. Žiji v New Yorku třicátých let minulého století a za moje zrození můžou překvapivě dva Španělé: scenárista Enrique Sánchez Abulí (*1945) a kreslíř Jordi Bernet (*1944). Ani na jednoho z nich si vůbec nestěžuji.
Jordi Bernet (např. Tex, Custer, Sarvan, atd.) velice hezky kreslí můj ostře řezaný profil a štíhlou, svalnatou postavu. Umí také pěkné ženské, především taková poprsí nezvládne hnedle každý. Jeho střízlivá černobílá kresba přesně vystihuje atmosféru gangsterských doupat a pajzlů, mimiku různých ztracených existencí a střelbu z automatických zbraní. Nikoho lepšího v tomto oboru neznám. Snad jediný Alex Toth, který v Sebraných spisech číslo 1 "udělal" první dvě povídky, se mu přiblížil, jenomže mně osobně je o krapet bližší skvělý Jordánek.
A můj stvořitel Enrique Sánchez Abulí (např. 13 černých příběhů, Návrat domů, Historias Negras) je ještě lepší. V jeho povídkách jsem opravdu veliký tvrďák a bezohledný chlápek, který například znásilní nevinnou dívku v její posteli, na níž navíc leží čerstvě prostřílený milenec, a ještě u toho vesele vtipkuji. Občas sice dostanu od různých ksichtů pořádnou přes držku, ale vždycky to nějak přežiji nebo mě na poslední chvíli zachrání jediný parťák, kterého mám, a tím je Rascal, trochu tupý, ale jinak milý kluk.
Poplácání po ramennou zaslouží i Petr Straka za český překlad. Jeho slangové výrazy mají tu správnou kadenci, třeba taková věta "Tatrman starej! Už nesvede ani mrdat…" se mi líbí dodnes. Ovšem, abych stále jenom nechválil, někdy jsou povídky s mojí osobou mírně stereotypní – tento nešvar se objevoval již v první knize. Možná je lepší přečíst si večer před spaním jeden příběh a pak se věnovat své krásné manželce, nežli spisy zhltnout na jeden zátah a pak mít z nacpaného břicha nevonné větry…
. Motto zabijáka: "Pravda a láska nikdy nezvítězí nad lží a nenávistí."
"Klidnějším" čtením si navíc vychutnáte až absurdně černý humor, který se nad dějem vznáší jak ostře nabitá pistole. Vše je dovoleno a zákon s poldama je setsakra daleko. Nalijte si whisky, zapalte pořádnou havanu, odložte bouchačku a já Vás stručně provedu mými Sebranými spisy číslo 2. Ty mají tři hlavní části: Umění remordu, Sing-Sing blues a Mzda strachu, první a druhá část je rozdělená do pěti menších příběhů.
Hnedle v první povídce Umění remordu mám na objednávku odbouchnout chlápka, který má místo života jednoho životů asi sedm. Naláduji do něj celý zásobník a vyhodím jej z pátého patra na ulici, ale ten šmejd prostě přežije a já s Rascalem musíme jít do nemocnice, kde zraněný leží, převléci se za doktora a jeptišku a střelit mu žhavou "včelku" přímo do úst… No řekněte, není to zábava k popukání? (Navíc, přežije-li i tento útok!)
V příběhu Zahraj ji znovu, Same pro změnu hledáme manželku finančního magnáta Atkinsona, v čemž nám pomáhá náš dávný kamarád "Pinokio", který ví, že ji unesli chlíváci ze Samovy bandy. Nakonec to nedopadne tak, jak jsme si všichni představovali a "Pinokio" dokonce dostane pár kulek do svého malého hrudníku. Ovšem já a můj parťák to přežijeme vcelku v pohodě...
V Dámě s kozama na jedné zaprášené newyorské ulici náhodou uvidím chlápka s falešným jménem Mac Harra. Ten mě jednou dostatečně označkoval pod krkem ostrým vystřelovacím nožem a taková podlost se prostě nezapomíná. Proto si na něj s Rascalem počíháme a po krátké debatě na něj vylijeme kanystr s benzínem, aby mu nebyla taková zima. Ještě nám stačí povědět, kde najdeme jeho kolegyni, která byla také u toho, když mě značkoval, ale pak bohužel cigareta, kterou jsem právě dokouřil, odletí směrem k němu – prachsprostá smůla.
Ve čtverce Tik-tak si mě k sobě zavolá mrzák, každému v naší branži známý pod jménem "Tryskáč". Zlomený na duši a opuštěný vlastní ženou mi poručí donést balíček s bombou do jejího bytu, aby se tam i s milencem při výbuchu naučili pořádně "létat". Co bych pro invalidy neudělal.
V příběhu Rascal vzpomínám na to, jak jsme se skamarádili s Rascalem, jak mě chtěl z počátku odprásknout a jak nakonec odbouchnul úplně někoho jiného. Od té doby jsme pořád spolu a většinou si moc rozumíme – gayové však nejsme.
Na začátku děje Sing-Sing blues mě zavřou do stejnojmenné věznice a tam mě to vůbec nebude bavit a moje touha dostat se na "civilní vzduch" bude obrovská. Zdali se dostanu pryč (jakože dostanu) a jaká další dobrodružství prožiji, se dozvíte v pokračováních nazvaných Tvrdej ráj, Miami bitch, West sad story a Dva muži a blamáž.
Moje sebrané spisy stojí zcela jistě za TO. Kdo má rád humor, trochu té brutality a lidské krve, krásné ženy, pohled na velká auta a hlavně atmosféru vražd a loupeží, určitě investuje část svých naloupených úspor do mých příběhů, ve kterých je tolik ponaučení a zábavy! Pokavaď však máte do kapsy pořádně hluboko, koukejte si pořídit nějakou zbraň a nechte se najmout jako nájemný zabiják. Také jsem tak začínal a dneska si můžu koupit jakýkoliv u nás vydaný komiks.
S úctou Váš Torpedo.
Jordi Bernet (např. Tex, Custer, Sarvan, atd.) velice hezky kreslí můj ostře řezaný profil a štíhlou, svalnatou postavu. Umí také pěkné ženské, především taková poprsí nezvládne hnedle každý. Jeho střízlivá černobílá kresba přesně vystihuje atmosféru gangsterských doupat a pajzlů, mimiku různých ztracených existencí a střelbu z automatických zbraní. Nikoho lepšího v tomto oboru neznám. Snad jediný Alex Toth, který v Sebraných spisech číslo 1 "udělal" první dvě povídky, se mu přiblížil, jenomže mně osobně je o krapet bližší skvělý Jordánek.
A můj stvořitel Enrique Sánchez Abulí (např. 13 černých příběhů, Návrat domů, Historias Negras) je ještě lepší. V jeho povídkách jsem opravdu veliký tvrďák a bezohledný chlápek, který například znásilní nevinnou dívku v její posteli, na níž navíc leží čerstvě prostřílený milenec, a ještě u toho vesele vtipkuji. Občas sice dostanu od různých ksichtů pořádnou přes držku, ale vždycky to nějak přežiji nebo mě na poslední chvíli zachrání jediný parťák, kterého mám, a tím je Rascal, trochu tupý, ale jinak milý kluk.
Poplácání po ramennou zaslouží i Petr Straka za český překlad. Jeho slangové výrazy mají tu správnou kadenci, třeba taková věta "Tatrman starej! Už nesvede ani mrdat…" se mi líbí dodnes. Ovšem, abych stále jenom nechválil, někdy jsou povídky s mojí osobou mírně stereotypní – tento nešvar se objevoval již v první knize. Možná je lepší přečíst si večer před spaním jeden příběh a pak se věnovat své krásné manželce, nežli spisy zhltnout na jeden zátah a pak mít z nacpaného břicha nevonné větry…
. Motto zabijáka: "Pravda a láska nikdy nezvítězí nad lží a nenávistí."
"Klidnějším" čtením si navíc vychutnáte až absurdně černý humor, který se nad dějem vznáší jak ostře nabitá pistole. Vše je dovoleno a zákon s poldama je setsakra daleko. Nalijte si whisky, zapalte pořádnou havanu, odložte bouchačku a já Vás stručně provedu mými Sebranými spisy číslo 2. Ty mají tři hlavní části: Umění remordu, Sing-Sing blues a Mzda strachu, první a druhá část je rozdělená do pěti menších příběhů.
Hnedle v první povídce Umění remordu mám na objednávku odbouchnout chlápka, který má místo života jednoho životů asi sedm. Naláduji do něj celý zásobník a vyhodím jej z pátého patra na ulici, ale ten šmejd prostě přežije a já s Rascalem musíme jít do nemocnice, kde zraněný leží, převléci se za doktora a jeptišku a střelit mu žhavou "včelku" přímo do úst… No řekněte, není to zábava k popukání? (Navíc, přežije-li i tento útok!)
V příběhu Zahraj ji znovu, Same pro změnu hledáme manželku finančního magnáta Atkinsona, v čemž nám pomáhá náš dávný kamarád "Pinokio", který ví, že ji unesli chlíváci ze Samovy bandy. Nakonec to nedopadne tak, jak jsme si všichni představovali a "Pinokio" dokonce dostane pár kulek do svého malého hrudníku. Ovšem já a můj parťák to přežijeme vcelku v pohodě...
V Dámě s kozama na jedné zaprášené newyorské ulici náhodou uvidím chlápka s falešným jménem Mac Harra. Ten mě jednou dostatečně označkoval pod krkem ostrým vystřelovacím nožem a taková podlost se prostě nezapomíná. Proto si na něj s Rascalem počíháme a po krátké debatě na něj vylijeme kanystr s benzínem, aby mu nebyla taková zima. Ještě nám stačí povědět, kde najdeme jeho kolegyni, která byla také u toho, když mě značkoval, ale pak bohužel cigareta, kterou jsem právě dokouřil, odletí směrem k němu – prachsprostá smůla.
Ve čtverce Tik-tak si mě k sobě zavolá mrzák, každému v naší branži známý pod jménem "Tryskáč". Zlomený na duši a opuštěný vlastní ženou mi poručí donést balíček s bombou do jejího bytu, aby se tam i s milencem při výbuchu naučili pořádně "létat". Co bych pro invalidy neudělal.
V příběhu Rascal vzpomínám na to, jak jsme se skamarádili s Rascalem, jak mě chtěl z počátku odprásknout a jak nakonec odbouchnul úplně někoho jiného. Od té doby jsme pořád spolu a většinou si moc rozumíme – gayové však nejsme.
Na začátku děje Sing-Sing blues mě zavřou do stejnojmenné věznice a tam mě to vůbec nebude bavit a moje touha dostat se na "civilní vzduch" bude obrovská. Zdali se dostanu pryč (jakože dostanu) a jaká další dobrodružství prožiji, se dozvíte v pokračováních nazvaných Tvrdej ráj, Miami bitch, West sad story a Dva muži a blamáž.
Moje sebrané spisy stojí zcela jistě za TO. Kdo má rád humor, trochu té brutality a lidské krve, krásné ženy, pohled na velká auta a hlavně atmosféru vražd a loupeží, určitě investuje část svých naloupených úspor do mých příběhů, ve kterých je tolik ponaučení a zábavy! Pokavaď však máte do kapsy pořádně hluboko, koukejte si pořídit nějakou zbraň a nechte se najmout jako nájemný zabiják. Také jsem tak začínal a dneska si můžu koupit jakýkoliv u nás vydaný komiks.
S úctou Váš Torpedo.