Především v případě dnes už opravdu legendárního 106. pokračování Rychlých šípů (poprvé vyšlo v Mladém hlasateli 29. března 1941 pod titulkem Rychlé šípy stěhují pohovku). Viděl Jaroslav Foglar zvukový film The Music Box (1932) uváděný v Československu jako Stěhujeme piáno? Ano, určitě ho viděl, byl častým návštěvníkem biografu a shlédnuté filmy si dokonce svého času zaznamenával do sešitu. A vybavoval si ten film, když psal scénář onoho pokračování o pohovce? Věřím, že určitě ano. Vždyť celá druhá polovina stránky je do určité míry parafrází tohoto filmu. Pravda, ne docela - hoši z Rychlých šípů stěhují pohovku ze schodů, zatímco Laurel a Hardy se s ní dřeli do schodů (a napsal o tom později povídku i Ray Bradbury).
.
Dobrá, to je tedy protisměr, ale jinak? Třeba scéna setkání na těchto úzkých schodech se starou paní – a v případě Laurela a Hardyho se starým pánem – tak ta je přece k té předchozí velmi analogická. „Ale hoši – hoši – musíte s tím nahoru, takhle bych přece neprošla!“ halasí tlustá paní… V případě Laurela a Hardyho pak došlo ke sjetí piána až na vzdálenou ulici. A v případě Rychlých šípů? Zde jsme si na tento pád museli ještě chvilku počkat. Chlapci byli nuceni svou pohovku nejprve vynést zpátky nahoru („Ej uchněm! To nám scházelo! “ komentuje to potící se Jarka Metelka.) a až pak dochází k jízdě se schodů. Ovšem, a to uznávám, k jízdě v tomto případě záměrně vyvolané Rychlonožkou.
.
Zatímco tady se Laurelem a Hardym inspiroval už scenárista Jaroslav Foglar – uznávám, že jenom velmi volně, druhý příklad, který jsem objevil, má bezpochyby na svědomí až výtvarník Jan Fischer. I to je sice diskutabilní, ale domnívám se, že předposlední obrázek 78. dílu Rychlé šípy u vodotrysku (Mladý hlasatel 13. září 1940) je víc než dost podobný známému záběru z němé komedie Brzy do postele (1928) známé u nás jako Milostpán a služebník. Ano, jde o jeden z nejklasičtějších snímků dvojice Laurel a Hardy, a to ten, ve kterém bije Laurel lopatkou přítelovu hlavu vystrkávanou z kašny. A Hardy vyprskává vodu zrovna jako Rychlonožka. Je to jenom náhodnou shodou?
Snad… sám se ale domnívám, že ne, a závěrem tohoto článečku vyzývám i k dalšímu hledání. Varianty filmů s Laurelem a Hardym už podle mého názoru nenajdete, ale jiných filmových vlivů bude v Rychlých šípech určitě víc a nemám nyní na mysli jenom Jindru Hojera, který „skáče jako Zorro mstitel “! A tak hledejme.
.
Dobrá, to je tedy protisměr, ale jinak? Třeba scéna setkání na těchto úzkých schodech se starou paní – a v případě Laurela a Hardyho se starým pánem – tak ta je přece k té předchozí velmi analogická. „Ale hoši – hoši – musíte s tím nahoru, takhle bych přece neprošla!“ halasí tlustá paní… V případě Laurela a Hardyho pak došlo ke sjetí piána až na vzdálenou ulici. A v případě Rychlých šípů? Zde jsme si na tento pád museli ještě chvilku počkat. Chlapci byli nuceni svou pohovku nejprve vynést zpátky nahoru („Ej uchněm! To nám scházelo! “ komentuje to potící se Jarka Metelka.) a až pak dochází k jízdě se schodů. Ovšem, a to uznávám, k jízdě v tomto případě záměrně vyvolané Rychlonožkou.
.
Zatímco tady se Laurelem a Hardym inspiroval už scenárista Jaroslav Foglar – uznávám, že jenom velmi volně, druhý příklad, který jsem objevil, má bezpochyby na svědomí až výtvarník Jan Fischer. I to je sice diskutabilní, ale domnívám se, že předposlední obrázek 78. dílu Rychlé šípy u vodotrysku (Mladý hlasatel 13. září 1940) je víc než dost podobný známému záběru z němé komedie Brzy do postele (1928) známé u nás jako Milostpán a služebník. Ano, jde o jeden z nejklasičtějších snímků dvojice Laurel a Hardy, a to ten, ve kterém bije Laurel lopatkou přítelovu hlavu vystrkávanou z kašny. A Hardy vyprskává vodu zrovna jako Rychlonožka. Je to jenom náhodnou shodou?
Snad… sám se ale domnívám, že ne, a závěrem tohoto článečku vyzývám i k dalšímu hledání. Varianty filmů s Laurelem a Hardym už podle mého názoru nenajdete, ale jiných filmových vlivů bude v Rychlých šípech určitě víc a nemám nyní na mysli jenom Jindru Hojera, který „skáče jako Zorro mstitel “! A tak hledejme.
