K tomu, abyste pochopili, proč zrovna tohle je důkaz vysoké kvality Sin City, si stačí uvědomit, že Miroslav Žamboch je člověk, který nejen skvěle píše, ale zároveň – logicky – má na tuto činnost jen velmi málo času. Takže to, na co chce napsat recenzi, už musí být opravdu něco. No, a jestli i tahle recenze je opravdu něco, se už přesvědčete sami.
Vojta
Pilotní kniha série z města hříchu. Černá a bílá, matoucí stíny, dech beroucí ladné křivky žen, ostré siluety mužů, tváře . zkřivené strachem, chtíčem, šílenstvím, zoufalstvím. Tohle je jedna část Millerova City. Tou druhou jsou krkolomné osudy hrdinů, charaktery napínané do krajnosti, neúprosným během příběhu křivené až za mez, odkud není návratu a někdy rozdrcené na prach. Úderné dialogy, kdy každé slovo má svůj význam a žádné není zbytečné, morbidní a zoufalé monology hrdiny, absolutního zkrachovalce, vyděděnce, který v souladu s vlastními zásadami, jež nemají vůbec nic společného se zákony společnosti, si lidskou špínou razí svou vlastní cestu až k závěrečnému šou jednoho muže.
Hlavní postavou této komiksové knihy je Marv, dvoumetrový anděl ze samých jizev, sval, šlach a kostí, který vám může pekelně ublížit, aniž by si toho všiml. Už po prvním předběžném psychiatrickém vyšetření by ho asi nechtěli pustit zpátky mezi lidi. Při sledování jeho myšlenek vám běhá mráz po zádech. Bojíte se ho, současně ho chápete a fandíte mu, i když víte, že mostra jako on nemají proti soukolí moci šanci.
Není mnoho věcí na světě, které má rád. Svou mámu, Gladys – nejlepší kamarádku (nejpravděpodobnější ráže 9 mm), déšť a country. Krom toho existuje pár lidí, ke kterým cítí sympatie. Většinou jsou to ti, co s ním hráli na rovinu. Nesnaží se jim ublížit, naopak se je pokouší udržet co nejdál od pekelného mlýnku na maso, který kolem sebe roztáčí. Ne vždy se mu to daří. A miluje Goldie. Neznámou nóbl děvku, která mu nadělila nejlepší noc jeho života. A potom umřela. Někdo ji zabil. A Marv se, na rozdíl od policie, pokouší zjistit kdo...
Sin City je výjimečné kresbou, příběhem, dialogy a atmosférou. Všechny tyto složky společně mu dávají hloubku, kterou mají jen opravdu vynikající knihy. Postavy jsou živé, žádné schematické figurky rozhazující drsné repliky na potkání. Když Marv prohlašuje, že zabijáky má nejraději, protože čím horší věci jim udělá, tím lépe se cítí, víte, že to neříká celuloidový hezoun, co si za kamerou stříkne pomádu do vlasů, ale živý člověk myslící to vážně. Smrtelně vážně.
Při prvním čtení se poženete přes stránky jako tajfun. Při druhém budete věnovat víc pozornosti obrázkům a teprve při třetím vychutnáte dialogy. Potom knihu zasunete na čestné místo do poličky a občas, když vás bude tenhle svět otravovat, ji vytáhnete. Někdy zkusmo prolétnete pár stránek, jindy v ní uvíznete až po uši a necháte čas plynout kolem sebe. To se vám na tváři usídlí úsměv, nebo grimasa hrůzy, záleží na tom, co jste zač. A když otočíte poslední stránku a vynoříte se zpět, budete rádi, že žijete kde žijete Vždyť ten náš svět není zase tak strašný. Miluji Sin City.
