Maximální podivnost
Maxx je, jak již bylo výše naznačeno, bezdomovec. Žije si svůj život v temné zatuchlé uličce velkoměsta a poklidně sleduje seriál Na zdraví ve své narušené, zádumčivé mysli, ze které ho většinou vyruší nějaký ten páchaný zločin na poctivém obyvatelstvu. V tu chvíli opouští svůj komfortní domov a veřejně prezentuje světu všechny své přednosti, jež mu byly dány do vínku. Obrovské, bělobou zářící zuby, gargantuovské pletence steroidních svalů s nimiž by se mohl v cukuletu ucházet o výhru v kulturistické soutěži Mr. Olympia, fialový oblek a samozřejmě své žluté rukavice opatřené bodci, jimiž se nijak neomezuje a špendlí jimi zloduchy stejně často, jako vězeň fotky holek z časopisu Maxim na zdi své cely. Prostě hrdina z našich nejdivočejších snů. Škoda, že nežije ve stejně ideálním světě, v jakém žijí i ostatní superhrdinové. Legraci z neřízeného mlácení násilníků mu totiž často překazí policie, anebo propady do jiné reality, v níž se z něj stává velký hrdina s blond hárem, ochraňující Leopardí královnu. Ta je zase ve skutečném světě sociální pracovnicí jménem Julie Wintersová starající se naopak spíše ona o Maxxe, nežli on o ni. Ke všemu neštěstí se navíc musí jak Julie, tak Maxx vypořádat s padouchem cestujícím mezi oběma realitami a zvoucím sám sebe Pan Pryč.
Stvořitelé maximální podivnosti
Maxx nám je představen jako již druhé česky vydané dílo od známého amerického tvůrce Sama Kietha, kteréhožto můžeme znát díky u nás vcelku kladně přijatému komiksu Wolverine a Hulk (vydal Netopejr společně s Crwí). V něm se nám představil svojí specifickou kresbou, kvůli niž ho mnozí velebí, a jiní zase naopak proklínají. V Maxxovi se náš milý kreslíř držel snad ještě méně zkrátka, a tak nám tu jsou předhazovány psychedelicko-surrealistické vize, které budete opět buď milovat, nebo nenávidět. Těžko si dokáži představit, že by k tomuto komiksu mohl někdo mít čistě neutrální postoj – maximálně tak zmatený, ale ne neutrální.
Navíc tentokrát Kieth nezůstal ve svém tvoření sám, a tak na stoličce tvůrců vedle něj usedl i scénárista Bill Messner-Loebs, kterýžto mu vytvořil psycho-scénář, zajisté přesně podle Kiethova gusta. Na příběh se tu musí člověk opravdu soustředit, jinak by mohl v záplavě všech podávaných ingrediencí podivna sám upadnout do nechápavé nálady a komiksem projít jako nůž horkým máslem – tedy bezmyšlenkovitě přečíst, ale zcela nechápat.
A jako bonus nám je kromě Maxxe stvořeného tvůrci Loebsem a Kiethem předveden i krátký minipříběh od stvořitele animované úchylárny pro děti Cow and Chicken Davea Feisse, jenž jasně ukazuje, že rýmující postavičky z animovaných grotesek nejsou tak bezpečné, jak jsme si mysleli.
Shrnuto a podtrženo je Maxx komiks s velice zajímavým a dostatečně divným příběhem, aby stačil uspokojit mysl lidí, kteří u komiksu i rádi popřemýšlejí, a ne jen přečtou a zabijí další hodinku příběhem, v němž se v podstatě děje to samé co v desetitisících předchozích číslech. Kresba je navíc dokonalá Kiethovština, takže potěší všechny příznivce alternativního druhu kreslení. Překlad Štěpána Kopřivy je též kvalitní a Netopejřímu vydání bych snad jedině vytknul opravdu škaredou obálku, která dozajista odradí všechny lidi mající tuto část komiksu za fetiš.
Takže, pokud máte rádi Sama Kietha a jeho magoroviny, pak směle do toho. A vy ostatní, co raději spíše mainstream a „normálnější“ věci, tak nejdříve zkuste titul Wolverine a Hulk, a jestli vám to sedne, tak vyzkoušejte i toto.
Maxx je, jak již bylo výše naznačeno, bezdomovec. Žije si svůj život v temné zatuchlé uličce velkoměsta a poklidně sleduje seriál Na zdraví ve své narušené, zádumčivé mysli, ze které ho většinou vyruší nějaký ten páchaný zločin na poctivém obyvatelstvu. V tu chvíli opouští svůj komfortní domov a veřejně prezentuje světu všechny své přednosti, jež mu byly dány do vínku. Obrovské, bělobou zářící zuby, gargantuovské pletence steroidních svalů s nimiž by se mohl v cukuletu ucházet o výhru v kulturistické soutěži Mr. Olympia, fialový oblek a samozřejmě své žluté rukavice opatřené bodci, jimiž se nijak neomezuje a špendlí jimi zloduchy stejně často, jako vězeň fotky holek z časopisu Maxim na zdi své cely. Prostě hrdina z našich nejdivočejších snů. Škoda, že nežije ve stejně ideálním světě, v jakém žijí i ostatní superhrdinové. Legraci z neřízeného mlácení násilníků mu totiž často překazí policie, anebo propady do jiné reality, v níž se z něj stává velký hrdina s blond hárem, ochraňující Leopardí královnu. Ta je zase ve skutečném světě sociální pracovnicí jménem Julie Wintersová starající se naopak spíše ona o Maxxe, nežli on o ni. Ke všemu neštěstí se navíc musí jak Julie, tak Maxx vypořádat s padouchem cestujícím mezi oběma realitami a zvoucím sám sebe Pan Pryč. Stvořitelé maximální podivnosti
Maxx nám je představen jako již druhé česky vydané dílo od známého amerického tvůrce Sama Kietha, kteréhožto můžeme znát díky u nás vcelku kladně přijatému komiksu Wolverine a Hulk (vydal Netopejr společně s Crwí). V něm se nám představil svojí specifickou kresbou, kvůli niž ho mnozí velebí, a jiní zase naopak proklínají. V Maxxovi se náš milý kreslíř držel snad ještě méně zkrátka, a tak nám tu jsou předhazovány psychedelicko-surrealistické vize, které budete opět buď milovat, nebo nenávidět. Těžko si dokáži představit, že by k tomuto komiksu mohl někdo mít čistě neutrální postoj – maximálně tak zmatený, ale ne neutrální. Navíc tentokrát Kieth nezůstal ve svém tvoření sám, a tak na stoličce tvůrců vedle něj usedl i scénárista Bill Messner-Loebs, kterýžto mu vytvořil psycho-scénář, zajisté přesně podle Kiethova gusta. Na příběh se tu musí člověk opravdu soustředit, jinak by mohl v záplavě všech podávaných ingrediencí podivna sám upadnout do nechápavé nálady a komiksem projít jako nůž horkým máslem – tedy bezmyšlenkovitě přečíst, ale zcela nechápat.
A jako bonus nám je kromě Maxxe stvořeného tvůrci Loebsem a Kiethem předveden i krátký minipříběh od stvořitele animované úchylárny pro děti Cow and Chicken Davea Feisse, jenž jasně ukazuje, že rýmující postavičky z animovaných grotesek nejsou tak bezpečné, jak jsme si mysleli.
Shrnuto a podtrženo je Maxx komiks s velice zajímavým a dostatečně divným příběhem, aby stačil uspokojit mysl lidí, kteří u komiksu i rádi popřemýšlejí, a ne jen přečtou a zabijí další hodinku příběhem, v němž se v podstatě děje to samé co v desetitisících předchozích číslech. Kresba je navíc dokonalá Kiethovština, takže potěší všechny příznivce alternativního druhu kreslení. Překlad Štěpána Kopřivy je též kvalitní a Netopejřímu vydání bych snad jedině vytknul opravdu škaredou obálku, která dozajista odradí všechny lidi mající tuto část komiksu za fetiš. Takže, pokud máte rádi Sama Kietha a jeho magoroviny, pak směle do toho. A vy ostatní, co raději spíše mainstream a „normálnější“ věci, tak nejdříve zkuste titul Wolverine a Hulk, a jestli vám to sedne, tak vyzkoušejte i toto.
