vědce a lékaře, jejichž společenské postavení není sice blíže specifikováno, ale kteří se nejspíš těší ze stejných výsad jako důstojníci a kteří ve svém oboru představují absolutní autoritu. Po těchto privilegovaných třídách přicházejí na řadu nejnižší vrstvy společnosti. Střední třída pravděpodobně na Mongu neexistuje; po buržoazii nenajdeme ani stopy, což je normální, poněvadž společnost na planetě Mongo nemůže mít ve svém středu skupinu lidí, z jejíhož středu by se rekrutovali liberálové a intelektuálové, to jest potencionální podvratné živly. Společenská třída, která následuje po důstojnících, technicích a lékařích, je tedy třída sloužících: sluhů a služek je tu zřejmě velký počet; ještě níže pak živoří otroci, kteří mají svou vlastní čtvrt, do níž se uchýlí Flash Gordon a Dr. Bono po údajné „smrti“ našeho hrdiny.
Nesmíme zapomenout ani na žebráky, kteří tvoří jakousi kastu a nosí „žebrácký oblek“, jakousi uniformu, která připomíná mnišskou kutnu; Flash Gordon si také jednu koupí, aby mohl nepozorovaně procházet městem. To je také jedna z význačných vlastností této totalitní společnosti, která všechny své příslušníky jednotně obléká způsobem, který charakterizuje jejich společenské postavení nebo profesi. Dá se říci, že tato společnost svou technickou úrovní, uniformitou, totalitarismem a svými mravy, které se často blíží našemu způsobu života, reprezentuje moderní epochu i antickou římskou civilizaci, přičemž však svou zálibou ve šlechtických titulech a svým způsobem oblékání připomíná středověk. Představuje tedy směs nejrůznějších historických a literárních reminiscencí, všech možných futuristických románových aspirací i nostalgických vzpomínek na uplynulá staletí; to má za následek, že je nám často zvláštním způsobem povědomá a že nás nepřestává okouzlovat.
. Na okraji této společnosti žijí psanci; samotná jejich existence ukazuje, jak je tento režim vnitřně slabý, protože ani Mingova armáda se svými špehy a dokonalými zbraněmi se nedokáže vypořádat s těmito nezlomnými obyvateli Monga. Jde o nejrůznější skupiny domorodých obyvatel: patří k nim jak pouštní nomádi, které bychom mohli přirovnat k našim saharským lupičům, tak skuteční rebelové – dnes bychom řekli odbojáři či partyzáni – jimž většinou velí bývalí šlechtici, jako například hrabě Bulok nebo v prvních epizodách princ Barin. Tito psanci žijí v kanálech a spoléhají se na víceméně pasivní podporu ostatních obyvatel; nemají pevnou organizaci a jsou vcelku bezmocní; teprve příchod Flashe Gordona jim dodá síly a umožní jim povstat proti tyranovi.
Zmínka o psancích nám umožňuje konstatovat, že proti Mingovi obecně řečeno téměř žádná opozice neexistuje. Jeho důstojnický sbor se vyznačuje dokonalou loajalitou; výjimkou z tohoto pravidla je Sudin, velitel vzbouřenecké ponorky. Ani ve chvíli, kdy rebelové Minga uvězní, se mezi obyvatelstvem či v armádě neobjeví náznak vzpoury; důstojníci začnou se vzbouřenci vyjednávat, ale nijak nevyužijí dané situace, aby změnili daný režim. Stejné smýšlení panuje i v privilegovaných vrstvách společnosti a Flash Gordon neustále naráží na tuto loajalitu vůči panovníkovi; k tomu, aby se Dr. Bono připojil k rebelům, je nezbytný pocit hluboké vděčnosti, který završuje dlouhé období osobní nespokojenosti vůči režimu; to však je jen výjimečný případ, který je motivován osobními problémy tohoto lékaře.
Mingova tyranie doléhá nejvíce na obyčejný lid; jeho protesty – jak je tomu ve všech totalitních režimech – se však omezují jen na mlčení při veřejných manifestacích (například při vojenské přehlídce, která doprovází popravu Flashe Gordona) nebo na reptání v soukromí (venkovan, který u sebe ukryl Auru, Dale a Zarkova). Nic z toho ovšem diktátorovi nevadí, neboť ten vládne silou a neváhá jí použít; tyranové si mohou dovolit opovrhovat řečmi, křikem, opovržlivým mlčením i čestným chováním, nic z toho je nevyvede z míry. Na tomto temném obraze však přece jen zahlédneme světlý bod. Je jím Barin, Mingův zeť (tchána mu jistě nikdo nezávidí), představitel dobrého panovníka, který sice vládne absolutisticky, ale který si dokáže získat lásku svého lidu, panuje laskavě a jeho cílem je bezpečí a štěstí poddaných; jde o „osvíceného despotu“, o kterém marně snil Voltaire. Je sice Mingův vazal, ale vazal málo spolehlivý, který se neváhá dvakrát vzbouřit: nejprve odmítne vydat Dale Mingovi, podruhé odmítne tyranovy plány ohledně vlastního syna. Jeho první otevřená vzpoura pak má okamžité fatální následky, jak je ostatně sami známe z naší nedávné historie.
Náš pozemský svět je rozdělen na státy, které mají rozdílnou velikost a rozdílné počty obyvatelstva, které mají hranice, jež se sice občas mění, ale které jsou v každé historické epoše pevně určeny; uvnitř těchto hranic existuje velké množství lidských obydlí, která tvoří města, vesnice, osady, usedlosti nebo samoty.
. To, co nás na planetě Mongo udeří nejvíce do očí, je skutečnost, že tam takováto lidská obydlí neexistují; planeta vypadá jako obrovská neobydlená pustina, na které se tu i tam tyčí několik měst. Nejvýznamnějším z nich je hlavní město Mingo, pohádková a ultramoderní metropole, vystavěná na poměrně malém prostoru mezi mořem, džunglí a písečnou pouští. Alex Raymond se zde možná nevědomky inspiroval Manhattanem, sevřeným mezi Hudsonem a East River, který se z nedostatku místa vypíná do nadoblačných výšin. Kolem tohoto města není prakticky nic: písečná poušť dosahuje téměř až k hradbám, pod nimiž se rozkládá úzký pás sadů a polí, která zásobují město potravinami. Na jiném místě, uprostřed nekonečných a nehostinných sněhových plání Dalekého severu, se tyčí sídelní město královny Frii; o něco blíže leží v rozsoše gigantického stromu Arborie, hlavní město Lesního království krále Barina, které spojují se zemí výtahy a visuté silnice. Kolem Arborie se rozkládá velký les, v němž živoří divoké kmeny Modrých lidí a Opičího národa. V mořských hlubinách leží město Coralia královny Ondiny, jehož obyvatelé jsou uměle adaptováni, aby mohli dýchat kyslík z vody; autor zde předjímá pokusy nizozemského vědce Dr. Kylstry. Vrcholem všeho je podivuhodné vzdušné město krále Vultana, které udržují ve vzduchu umělé antigravitační paprsky, a ostrov Tropica, který leží na dalekém tropickém kontinentu a na kterém se rozkládá stejnojmenné město. Připomeňme ještě pro úplnost město Lvích lidí, které sice není explicitně nakresleno, ale o jehož existenci nemůže být nejmenší pochyby.
Kromě těchto civilizovaných měst, která jsou po technické stránce rozvinutější než města na Zemi, již toho na planetě moc není: žije zde – jak jsme se o tom již zmínili u Arborie – pár primitivních kmenů, které sídlí převážně v jeskyních či slujích. To platí například pro Jeskynní království, jehož králem se stal Flash Gordon a jehož obyvatelé žijí na úrovni doby kamenné; v jeskyních žijí divocí a odporní Ještěří lidé, v jeskyních sídlí tajemná královna Uraza i její nepřátelé, zrůdní skřetové, jeskyně jsou příbytkem divokých obrů Frygie, stejně jako Modrých lidí z Arborie. Na planetě však neexistují vesnice, ani samoty, ani polnosti, ani statky či větší zemědělské usedlosti. Objevíme zde jen několik podloudnických chatrčí (co se tak asi může na Mongu pašovat?), v nichž se ukryje Flash s přáteli po útěku z ostrova s královskými kryptami, a několik tábořišť pouštních kočovníků poblíž málo úrodných oáz. Pozemský venkov vzdáleně připomíná jen obdělaný pás polí a zemědělských statků, které obklopují Mingo.
Fauna a flóra planety Mongo
Tuto silně koncentrovanou urbanistickou strukturu snadno pochopíme, když si uvědomíme, nakolik je planeta Mongo po geografické stránce i po stránce fauny lidem nepříznivá. Ať už je to velká písečná poušť, která přinejmenším odpovídá naší Sahaře, nebo velký a strašlivý les Arborie, ať už jsou to smrtelně nebezpečné močály se zrádnými škrtícími lianami či obávané Moře temnot, v němž vznikají obrovské magnetické bouře, ledová Frygie nebo nesčetná temná a rozervaná horstva protkaná obávanými jeskyněmi, vše je zde člověku nepřátelské a smrtelně nebezpečné.
. Navíc je tento šarmantní svět osídlen agresivními netvory, kteří mohou být docela malí, jako třeba upíři z Karakasového pohoří, jejichž kousnutí vyvolává šílenství, nebo obrovští, jako třeba dvouhlavý drak, kterého usmrtí Flash Gordon a lví muž Tun v „Chodbě hrůzy“, nebo jako dva obrovští ještěři, kteří napadnou Flashe a Dale při jejich příletu na planetu, nebo jako nestvůrný podzemní „korýš“, který zastaví Barinova „podzemního krtka“, nebo jako létající ještěr, který napadne královnu Desiru, či jako „gryf“, který šíří postrach na lávové řece v tropickém kontinentu. Ti všichni považují člověka za vetřelce, kterého je třeba usmrtit a sežrat. Většinou to jsou ještěři nebo tvorové podobní ještěrům, k nimž autora nepochybně inspirovali staří známí dinosauři z pozemské křídy; vedle ještěrů se však na planetě Mongo vyskytují i další krvežíznivé nestvůry: magnopedes se dvěma choboty, který žije v Arborii, je patrně savec, „sněžný červ“ z Frygie a jeho příbuzný z tropických krajin jsou pravděpodobně obrovské stonožky a elektrický netvor, který číhá na ledovci, připomíná obrovského hlavonožce, nedá se však zařadit k žádnému určitému zoologickému druhu. Ti všichni se bez výjimky snaží člověka zlikvidovat, dají se jen obtížně porazit, a znemožňují tak stavět na planetě osamocené usedlosti: žádná farma, žádný rolník, žádné zvíře by nedokázalo vzdorovat těmto takřka neporazitelným netvorům.
Za takových nepříznivých podmínek je možné obdělávat zemi jen v bezprostředním okolí velkých měst, pod ochranou vysokých hradeb a ultramoderních zbraní všeho druhu. Jestliže tedy Raymond mluví o Arborii, Tropice nebo o Frygii jako o „královstvích“, nemá tím na mysli pozemský význam tohoto slova; na planetě Mongo je královstvím ostrov či město s několika předsunutými stanovišti nebo pevnůstkami; zbytek je rozsáhlé území, na který si víceméně dělá nárok král či královna, kteří ve skutečnosti panují jen nad městem, ostrovem nebo jeskynním systémem, v němž žijí jeho poddaní. Nejrozvinutějším z těchto struktur je pravděpodobně vzdušné město Supích lidí.
Politická a sociální organizace planety Mongo
Teď, když jsme se seznámili s geografickou strukturou a obyvatelstvem, je nezbytné přikročit k vlastnímu popisu společenského uspořádání na Mongu. Především je nutné poznamenat, že ve všech případech jde o absolutistické monarchie, jejichž organizace připomíná feudální a současně i totalitární stát.
. Ming je všemocný diktátor, jehož absolutismus je bez hranic a jehož vůle či rozmary jsou zákonem. Tak jako všichni diktátoři, i on je nelítostný, krutý, úskočný, zchytralý a pompézní. Není jistě náhodou, že Alex Raymond dal planetě jméno Mongo, že jejího císaře pojmenoval Ming a že kreslil její obyvatele se žlutou kůží a s asijskými rysy; jde totiž o orientální tyranii, jejíž výmluvnou charakteristikou je epizoda, která popisuje sňatek Minga s odbojnou hraběnkou Soniou, který na rozkaz císařského novomanžela končí popravou císařovny. A to nemluvíme o vybrané podívané, kterou představuje velký turnaj, jehož nejrafinovanější částí je souboj na zemi, z níž trčí ostré dýky; ve srovnání s takovou zábavou byly starořímské hry dětskými hříčkami. Jako orientální panovník má Ming i potřebnou dávku opatrnosti a systematicky odmítá modernizovat vojsko svého švagra a málo spolehlivého vazala Barina; co zmůžou meče a šípy proti obrovským tankům a raketám? Tento tyran nakládá se svými poddanými jako pravý totalitní vládce: bezohledně je vyslýchá, bezdůvodně zatýká, vyhlašuje zákazy vycházení, prohledává celé čtvrti atd. Země nemusí Mongu v ničem závidět.
Ostatní panovníci se chovají sotva lépe než Ming; Vultana, Ondinu i krále Ještěřích lidí můžeme strčit do jednoho pytle. Krutost a xenofobie nejsou jejich jedinými povahovými nedostatky; problémy řeší vězněním, mučením a popravami. Výjimkou mezi těmito „netvory“ je jedině Barin, laskavý otec svých poddaných.
Těmto panovníkům je podřízena šlechta. Zde se projevuje americká záliba v ranném evropském středověku a ani Alex Raymond neunikl této nostalgii: každý král má svůj dvůr s hrabaty, vévody a princi všeho druhu; celkový pohled na takový dvůr nám ukazuje obraz Mingovy svatby, na němž církevní hodnostář (?) korunuje císařovnu podle tradičních představ o zvycích našich králů. Po aristokracii přichází na řadu důstojnický sbor, který v každém totalitárním a feudálním státě hraje nesmírně významnou úlohu; jim panovník uděluje odměny a pocty, ale také je trestá, neboť nesnáší chyby, porážky, nezávislý způsob uvažování ani smysl pro čest: Grombo je degradován na obyčejného vojína a odsouzen k nuceným pracím, protože projevil nemístnou iniciativu, a generál Minchu riskuje, že přijde o hlavu, protože hodlá dodržet slovo, které dal někomu jinému než Mingovi. Tito důstojníci velí profesionálnímu elitnímu vojsku, které sice není nijak početné, ale zato absolutně loajální, vojsku, jehož úkolem je nejenom bojovat ve válce, ale také fungovat jako policie, a to především jako policie politická, podřízená přímo hlavě státu a připomínající spíše vojska SS než klasickou armádu. Kromě důstojníků tu máme dále technické kádry, inženýry, vědce a lékaře, jejichž společenské postavení není sice blíže specifikováno, ale kteří se nejspíš těší ze stejných výsad jako důstojníci a kteří ve svém oboru představují absolutní autoritu. Po těchto privilegovaných třídách přicházejí na řadu nejnižší vrstvy společnosti. Střední třída pravděpodobně na Mongu neexistuje; po buržoazii nenajdeme ani stopy, což je normální, poněvadž společnost na planetě Mongo nemůže mít ve svém středu skupinu lidí, z jejíhož středu by se rekrutovali liberálové a intelektuálové, to jest potencionální podvratné živly. Společenská třída, která následuje po důstojnících, technicích a lékařích, je tedy třída sloužících: sluhů a služek je tu zřejmě velký počet; ještě níže pak živoří otroci, kteří mají svou vlastní čtvrt, do níž se uchýlí Flash Gordon a Dr. Bono po údajné „smrti“ našeho hrdiny.
Nesmíme zapomenout ani na žebráky, kteří tvoří jakousi kastu a nosí „žebrácký oblek“, jakousi uniformu, která připomíná mnišskou kutnu; Flash Gordon si také jednu koupí, aby mohl nepozorovaně procházet městem. To je také jedna z význačných vlastností této totalitní společnosti, která všechny své příslušníky jednotně obléká způsobem, který charakterizuje jejich společenské postavení nebo profesi. Dá se říci, že tato společnost svou technickou úrovní, uniformitou, totalitarismem a svými mravy, které se často blíží našemu způsobu života, reprezentuje moderní epochu i antickou římskou civilizaci, přičemž však svou zálibou ve šlechtických titulech a svým způsobem oblékání připomíná středověk. Představuje tedy směs nejrůznějších historických a literárních reminiscencí, všech možných futuristických románových aspirací i nostalgických vzpomínek na uplynulá staletí; to má za následek, že je nám často zvláštním způsobem povědomá a že nás nepřestává okouzlovat.
. Na okraji této společnosti žijí psanci; samotná jejich existence ukazuje, jak je tento režim vnitřně slabý, protože ani Mingova armáda se svými špehy a dokonalými zbraněmi se nedokáže vypořádat s těmito nezlomnými obyvateli Monga. Jde o nejrůznější skupiny domorodých obyvatel: patří k nim jak pouštní nomádi, které bychom mohli přirovnat k našim saharským lupičům, tak skuteční rebelové – dnes bychom řekli odbojáři či partyzáni – jimž většinou velí bývalí šlechtici, jako například hrabě Bulok nebo v prvních epizodách princ Barin. Tito psanci žijí v kanálech a spoléhají se na víceméně pasivní podporu ostatních obyvatel; nemají pevnou organizaci a jsou vcelku bezmocní; teprve příchod Flashe Gordona jim dodá síly a umožní jim povstat proti tyranovi.
Zmínka o psancích nám umožňuje konstatovat, že proti Mingovi obecně řečeno téměř žádná opozice neexistuje. Jeho důstojnický sbor se vyznačuje dokonalou loajalitou; výjimkou z tohoto pravidla je Sudin, velitel vzbouřenecké ponorky. Ani ve chvíli, kdy rebelové Minga uvězní, se mezi obyvatelstvem či v armádě neobjeví náznak vzpoury; důstojníci začnou se vzbouřenci vyjednávat, ale nijak nevyužijí dané situace, aby změnili daný režim. Stejné smýšlení panuje i v privilegovaných vrstvách společnosti a Flash Gordon neustále naráží na tuto loajalitu vůči panovníkovi; k tomu, aby se Dr. Bono připojil k rebelům, je nezbytný pocit hluboké vděčnosti, který završuje dlouhé období osobní nespokojenosti vůči režimu; to však je jen výjimečný případ, který je motivován osobními problémy tohoto lékaře.
Mingova tyranie doléhá nejvíce na obyčejný lid; jeho protesty – jak je tomu ve všech totalitních režimech – se však omezují jen na mlčení při veřejných manifestacích (například při vojenské přehlídce, která doprovází popravu Flashe Gordona) nebo na reptání v soukromí (venkovan, který u sebe ukryl Auru, Dale a Zarkova). Nic z toho ovšem diktátorovi nevadí, neboť ten vládne silou a neváhá jí použít; tyranové si mohou dovolit opovrhovat řečmi, křikem, opovržlivým mlčením i čestným chováním, nic z toho je nevyvede z míry. Na tomto temném obraze však přece jen zahlédneme světlý bod. Je jím Barin, Mingův zeť (tchána mu jistě nikdo nezávidí), představitel dobrého panovníka, který sice vládne absolutisticky, ale který si dokáže získat lásku svého lidu, panuje laskavě a jeho cílem je bezpečí a štěstí poddaných; jde o „osvíceného despotu“, o kterém marně snil Voltaire. Je sice Mingův vazal, ale vazal málo spolehlivý, který se neváhá dvakrát vzbouřit: nejprve odmítne vydat Dale Mingovi, podruhé odmítne tyranovy plány ohledně vlastního syna. Jeho první otevřená vzpoura pak má okamžité fatální následky, jak je ostatně sami známe z naší nedávné historie.
