Tento svůj elaborát bych rád věnoval překladateli Palestiny, panu Janišovi, protože na straně 118 zmíněné knížky použil mé oblíbené slovo „vošajslich“. Někomu možná výraz přijde jako „tfujtajksl“ (strana 130), ale já jsem se s náklonností k „vošajslichu“ nikdy dvakrát „nežinýroval“ (strana 174).Čtyřicátiny ve znamení permanentní krize středního věku.
Palestina vyšla v nakladatelství BB/art na měsíc přesně čtyřicet let poté, co Rada bezpečnosti OSN odsouhlasila rezoluci 242. Dokument měl urovnat jednou provždy situaci po šestidenní válce z června 1967, kdy Izrael porazil okolní arabské státy. Uplynula desetiletí a naplnění diplomatického textu OSN je přitom stále jen na papíře. Jedním z problémů tohoto sporu je i situace přibližně jednoho a půl miliónu Palestinců na územích vojensky získaných Izraelci.
V letech 1987-1992 propukla vlna nepokojů (tak zvaná intifáda) místních obyvatel. Mezi novináři z celého světa mířících do oblasti nechyběl ani žurnalista Joe Sacco, který o své dvouměsíční cestě po pásmu Gazy a Západním břehu Jordánu napsal reportáž. Tedy – napsal a hlavně do příběhů nakreslil, jinak bychom přece na stránkách Komiks.cz nezaměstnávali touto informací vaši ctěnou pozornost.
Tenhle Joe není ani trochu limonádový
Reportáž je dost vošajslich forma. Podle mě by měl člověk po přečtení kvalitní reportáže s kapkou nadsázky říct: „Jo – to znám, byl jsem tam, zažil jsem to.“ Zkrátka by se měla zakymácet ta neprostupná hradba mezi autenticitou a pouhou zprostředkovaností. Joe Sacco tenhle dar přiblížení má a umí ho použít. Už samotný začátek Palestiny přináší smršť pocitů a informací. Na první stránce je všechno v pohybu – množství krátkých vět vyštěkávaných jako Majakovského verše na malé, bílé proužky textových políček – takhle nějak si pro změnu představuji originály Julkových motáků. Tady se neřeší hranice jednotlivých obrázků a nikomu to v té rychlosti ani nemůže vadit.
Ovšem první črta zachycuje „jen“ pulzující Káhiru, zatímco dalších skoro tři sta stránek je věnováno ještě neklidnějším tématům. Mám na mysli hlavně řadu demonstrací a střetů s vojáky, kde lítá kamení a je slyšet střelba. Autor expresivně kreslí lidské tváře, volí netradiční úhly pohledu na zachycované události, dokonce i perspektivně deformuje postavy. Jindy nasází sled několika obrázků za sebou stylem, který připomíná rychlospouští zachycené pásmo fotografií.
Kukuč a novinářská vyřídilka
Sama podstata reportáže je však hlubší. Atmosféru pouličních nepokojů přece dokáže ve chvilce věrně zachytit i odvážnější sportovní komentátor. Proto je i jádro reportážního komiksu jinde. Sacco na těch pár týdnů opravdu zakusil život na obsazených územích z pohledu Palestinců. Za tu dobu vyzpovídal řadu osob, aby zachytil příběhy mladých, starých, žen, živnostníků nebo lidí, kteří prošli židovským vězením. A tak se šíře výpovědí klene od zmíněných roztěkaných akčních bojůvek až třeba po hutnou zpověď muže podávajícího svědectví o drsných zážitcích z vyšetřovací vazby.
Tvůrce (podobně jako ve své Bezpečné zóně Goražde) sám sebe vyportrétoval jako všudypřítomného průvodce knihou, který představuje všechny stěžejní i méně důležité postavy příběhu. Samozřejmě „Druuna je Druuna“, ale i tak platí, že jsem se do kresleného Sacca svým způsobem zamiloval. Roztomile ošklivý pomenší intoš v brejličkách s naznačeným předkusem obou čelistí zároveň je k sežrání už od pohledu. No a když tu svou klapačku otevře, line se z ní vedle věcných informací i řada potřebných detailů, ironických postřehů (často velmi sebeironických) a spousta dalšího. Za to kvantum zlehka podaných vět se sluší poděkovat přirozeně i panu překladateli, což jsem učinil už v úvodu. Sacco je navíc takový frajer, že se na sebe nebojí prásknout i únavu ze své práce a z lidí, které má jinak rád (kapitolka Amerikánec v Bezpečné zóně, pasáž Údolí Kidron v Palestině).
Malé velké chybky
Takže recenzní selanka bez ztráty kytičky? Právě že ne, i když vše dosud napsané platí. Potíž je v tom, že já politicky tíhnu někam k rozšafnější části simpsňáka Montgomery Burnse a jsem patrně klasická oběť hebrejské propagandy. Autor Palestiny je naopak mírně řečeno aktivista levotočivého smýšlení. Svým postojem „všichni jsou na straně Židů, tak já se vší silou zastanu Palestinců“ si zbytečně zjednodušuje vyznění své knihy, i když by zcela jistě zvládnul popsat vše vyváženěji. To je moje největší výtka. Dále by kniha snesla alespoň jednu mapku popisované oblasti. Mrzí mě také, že prakticky chybí pasáže, které by popisovaly konflikt z perspektivy vysoké politiky.
No a konečně chybí Palestině to nejdůležitější – konec. Za to ovšem nemůže Sacco, ale zainteresované strany konfliktu. České vydání má handicap i v tom, že komiks popisuje situaci patnáct let starou, byť pro prosté Palestince se život od té doby asi drasticky nezlepšil. V porovnání s geopoliticky příbuzným dílem Persepolis nabízí Saccova novinářská práce méně přesahů a rovin než životopis Satrapiové. Na druhou stranu by sympatický reportér mohl, nic ve zlém, dávat neméně sympatické Iránce kondice v kreslení.
Kvíz na závěr
Na začátku článku hodně chválím, pak se pro a proti střídají jako na houpačce – kdo se v tom má vyznat? Člověk zpravidla čte recenze, aby poté správně investoval svůj čas a finance. Takže si v hlavě můžete vyplnit krátký dotazník: Máte rádi v komiksu politická a sociální témata? Zajímá vás orient, kde je doma judaismus spolu s islámem? Nadržujete v konfliktu tak trochu Palestincům? Máte volných šest stovek? Odpověděli jste na většinu otázek ano? Ano? Na co tedy ještě čekáte? Hybaj do knihkupectví! Palestina se totiž do V. I. P. komiksových statistik otištěných v závěru knihy Comics: Stručné dějiny nedostala nějakým chybným nedopatřením. Ale to už je zase jiná historie…
