Jsme tu opět svědky Rychlonožkova zívání, tentokráte večerního. Po citoslovcích „chrrr – fííít, chrrr – fííít, chrrr – fíít“ můžeme v závěru stránky odhalit, že Rychlonožka má zřejmě také sklony k náměsíčnosti. Zatímco ve snu letí okolo mléčné dráhy na svém „klikoletu“, v reálu přece sedí na lůžku a mele mlýnkem na kávu. Se slovy: „Himbajs – kometa je za mnou, rychle uhnout…“
K Rychlonožkovu snění (které začalo už snem o zemřelé Jeremiášce 7. 12. 1940) se Foglar vrátil ještě třikrát. Ve 220. pokračování Rychlonožka ve snu vynálezcem (Vpřed 8. 6. 1948), v dílech 234 a 235 nazvaných Rychlonožkův indiánský sen a Rychlonožka u kůlu smrti (časopis Rychlé šípy ze srpna 1970) a konečně v 287. příběhu Rychlonožka ve snu ředitelem školy (časopis Rychlé šípy, únor 1971). Vždy šlo o vyložené burlesky.
V prvním případě jsme svědky snu inspirovaného četbou o antigravitaci, paprscích X a letech na Měsíc. Rychlonožka, který už nastoupil do učení, se ale ze své vize ráno opět nemůže probrat. Otec ho tudíž hlasitě varuje, že mu nabije, a drží v ruce jakési pravítko či klacek: „Za chvíli máš být v dílně! “
.
Ne, nic příjemného, takhle po ránu, ale i třetí Rychlonožkův sen začíná a končí obdobně. Předtím mu otec hodlal vyházet sci-fi knihy (snad i tu o Edisonovi), teď mu zase chce vyhodit „všechno i s tím tvým Oldou Šatrhandem, nebo jak se jmenuje!“ Další Rychlonožkův sen je totiž spíše než knižními mayovkami inspirován jejich filmovými verzemi ze šedesátých let, přičemž v Old Shatterhandovi poznáváme herce Lexe Barkera. „Jó – jó – to ono by se to tatínkovi vyhazovalo – takové bašta knížky – a prý Olda Šatrhand – cheche – jen kdyby se tady ukázal, to by tatínek viděl vazbu! “ Tak a nejinak bodrý a dobrý Rychlonožka uvažuje již v pyžamu (nyní jiné barvy), před usnutím. Procitnutí zase obstará zlý tatík. „Nejprve ho umučíme, potom ho k večeři sníme, “ veršují před probuzením Indiáni obklopující mučednický kůl s Rychlonožkou, a ten ve snu praví sveřepě: „Ale to jsou frky – dyk já prosím vás musím pro mléko a brambory. Pomóóc.“ „Jakápak pomóóc – kdo ti má při těch bramborách a mléku pomáhat – co?? Já ti pomůžu – ale z postele – už ať jsi venku!! “ poručí nepříjemně ranní otec. Tentokrát se naštěstí nemusí do dílny, asi je sobota. „Panečku – to je blaho, “ vychází tedy Rychlonožka z mlékárny. „Ve sklepě žádní Indiáni, v mlékárně žádný kůl smrti – tomu se přece říká žůžo!!! “
Konečně příběh Rychlonožka ve snu ředitelem školy končí opět ranním setkáním s otcem u postele, ale tentokrát je někdejší brutalita otcova ta tam a tatínek působí naopak velice dobrácky. Také má ovšem proč. Rychlonožkovi se zdálo o defenestraci. Byl vlastními žáky svržen z třetího patra a rovnou na chodník (spíše tedy obdoba té první české defenestrace než té druhé). V reálu Rychlonožka naštěstí padá jen ráno z lůžka na tvrdou podlahu, což otec komentuje zvesela: „No-no-ty jsi dnes nějak zčerstva vyskočil z postele! ..“
.
Ale zpátky od snů k čistě rannímu procitání a do Rychlonožkových reálných dnů. Dne 14. ledna 1947 (díl 154 nazvaný Po klouzačce k neznámému cíli) ukazují uliční hodiny na úvodním obrázku už půl deváté, ale dotyčný přichází na schůzku poněkud plouživě a se slovy: „To je taky nápad dávat si na zimní výpravu sraz tak brzo ráno! “, na což Červenáček odpovídá: „Vždyť jsi mohl zůstat na posteli, Jarka a Mirek by tě táhli za sebou! “
Totálně klasická situace se zaspáním se pak znovu chystá na počátku 198. pokračování (Vpřed 6. 1. 1948) nazvaného Rychlé šípy jedou na zimní výpravu. „Opakuji tedy,“ shrnuje Mirek Dušín. „Sraz k pětidenní zimní výpravě je zítra v deset hodin dopoledne před nádražím! Rychlonožko, ne abys přišel zase pozdě! “ Nezdá se možné, že by Rychlonožka zaspal i v deset dopoledne, avšak nazítří vskutku nepřijíždí. „Tak ještě pět minut čekáme a půjdeme do vlaku,“ rozhodne Mirek Dušín, když tu se Rychlonožka přece dostavuje na korbě jakéhosi parního náklaďáku…
.
Ke skutečnému zaspání ale konečně znovu došlo (anebo se o tom aspoň dovídáme) až ve 238. příběhu Rychlé šípy žijí Modrým životem (časopis Rychlé šípy, srpen 1970). „Tak dobrý čin bych dneska měl,“ drbe se zde Rychlonožka ve vlasech, „ale nemám ještě cvičení a mytí ve studené vodě – ráno jsem zaspal…“ Naštěstí se s ním pak zlomí shnilá kláda, po které šplhá „coby píďalka jablečná“, a on skončí v louži, což si uzná jako ono mytí studenou vodou. Je to ale spíš další z jeho probuzení do reality…
A abychom nezapomněli, je tu – samozřejmě – ještě i Rychlonožkův sen o ševci… I když, je snad třeba všechno doříkávat? Nechávám už na čtenářích Komiks.cz, aby si sami oživili, co všechno sen o ševci zavinil. A když nápověda, pak jenom kratičká: „Vozejčkýý!!!“
K Rychlonožkovu snění (které začalo už snem o zemřelé Jeremiášce 7. 12. 1940) se Foglar vrátil ještě třikrát. Ve 220. pokračování Rychlonožka ve snu vynálezcem (Vpřed 8. 6. 1948), v dílech 234 a 235 nazvaných Rychlonožkův indiánský sen a Rychlonožka u kůlu smrti (časopis Rychlé šípy ze srpna 1970) a konečně v 287. příběhu Rychlonožka ve snu ředitelem školy (časopis Rychlé šípy, únor 1971). Vždy šlo o vyložené burlesky.
V prvním případě jsme svědky snu inspirovaného četbou o antigravitaci, paprscích X a letech na Měsíc. Rychlonožka, který už nastoupil do učení, se ale ze své vize ráno opět nemůže probrat. Otec ho tudíž hlasitě varuje, že mu nabije, a drží v ruce jakési pravítko či klacek: „Za chvíli máš být v dílně! “
.
Ne, nic příjemného, takhle po ránu, ale i třetí Rychlonožkův sen začíná a končí obdobně. Předtím mu otec hodlal vyházet sci-fi knihy (snad i tu o Edisonovi), teď mu zase chce vyhodit „všechno i s tím tvým Oldou Šatrhandem, nebo jak se jmenuje!“ Další Rychlonožkův sen je totiž spíše než knižními mayovkami inspirován jejich filmovými verzemi ze šedesátých let, přičemž v Old Shatterhandovi poznáváme herce Lexe Barkera. „Jó – jó – to ono by se to tatínkovi vyhazovalo – takové bašta knížky – a prý Olda Šatrhand – cheche – jen kdyby se tady ukázal, to by tatínek viděl vazbu! “ Tak a nejinak bodrý a dobrý Rychlonožka uvažuje již v pyžamu (nyní jiné barvy), před usnutím. Procitnutí zase obstará zlý tatík. „Nejprve ho umučíme, potom ho k večeři sníme, “ veršují před probuzením Indiáni obklopující mučednický kůl s Rychlonožkou, a ten ve snu praví sveřepě: „Ale to jsou frky – dyk já prosím vás musím pro mléko a brambory. Pomóóc.“ „Jakápak pomóóc – kdo ti má při těch bramborách a mléku pomáhat – co?? Já ti pomůžu – ale z postele – už ať jsi venku!! “ poručí nepříjemně ranní otec. Tentokrát se naštěstí nemusí do dílny, asi je sobota. „Panečku – to je blaho, “ vychází tedy Rychlonožka z mlékárny. „Ve sklepě žádní Indiáni, v mlékárně žádný kůl smrti – tomu se přece říká žůžo!!! “
Konečně příběh Rychlonožka ve snu ředitelem školy končí opět ranním setkáním s otcem u postele, ale tentokrát je někdejší brutalita otcova ta tam a tatínek působí naopak velice dobrácky. Také má ovšem proč. Rychlonožkovi se zdálo o defenestraci. Byl vlastními žáky svržen z třetího patra a rovnou na chodník (spíše tedy obdoba té první české defenestrace než té druhé). V reálu Rychlonožka naštěstí padá jen ráno z lůžka na tvrdou podlahu, což otec komentuje zvesela: „No-no-ty jsi dnes nějak zčerstva vyskočil z postele! ..“
.
Ale zpátky od snů k čistě rannímu procitání a do Rychlonožkových reálných dnů. Dne 14. ledna 1947 (díl 154 nazvaný Po klouzačce k neznámému cíli) ukazují uliční hodiny na úvodním obrázku už půl deváté, ale dotyčný přichází na schůzku poněkud plouživě a se slovy: „To je taky nápad dávat si na zimní výpravu sraz tak brzo ráno! “, na což Červenáček odpovídá: „Vždyť jsi mohl zůstat na posteli, Jarka a Mirek by tě táhli za sebou! “
Totálně klasická situace se zaspáním se pak znovu chystá na počátku 198. pokračování (Vpřed 6. 1. 1948) nazvaného Rychlé šípy jedou na zimní výpravu. „Opakuji tedy,“ shrnuje Mirek Dušín. „Sraz k pětidenní zimní výpravě je zítra v deset hodin dopoledne před nádražím! Rychlonožko, ne abys přišel zase pozdě! “ Nezdá se možné, že by Rychlonožka zaspal i v deset dopoledne, avšak nazítří vskutku nepřijíždí. „Tak ještě pět minut čekáme a půjdeme do vlaku,“ rozhodne Mirek Dušín, když tu se Rychlonožka přece dostavuje na korbě jakéhosi parního náklaďáku…
.
Ke skutečnému zaspání ale konečně znovu došlo (anebo se o tom aspoň dovídáme) až ve 238. příběhu Rychlé šípy žijí Modrým životem (časopis Rychlé šípy, srpen 1970). „Tak dobrý čin bych dneska měl,“ drbe se zde Rychlonožka ve vlasech, „ale nemám ještě cvičení a mytí ve studené vodě – ráno jsem zaspal…“ Naštěstí se s ním pak zlomí shnilá kláda, po které šplhá „coby píďalka jablečná“, a on skončí v louži, což si uzná jako ono mytí studenou vodou. Je to ale spíš další z jeho probuzení do reality…
A abychom nezapomněli, je tu – samozřejmě – ještě i Rychlonožkův sen o ševci… I když, je snad třeba všechno doříkávat? Nechávám už na čtenářích Komiks.cz, aby si sami oživili, co všechno sen o ševci zavinil. A když nápověda, pak jenom kratičká: „Vozejčkýý!!!“
