Památná, celkem pětidílná minisérie, ve které Jestřáb podruhé a naposledy zpracoval téma dotyčného vynálezu, vyšla ve Vpředu mezi 2. zářím a 7. říjnem 1947. V souborném vydání ji dnes nalezneme na stránkách 187 až 191 a onen bicykl je nejprve bez křídel a patří Rychlonožkovi, který na něm frčívá ráno do učení. Jednou ale u kola přistihne Tyčku, Baga a Strašouna, tedy své kolegy z dílny, a rozkřičí se: „Zmizte od toho kola! To je moje kolo! Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem!“ Bicykl se sice nikomu za nehet nezadře, Rychlonožka ho ale stejně radši začne zamykat řetízkem. Marně, jak brzy uvidíme. Odhalí totiž, že jeho kolegové tajně sestrojují „létací kolo, jaké měl Jan Tleskač ve Stínadlech,“ a Mirek Dušín tedy rozhodne, že budou trojici sledovat. Hned na počátku dalšího dílu kolo zmizí a ke sledování je hned o důvod navíc. Zprvu je marné, ale Rychlonožka konečně vyzví, že kolo má být zkoušeno „v sobotu v Černém údolí“. Rychlé šípy si tam tedy na tři učně počkají a v skrytu pozorují montáž křídel i vrtule…
„Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení!“ míní Strašoun. V tu chvíli trochu připomíná Štětináče a osobně se domnívám, že ono slunce na obrázku vychází a že se tedy události odehrávají ráno. Je to ovšem diskutabilní… „Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou, “ dí Tyčka – a lije. Trojice losuje, kdo podnikne první let. Černou kuličku vytáhne právě Strašoun. Je zdrcen, i jeho naivní kamarádi zvážní a stojíme takřka na půdě hororu. A co s tím Rychlé šípy? Následujícímu pokusu překvapivě nezabrání! A tak se nešťastný hoch rozjede přímo nad propast. Zapíná vrtuli a na dvou obrázcích se zdá, že skutečně letí. Raduje se z toho, ale už na následujícím záběru se zděsí… a vzápětí se i zřítí. Naštěstí si jen zlomí ruku. Kolo je napadrť, nicméně tlustý Bago slíbí Rychlonožkovi alias Ježounovi, jak mu v dílně začali říkat, že mu trojice koupí nové. Úplné finále příběhu je netypické a jakoby nastavené o dva obrázky. Tyčka říká: „Ukradli jsme ti kolo, způsobili jsme ti nepříjemnosti – a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky – a – a -----.“ Rychlonožka odpovídá: „Dobrá, dobrá, mladý muži, však toho od vás taky nežádám! Čistím si botky každý den sám! “ A Jarka Metelka dodává: „Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno! “
Jízdní kola se v seriálu o Rychlých šípech samozřejmě objevovala už předtím a přijela i potom. Vůbec poprvé se blýskla 20. května 1939 v dílu Rychlé šípy závodí (strana 28 souborného vydání). Hoši se zúčastnili silničního závodu a soupeřili tak s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka chtěl vyhrát, „i kdyby měl zavařit kolo, “ ale místo toho vše předčasně krachuje po strážce Mirka Dušína s neznámým červeným autem. Láďa z Ontaria nelení, otočí bicykl, pronásleduje padoucha, ten ale „otevřel výfuk, aby nebylo vidět číslo“ a po této takřka bondovské „zatmívačce“ ujede v neznámo. Už na začátku dalšího pokračování (Mirek Dušín je odškodněn) se týmy obrátí na muže zákona a jeden z těch pánů v zeleném ihned poslušně do rádia vyhlásí, že rudé auto ujíždělo na Český Brod. Tamní klub V jednotě síla se dá do hledání, na hodinu se rozptýlí do ulic a jeden z kluků auto (s poškozeným chladičem) najde v autosprávkárně Josefa Vyl… (celé jméno se nedovíme). Je vyhráno – bezohledného motoristu, který jel po levé straně silnice, zadrží dva místní četníci a Dušínovu tatínkovi (zřejmě je to on) přijdou penízky na synovo nové kolo. „Už nikdy nedělejte žádné závody na silnici,“ radí otec.
Ale vedle tohoto poučení měl příběh předvést i to, k čemu všemu by mohla být síť Foglarových klubů dobrá a jak by šla využít k odchytu lidí. Už jenom dodejme, že trať památného cyklozávodu měřila tři kilometry a že nejeli všichni najednou, ale vyráželo se po dvojicích. Pozor! Na pátém obrázku Metelka pálí do vzduchu ze startovací pistole, což je velkou výjimkou v seriálu a něco podobného se vyskytne snad až v příběhu Rychlé šípy a střelná zbraň (strana 255), kde jde navíc o skutečně nebezpečnou flobertku. Jinak Rychlé šípy střelbu pistolí ni revolverem nepropagují :-). Ještě něco: při srážce s bezohledným řidičem vidíme Dušína ve vzduchu a má hodně nepřirozeně zkroucenou pravou nohu, až to vypadá, jako by mu kus chodidla chyběl.
Dokončení příště.
„Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení!“ míní Strašoun. V tu chvíli trochu připomíná Štětináče a osobně se domnívám, že ono slunce na obrázku vychází a že se tedy události odehrávají ráno. Je to ovšem diskutabilní… „Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou, “ dí Tyčka – a lije. Trojice losuje, kdo podnikne první let. Černou kuličku vytáhne právě Strašoun. Je zdrcen, i jeho naivní kamarádi zvážní a stojíme takřka na půdě hororu. A co s tím Rychlé šípy? Následujícímu pokusu překvapivě nezabrání! A tak se nešťastný hoch rozjede přímo nad propast. Zapíná vrtuli a na dvou obrázcích se zdá, že skutečně letí. Raduje se z toho, ale už na následujícím záběru se zděsí… a vzápětí se i zřítí. Naštěstí si jen zlomí ruku. Kolo je napadrť, nicméně tlustý Bago slíbí Rychlonožkovi alias Ježounovi, jak mu v dílně začali říkat, že mu trojice koupí nové. Úplné finále příběhu je netypické a jakoby nastavené o dva obrázky. Tyčka říká: „Ukradli jsme ti kolo, způsobili jsme ti nepříjemnosti – a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky – a – a -----.“ Rychlonožka odpovídá: „Dobrá, dobrá, mladý muži, však toho od vás taky nežádám! Čistím si botky každý den sám! “ A Jarka Metelka dodává: „Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno! “
Jízdní kola se v seriálu o Rychlých šípech samozřejmě objevovala už předtím a přijela i potom. Vůbec poprvé se blýskla 20. května 1939 v dílu Rychlé šípy závodí (strana 28 souborného vydání). Hoši se zúčastnili silničního závodu a soupeřili tak s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka chtěl vyhrát, „i kdyby měl zavařit kolo, “ ale místo toho vše předčasně krachuje po strážce Mirka Dušína s neznámým červeným autem. Láďa z Ontaria nelení, otočí bicykl, pronásleduje padoucha, ten ale „otevřel výfuk, aby nebylo vidět číslo“ a po této takřka bondovské „zatmívačce“ ujede v neznámo. Už na začátku dalšího pokračování (Mirek Dušín je odškodněn) se týmy obrátí na muže zákona a jeden z těch pánů v zeleném ihned poslušně do rádia vyhlásí, že rudé auto ujíždělo na Český Brod. Tamní klub V jednotě síla se dá do hledání, na hodinu se rozptýlí do ulic a jeden z kluků auto (s poškozeným chladičem) najde v autosprávkárně Josefa Vyl… (celé jméno se nedovíme). Je vyhráno – bezohledného motoristu, který jel po levé straně silnice, zadrží dva místní četníci a Dušínovu tatínkovi (zřejmě je to on) přijdou penízky na synovo nové kolo. „Už nikdy nedělejte žádné závody na silnici,“ radí otec. Ale vedle tohoto poučení měl příběh předvést i to, k čemu všemu by mohla být síť Foglarových klubů dobrá a jak by šla využít k odchytu lidí. Už jenom dodejme, že trať památného cyklozávodu měřila tři kilometry a že nejeli všichni najednou, ale vyráželo se po dvojicích. Pozor! Na pátém obrázku Metelka pálí do vzduchu ze startovací pistole, což je velkou výjimkou v seriálu a něco podobného se vyskytne snad až v příběhu Rychlé šípy a střelná zbraň (strana 255), kde jde navíc o skutečně nebezpečnou flobertku. Jinak Rychlé šípy střelbu pistolí ni revolverem nepropagují :-). Ještě něco: při srážce s bezohledným řidičem vidíme Dušína ve vzduchu a má hodně nepřirozeně zkroucenou pravou nohu, až to vypadá, jako by mu kus chodidla chyběl.
Dokončení příště.
