Rychlé šípy hrají divadlo (strana 47 souborného vydání)
Rychlonožka přestrojený za tatínka vyhlíží v představení o cestě do Afriky stále jako Rychlonožka. Roli jeho paní získal logicky Červenáček, nicméně ani jako herec se nevzdal své tradiční čepičky. Hned v následujícím jednání hry anebo v jednom z dalších jejích obrazů (a také na předposledním obrázku příběhu) spatříme potom v přestrojení kompletní Rychlé šípy. Jindra Hojer má na sobě tradiční oblek a přílbu cestovatele směřujícího do tropů se síťkou na motýly, který asi nejvíc upomíná na Emila Holuba. Zbytek chlapců pak hraje divé lidojedy v sukénkách a jenom „proklatý“ Červenáček své „kví-kvá-kválimany“ vydává opět ve věčné lodičce.
Všimněme si ale také zatím nikým necitované nepřesnosti. Zatímco na dvou obrázcích mají hoši okolo krku jakési náhrdelníky či věnce rudé barvy (ladící se sukénkami), na prostřední z kreseb není po téhle ozdobě ani stopy. Přitom se zobrazovaný pochod očividně odehrává ihned po tanci naznačeném na obrázku předchozím.
.
Na další detail, totiž ten, že Jindra je na posledním obrázku zničehonic rozvázaný, už bylo naproti tomu poukazováno vícekrát, ale pozor. Jak dokazuje černobíle vydaný IV. díl Rychlých šípů (Sokol Silůvky 1988), původní, byť také Fischerova verze byla trochu jiná. Konkrétně náhrdelníky sice také mizí už na druhém obrázku, logicky však tentokrát zůstávají pryč i na obrázku předposledním. Naopak Jindrova pouta původně nezmizí. Proč vlastně Jan Fischer tenhle díl roku 1947 překreslil? (Byl v 1. verzi publikován dvakrát, tedy i roku 1942 v sešitě Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství.) Nevíme, nicméně ačkoli jsou nové kresby lepší (což byl možná jednoduchý a hlavní důvod), přibyly zase tyto dva omyly. Zmíněný IV. díl Rychlých šípů je dnes tím pádem nejcennější už právě díky přetištění původní verze tohoto dílu.
Rychlé šípy v redakci (strana 48)
Možná právě vytvoření příběhu o divadle vedlo Foglara k tomu, že hned v následujícím pokračování nechal hrdiny obléci si přestrojení i na veřejnosti: tedy s výjimkou Jindry Hojera. O dvou zde pochodujících a trochu strašidelných habánech (každý byl složen ze dvou chlapců a doplněn kloboukem) jsme už psali zde.
Rychlé šípy nadělují (strana 51)
Ocitáme se poprvé v oblasti folklóru. Mirek Dušín jako Mikuláš („má fousy za všecky peníze“), Jindra Hojerů co „fešák anděl“ (Foglar vůbec často zdůrazňoval Jindrovy půvaby, viz třeba i jeho ověnčení třešínkami), Rychlonožka jako další, i když poněkud prostořeký andílek a Jarka Metelků i Červenáček coby čertíci: „Hudry, hudry!“ Za zmínku snad ještě stojí, že si ale Rychlonožka plete Mikuláše s koledováním na Tři krále (ostatně, ani tříkrálovou koledu neumí, jak zvíme později…). A jak návštěva u „ústnatého“ Pepíčka skončila, víme jistě všichni. „Já ti provětrám křídla!!!“ rdousil Rychlonožku. „Ubohý Pepíček a rybičky!“ spínala ruce maminka. Ještě by jim Rychlé šípy Pepíčka pokazili! Inu, „byl to letos legrační Mikuláš! “
.
Rychlé šípy o Třech králích (strana 55)
Podruhé se ocitáme na půdě folklóru. Do převlékání se tentokrát nezapojí Červenáček a ani Jindra Hojer, protože tři králové jsou jen tři. Tím černým se stává Rychlonožka a osobně se domnívám, že Kašpara představuje Mirek Dušín. Jiný „důkaz“, než nejčastější pořadí hochů na obrázcích ve směru zleva doprava, pro to ale nemám. Vy snad ano?
Rychlé šípy se prozrazují (strana 94)
Součást cyklu o Jeremiášce. Ukazuje se, že Jarka Metelka disponuje strýčkem holičem, který je kdykoli ochoten ho „namaskovat na dospělého“. Inu, věčná to touho dítěte, vyplň se! Rychlé šípy strýce navštíví a on je všechny namaskuje. Slovo „namaskovat“ tady padne v seriálu vůbec poprvé… „Co to zase bude za taškařinu? Vy se kvůli tomu Hlasateli také natropíte věcí!“ Rychlonožka potom hraje u staré čarodějky roli pána v buřince a s hůlkou. Který z hochů vykonal dotyčnou návštěvu v domě s magickými světýlky (ehm, tedy kočkami) v cylindru, nechť se stane předmětem diskuse. Je to Metelka? Jindra Hojer? Anebo Červenáček? Osobně bych si tipl, že jde o Jarku, protože byl z té trojice nejdůstojnější a sotva tedy může býti třeba smíškem na jednom z obrázků, tím v modrém klobouku. A ještě dalším důvodem pro tuto verzi je určitě i to, že se hoch v cylindru u strýčka-holiče ihned a jako první sebevědomě ujímá vedení (Mirek to přitom není)… Tolik tedy pro budoucího televizního scenáristu či filmového režiséra, respektive jejich kostymérky.
Rychlé šípy a strašidlo (strana 95)
Dlouhé Bidlo si s přestrojením za ducha mrtvé Jeremiášky hlavu věru nelámal. Ani nesňal placatou čapku a prostě přes sebe přehodil nevelké prostěradlo. To se skoro nedá počítat!
Rychlé šípy pletou sítě (strana 120)
Tentokrát se Dlouhé Bidlo převleče za němou prodavačku pohlednic. Přesto mluví. Právě hlas jej také prozradí. „Chlapci, žeňte ho ven!“ velí ihned Mirek Dušín. Tento příběh existuje jak v Junkově verzi, tak i v překreslení Marka Čermáka.
Piskloun a Tlouštík udělali objev (strana 125)
Titulní hrdinové se „převlékají“ za dospělého za pomoci škatule. Známá absurdní scéna vrcholí o jeden poválečný týden později v příběhu Pískloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva.
Rychlé šípy v boji s Nočními můrami (strana 151)
Pod bílými hábity s otvory pro oči se ve skutečnosti vyskytují starší spolužáci chlapců z dětského domova, ale to je odhaleno až v následujícím pokračování Rychlé šípy zneškodňují noční můry.
.
Rychlé šípy tajně varovány (strana 270)
… a to chlapcem v hnědé kukle. „Nevěřte Jardovi Murkačovi! Pozor na něj!!! Nemyslí to s vámi dobře. Známe ho až moc. Napsali bysme vám víc a podepsali bysme se, ale bojíme se pomsty. Tak si dávejte bacha!!“ Tato epizoda byla poprvé publikována až roku 1970 v časopise Rychlé šípy a trochu mi připomíná černý přízrak ze známého Starcova seriálu Družina Lišek za dobrodružstvím…, který vycházel v letech 1946-47 ve druhém ročníku Vpředu (jako sešit ho vydala TJ Spoje Praha roku 1991). Vtip je ovšem v tom, že už sám Starcův maskovaný muž je jasnou napodobeninou Širokka a noční sen o něm parafrázuje Rychlonožkovo snění o Jeremiášce. Variace je to jenom jemná, ale zato nepochybná.
Rychlé šípy se odvažují znovu do sklepa (strana 283)
V tomto dílu dostane Červenáček následující nápad: „Přestrojím se za starou paní! Snad to Jedovatej dědek neprokoukne.“ Bohužel si hoch dostatečně nepřipraví plán, a tak nedokáže ani řádně odpovědět na otázku, za kým to v činžovním domě vlastně jde. I leze z něj jako z chlupaté deky samé ehm, Foglarova to mistrná práce s jazykem, což píši bez jakékoli ironie. „Ty jedna přestrojená rachomejtle, já tě roztrhnu jako slanečka – na mě si nepřijdeš, plavajzníku! Už ať tě tu nevidím!! “ reaguje dědek. „Tak zavřete oči – a hned mě přestanete vidět! “ Osobně jsem se tady zabýval úvahou, do jaké míry je Jedovatý dědek inkarnací „starého Duška“. Je to on? Není to on? Měl to být původně on? Kdo ví?
Rychlé šípy bojují o svou vlajku (strana 290)
„Přilby“ na hlavách „kluků z Maroldky“ jsou vlastně taky maskami, i když především ochranou přes shnilými bramborami. Za pozornost v tomto díle stojí jistě ona didakticky antimilitantní Červenáčkova promluva k dospělákovi, z našeho hlediska však taktéž bojovník, jehož přilba jako by vypadla z oka kukle hocha, který varoval Rychlé šípy před Murkačovci. „Jak se dostaneme k barikádě, jsme pány situace, “ huláká za běhu tento kolohnát s rozpřaženými pažemi. Je to snad nový Širokko?
Rychlé šípy běží za hradním strašidlem (strana 308)
Sledujeme jediný případ přestrojeného děvčete „na území“ Rychlých šípů. Je jím „Zděnka od přehrady“, která se na tamním hradě převlékla za bílou paní, aby vyzkoušela srdnatost Rychlých šípů. Ti ale na strašidla nevěří a velice rychle děvče odhalí.
Shrnutí
Celkem vzato se Rychlé šípy opravdu nadměrně nepřevlékají a problém je tu právě opačný. Chodí skoro stále stejně oblečeni. Tedy až na výjimky, které už nejsou předmětem této studie (kupř. pověstné teplákové soupravy na spaní v příběhu se zlodějem, ale i jinde). A pravdou sice je, že Červenáček se hned dvakrát převlékne za ženu, což jinak žádný jiný z hochů nikdy neudělá(!), a že to má nejméně jednou ze své hlavy (druhý případ), ale jednou z těch situací je regulérní divadelní představení. Takže co? I kdyby nebylo, jen poťouchlý šílenec by z této skutečnosti cokoli vyvozoval!
Rychlonožka přestrojený za tatínka vyhlíží v představení o cestě do Afriky stále jako Rychlonožka. Roli jeho paní získal logicky Červenáček, nicméně ani jako herec se nevzdal své tradiční čepičky. Hned v následujícím jednání hry anebo v jednom z dalších jejích obrazů (a také na předposledním obrázku příběhu) spatříme potom v přestrojení kompletní Rychlé šípy. Jindra Hojer má na sobě tradiční oblek a přílbu cestovatele směřujícího do tropů se síťkou na motýly, který asi nejvíc upomíná na Emila Holuba. Zbytek chlapců pak hraje divé lidojedy v sukénkách a jenom „proklatý“ Červenáček své „kví-kvá-kválimany“ vydává opět ve věčné lodičce.
Všimněme si ale také zatím nikým necitované nepřesnosti. Zatímco na dvou obrázcích mají hoši okolo krku jakési náhrdelníky či věnce rudé barvy (ladící se sukénkami), na prostřední z kreseb není po téhle ozdobě ani stopy. Přitom se zobrazovaný pochod očividně odehrává ihned po tanci naznačeném na obrázku předchozím.
.
Na další detail, totiž ten, že Jindra je na posledním obrázku zničehonic rozvázaný, už bylo naproti tomu poukazováno vícekrát, ale pozor. Jak dokazuje černobíle vydaný IV. díl Rychlých šípů (Sokol Silůvky 1988), původní, byť také Fischerova verze byla trochu jiná. Konkrétně náhrdelníky sice také mizí už na druhém obrázku, logicky však tentokrát zůstávají pryč i na obrázku předposledním. Naopak Jindrova pouta původně nezmizí. Proč vlastně Jan Fischer tenhle díl roku 1947 překreslil? (Byl v 1. verzi publikován dvakrát, tedy i roku 1942 v sešitě Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství.) Nevíme, nicméně ačkoli jsou nové kresby lepší (což byl možná jednoduchý a hlavní důvod), přibyly zase tyto dva omyly. Zmíněný IV. díl Rychlých šípů je dnes tím pádem nejcennější už právě díky přetištění původní verze tohoto dílu.
Rychlé šípy v redakci (strana 48)
Možná právě vytvoření příběhu o divadle vedlo Foglara k tomu, že hned v následujícím pokračování nechal hrdiny obléci si přestrojení i na veřejnosti: tedy s výjimkou Jindry Hojera. O dvou zde pochodujících a trochu strašidelných habánech (každý byl složen ze dvou chlapců a doplněn kloboukem) jsme už psali zde.
Rychlé šípy nadělují (strana 51)
Ocitáme se poprvé v oblasti folklóru. Mirek Dušín jako Mikuláš („má fousy za všecky peníze“), Jindra Hojerů co „fešák anděl“ (Foglar vůbec často zdůrazňoval Jindrovy půvaby, viz třeba i jeho ověnčení třešínkami), Rychlonožka jako další, i když poněkud prostořeký andílek a Jarka Metelků i Červenáček coby čertíci: „Hudry, hudry!“ Za zmínku snad ještě stojí, že si ale Rychlonožka plete Mikuláše s koledováním na Tři krále (ostatně, ani tříkrálovou koledu neumí, jak zvíme později…). A jak návštěva u „ústnatého“ Pepíčka skončila, víme jistě všichni. „Já ti provětrám křídla!!!“ rdousil Rychlonožku. „Ubohý Pepíček a rybičky!“ spínala ruce maminka. Ještě by jim Rychlé šípy Pepíčka pokazili! Inu, „byl to letos legrační Mikuláš! “
.
Rychlé šípy o Třech králích (strana 55)
Podruhé se ocitáme na půdě folklóru. Do převlékání se tentokrát nezapojí Červenáček a ani Jindra Hojer, protože tři králové jsou jen tři. Tím černým se stává Rychlonožka a osobně se domnívám, že Kašpara představuje Mirek Dušín. Jiný „důkaz“, než nejčastější pořadí hochů na obrázcích ve směru zleva doprava, pro to ale nemám. Vy snad ano?
Rychlé šípy se prozrazují (strana 94)
Součást cyklu o Jeremiášce. Ukazuje se, že Jarka Metelka disponuje strýčkem holičem, který je kdykoli ochoten ho „namaskovat na dospělého“. Inu, věčná to touho dítěte, vyplň se! Rychlé šípy strýce navštíví a on je všechny namaskuje. Slovo „namaskovat“ tady padne v seriálu vůbec poprvé… „Co to zase bude za taškařinu? Vy se kvůli tomu Hlasateli také natropíte věcí!“ Rychlonožka potom hraje u staré čarodějky roli pána v buřince a s hůlkou. Který z hochů vykonal dotyčnou návštěvu v domě s magickými světýlky (ehm, tedy kočkami) v cylindru, nechť se stane předmětem diskuse. Je to Metelka? Jindra Hojer? Anebo Červenáček? Osobně bych si tipl, že jde o Jarku, protože byl z té trojice nejdůstojnější a sotva tedy může býti třeba smíškem na jednom z obrázků, tím v modrém klobouku. A ještě dalším důvodem pro tuto verzi je určitě i to, že se hoch v cylindru u strýčka-holiče ihned a jako první sebevědomě ujímá vedení (Mirek to přitom není)… Tolik tedy pro budoucího televizního scenáristu či filmového režiséra, respektive jejich kostymérky.
Rychlé šípy a strašidlo (strana 95)
Dlouhé Bidlo si s přestrojením za ducha mrtvé Jeremiášky hlavu věru nelámal. Ani nesňal placatou čapku a prostě přes sebe přehodil nevelké prostěradlo. To se skoro nedá počítat!
Rychlé šípy pletou sítě (strana 120)
Tentokrát se Dlouhé Bidlo převleče za němou prodavačku pohlednic. Přesto mluví. Právě hlas jej také prozradí. „Chlapci, žeňte ho ven!“ velí ihned Mirek Dušín. Tento příběh existuje jak v Junkově verzi, tak i v překreslení Marka Čermáka.
Piskloun a Tlouštík udělali objev (strana 125)
Titulní hrdinové se „převlékají“ za dospělého za pomoci škatule. Známá absurdní scéna vrcholí o jeden poválečný týden později v příběhu Pískloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva.
Rychlé šípy v boji s Nočními můrami (strana 151)
Pod bílými hábity s otvory pro oči se ve skutečnosti vyskytují starší spolužáci chlapců z dětského domova, ale to je odhaleno až v následujícím pokračování Rychlé šípy zneškodňují noční můry.
.
Rychlé šípy tajně varovány (strana 270)
… a to chlapcem v hnědé kukle. „Nevěřte Jardovi Murkačovi! Pozor na něj!!! Nemyslí to s vámi dobře. Známe ho až moc. Napsali bysme vám víc a podepsali bysme se, ale bojíme se pomsty. Tak si dávejte bacha!!“ Tato epizoda byla poprvé publikována až roku 1970 v časopise Rychlé šípy a trochu mi připomíná černý přízrak ze známého Starcova seriálu Družina Lišek za dobrodružstvím…, který vycházel v letech 1946-47 ve druhém ročníku Vpředu (jako sešit ho vydala TJ Spoje Praha roku 1991). Vtip je ovšem v tom, že už sám Starcův maskovaný muž je jasnou napodobeninou Širokka a noční sen o něm parafrázuje Rychlonožkovo snění o Jeremiášce. Variace je to jenom jemná, ale zato nepochybná.
Rychlé šípy se odvažují znovu do sklepa (strana 283)
V tomto dílu dostane Červenáček následující nápad: „Přestrojím se za starou paní! Snad to Jedovatej dědek neprokoukne.“ Bohužel si hoch dostatečně nepřipraví plán, a tak nedokáže ani řádně odpovědět na otázku, za kým to v činžovním domě vlastně jde. I leze z něj jako z chlupaté deky samé ehm, Foglarova to mistrná práce s jazykem, což píši bez jakékoli ironie. „Ty jedna přestrojená rachomejtle, já tě roztrhnu jako slanečka – na mě si nepřijdeš, plavajzníku! Už ať tě tu nevidím!! “ reaguje dědek. „Tak zavřete oči – a hned mě přestanete vidět! “ Osobně jsem se tady zabýval úvahou, do jaké míry je Jedovatý dědek inkarnací „starého Duška“. Je to on? Není to on? Měl to být původně on? Kdo ví?
Rychlé šípy bojují o svou vlajku (strana 290)
„Přilby“ na hlavách „kluků z Maroldky“ jsou vlastně taky maskami, i když především ochranou přes shnilými bramborami. Za pozornost v tomto díle stojí jistě ona didakticky antimilitantní Červenáčkova promluva k dospělákovi, z našeho hlediska však taktéž bojovník, jehož přilba jako by vypadla z oka kukle hocha, který varoval Rychlé šípy před Murkačovci. „Jak se dostaneme k barikádě, jsme pány situace, “ huláká za běhu tento kolohnát s rozpřaženými pažemi. Je to snad nový Širokko?
Rychlé šípy běží za hradním strašidlem (strana 308)
Sledujeme jediný případ přestrojeného děvčete „na území“ Rychlých šípů. Je jím „Zděnka od přehrady“, která se na tamním hradě převlékla za bílou paní, aby vyzkoušela srdnatost Rychlých šípů. Ti ale na strašidla nevěří a velice rychle děvče odhalí.
Shrnutí
Celkem vzato se Rychlé šípy opravdu nadměrně nepřevlékají a problém je tu právě opačný. Chodí skoro stále stejně oblečeni. Tedy až na výjimky, které už nejsou předmětem této studie (kupř. pověstné teplákové soupravy na spaní v příběhu se zlodějem, ale i jinde). A pravdou sice je, že Červenáček se hned dvakrát převlékne za ženu, což jinak žádný jiný z hochů nikdy neudělá(!), a že to má nejméně jednou ze své hlavy (druhý případ), ale jednou z těch situací je regulérní divadelní představení. Takže co? I kdyby nebylo, jen poťouchlý šílenec by z této skutečnosti cokoli vyvozoval!
