Ano, ano, tak takovouhle tvář vám na první pohled ukáže nový undergroundový komiks Schizo (první část) se stručným podtitulkem „Šílené, zvrhlé, degenerované svinstvo“, který patří k té části americké undergroundové komiksové tvorby, se kterou jsme v češtině neměli dosud tu možnost se příliš seznámit. Ale to se teď, díky vydavatelství Netopejr, konečně změnilo a vy máte možnost nechat si poškodit mozek při četbě komiksu (tedy, správněji comixu:-)), který nemá v naší republice konkurenta. Naprosto jistě totiž jde o věc, která přeorává všechny naše názory na komiks jakožto celek, jeho hodnotu a sílu tvůrčí výpovědi.
Ale zpátky k tématu: Jak už jsme si ukázali, tak obraz, který si při prvním zběžném pohledu na tento komiks uděláte, rozhodně není příliš roztomilý. Lépe řečeno: Schizo se navenek prezentuje jako odporný, hnusný, slizký, humusácký, ošklivý…nepěkná věc. Jenže, chachá, nic není takové jak to zdálky vypadá. Protože Schizo NENÍ podivný svět plný neuvěřitelných nápadů jako Pixy, Schizo NENÍ černohumorný Red Meat, Schizo NENÍ humusácký Perverz Pépere a Schizo dokonce ani NENÍ zvracející Mlíko a Sejra (byť kromě Pixyho prvky těch ostatních bezpochyby obsahuje). Schizo JE něco jako Vězeň planety Peklo, který najdete jako součást prvního dílu kultovního Mause Arta Spiegelmana. Pamatujete si na něj ještě? OK. Tak, ač se to zpočátku nezdá, mají Vězeň planety Peklo a Schizo hodně společného, pouze u Schiza je to maskováno vulgaritou, zvrhlostí a tím vším, co jsem tu už zmiňoval. Ale pod drsnou slupkou se – stejně jako u Vězně (kde je to ovšem vidět na první pohled) – skrývá čtení o vnitřním světě člověka a jeho šílenstvích, úchylkách a depresích, tedy čtení hlavně pro těžké intelektuály a podobné šílence :-) (… tedy alespoň do té míry, do jaké je nějaké sebepoznávání „těžce intelektuální a podobně šílené“ – pozn. Hibiho) Ovšem pozor, tím nemyslím TY intelektuály, které většinou zahrnujeme pod toto označení dnes, tedy změkčilé estéty opovrhující vším reálným, levostranně orientované tvory se soucitem pro všechny „bezbranné“ a „utlačované“ zločince, kteří měli špatné dětství a otec je bil a matka na ně kašlala. (Aha, takže co mám dělat, když už jsem Schizo četl? Kruci, zdá se, že jsem se zpronevěřil svému bytí… pomóóć! – pozn. Hibiho) Prostě takové ty kajícníky a myšlenkovou „elitu“, která vede západní svět posledních padesát let a dovedla nás svým postojem: „Západní civilizace jsou ti největší vykořisťovatelé a zmetci pod sluncem a měly by se každému omluvit za to že vůbec existují“, až k WTC a 11. září. (No ano – přesně tam nás ti oššškliví intelektuálci dovedli, zatímco McDonalds a Bill Gates nás vedou k světlým zítřkům… pozn. Hibiho) Souhrnně: „Onanující moderní akademie a intelektuální elita, zabředlá v bahně své vlastní malichernosti, totálně opomíjející drsnou realitu světa mimo svou věž ze slonoviny“, zatímco: „Uch… promiňte… venku jí chlap z popelnice.“ (Schizo str. 40) NE! Tak pro takovéhle lidi Schizo určitě NENÍ! Schizo totiž JE určen spíše tzv. postmoderním intelektuálům, tedy lidem, kteří ví jak se mozek používá (a dokonce tak i činí:-)), přesto ale ještě chápou, jak svět kolem nich funguje. A k tomu mohu jen dodat, že k této skupině řadím i nás VŠECHNY, kdo se u nás o komiks opravdu vážně zajímají, a to, i když je to stejně jenom: „Nesmírná hromada svinstva určená k útěku od reality, neinteligentní kaše všemožného odpadu, kterými si lidstvo hýčká své minimálně používané mozky“ a „Patetická subkultura“ (Schizo str.39). NELÍBÍ SE VÁM TO? No, já jsem vás předem varoval, že to nebude nic pěkného. Cože? Nevaroval? No…tak fakt sorry. To je život. (Tak si to ujasněme – Ty, hltoune Loba, nu ano, Ty… ty… ty… Ty jeden postmoderní intoši!!! – pozn. Hibiho)
Na obranu tohoto svého tvrzení (a abych nebyl virtuálně ukamenován) jen dva drobné důkazy. Podívejte se do zrcadla. Jau! Sakra! Já jsem věděl, že TOHLE není dobrý nápad. Tak raději se podíváme na variantu B, což jsou památná slova jednoho mého kamaráda, který pravil: „Kdo si, sakra, myslíš, že asi tak u nás, ale třeba i v USA, čte Preachera and comp.? Hmm?! No, jasně že to jsou úplně stejní intelektuálové jako ty nebo já. Protože ti, kteří jsou veřejností pokládáni za čtenáře komiksů (tedy slabomyslní násilníci), na to číst komiksy prostě nemají povahu (a inteligenci). Mnohem radši si vezmou bejsbolku a jdou to světu ukázat rovnou.“ No, neměl snad pravdu?! BLAM! Sakra! Tohle je fakt nebezpečný povolání! Ještě díky Bohu za tu neprůstřelnou vestu. BOOM!!! Teda…doufám, že mě ochrání i před atomovkou!? (Nechrání. Myslím, že to k Tobě právě zavítali někteří z těch slabomyslných násilníků, co si jen pořídili lepčejší vybavení … – pozn. Hibiho)
Tak jo. Konec hry. Zpátky ke Schizu. Naštěstí pro nás to, co je vlastně zač, o sobě Ivan Brunetti už dávno ví; ví, co to znamená žít život takovéhoto postmoderního intelektuála, a zároveň se nebojí si to přiznat a takový život podrobně popsat. A tak při čtení Schiza poznáte v postavě autora sami sebe a budete se sobě smát a chechtat a …život bude skvělej, protože TAK špatně jako Ivan na tom není snad nikdo z nás (dokonce ani já ne :-)) a pokud snad, tak si myslím, že se i tak náramně pobavíte. Takovouhle psychickou očistu si prostě nemůžete nechat ujít.
„Uh…pardon, pane… Nevěřím vaší falešné nihilisticko-misantropické, elitářské, tvrďácké, mrzoutské póze, když ve skutečnosti jste patrně jenom sentimentální, idelalistický, slabý, malý hlupák, který by neublížil ani mouše… mám pravdu? Mám? Odpověď: BLAM! BLAM! BLAM!“ (Schizo str. 45) (Opravte mne, pokud se mýlím – ale neplatí to i pro Brunettiho? Myslím, že ani on se k ničemu – alespoň podle svých komiksů – nerozhoupal a nerozhoupe, a tak své frustrace ventiluje do nihilisticko-misantropických, elitářských, tvrďáckých, mrzoutsky vypózovaných komiksů… - pozn. Hibiho)
Schizo jako takový, není klasickým příběhem s kontinuálním dějem, ale mozaikou několika různorodých comixů, dohromady tvořící esenci autorova pohledu na svět, lidi a život jako takový. První (a nejdelší) z nich je asi nejvíc zaměřen na ty opravdu nejzákladnější filozofické otázky jako: Proč je svět tak špatný a jestli by mohl být lepší, odkud kráčíme a kam směřujeme. To vše v rytmu neustálého autorova kolísání mezi depresemi a opatrným optimismem a v doprovodu jeho největších obav a hrůz. V zásadě jde o těžce existenciální filozofii, která by se vám ale, díky odlehčení neuvěřitelně vulgárním způsobem podání a za přispění spousty brutálních scének, klidně mohla i líbit.
I další comixy ve Schizu se sice stále většinou točí okolo základních problémů a neřešitelných situací lidstva, to však neznamená, že to tentokrát nebude podstatně větší zábava. Najdete tu něco velmi brutálních stripů i autorův pohled na to, jak hodně vás může v mladém věku poznamenat a pokroutit příliš silně vnucované náboženství (Anopane jsem jen další úplně zkurvenej katolickej kluk). Úvahy nad tím, proč vám jednou lidi nechtějí ani pomoct se sebevraždou a vzápětí nato vás zmasakrují. Popis všech Brunettiho chorob (a vyhlídku na brzkou smrt). Dlouhé pojednání o jeho problémech s dívkami (a jeho největších idolech). Zavzpomínání na staré spolužáky (a jaké druhy smrtí by jim za to, co mu tehdá udělali, připravil). A dále vtipného Malého reakcionáře, dva rozbory toho proč je Život na hovno, plus detailní autorův profil (napsal si ho sám :-)) a oficiální Manifest jeho tvorby (pěkně šťavnatý). (Stručně: nekonečné rozhnípávání a omílání stále týchž „traumat“, které dříve či později zákonitě začne nudit, nota bene má-li pokračovat v dalších sešitech… – pozn. Hibiho)Plus ta nejlepší věc na závěr. 1784 věcí ze kterejch je mi na blití (vešlo se jich sem bohužel jen 50 :-)), což je část, u které se budete smát pořád. Neuvěřitelná satira na moderní svět včetně amerického (a teď už i evropského) způsobu života si bere na mušku úplně všechno: od arogantních bohatých idiotů, přes všechny možné radikály a blbce vůbec, bezdomovce, komerci („Komerční rádio: Nejsme tu od toho abychom hráli dobrou hudbu, ale abychom prodávali pivo a auta.“ Schizo str. 44), supermodelky, zdravou stravu, sex, politiky, maloměsta, města, venkov, čistou přírodu a další a další haldy věcí, u kterých se budete jenom smát a nevěřícně kroutit hlavou, až po důvod, proč se Netopejr (u nás asi největší vydavatel knížek o Star Treku) možná rozhodl tenhle comix vydat: „Patetické subkultury: Půjdem na shromáždění H.P. Lovecrafta, nebo bude předčítání J.R.R. Tolkiena lepší? Co myslíš? Mě se neptej. Mě zajímá jenom Star Trek v jakékoliv inkarnaci…sex s Deannou Troy.“ (Schizo str. 39) (…a nebo bychom taky mohli zajít ve čtvrtek do Krakatitu anebo udělat rozhovor s Neffem… – pozn. Hibiho)
Kresba je profesionální ve smyslu toho, že je zde (asi nejvíc ze všech komiksů vydaných u nás) pouze nosníkem textu; nejde jí o žádný hyperrealismus, ale o zjednodušení, zkratku a karikaturu. Tedy kresba na úrovni Pixyho, Mause, nebo Padoucnice. K tomu je ale ještě nutno připočítat, že u každého samostatného comixu ve Schizovi je použit pokaždé trochu odlišný způsob kresby (kromě těch klasicky comixových se tu ale najde i jedna zcela realistická (ta o ženách:-))
Shrnutí. Samotné zpracování publikace není sice z úplně z nejlepších po materiální stránce (měkká obálka a tenčí papír), tisk a lettering jsou ale v pořádku (někdo si hodně vyhrál s různými drobnůstkami, jako je typ písma) a navíc překlad je opravdu jedna báseň (když jenom započítáme kolik vulgarismů se muselo převést do češtiny!). (No, já bych spíš myslel, že by někomu spíš muselo dát FAKT práci přeložit tu nádhernou zásobu českých šťavnatostí do angličtiny… – pozn. Hibiho) Tleskám. A tak jediná věc, který by vám mohla vadit, je (vůči zpracování řekněme dost nadsazená – pozn. Hibiho) cena 149,- Kč. Když si ale dáte na jednu stranu tuto cenu a na druhou to, že ceny komiksů u nás stejně pořád rostou, překlad byl dost obtížný (a bylo ho moc) a hlavně připočtete tu obrovskou porci citátů a zábavy (budete se chechtat jako blázni) a ten neuvěřitelný mozekrozemílající zážitek, který tím získáte, tak není co řešit. Nevím jak vy, ale já mám novou Bibli. (Tedy představa příštích dvou tisíc let evropské kultury podle Schiza mě docela děsí… – pozn. Hibiho)
Ale zpátky k tématu: Jak už jsme si ukázali, tak obraz, který si při prvním zběžném pohledu na tento komiks uděláte, rozhodně není příliš roztomilý. Lépe řečeno: Schizo se navenek prezentuje jako odporný, hnusný, slizký, humusácký, ošklivý…nepěkná věc. Jenže, chachá, nic není takové jak to zdálky vypadá. Protože Schizo NENÍ podivný svět plný neuvěřitelných nápadů jako Pixy, Schizo NENÍ černohumorný Red Meat, Schizo NENÍ humusácký Perverz Pépere a Schizo dokonce ani NENÍ zvracející Mlíko a Sejra (byť kromě Pixyho prvky těch ostatních bezpochyby obsahuje). Schizo JE něco jako Vězeň planety Peklo, který najdete jako součást prvního dílu kultovního Mause Arta Spiegelmana. Pamatujete si na něj ještě? OK. Tak, ač se to zpočátku nezdá, mají Vězeň planety Peklo a Schizo hodně společného, pouze u Schiza je to maskováno vulgaritou, zvrhlostí a tím vším, co jsem tu už zmiňoval. Ale pod drsnou slupkou se – stejně jako u Vězně (kde je to ovšem vidět na první pohled) – skrývá čtení o vnitřním světě člověka a jeho šílenstvích, úchylkách a depresích, tedy čtení hlavně pro těžké intelektuály a podobné šílence :-) (… tedy alespoň do té míry, do jaké je nějaké sebepoznávání „těžce intelektuální a podobně šílené“ – pozn. Hibiho) Ovšem pozor, tím nemyslím TY intelektuály, které většinou zahrnujeme pod toto označení dnes, tedy změkčilé estéty opovrhující vším reálným, levostranně orientované tvory se soucitem pro všechny „bezbranné“ a „utlačované“ zločince, kteří měli špatné dětství a otec je bil a matka na ně kašlala. (Aha, takže co mám dělat, když už jsem Schizo četl? Kruci, zdá se, že jsem se zpronevěřil svému bytí… pomóóć! – pozn. Hibiho) Prostě takové ty kajícníky a myšlenkovou „elitu“, která vede západní svět posledních padesát let a dovedla nás svým postojem: „Západní civilizace jsou ti největší vykořisťovatelé a zmetci pod sluncem a měly by se každému omluvit za to že vůbec existují“, až k WTC a 11. září. (No ano – přesně tam nás ti oššškliví intelektuálci dovedli, zatímco McDonalds a Bill Gates nás vedou k světlým zítřkům… pozn. Hibiho) Souhrnně: „Onanující moderní akademie a intelektuální elita, zabředlá v bahně své vlastní malichernosti, totálně opomíjející drsnou realitu světa mimo svou věž ze slonoviny“, zatímco: „Uch… promiňte… venku jí chlap z popelnice.“ (Schizo str. 40) NE! Tak pro takovéhle lidi Schizo určitě NENÍ! Schizo totiž JE určen spíše tzv. postmoderním intelektuálům, tedy lidem, kteří ví jak se mozek používá (a dokonce tak i činí:-)), přesto ale ještě chápou, jak svět kolem nich funguje. A k tomu mohu jen dodat, že k této skupině řadím i nás VŠECHNY, kdo se u nás o komiks opravdu vážně zajímají, a to, i když je to stejně jenom: „Nesmírná hromada svinstva určená k útěku od reality, neinteligentní kaše všemožného odpadu, kterými si lidstvo hýčká své minimálně používané mozky“ a „Patetická subkultura“ (Schizo str.39). NELÍBÍ SE VÁM TO? No, já jsem vás předem varoval, že to nebude nic pěkného. Cože? Nevaroval? No…tak fakt sorry. To je život. (Tak si to ujasněme – Ty, hltoune Loba, nu ano, Ty… ty… ty… Ty jeden postmoderní intoši!!! – pozn. Hibiho)
Na obranu tohoto svého tvrzení (a abych nebyl virtuálně ukamenován) jen dva drobné důkazy. Podívejte se do zrcadla. Jau! Sakra! Já jsem věděl, že TOHLE není dobrý nápad. Tak raději se podíváme na variantu B, což jsou památná slova jednoho mého kamaráda, který pravil: „Kdo si, sakra, myslíš, že asi tak u nás, ale třeba i v USA, čte Preachera and comp.? Hmm?! No, jasně že to jsou úplně stejní intelektuálové jako ty nebo já. Protože ti, kteří jsou veřejností pokládáni za čtenáře komiksů (tedy slabomyslní násilníci), na to číst komiksy prostě nemají povahu (a inteligenci). Mnohem radši si vezmou bejsbolku a jdou to světu ukázat rovnou.“ No, neměl snad pravdu?! BLAM! Sakra! Tohle je fakt nebezpečný povolání! Ještě díky Bohu za tu neprůstřelnou vestu. BOOM!!! Teda…doufám, že mě ochrání i před atomovkou!? (Nechrání. Myslím, že to k Tobě právě zavítali někteří z těch slabomyslných násilníků, co si jen pořídili lepčejší vybavení … – pozn. Hibiho)
Tak jo. Konec hry. Zpátky ke Schizu. Naštěstí pro nás to, co je vlastně zač, o sobě Ivan Brunetti už dávno ví; ví, co to znamená žít život takovéhoto postmoderního intelektuála, a zároveň se nebojí si to přiznat a takový život podrobně popsat. A tak při čtení Schiza poznáte v postavě autora sami sebe a budete se sobě smát a chechtat a …život bude skvělej, protože TAK špatně jako Ivan na tom není snad nikdo z nás (dokonce ani já ne :-)) a pokud snad, tak si myslím, že se i tak náramně pobavíte. Takovouhle psychickou očistu si prostě nemůžete nechat ujít.
„Uh…pardon, pane… Nevěřím vaší falešné nihilisticko-misantropické, elitářské, tvrďácké, mrzoutské póze, když ve skutečnosti jste patrně jenom sentimentální, idelalistický, slabý, malý hlupák, který by neublížil ani mouše… mám pravdu? Mám? Odpověď: BLAM! BLAM! BLAM!“ (Schizo str. 45) (Opravte mne, pokud se mýlím – ale neplatí to i pro Brunettiho? Myslím, že ani on se k ničemu – alespoň podle svých komiksů – nerozhoupal a nerozhoupe, a tak své frustrace ventiluje do nihilisticko-misantropických, elitářských, tvrďáckých, mrzoutsky vypózovaných komiksů… - pozn. Hibiho)
Schizo jako takový, není klasickým příběhem s kontinuálním dějem, ale mozaikou několika různorodých comixů, dohromady tvořící esenci autorova pohledu na svět, lidi a život jako takový. První (a nejdelší) z nich je asi nejvíc zaměřen na ty opravdu nejzákladnější filozofické otázky jako: Proč je svět tak špatný a jestli by mohl být lepší, odkud kráčíme a kam směřujeme. To vše v rytmu neustálého autorova kolísání mezi depresemi a opatrným optimismem a v doprovodu jeho největších obav a hrůz. V zásadě jde o těžce existenciální filozofii, která by se vám ale, díky odlehčení neuvěřitelně vulgárním způsobem podání a za přispění spousty brutálních scének, klidně mohla i líbit.
I další comixy ve Schizu se sice stále většinou točí okolo základních problémů a neřešitelných situací lidstva, to však neznamená, že to tentokrát nebude podstatně větší zábava. Najdete tu něco velmi brutálních stripů i autorův pohled na to, jak hodně vás může v mladém věku poznamenat a pokroutit příliš silně vnucované náboženství (Anopane jsem jen další úplně zkurvenej katolickej kluk). Úvahy nad tím, proč vám jednou lidi nechtějí ani pomoct se sebevraždou a vzápětí nato vás zmasakrují. Popis všech Brunettiho chorob (a vyhlídku na brzkou smrt). Dlouhé pojednání o jeho problémech s dívkami (a jeho největších idolech). Zavzpomínání na staré spolužáky (a jaké druhy smrtí by jim za to, co mu tehdá udělali, připravil). A dále vtipného Malého reakcionáře, dva rozbory toho proč je Život na hovno, plus detailní autorův profil (napsal si ho sám :-)) a oficiální Manifest jeho tvorby (pěkně šťavnatý). (Stručně: nekonečné rozhnípávání a omílání stále týchž „traumat“, které dříve či později zákonitě začne nudit, nota bene má-li pokračovat v dalších sešitech… – pozn. Hibiho)Plus ta nejlepší věc na závěr. 1784 věcí ze kterejch je mi na blití (vešlo se jich sem bohužel jen 50 :-)), což je část, u které se budete smát pořád. Neuvěřitelná satira na moderní svět včetně amerického (a teď už i evropského) způsobu života si bere na mušku úplně všechno: od arogantních bohatých idiotů, přes všechny možné radikály a blbce vůbec, bezdomovce, komerci („Komerční rádio: Nejsme tu od toho abychom hráli dobrou hudbu, ale abychom prodávali pivo a auta.“ Schizo str. 44), supermodelky, zdravou stravu, sex, politiky, maloměsta, města, venkov, čistou přírodu a další a další haldy věcí, u kterých se budete jenom smát a nevěřícně kroutit hlavou, až po důvod, proč se Netopejr (u nás asi největší vydavatel knížek o Star Treku) možná rozhodl tenhle comix vydat: „Patetické subkultury: Půjdem na shromáždění H.P. Lovecrafta, nebo bude předčítání J.R.R. Tolkiena lepší? Co myslíš? Mě se neptej. Mě zajímá jenom Star Trek v jakékoliv inkarnaci…sex s Deannou Troy.“ (Schizo str. 39) (…a nebo bychom taky mohli zajít ve čtvrtek do Krakatitu anebo udělat rozhovor s Neffem… – pozn. Hibiho)
Kresba je profesionální ve smyslu toho, že je zde (asi nejvíc ze všech komiksů vydaných u nás) pouze nosníkem textu; nejde jí o žádný hyperrealismus, ale o zjednodušení, zkratku a karikaturu. Tedy kresba na úrovni Pixyho, Mause, nebo Padoucnice. K tomu je ale ještě nutno připočítat, že u každého samostatného comixu ve Schizovi je použit pokaždé trochu odlišný způsob kresby (kromě těch klasicky comixových se tu ale najde i jedna zcela realistická (ta o ženách:-))
Shrnutí. Samotné zpracování publikace není sice z úplně z nejlepších po materiální stránce (měkká obálka a tenčí papír), tisk a lettering jsou ale v pořádku (někdo si hodně vyhrál s různými drobnůstkami, jako je typ písma) a navíc překlad je opravdu jedna báseň (když jenom započítáme kolik vulgarismů se muselo převést do češtiny!). (No, já bych spíš myslel, že by někomu spíš muselo dát FAKT práci přeložit tu nádhernou zásobu českých šťavnatostí do angličtiny… – pozn. Hibiho) Tleskám. A tak jediná věc, který by vám mohla vadit, je (vůči zpracování řekněme dost nadsazená – pozn. Hibiho) cena 149,- Kč. Když si ale dáte na jednu stranu tuto cenu a na druhou to, že ceny komiksů u nás stejně pořád rostou, překlad byl dost obtížný (a bylo ho moc) a hlavně připočtete tu obrovskou porci citátů a zábavy (budete se chechtat jako blázni) a ten neuvěřitelný mozekrozemílající zážitek, který tím získáte, tak není co řešit. Nevím jak vy, ale já mám novou Bibli. (Tedy představa příštích dvou tisíc let evropské kultury podle Schiza mě docela děsí… – pozn. Hibiho)
PS: Pozor, Schizo je tak kontroverzní (oblíbené to slovo, které mezi většinou lidí značí …no, však vy už víte co), že se mu podařilo nevídané. Jedna z našich známých scifi/komiksových speciálek ho odmítla prodávat. A takové nepochopení nároků naší comixové obce rozhodně zaslouží odplatu, takže doufám, že těch 500 čtenářů (tolik se Schiza vytisklo) se u nás najde; pro jistotu ale křičím: Postmoderní intelektuálové všech zemí, spojte se! Vemte útokem ty poslední bašty zdravého rozumu, co u nás ještě zůstaly (tedy ta knihkupectví, kde Schiza mají)!
PS 2: Jo, a ještě jedna věc. Pokud by jste měli chuť Ivanu Brunettimu napsat, tak to udělejte na mail ivanb@netopejr.cz Ale pozor: „Jakýkoliv dopis zaslaný ke Schizo nebo Ivanu Brunettimu se stává osobním vlastnictvím Ivana Brunettiho a považuje se za určený k publikování, ať v celku nebo z jakékoliv části, takže se to s nima taky bude dělat, vy sráči!“ (Schizo druhá strana obálky).
