. Jak se zdá, probouzení Rychlonožkovi působilo zcela největší potíže ze všech členů klubu. Snad že měl nejhlubší spánek? Všimněme si v této souvislosti vůbec posledního obrázku v příběhu č. 53 nazvaného Rychlé šípy na stopě tuláka (Mladý hlasatel 3. 2. 1940). „Slyšte – slyšte – zloději! Někdo piluje zámek!“ vztyčí se zde z lůžka v nelíčené hrůze Červenáček. „Ale lehni, ty panikáři, to jen Rychlonožka chrápe!“ uklidňuje ho Mirek Dušín. Není, mimochodem, zvláštní, že Červenáček původ zvuku neidentifikoval, ačkoli Rychlonožka leží těsně vedle něj, dokonce k němu obrácen i obličejem (ke svému nejdávnějšímu kamarádovi)? Inu, asi Rychlonožka chrápal nějak břichomluvecky...
Zpět k jeho rannímu vstávání a snění. Stojí přitom za pozornost, že sny žádného jiného chlapce Rychlých šípů nikde zobrazeny nejsou a pouze Jindra Hojer, jak všichni víme, jednou vypráví svůj sen o létajícím slonu, který byl původně balónem.
V příběhu č. 74 Rychlé šípy v obležení (Mladý hlasatel 29. 6. 1940) vidíme hned na prvním obrázku Rychlonožku zívat, a to docela důkladně. Je ráno a jsme na skalní terase v pískových skalách. Schyluje se k boji a ostatní chlapci Rychlých šípů ani zdaleka tak nevyspale nevypadají a ani nikdy později nás žádný ze čtyř malířů nepoctil pohledem na zívání kohokoli jiného…
. Na prvním obrázku hned následujícího pokračování Rychlé šípy v rachotu hromů (Mladý hlasatel 2. 8. 1940) se zase seznámíme se slovy písničky-budíčku. Vytrubuje ji na táboře Jarka Metelka a text zní: „Vstávej, vstávej, lenochu ospalý, vstávej, vstávej, sluníčko svítí..!“ Jako by se opět a především vztahoval k Rychlonožkovi, ale zaspat ho uvidíme až trochu později.
V příběhu č. 96 Rychlé šípy hledají Tondu Pírka (Mladý hlasatel 18. 1. 1941) informuje hned na prvním obrázku Dušín své kamarády: „Jsem rád, že jste dostali všichni z domova svolení k dvoudenní výpravě! Ale co dělá Rychlonožka?“ zeptá se ihned. „Už tu měl dávno být!“ „Uvidíte, že zase zaspal! Vytáhnu ho z postele!“ nabízí se Rychlonožkův spolubydlící v činžáku Červenáček. Co z toho vyplývá? Seriál to dosud tajil, ale Rychlonožka má se vstáváním častější problémy. „Člověče, vždyť jsi měl být dávno před domem na srazu!“ vyčiní mu Červenáček. „A próóóč?“ diví se jeho kamarád, ještě v zeleném pyžamu se žlutými proužky. „A jak tóóó? A to už je himbajs ráno? Počkejte na mě – jsem tam za tři minuty!“ Opravdu slovo splní (jak konstatuje vždy vzorný Mirek), nicméně vzhledem k tomu, že si pyžamo nechal pod svetrem a doma navíc zapomněl lyži, striktně je vrácen k dobalení. „Áá – dobré jitro, vašnosti,“ smál se tu Jarka Metelka rozervanci. „Už se pán ráčil vydadat, že ano??“
.
Pokračování č. 115 Rychlé šípy na výzkumech otištěné poprvé až v časopise Rychlé šípy z dubna 1970 je poté uvedeno značně analogickým Dušínovým dotazem, který zní: „Kde zase vězí ten Rychlonožka?“ A Metelka jen opáčí, že „Asi zaspal. Jako obyčejně!“ „Pojďme mu zahrát k posteli na pochod,“ dostane nápad Jindra, a tak Rychlonožku poprvé spatříme i přímo v kanafasu a opětovně zjišťujeme, že Mirek Dušín ovládá kytaru. Jarka zase mandolínu a bytem zní: „Už sluníčko z lůžka vstává, brnky, brnky, brnk! Maminka snídani dává, brnky, brnky, brnk!“ Jak na to rozespalec reaguje? Těmito vznosnými a dnes už rovněž klasickými slovy: „Á, vítám vás – A jejda – a to mně jsou hosti – koukejme se – víte, nám totiž zaspal budík!“ Tenhle příběh sice vyšel až roku 1970, vznikl však už za války. Tehdy se ho ovšem nepodařilo publikovat: Mladý hlasatel byl zastaven. I přesuňme se až na poválečné stránky časopisu Vpřed…
Díl č. 129 nazvaný Rychlé šípy na svatodušní výpravě se objevil 28. 5. 1946 a opět se zde na Rychlonožku ráno čeká před domem. „Takhle zmeškáme vlak!“ konstatuje Mirek na čtvrtém obrázku a vyzve Jindru, aby zasáhl. „Bez starosti, já už ho popoženu!“ slibuje tento. Tentokrát se však ukáže, že Rychlonožka již bdí, nicméně si neví rady se značným množstvím zavazadel včetně celé peřiny. Jeho hodná maminka hochy dokonce žádá, aby „mu ji někdo vzal“. Nu, nesvědčí snad to o Rychlonožkově nepoučitelnosti? Už předválečná generace čtenářů Rychlých šípů přece znala příběh č. 18 Rychlé šípy mají neklidnou noc (Mladý hlasatel 22. 4. 1939), na jehož počátku Rychlonožka rozjímá nad velice obdobnou spoustou věcí rozložených po stole a po židli a drbaje se říká: „Kam já to všechno nacpu, to nevím – potáhnu to asi za sebou na dvoukoláku!“ Nakonec si vozík pochopitelně nevezme. Plouží se pak během výpravy až daleko za ostatními následkem strašlivé tíže obřího batohu. Musí posléze zlomeně usednout u cesty se slovy „jděte sami – já tady asi umřu!“, což jeho nejbližší přítel z domu i klubu Červenáček komentuje dnes již klasickou hláškou: „Ještě že jsi nevzal s sebou taky ždímačku na prádlo a piáno!“
.
V umírněnější podobě se tento motiv vrací ještě několikrát. Na druhém obrázku pokračování č. 216 Rychlé šípy začínají hru o totem (Vpřed 10. 5. 1948) Rychlonožka strká ráno před sebou obrovskou konzervu, která už se mu nevešla do torny. Na druhém obrázku příběhu č. 228 Rychlé šípy v Údolí záhad (časopis Rychlé šípy z června 1970) Rychlonožka lamentuje „Jak já jen tohle všechno, himbajs, zabalím, to nevím!! Asi budu muset nechat doma krabičku poslední záchrany!“ A ve čtvrtém obrázku příběhu č. 293 Rychlé šípy se vydávají na skalní říčku (časopis Rychlé šípy z dubna 1971), kde se Rychlonožkova maminka podivuje: „Prosím tě – na co si bereš s sebou šest párů ponožek a čtvery trenýrky??“ Avšak Rychlonožka to mamince zdůvodní! A po svém parafrázuje vylíčení toho, co je čeká, jak to už podal Mirek Dušín na schůzce. Všimněme si tohoto Rychlonožkova parafrázování slyšeného (například ve škole slyšeného), kdy věci posléze ostatním podává vždy poněkud jiným způsobem. Je to pro Rychlonožku typické a známe to třeba i ze začátků příběhů Rychlé šípy na svatodušní výpravě anebo Nadílka opuštěným dětem.
Zpět k jeho rannímu vstávání a snění. Stojí přitom za pozornost, že sny žádného jiného chlapce Rychlých šípů nikde zobrazeny nejsou a pouze Jindra Hojer, jak všichni víme, jednou vypráví svůj sen o létajícím slonu, který byl původně balónem.
V příběhu č. 74 Rychlé šípy v obležení (Mladý hlasatel 29. 6. 1940) vidíme hned na prvním obrázku Rychlonožku zívat, a to docela důkladně. Je ráno a jsme na skalní terase v pískových skalách. Schyluje se k boji a ostatní chlapci Rychlých šípů ani zdaleka tak nevyspale nevypadají a ani nikdy později nás žádný ze čtyř malířů nepoctil pohledem na zívání kohokoli jiného…
. Na prvním obrázku hned následujícího pokračování Rychlé šípy v rachotu hromů (Mladý hlasatel 2. 8. 1940) se zase seznámíme se slovy písničky-budíčku. Vytrubuje ji na táboře Jarka Metelka a text zní: „Vstávej, vstávej, lenochu ospalý, vstávej, vstávej, sluníčko svítí..!“ Jako by se opět a především vztahoval k Rychlonožkovi, ale zaspat ho uvidíme až trochu později.
V příběhu č. 96 Rychlé šípy hledají Tondu Pírka (Mladý hlasatel 18. 1. 1941) informuje hned na prvním obrázku Dušín své kamarády: „Jsem rád, že jste dostali všichni z domova svolení k dvoudenní výpravě! Ale co dělá Rychlonožka?“ zeptá se ihned. „Už tu měl dávno být!“ „Uvidíte, že zase zaspal! Vytáhnu ho z postele!“ nabízí se Rychlonožkův spolubydlící v činžáku Červenáček. Co z toho vyplývá? Seriál to dosud tajil, ale Rychlonožka má se vstáváním častější problémy. „Člověče, vždyť jsi měl být dávno před domem na srazu!“ vyčiní mu Červenáček. „A próóóč?“ diví se jeho kamarád, ještě v zeleném pyžamu se žlutými proužky. „A jak tóóó? A to už je himbajs ráno? Počkejte na mě – jsem tam za tři minuty!“ Opravdu slovo splní (jak konstatuje vždy vzorný Mirek), nicméně vzhledem k tomu, že si pyžamo nechal pod svetrem a doma navíc zapomněl lyži, striktně je vrácen k dobalení. „Áá – dobré jitro, vašnosti,“ smál se tu Jarka Metelka rozervanci. „Už se pán ráčil vydadat, že ano??“
.
Pokračování č. 115 Rychlé šípy na výzkumech otištěné poprvé až v časopise Rychlé šípy z dubna 1970 je poté uvedeno značně analogickým Dušínovým dotazem, který zní: „Kde zase vězí ten Rychlonožka?“ A Metelka jen opáčí, že „Asi zaspal. Jako obyčejně!“ „Pojďme mu zahrát k posteli na pochod,“ dostane nápad Jindra, a tak Rychlonožku poprvé spatříme i přímo v kanafasu a opětovně zjišťujeme, že Mirek Dušín ovládá kytaru. Jarka zase mandolínu a bytem zní: „Už sluníčko z lůžka vstává, brnky, brnky, brnk! Maminka snídani dává, brnky, brnky, brnk!“ Jak na to rozespalec reaguje? Těmito vznosnými a dnes už rovněž klasickými slovy: „Á, vítám vás – A jejda – a to mně jsou hosti – koukejme se – víte, nám totiž zaspal budík!“ Tenhle příběh sice vyšel až roku 1970, vznikl však už za války. Tehdy se ho ovšem nepodařilo publikovat: Mladý hlasatel byl zastaven. I přesuňme se až na poválečné stránky časopisu Vpřed…
Díl č. 129 nazvaný Rychlé šípy na svatodušní výpravě se objevil 28. 5. 1946 a opět se zde na Rychlonožku ráno čeká před domem. „Takhle zmeškáme vlak!“ konstatuje Mirek na čtvrtém obrázku a vyzve Jindru, aby zasáhl. „Bez starosti, já už ho popoženu!“ slibuje tento. Tentokrát se však ukáže, že Rychlonožka již bdí, nicméně si neví rady se značným množstvím zavazadel včetně celé peřiny. Jeho hodná maminka hochy dokonce žádá, aby „mu ji někdo vzal“. Nu, nesvědčí snad to o Rychlonožkově nepoučitelnosti? Už předválečná generace čtenářů Rychlých šípů přece znala příběh č. 18 Rychlé šípy mají neklidnou noc (Mladý hlasatel 22. 4. 1939), na jehož počátku Rychlonožka rozjímá nad velice obdobnou spoustou věcí rozložených po stole a po židli a drbaje se říká: „Kam já to všechno nacpu, to nevím – potáhnu to asi za sebou na dvoukoláku!“ Nakonec si vozík pochopitelně nevezme. Plouží se pak během výpravy až daleko za ostatními následkem strašlivé tíže obřího batohu. Musí posléze zlomeně usednout u cesty se slovy „jděte sami – já tady asi umřu!“, což jeho nejbližší přítel z domu i klubu Červenáček komentuje dnes již klasickou hláškou: „Ještě že jsi nevzal s sebou taky ždímačku na prádlo a piáno!“
.
V umírněnější podobě se tento motiv vrací ještě několikrát. Na druhém obrázku pokračování č. 216 Rychlé šípy začínají hru o totem (Vpřed 10. 5. 1948) Rychlonožka strká ráno před sebou obrovskou konzervu, která už se mu nevešla do torny. Na druhém obrázku příběhu č. 228 Rychlé šípy v Údolí záhad (časopis Rychlé šípy z června 1970) Rychlonožka lamentuje „Jak já jen tohle všechno, himbajs, zabalím, to nevím!! Asi budu muset nechat doma krabičku poslední záchrany!“ A ve čtvrtém obrázku příběhu č. 293 Rychlé šípy se vydávají na skalní říčku (časopis Rychlé šípy z dubna 1971), kde se Rychlonožkova maminka podivuje: „Prosím tě – na co si bereš s sebou šest párů ponožek a čtvery trenýrky??“ Avšak Rychlonožka to mamince zdůvodní! A po svém parafrázuje vylíčení toho, co je čeká, jak to už podal Mirek Dušín na schůzce. Všimněme si tohoto Rychlonožkova parafrázování slyšeného (například ve škole slyšeného), kdy věci posléze ostatním podává vždy poněkud jiným způsobem. Je to pro Rychlonožku typické a známe to třeba i ze začátků příběhů Rychlé šípy na svatodušní výpravě anebo Nadílka opuštěným dětem.
