4. ledna. Prach, smrad, špína, hromada lidí. Špína Gothamu. Nejhorší způsob, jak se sem dostat, je cesta vlakem. Dvanáct hodin v kuse, v zaplivaném vagónu. Tak jako Jim Gordon. Policista, jehož v Gothamu čeká práce. Hodně tvrdá práce. Jeho manželka raději letí letadlem. Je těhotná. Snad bude mít Jim štěstí. Snad si mezi bandou zkorumpovaných policistů vydobude svoje místo. Snad se ho tu naučí respektovat. Snad se jeho potomek narodí do lepšího Gothamu…
Ten samý den, ten samý čas. Letadlem se nedopravuje jen Barbara Gordonová, ale i Wayne, Bruce Wayne. Po dvanácti letech se vrací zpět. Zpět do města. Na místo, kde mu byli kdysi přímo před očima zavražděni rodiče. Stačily dva výstřely. Oba byli okamžitě po smrti. A zoufalý zloděj-vrah na útěku. Gotham se od té doby moc nezměnil. Policisté berou úplatky, městem se potulují feťáci, prostitutky, sexuální devianti a další pochybné existence. Město už vlastně ani není městem, spíše rájem pro kriminalisty s velkým „K“. A Wayne se po letech nepřítomnosti vrací, aby s tím něco provedl. Aby obnovil pořádek. Aby lidem ukázal, že ještě není nic ztraceno. Aby si všichni ti vrazi, podvodníci, drogoví bossové a všichni ostatní uvědomili, že tohle není ráj jenom pro ně. Mise nemusí být úspěšná, ale za pokus to stojí. Jen na to nebude stačit sám. Bude potřebovat něco jako symbol, lehce zapamatovatelnou věc, která nažene strach i těm nejodpornějším vyvrhelům. Symbol strachu i majestátnosti. Za pokus to přece stojí…
„Otče… mám strach, že dnes večer zemřu. Zkoušel jsem být trpělivý. Zkoušel jsem čekat. Ale musím to vědět. Jak, otče? Jak to mám udělat? Co mám použít, abych jim nahnal strach?“
Rok jedna (Batman – Year One, poprvé vyšlo v klasické sérii Batman č. 404-407 v roce 1987, souborně pak v březnu 1988) se dá v podstatě označit za „epistolární komiksový román“, resp. „román v dopisech“ (označení např. pro klasického Draculu či Frankensteina). O osudech hlavních postav (tedy Wayna a Gordona) se totiž nedozvídáme jen prostřednictvím obrazu s dialogy, ale hlavně díky komentářům, skoro až deníkovým zápiskům, které si postavy vedou. A to je první výborný tah ze strany vyhlášeného scenáristy Franka Millera.
Rok jedna není „rokem jedna“ pouze pro Batmana, ale taktéž i pro Jamese Gordona, jenž se v průběhu celé story občas potýká s prakticky stejnými problémy jako Batman (s tím rozdílem, že Gordon je hrdinou bez masky). Samotný příjezd i řadu dalších situací tak čtenář pozná jak ze strany temného rytíře, tak ze strany statečného, neúplatného poldy. Wayne vzpomíná na bolestnou událost s rodiči, Gordon v tu samou chvíli řeší to, jakou hloupost to spáchal, když v podchodu políbil svou sličnou kolegyni, zatímco na něho doma čekala jeho těhotná žena. Poslání a činy Netopýra jsou jednoznačně o třídu „osudovější“, nicméně stejně tak dobře vykreslená postava Gordona dodává celému příběhu šmrnc a špetku realističnosti navíc. Dva stejně charismatičtí hrdinové v jednom útlém (!) příběhu se nevidí příliš často.
Tím se dostáváme k další pochvale padající na Millerovu skoro plešatou hlavu. Čistě jenom samotný příběh má devadesát stránek. Ano, počátek kariéry „jedné z nejslavnějších komiksových postav“ se vejde na vcelku malý prostor. A přesto je to taková show! Millerova síla tkví v dynamičnosti. Textu je celkově dost, ale nenajdete jedinou vyloženě zbytečnou větu, jediné zbytečné slovo. Žádné chození okolo horké kaše, žádné nekonečné nastavování a postupné gradování. Prostě a jednoduše přímo na věc. Děj tak příjemně utíká, akční scény (obzvlášť policejní komando vs. Dark Knight v polorozpadlém domě) nepostrádají patřičný drive (v podstatě jde o dokonalé filmové storyboardy) a Miller netrápí čtenáře jakýmikoliv vysvětlivkami. Na každé stránce se prostě a jednoduše NĚCO děje, autor dokonale navozuje dojem, že se vše odehrává právě teď a tady. A pokud na jeho hru bez problému a s chutí přistoupíte (málokdo odolá, neboť ta hra je skutečně poutavá), věřte, že se budete bavit od začátku do konce.
„Doufám, že bude silný. A dost silný na to, aby přežil. Jak jsem to jen mohl dopustit? Jak jsem to jen mohl takhle podělat. Přivést nevinné dítě… do města bez naděje?“
To vše (ona realističnost, pocit aktuálnosti apod.) navíc umocňuje i na první pohled značně obyčejná kresba od Davida Mazzucchelliho (mj. Daredevil: Born Again). Ponurá, nekompromisní, ostrá a v každém případě bez jakéhokoliv přikrášlení. Gotham City působí skutečně tak „špinavě“, jak si ho Miller představuje. Na obloze letící Batman je skutečně takové monstrum, jak se vyděšení zločinci domnívají. A navíc je Rok jedna díky Mazzucchelliho kresbě správně „oldschoolový“. Batmanův kostým, dopravní prostředky, samotný Gotham, oblečení místních obyvatel - vše jako jedna velká pocta klasickým vizím Batmanova stvořitele Boba Kana; to vše je skutečně jako jeden dávný „začátek“, od něhož již uplynula nějaká doba a my, čtenáři, si po letech připomínáme, „jak to tenkrát vlastně bylo“. A k tomu si pak ještě připočtěte tučné a zároveň nepříliš výrazné „šedé“ barvy od malířky Richmond Lewisové (mj. The Shadow). Díky nim celý epos již definitivně ožívá a vy máte co dělat, aby vás v očích nezačal štípat podezřele skutečný gothamský prach či abyste případně nenastydli díky tamějšímu chladnému podnebí. Zkrátka a jednoduše - It´s alive!
„Co se týče mě, jsem pořád v jednom kole. Někdo vyhrožuje, že otráví gothamskou vodní nádrž. Říká si Joker.“
Říká se, že v jednoduchosti je krása. A v případě Roku jedna to platí dvojnásob. Hrdinové, jejich vlastnosti, prostředí, akce, dialogy – to vše působí maximálně opravdově. Pohodlně se usaďte, otevřete knihu a začněte číst. Jedním dechem. A pak si udělejte vlastní obrázek. Někdo (uchvácen nadčasovostí) se bude chtít vrátit, někdo (znechucen věčně ponurým dějem a „posmutnělými“ barvami) zase bude rád, že už to má za sebou. Každopádně všichni prožijí „rok jedna“ na vlastní kůži. S veškerou jeho drsností i elegancí. Zahaleni do zatraceně atmosférického hávu. To se o každém počinu říct nedá, ne?
P.S.: Rok jedna u nás vychází v luxusním paperbackovém vydání ze stájí nakladatelství Crew. Užít si tak můžete nejenom samotný komiks, ale i rozsáhlou galerii v čele s původními obálkami, řadou náčrtků či několika náhledy do Millerova scénáře.
Ten samý den, ten samý čas. Letadlem se nedopravuje jen Barbara Gordonová, ale i Wayne, Bruce Wayne. Po dvanácti letech se vrací zpět. Zpět do města. Na místo, kde mu byli kdysi přímo před očima zavražděni rodiče. Stačily dva výstřely. Oba byli okamžitě po smrti. A zoufalý zloděj-vrah na útěku. Gotham se od té doby moc nezměnil. Policisté berou úplatky, městem se potulují feťáci, prostitutky, sexuální devianti a další pochybné existence. Město už vlastně ani není městem, spíše rájem pro kriminalisty s velkým „K“. A Wayne se po letech nepřítomnosti vrací, aby s tím něco provedl. Aby obnovil pořádek. Aby lidem ukázal, že ještě není nic ztraceno. Aby si všichni ti vrazi, podvodníci, drogoví bossové a všichni ostatní uvědomili, že tohle není ráj jenom pro ně. Mise nemusí být úspěšná, ale za pokus to stojí. Jen na to nebude stačit sám. Bude potřebovat něco jako symbol, lehce zapamatovatelnou věc, která nažene strach i těm nejodpornějším vyvrhelům. Symbol strachu i majestátnosti. Za pokus to přece stojí… „Otče… mám strach, že dnes večer zemřu. Zkoušel jsem být trpělivý. Zkoušel jsem čekat. Ale musím to vědět. Jak, otče? Jak to mám udělat? Co mám použít, abych jim nahnal strach?“
Rok jedna (Batman – Year One, poprvé vyšlo v klasické sérii Batman č. 404-407 v roce 1987, souborně pak v březnu 1988) se dá v podstatě označit za „epistolární komiksový román“, resp. „román v dopisech“ (označení např. pro klasického Draculu či Frankensteina). O osudech hlavních postav (tedy Wayna a Gordona) se totiž nedozvídáme jen prostřednictvím obrazu s dialogy, ale hlavně díky komentářům, skoro až deníkovým zápiskům, které si postavy vedou. A to je první výborný tah ze strany vyhlášeného scenáristy Franka Millera.
Rok jedna není „rokem jedna“ pouze pro Batmana, ale taktéž i pro Jamese Gordona, jenž se v průběhu celé story občas potýká s prakticky stejnými problémy jako Batman (s tím rozdílem, že Gordon je hrdinou bez masky). Samotný příjezd i řadu dalších situací tak čtenář pozná jak ze strany temného rytíře, tak ze strany statečného, neúplatného poldy. Wayne vzpomíná na bolestnou událost s rodiči, Gordon v tu samou chvíli řeší to, jakou hloupost to spáchal, když v podchodu políbil svou sličnou kolegyni, zatímco na něho doma čekala jeho těhotná žena. Poslání a činy Netopýra jsou jednoznačně o třídu „osudovější“, nicméně stejně tak dobře vykreslená postava Gordona dodává celému příběhu šmrnc a špetku realističnosti navíc. Dva stejně charismatičtí hrdinové v jednom útlém (!) příběhu se nevidí příliš často. Tím se dostáváme k další pochvale padající na Millerovu skoro plešatou hlavu. Čistě jenom samotný příběh má devadesát stránek. Ano, počátek kariéry „jedné z nejslavnějších komiksových postav“ se vejde na vcelku malý prostor. A přesto je to taková show! Millerova síla tkví v dynamičnosti. Textu je celkově dost, ale nenajdete jedinou vyloženě zbytečnou větu, jediné zbytečné slovo. Žádné chození okolo horké kaše, žádné nekonečné nastavování a postupné gradování. Prostě a jednoduše přímo na věc. Děj tak příjemně utíká, akční scény (obzvlášť policejní komando vs. Dark Knight v polorozpadlém domě) nepostrádají patřičný drive (v podstatě jde o dokonalé filmové storyboardy) a Miller netrápí čtenáře jakýmikoliv vysvětlivkami. Na každé stránce se prostě a jednoduše NĚCO děje, autor dokonale navozuje dojem, že se vše odehrává právě teď a tady. A pokud na jeho hru bez problému a s chutí přistoupíte (málokdo odolá, neboť ta hra je skutečně poutavá), věřte, že se budete bavit od začátku do konce.
„Doufám, že bude silný. A dost silný na to, aby přežil. Jak jsem to jen mohl dopustit? Jak jsem to jen mohl takhle podělat. Přivést nevinné dítě… do města bez naděje?“
To vše (ona realističnost, pocit aktuálnosti apod.) navíc umocňuje i na první pohled značně obyčejná kresba od Davida Mazzucchelliho (mj. Daredevil: Born Again). Ponurá, nekompromisní, ostrá a v každém případě bez jakéhokoliv přikrášlení. Gotham City působí skutečně tak „špinavě“, jak si ho Miller představuje. Na obloze letící Batman je skutečně takové monstrum, jak se vyděšení zločinci domnívají. A navíc je Rok jedna díky Mazzucchelliho kresbě správně „oldschoolový“. Batmanův kostým, dopravní prostředky, samotný Gotham, oblečení místních obyvatel - vše jako jedna velká pocta klasickým vizím Batmanova stvořitele Boba Kana; to vše je skutečně jako jeden dávný „začátek“, od něhož již uplynula nějaká doba a my, čtenáři, si po letech připomínáme, „jak to tenkrát vlastně bylo“. A k tomu si pak ještě připočtěte tučné a zároveň nepříliš výrazné „šedé“ barvy od malířky Richmond Lewisové (mj. The Shadow). Díky nim celý epos již definitivně ožívá a vy máte co dělat, aby vás v očích nezačal štípat podezřele skutečný gothamský prach či abyste případně nenastydli díky tamějšímu chladnému podnebí. Zkrátka a jednoduše - It´s alive! „Co se týče mě, jsem pořád v jednom kole. Někdo vyhrožuje, že otráví gothamskou vodní nádrž. Říká si Joker.“
Říká se, že v jednoduchosti je krása. A v případě Roku jedna to platí dvojnásob. Hrdinové, jejich vlastnosti, prostředí, akce, dialogy – to vše působí maximálně opravdově. Pohodlně se usaďte, otevřete knihu a začněte číst. Jedním dechem. A pak si udělejte vlastní obrázek. Někdo (uchvácen nadčasovostí) se bude chtít vrátit, někdo (znechucen věčně ponurým dějem a „posmutnělými“ barvami) zase bude rád, že už to má za sebou. Každopádně všichni prožijí „rok jedna“ na vlastní kůži. S veškerou jeho drsností i elegancí. Zahaleni do zatraceně atmosférického hávu. To se o každém počinu říct nedá, ne?
P.S.: Rok jedna u nás vychází v luxusním paperbackovém vydání ze stájí nakladatelství Crew. Užít si tak můžete nejenom samotný komiks, ale i rozsáhlou galerii v čele s původními obálkami, řadou náčrtků či několika náhledy do Millerova scénáře.
