Příběh, odehrávající se v prvním desetiletí jednadvacátého století, sleduje osudy osamělého černého pantera, detetektiva Johna Blacksada, jenž ve své branži nemá konkurenci. Ač většina protagonistů vypadá, jako by uprchla ze zoo, tak před naším hrdinou stojí vyloženě lidské problémy, tedy rasismus, politika nebo prachobyčejná touha po pomstě. Celá kniha je pak sbírka šesti, na sebe nenavazujících, komiksů, postupně vydaných od roku 2000 až do roku 2010, přičemž první tři z nich u nás vycházely v komiksovém magazínu Crew.
První část s názvem Kdesi uprostřed stínů, očividně sloužící jako pomalejší úvod do zdejšího univerza, se zpočátku nesnaží čtenáře zahltit komplikovanějším dějem a přistupuje k němu opatrnými krůčky. Blacksadova bývalá přítelkyně je zavražděna a pouze on je odhodlaný zjistit, kdo má tenhle čin na svědomí. Jedná se spíše o jednodušší zápletku o pomstě, kdy jsou nám představeni například psi jako policisté, nosorožci jako méně chytřejší siláci a ještěři jako vrazi.
Národ ledu už se zabývá poněkud složitějším tématem, a to již zmíněným rasismem. Je možná trochu humorné představovat si, jak zvířata řeší barvu srsti, nicméně vše je zde podáno s naprostou seriózností, jelikož se postavy nesnaží tvářit jako lidé a jsou si naplno vědomi svého původu. John zde vyšetřuje zmizení mladé Kyle, přičemž její matka z tohoto činu podezřívá rasistické aktivisty. Nedočkáte se tu jen brutality, ale i sexuálních scén a vulgarit, jenž dodávají ději tu správnou drsnost.
Rudá duše je pak nejsložitější příběh z celé knihy, protože na vás nejen chrlí značné množství vedlejších postav, ale obsahuje také komplikovanou zápletku, v níž je celkem jednoduché se ztratit, jestliže jí nevěnujete svou plnou pozornost. Já sám jsem se po pár stránách musel vrátit na začátek kapitoly, jelikož jsem opravdu nečekal takovou zkoušku pozornosti po tak nenáročných dvou příbězích. Děj se točí okolo vražd skupiny komunistů, do čehož je zamotán i Blacksad, jakmile je ohrožen i jeden z jeho mála přátel.
Poslední velký příběh Peklo, mlčení zas ubírá na tempu a člověk nemusí tolik trápit mozkovnu, nicméně to vůbec neznamená, že by tahle část byla druhořadá nebo dokonce nekvalitní. Blacksada si najme umírající hudebník, jemuž se ztratil jeho oblíbený svěřenec. Nakonec se však ukazuje, že celá situace je poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá a našemu hrdinovi půjde o kejhák.
Na úplný závěr tu pak máme dva dvoustránkové kraťásky, kteří uzavírají cestu Johna Blacksada a slouží tedy jako krátké epilogy. Celou sbírku bych tak shrnul jako jízdu na horské dráze. Nejprve začíná pomalejším rozjezdem, po němž lehce zrychlí, poté se naplno rozjede a nakonec zase zpomalí. Velice mě překvapilo, že vše se vlastně odehrává v našem světě, pouze se zvířaty namísto lidí, což ději dodává hloubku a uvěřitelnost.
Nad čím se bezpochyby bude rozplývat každý, je kresba. Ať už se jedná o vězeňskou celu, zasněžený hřbitov nebo rušnou ulici, vše je až téměř puntičkářsky detailní a překvapivě barevné, Juanjo Guarnido zašel až tak daleko a dal si práci se stínem koruny stromu dopadajícím na postavy, čímž mě naprosto ohromil. Kdybych Blacksad dostal do ruk i bez jediného napsaného slova, určitě bych jím prolistoval jen kvůli kresbě. Podobně kvalitní je i překlad Richarda Podaného, jemuž nemám vůbec co vytknout.
Blacksad je kniha, kterou bych s klidným svědomím mohl doporučit komukoli, kdo má nadšení pro noir detektivky a chuť u čtení i přemýšlet. Jestliže tyto kritéria splňujete, tak s tímto kouskem určitě nemůžete šlápnout vedle a budete u něj chrochtat blahem. Já sám jej řadím mezi to nejlepší, co jsem měl kdy možnost číst a zcela právem mu náleží status kultu.
