Garth Ennis se na planetě Zemi narodil 16. ledna roku 1970 v hlavním městě severního Irska Belfastu. Tato událost, kterou nemohl nijak změnit, ho v podstatě předurčila k dvěma velkým věcem, jež spolu úzce souvisejí. K nadměrnému chlastání a psaní tak trochu „jiných“ komiksových scénářů. Ennis své vrozené psavecké nadání nezmačkal a nezahodil do koše, ale namísto toho se jej rozhodl pilně cvičit a poprvé veřejně představit světu ve sborníku Crisis (vydalo 2000AD), do kterého napsal příběh Troubled Souls. Psal se památný rok 1988 a právě zde se náš mladý talent setkal s kreslířem Johnem McCreou, věrným toť parťákem a dobrým přítelem, s nímž později roku 1996 u amerického nakladatelství DC vytvořil slavný comics Hitman. Nepředbíhejme ovšem událostem a spíše si povězme, čím že se to Ennis ve Spojených státech amerických představil.
Soudce nebo mág?
Ennis samozřejmě nedostal nabídku z USA okamžitě po své prvotině. To ani náhodou. Nejdříve si musel udělat nějaké to jméno na britských ostrovech a teprve poté mohl šupky dupky do Nového světa. Po Troubled Souls tedy ještě pro Crisis napsal náboženskou satiru True Faith doprovázenou kresbou Warrena Pleece, jež vyšla kompletně jako grafická novela (1990), avšak kvůli náboženským protestům byla v podstatě okamžitě stáhnuta z prodeje (znovu vydána až v roce 1997 Vertigem). Následně na to nastává jeden ze zlomů v Garthově životě, neboť se mu naskýtá toho štěstí psát známou postavu neúplatného ochránce zákona Soudce Dredda, díky níž si ho také všímá drsnější odnož amerického nakladatelství DC Vertigo.
To mu do jeho nedočkavých rukou podstrkává jednu ze svých vlajkových sérií, pojednávající o čáry provozujícím chlápkovi v baloňáku. Ano, tušíte správně! Ennis dostal na starost Hellblazera, na němž se lopotil od roku 1991 až do roku 1994 společně s dalším kamarádem z ostrovů Stevem Dillonem, s nímž také v roce 1995 rozjel sérii známou jako Preacher. Mezitím však opět spojil síly s McCreou a od roku 1993 dělali komiks The Demon, z nějž také pochází postava rentgenovým zrakem vylepšeného nájemného zabijáka Tomyho Monaghana. Nutno ještě dodat, že na Hellblazera úplně nezanevřel a po pár letech se k němu vrátil v titulu Hellblazer – Syn člověka, ke kterému kresbu obstaral John Higgins.
Zlatá éra
Po rozloučení s Hellblazerem dali Ennis s Dillonem hlavy dohromady a rozhodli se začít zbrusu novou sérii, jíž pokřtili jménem Preacher. Ta vycházela od roku 1995 u Vertiga. Série, pojednávající o kazateli malého texaského městečka, do něhož se vtělí andělsko-démonická bytost Genesis, a v níž si nepokrytě dělá legraci z náboženství, je natolik vulgární a úchyláci v ní by zaplnili fotbalový stadion, se stala právem kultem. Ennise vynesla v žebříčcích popularity na první místa a scenárista a režisér Kevin Smith o ní dokonce řekl: „Zábavnější než filmy.“
A protože se má železo kout dokud je žhavé, rozjel Ennis se svým kámošem McCreou (tentokrát přímo pro DC) svoji druhou nejslavnější sérii, jež se zove Hitman (1996-2001). V ní nám ukazuje radosti a strasti jednoho nájemného vraha z Gothamu, který je obdařen rentgenovýma očima a poněvadž má stále nějakou tu hrdost, bere zakázky jen a pouze na superlidi. Série je zábavnou kombinací humoru a krvavé akce, ve které se ve velkém zesměšňují superhrdinové ze světa DC. Právě Preacher a Hitman se nejvíce zasloužili na Ennisově přezdívce „komiksový Tarantino“.
Kromě obou legend v tomto období vytvořil ještě jiné komiksy jako např. Bloody Mary (kreslený Carlosem Ezquerrarou) pro DC či Darkness (kreslený Marcem Silvestrim) pro Image.
Ennis a současnost
Po dokončení Hitmana už Gartha nic nedrželo, aby nadále zůstával u DC a tak si vzal svých pár švestek a přešel ke konkurenčnímu Marvelu. Zde se chopil nekromantického úkolu oživit za pomoci Steva Dillona Punishera. To se mu zdárně podařilo, takže si přibral ještě tvrdší a vážnější odnož této postavy pod patronátem MAX. Nutno dodat, že Punisher nebyl jediným hrdinou, kteréhožto se chopil. Kromě drsného muže s lebkou na hrudi si stačil napsat zmiňovaného Ghost Ridera, Thora, Furyho (česky připravovaný nakladatelstvím Crew) či Spider-Mana.
Dalšími výtvory, jimiž nás Ennis obohatil, je například The Pro vytvořený pro Image comics. V něm ukazuje, co se stane, když superschopnosti získá prostitutka. Nebo také gargantuovsky sprostí Dicks, které opět tvoří společně se svým dlouholetým parťákem McCreou pro Avatar Press.
Předloni vytvořil s Darickem Robertsonem (spolupracovali spolu na komiksu Fury) pro nakladatelství Wildstorm novou sérii nazvanou The Boys. Zde se ovšem ohřála pouze chvíli, neboť byla opět příliš kontroverzní, takže po šesti sešitech skončila. Naštěstí ji s otevřeným náručím přijalo nakladatelství Dynamite Entertainment, které se sexu a násilí v tomto komiksu nezaleklo a tak vesele vychází nadále.
Dalšími projekty u nichž figuruje Ennisovo jméno jsou Seven Brothers (Virgin Comics), na kterém spolupracoval s legendárním režisérem Johnem Woo a Chronicles of Wormwood (Avatar Press).
Ennis a jeho styl
O Ennisově stylu by se dalo říci snad všechno, jen ne to, že je laskavý a milý – tedy on v mnoha ohledech je, ale musíte se nejdříve prodrat skrze tuny sprosťáren, krvavostí a ironických hlášek, které u něj rozhodně nejsou na překážku, což mj. dokazuje i cena Willa Eisnera. Ennis je stejně lehce identifikovatelný jako medvěd grizzly v stádě ovčím. Charakteristické pro něho je zesměšňování superhrdinů a náboženství, vysoká kadence sprostých slov, černý humor černější než černá díra a extrémní násilí, jež je ovšem ve většině případů použito tak, že se mu nedá nesmát.
A právě pro tento „jiný“ styl si Ir Garth Ennis získal na celé zeměkouli davy fanoušků, kterým dokonce ani příliš nevadí, že se v poslední době dosti recykluje a nepřichází s ničím novým, nýbrž v menších obměnách tím samým. Ale stále hodně kvalitním.
Soudce nebo mág?
Ennis samozřejmě nedostal nabídku z USA okamžitě po své prvotině. To ani náhodou. Nejdříve si musel udělat nějaké to jméno na britských ostrovech a teprve poté mohl šupky dupky do Nového světa. Po Troubled Souls tedy ještě pro Crisis napsal náboženskou satiru True Faith doprovázenou kresbou Warrena Pleece, jež vyšla kompletně jako grafická novela (1990), avšak kvůli náboženským protestům byla v podstatě okamžitě stáhnuta z prodeje (znovu vydána až v roce 1997 Vertigem). Následně na to nastává jeden ze zlomů v Garthově životě, neboť se mu naskýtá toho štěstí psát známou postavu neúplatného ochránce zákona Soudce Dredda, díky níž si ho také všímá drsnější odnož amerického nakladatelství DC Vertigo. To mu do jeho nedočkavých rukou podstrkává jednu ze svých vlajkových sérií, pojednávající o čáry provozujícím chlápkovi v baloňáku. Ano, tušíte správně! Ennis dostal na starost Hellblazera, na němž se lopotil od roku 1991 až do roku 1994 společně s dalším kamarádem z ostrovů Stevem Dillonem, s nímž také v roce 1995 rozjel sérii známou jako Preacher. Mezitím však opět spojil síly s McCreou a od roku 1993 dělali komiks The Demon, z nějž také pochází postava rentgenovým zrakem vylepšeného nájemného zabijáka Tomyho Monaghana. Nutno ještě dodat, že na Hellblazera úplně nezanevřel a po pár letech se k němu vrátil v titulu Hellblazer – Syn člověka, ke kterému kresbu obstaral John Higgins.
Zlatá éra
Po rozloučení s Hellblazerem dali Ennis s Dillonem hlavy dohromady a rozhodli se začít zbrusu novou sérii, jíž pokřtili jménem Preacher. Ta vycházela od roku 1995 u Vertiga. Série, pojednávající o kazateli malého texaského městečka, do něhož se vtělí andělsko-démonická bytost Genesis, a v níž si nepokrytě dělá legraci z náboženství, je natolik vulgární a úchyláci v ní by zaplnili fotbalový stadion, se stala právem kultem. Ennise vynesla v žebříčcích popularity na první místa a scenárista a režisér Kevin Smith o ní dokonce řekl: „Zábavnější než filmy.“
A protože se má železo kout dokud je žhavé, rozjel Ennis se svým kámošem McCreou (tentokrát přímo pro DC) svoji druhou nejslavnější sérii, jež se zove Hitman (1996-2001). V ní nám ukazuje radosti a strasti jednoho nájemného vraha z Gothamu, který je obdařen rentgenovýma očima a poněvadž má stále nějakou tu hrdost, bere zakázky jen a pouze na superlidi. Série je zábavnou kombinací humoru a krvavé akce, ve které se ve velkém zesměšňují superhrdinové ze světa DC. Právě Preacher a Hitman se nejvíce zasloužili na Ennisově přezdívce „komiksový Tarantino“.
Kromě obou legend v tomto období vytvořil ještě jiné komiksy jako např. Bloody Mary (kreslený Carlosem Ezquerrarou) pro DC či Darkness (kreslený Marcem Silvestrim) pro Image.
Ennis a současnost
Po dokončení Hitmana už Gartha nic nedrželo, aby nadále zůstával u DC a tak si vzal svých pár švestek a přešel ke konkurenčnímu Marvelu. Zde se chopil nekromantického úkolu oživit za pomoci Steva Dillona Punishera. To se mu zdárně podařilo, takže si přibral ještě tvrdší a vážnější odnož této postavy pod patronátem MAX. Nutno dodat, že Punisher nebyl jediným hrdinou, kteréhožto se chopil. Kromě drsného muže s lebkou na hrudi si stačil napsat zmiňovaného Ghost Ridera, Thora, Furyho (česky připravovaný nakladatelstvím Crew) či Spider-Mana.
Dalšími výtvory, jimiž nás Ennis obohatil, je například The Pro vytvořený pro Image comics. V něm ukazuje, co se stane, když superschopnosti získá prostitutka. Nebo také gargantuovsky sprostí Dicks, které opět tvoří společně se svým dlouholetým parťákem McCreou pro Avatar Press.
Předloni vytvořil s Darickem Robertsonem (spolupracovali spolu na komiksu Fury) pro nakladatelství Wildstorm novou sérii nazvanou The Boys. Zde se ovšem ohřála pouze chvíli, neboť byla opět příliš kontroverzní, takže po šesti sešitech skončila. Naštěstí ji s otevřeným náručím přijalo nakladatelství Dynamite Entertainment, které se sexu a násilí v tomto komiksu nezaleklo a tak vesele vychází nadále.
Dalšími projekty u nichž figuruje Ennisovo jméno jsou Seven Brothers (Virgin Comics), na kterém spolupracoval s legendárním režisérem Johnem Woo a Chronicles of Wormwood (Avatar Press).
Ennis a jeho styl
O Ennisově stylu by se dalo říci snad všechno, jen ne to, že je laskavý a milý – tedy on v mnoha ohledech je, ale musíte se nejdříve prodrat skrze tuny sprosťáren, krvavostí a ironických hlášek, které u něj rozhodně nejsou na překážku, což mj. dokazuje i cena Willa Eisnera. Ennis je stejně lehce identifikovatelný jako medvěd grizzly v stádě ovčím. Charakteristické pro něho je zesměšňování superhrdinů a náboženství, vysoká kadence sprostých slov, černý humor černější než černá díra a extrémní násilí, jež je ovšem ve většině případů použito tak, že se mu nedá nesmát.
A právě pro tento „jiný“ styl si Ir Garth Ennis získal na celé zeměkouli davy fanoušků, kterým dokonce ani příliš nevadí, že se v poslední době dosti recykluje a nepřichází s ničím novým, nýbrž v menších obměnách tím samým. Ale stále hodně kvalitním.
