Určitým nedostatkem není Červenáčkova nepřítomnost, nýbrž naopak to, že byla tak krátká. Nicméně, pozor – v „mezidobí“, totiž v příbězích Rychlé šípy v nákladním vagóně a Rychlé šípy a vlakoví zloději (strany 86 a 87) se Červenáček v seriálu objevuje… To by ovšem šlo snadno interpretovat třeba tak, že nám autoři předkládají už nějakou starší příhodu.
Znovu ovšem Červenáček jako jediný chybí při dobytí terasy na konci války s Podkováky v příběhu Rychlé šípy vnikají do Pevnosti (strana 196). Tady to však má svou logiku a my se právem ptáme: Byl vybit papírovým míčem? S nejvyšší pravděpodobností ano, zní odpověď. Sledujeme sice jen vybití Jarkovo (ten je zasažen do krku), avšak o dva obrázky dál už Jindra Hojer hlásí Mirkovi: „Eskadra smrti má už jen čtyři muže.“ Z „Plánu na zdolání Pevnosti“ otištěného v předchozím pokračování přitom dobře víme, že právě Eskadru smrti Červenáček vedl, i když ještě spolu s Jarkou, nyní tedy vybitým, a Mirkem, přičemž tato eskadra měla být průběžně doplňována tzv. Základní četou… Zůstal snad Červenáček, který ještě na konci předchozího dílu prohlašoval, jak to „bude ostré“, mezi oněmi čtyřmi Jindrou zmiňovanými útočníky? Soudě podle obrázků, nezdá se to skutečně pravděpodobné – chybí.
. A kde chybí Rychlé šípy úplně? Kompletní samozřejmě nebyly v prvních čtyřech pokračováních publikovaných od 17. prosince 1938 do 7. ledna 1939. Chyběli Rychlonožka… a právě Červenáček. Ale prvním dílem zcela bez Šípů se stala až epizoda Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku z 23. března 1940 (strana 66). Jde o pokračování ZCELA zasvěcené Bratrstvu, nicméně Dlouhé Bidlo tu čte Bohoušův dopis, kde se o Rychlých šípech aspoň píše.
Druhou zcela „bezšípovskou“ chvílí jsou samozřejmě tři slavná pokračování se společným názvem Pískloun a Tlouštík (Junák 28. 2. až 14. 3. 1946) a na ně (ještě také v Junáku) navazující epizoda Tlouštík odvlečen v neznámo (vydaná 21. 3.) a ještě i díl Tlouštík uniká Bratrstvu kočičí pracky ze Vpředu vydaného dne 9. 4. 1946.
Nelze však přitom říct, že by se tyto díly od cyklu úplně odchýlily, protože už ve druhém a třetím jejich pokračování se o Rychlých šípech aspoň mluví. Již od druhého pokračování (strana 125) zde taky figuruje bezbožné Bratrstvo kočičí pracky, jejich věčný souputník. „A tam kde je Bratrstvo, tam jsou I ONY. Rychlé šípy…“ Pískloun to okamžitě ví. Ve Vpředu se Šípy skutečně znovu vynořily, i když až v příběhu Rychlé šípy dostávají výstrahu z 16. 4. 1946. A pak už jen tak nezmizely.
. V příběhu Jindra Hojer visí nad propastí (strana 82) chybějí Červenáček i Rychlonožka a Jindra Hojer uniká vzdušnou cestou, tak to už je čistě příběh titulní postavy. A Hojer naopak vůbec „nehraje“ v epizodách Rychlé šípy v ohni pátrání (strana 97) anebo Rychlé šípy a létající kolo (strana 191), ačkoli ve druhém případě je - mimo obrázky - skoro určitě přítomen. V prvním z případů přítomen nemusel být, to už se nikdy nedovíme…
Zcela rychlonožkovský a rodinný je také „individuální“ díl Rychlonožkův štědrý večer (strana 202), kde není o Rychlých šípech skutečně ani zmínka. A co se týče Rychlonožkových snů? Tady pozor, neboť „zbylé“ Šípy chybí pouze v prvním pokračování snu o Old Shatterhandovi (strana 239), přičemž v závěru téhož příběhu vůbec nezahlédneme opět Jindru Hojera. Stává se tak v seriálu nejméně se vyskytujícím hochem!
V éře Marka Čermáka však byly Rychlé šípy odbývány, takže v některých pokračováních sice vystupují, ale všechny je vidíme pouze z dálky a více či méně maličké. Ne, to Fischer nedělal! Jenom namátkou jmenuji díl Rychlé šípy chrání Podfukáře (strana 242). V Cestě do záhadného domu (strana 234) pak zůstal následkem Čermákovy nesporné lenosti úplně mimo obraz Jarka Metelka a v následujícím pokračování už kromě Metelky chybí i Rychlonožka. Zde však už je to zdůvodněno Foglarem. Vcelku však musím uznat, že se pak Marko Čermák okamžitě napravil, kreslil Rychlé šípy čím dál tím lépe a ani jednoho už s výjimkou předposledního Rychlonožkova snu nikdy neopomněl.
Znovu ovšem Červenáček jako jediný chybí při dobytí terasy na konci války s Podkováky v příběhu Rychlé šípy vnikají do Pevnosti (strana 196). Tady to však má svou logiku a my se právem ptáme: Byl vybit papírovým míčem? S nejvyšší pravděpodobností ano, zní odpověď. Sledujeme sice jen vybití Jarkovo (ten je zasažen do krku), avšak o dva obrázky dál už Jindra Hojer hlásí Mirkovi: „Eskadra smrti má už jen čtyři muže.“ Z „Plánu na zdolání Pevnosti“ otištěného v předchozím pokračování přitom dobře víme, že právě Eskadru smrti Červenáček vedl, i když ještě spolu s Jarkou, nyní tedy vybitým, a Mirkem, přičemž tato eskadra měla být průběžně doplňována tzv. Základní četou… Zůstal snad Červenáček, který ještě na konci předchozího dílu prohlašoval, jak to „bude ostré“, mezi oněmi čtyřmi Jindrou zmiňovanými útočníky? Soudě podle obrázků, nezdá se to skutečně pravděpodobné – chybí.
. A kde chybí Rychlé šípy úplně? Kompletní samozřejmě nebyly v prvních čtyřech pokračováních publikovaných od 17. prosince 1938 do 7. ledna 1939. Chyběli Rychlonožka… a právě Červenáček. Ale prvním dílem zcela bez Šípů se stala až epizoda Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku z 23. března 1940 (strana 66). Jde o pokračování ZCELA zasvěcené Bratrstvu, nicméně Dlouhé Bidlo tu čte Bohoušův dopis, kde se o Rychlých šípech aspoň píše.
Druhou zcela „bezšípovskou“ chvílí jsou samozřejmě tři slavná pokračování se společným názvem Pískloun a Tlouštík (Junák 28. 2. až 14. 3. 1946) a na ně (ještě také v Junáku) navazující epizoda Tlouštík odvlečen v neznámo (vydaná 21. 3.) a ještě i díl Tlouštík uniká Bratrstvu kočičí pracky ze Vpředu vydaného dne 9. 4. 1946.
Nelze však přitom říct, že by se tyto díly od cyklu úplně odchýlily, protože už ve druhém a třetím jejich pokračování se o Rychlých šípech aspoň mluví. Již od druhého pokračování (strana 125) zde taky figuruje bezbožné Bratrstvo kočičí pracky, jejich věčný souputník. „A tam kde je Bratrstvo, tam jsou I ONY. Rychlé šípy…“ Pískloun to okamžitě ví. Ve Vpředu se Šípy skutečně znovu vynořily, i když až v příběhu Rychlé šípy dostávají výstrahu z 16. 4. 1946. A pak už jen tak nezmizely.
. V příběhu Jindra Hojer visí nad propastí (strana 82) chybějí Červenáček i Rychlonožka a Jindra Hojer uniká vzdušnou cestou, tak to už je čistě příběh titulní postavy. A Hojer naopak vůbec „nehraje“ v epizodách Rychlé šípy v ohni pátrání (strana 97) anebo Rychlé šípy a létající kolo (strana 191), ačkoli ve druhém případě je - mimo obrázky - skoro určitě přítomen. V prvním z případů přítomen nemusel být, to už se nikdy nedovíme…
Zcela rychlonožkovský a rodinný je také „individuální“ díl Rychlonožkův štědrý večer (strana 202), kde není o Rychlých šípech skutečně ani zmínka. A co se týče Rychlonožkových snů? Tady pozor, neboť „zbylé“ Šípy chybí pouze v prvním pokračování snu o Old Shatterhandovi (strana 239), přičemž v závěru téhož příběhu vůbec nezahlédneme opět Jindru Hojera. Stává se tak v seriálu nejméně se vyskytujícím hochem!
V éře Marka Čermáka však byly Rychlé šípy odbývány, takže v některých pokračováních sice vystupují, ale všechny je vidíme pouze z dálky a více či méně maličké. Ne, to Fischer nedělal! Jenom namátkou jmenuji díl Rychlé šípy chrání Podfukáře (strana 242). V Cestě do záhadného domu (strana 234) pak zůstal následkem Čermákovy nesporné lenosti úplně mimo obraz Jarka Metelka a v následujícím pokračování už kromě Metelky chybí i Rychlonožka. Zde však už je to zdůvodněno Foglarem. Vcelku však musím uznat, že se pak Marko Čermák okamžitě napravil, kreslil Rychlé šípy čím dál tím lépe a ani jednoho už s výjimkou předposledního Rychlonožkova snu nikdy neopomněl.
