Ještě než si ovšem katalog druhého KomiksFEST!u podrobně rozebereme, musíme se zmínit o několika tiskovinách příbuzného ražení, které si recenzi také zasloužily, ale z různých důvodů se na ni bohužel nedostalo. Vzpomeňme přeci na Katalog galerie Mona Lisa – Výprava ze Sixie, na výstavy Polský komiks dnes, České komiksy, Český komiks (?) a výtvarné umění či konečně na skvostně vyvedený katalog nedávné brněnské akce Generace nula. Teď však honem zpátky ke komiksFESŤ!áckému průvodci.
Detekce hmyzu a rozmáchnutí
. Již provedení obálky dává tušit, že máme tu čest s vypiplaným krasavcem. Z titulní strany na nás shlíží sympatický, žlutý Mawilův maskot, křičící bublina a soupis hlavních lákadel. Hned na další straně se v úvodníku programový ředitel Tomáš Hibi Matějíček holedbá: „Nebylo naším záměrem sestavit tuto publikaci jako kartotéku, která se po skončení festivalu stane jen dalším lapačem prachu. I pro příští ročníky by mělo platit, že kromě vazby na samotný program festivalu by se měl katalog stát obstojným a životaschopným komiksovým médiem sám o sobě.“ Tady si neodpustíme malé rýpnutí: pokud si tento cíl organizátoři vytyčili ještě před sestavováním katalogu, pak výsledek z hlediska obsahového (po technické stránce, jak již bylo naznačeno, mu není téměř co vytknout) očekávání úplně nenaplňuje. A jestliže je taková myšlenka napadla až při psaní úvodníku – který se ostatně většinou dělá jako to poslední – pak se jedná především o skvělý marketingový tah, jak katalog povýšit na něco mimořádného. Nechme nicméně dohadů a pojďme dále.
. Obsah katalogu lze pochopitelně rozdělit na dvě části – publicistickou a komiksovou. Ta první logicky vychází z programu, druhá mapuje vystavující a jinak zúčastněné autory-kreslíře. Seznámíme se tak s hlavními hosty, přičemž nejrozsáhlejší profil je zasvěcen čestnému představiteli poroty Muriel Gene Deitchovi. Další dvoustrana je věnovaná kraťoučké historii ceny Muriel a principům jejího udělování včetně představení hlavní a odborné poroty. K tomu je třeba ještě připočítat nominační listinu a soupis všech komiksových počinů u nás od ledna 2006. Nejobsáhlejšími texty jsou ale články Dvojí život českého komiksu Pavla Ryšky klouzající historií pomocí objevování zajímavých souvislostí a přesahů a Několik žen různého věku aneb typologie hrdinek v polském komiksu od Michala Slomky, jenž bohužel kazí absence doprovodného obrazového materiálu.
Plácnutí a (zatím) pouze zranění bzučivců
. Čistě komiksové části dominuje trojblok složený z pornografické ukázky z Volemana 2 (reklama musí být, jenže poletující varlata hlavního hrdiny jsou už možná trochu moc), barevného fotodokumentu Povedený výlet do Bukurešti dvojice Jean-Luc Cornette & Karo (vtipně glosující současnou tvář rumunského hlavního města) a masturbační pozvánky do Varšavy Snění od scenáristky Joanny Sanecké a kreslířky Sylwie Restecké (neobvyklá kombinace erotické poetiky s architektonickou destrukcí). Zbytek tvoří několikasekundové ochutnávky či jednohubky – Tvář Davida B. vykuchaná z šesté Paducnice, ukázka z druhého Pána času Honzy Bažanta, Mawilova blbůstka Jak jsem jednou doma neměl už nic k jídlu (nijak nepřesvědčující o autorově „stoupající hvězdě“) či Vojty Šedy rázovité Street strips. Zajímavou sadu představují stripy na téma bonbóny Altoids, hlavního to sponzora festivalu (Pasta Oner, Grus, Černý), praktické využití komiksu v sociální sféře zase ukazuje Doučko vyrobené na zakázku Seqencí. Do oblasti brutálního experimentu lze zařadit street arty z ulic současných měst na motivy Tintina, 1001 Nights in Mirrors Martina FunkFu Svobody a Mr. Květináč opět od Vojty Šedy. Standard předvádí Vhrsti v rozmazané komiksové taškařici Brejle a povedenou tečkou na závěr kresleného bloku představují nahořklí Spolužáci Lucie Lomové.
Katalog druhého KomiksFEST!u rozhodně dobře posloužil jak během vlastní akce, protože dokáže atraktivní a přehlednou formou čtenáře zaujmout a nasměrovat k jednotlivým bodům programu, tak i po ní. Je bezchybně a reprezentativně technicky i graficky zpracován a zároveň nabízí solidní porci publicistiky i komiksů. Pokud tedy tento ročník KomiksFEST!u nebyl posledním, máme tu tiskovinu, která má šanci stát se rovnocennou alternativou k Aarghu, taktéž vycházejícím jednou za rok. Zvláště, pokud se organizátorům ještě podaří rozšířit třeba počet stránek, případně nabídnout delší a zároveň uzavřenější, vypointovanější komiksy. A co takhle vydávat dva katalogy v roce, vždy ještě také na jaře – mohla by to být skvělá propagace a připomenutí festivalu v době, kdy do jeho vypuknutí chybí plných šest měsíců!!
Detekce hmyzu a rozmáchnutí
. Již provedení obálky dává tušit, že máme tu čest s vypiplaným krasavcem. Z titulní strany na nás shlíží sympatický, žlutý Mawilův maskot, křičící bublina a soupis hlavních lákadel. Hned na další straně se v úvodníku programový ředitel Tomáš Hibi Matějíček holedbá: „Nebylo naším záměrem sestavit tuto publikaci jako kartotéku, která se po skončení festivalu stane jen dalším lapačem prachu. I pro příští ročníky by mělo platit, že kromě vazby na samotný program festivalu by se měl katalog stát obstojným a životaschopným komiksovým médiem sám o sobě.“ Tady si neodpustíme malé rýpnutí: pokud si tento cíl organizátoři vytyčili ještě před sestavováním katalogu, pak výsledek z hlediska obsahového (po technické stránce, jak již bylo naznačeno, mu není téměř co vytknout) očekávání úplně nenaplňuje. A jestliže je taková myšlenka napadla až při psaní úvodníku – který se ostatně většinou dělá jako to poslední – pak se jedná především o skvělý marketingový tah, jak katalog povýšit na něco mimořádného. Nechme nicméně dohadů a pojďme dále.
. Obsah katalogu lze pochopitelně rozdělit na dvě části – publicistickou a komiksovou. Ta první logicky vychází z programu, druhá mapuje vystavující a jinak zúčastněné autory-kreslíře. Seznámíme se tak s hlavními hosty, přičemž nejrozsáhlejší profil je zasvěcen čestnému představiteli poroty Muriel Gene Deitchovi. Další dvoustrana je věnovaná kraťoučké historii ceny Muriel a principům jejího udělování včetně představení hlavní a odborné poroty. K tomu je třeba ještě připočítat nominační listinu a soupis všech komiksových počinů u nás od ledna 2006. Nejobsáhlejšími texty jsou ale články Dvojí život českého komiksu Pavla Ryšky klouzající historií pomocí objevování zajímavých souvislostí a přesahů a Několik žen různého věku aneb typologie hrdinek v polském komiksu od Michala Slomky, jenž bohužel kazí absence doprovodného obrazového materiálu.
Plácnutí a (zatím) pouze zranění bzučivců
. Čistě komiksové části dominuje trojblok složený z pornografické ukázky z Volemana 2 (reklama musí být, jenže poletující varlata hlavního hrdiny jsou už možná trochu moc), barevného fotodokumentu Povedený výlet do Bukurešti dvojice Jean-Luc Cornette & Karo (vtipně glosující současnou tvář rumunského hlavního města) a masturbační pozvánky do Varšavy Snění od scenáristky Joanny Sanecké a kreslířky Sylwie Restecké (neobvyklá kombinace erotické poetiky s architektonickou destrukcí). Zbytek tvoří několikasekundové ochutnávky či jednohubky – Tvář Davida B. vykuchaná z šesté Paducnice, ukázka z druhého Pána času Honzy Bažanta, Mawilova blbůstka Jak jsem jednou doma neměl už nic k jídlu (nijak nepřesvědčující o autorově „stoupající hvězdě“) či Vojty Šedy rázovité Street strips. Zajímavou sadu představují stripy na téma bonbóny Altoids, hlavního to sponzora festivalu (Pasta Oner, Grus, Černý), praktické využití komiksu v sociální sféře zase ukazuje Doučko vyrobené na zakázku Seqencí. Do oblasti brutálního experimentu lze zařadit street arty z ulic současných měst na motivy Tintina, 1001 Nights in Mirrors Martina FunkFu Svobody a Mr. Květináč opět od Vojty Šedy. Standard předvádí Vhrsti v rozmazané komiksové taškařici Brejle a povedenou tečkou na závěr kresleného bloku představují nahořklí Spolužáci Lucie Lomové.
Katalog druhého KomiksFEST!u rozhodně dobře posloužil jak během vlastní akce, protože dokáže atraktivní a přehlednou formou čtenáře zaujmout a nasměrovat k jednotlivým bodům programu, tak i po ní. Je bezchybně a reprezentativně technicky i graficky zpracován a zároveň nabízí solidní porci publicistiky i komiksů. Pokud tedy tento ročník KomiksFEST!u nebyl posledním, máme tu tiskovinu, která má šanci stát se rovnocennou alternativou k Aarghu, taktéž vycházejícím jednou za rok. Zvláště, pokud se organizátorům ještě podaří rozšířit třeba počet stránek, případně nabídnout delší a zároveň uzavřenější, vypointovanější komiksy. A co takhle vydávat dva katalogy v roce, vždy ještě také na jaře – mohla by to být skvělá propagace a připomenutí festivalu v době, kdy do jeho vypuknutí chybí plných šest měsíců!!
