Celý komiks je čistě jeho záležitostí, a to jak kresba tak scénář. Jedná se o první díl připravované trilogie, která postupně vyjde v edici Klokan nakladatelství Alpress, s.r.o z Frýdku- Místku.
Bojíte se neznámého? Bojíte se toho pocitu, že se z ničeho nic probudíte a absolutně nic si nebudete
pamatovat? Co když se vám to ale opravdu stane, a vám nezůstane v hlavě jediná vzpomínka?
Vodítko, kterého byste se mohli případně chytnout, je pro vás zcela nepochopitelné. Zákonitě
nemůže přijít nic jiného než zmatení a pocit tísně. Nemluvě o té strašlivé absurditě všude okolo.
Následujete hlavní postavu, i když absolutně netušíte kam. Spolu s ní se to snažíte všechno pobrat a
přijít na to, kde to jste a co se tu děje. Ocitnete se ve světě, kde zprvu nic nedává smysl. Vše se točí
kolem tajemného domu a jeho ještě tajemnějších obyvatel. Je jich tu hodně, ale kdo je na čí straně?
Nejde tak o vyprávění příběhu, jako o nalezení klíče k jeho rozuzlení. Hranice mezi podobenstvím
a realitou je úzká, ale kdo by po tom pátral, když se vás snaží dostat ty obludy kolem? Prcháte,
abyste se dostali do okamžiku, kdy je všechno jasně vysvětlené, ale vy tomu stejně nerozumíte.
Tento komiks balí filozofické téma vztahu jednotlivých fragmentů lidské psychiky do hororové
podoby. Akční část se prolíná s vysvětlujícími pasážemi a vytváří prostor pro popis vzájemných
vztahů postav. Z námětu by se určitě dala vytěžit zajímavá filozofická esej. Autor se však vyhýbá
složitým úvahám a všechno pojmenovává až nečekaně jasně. I tak je komiks na jedno přečtení
tučnější sousto. V závěru nechává několik otázek nezodpovězených a připravuje tak půdu pro druhý
díl Náruč údolí stínů.Kvalita kresby o něco převyšuje stylistickou úroveň dialogů. Zvolený grafický styl drží Kopl pevně v rukách a opouští jej jen v několika málo okénkách, kde je použití méně agresivního stylu na místě. Kresba připomíná vytržené listy ze skicáře s ostře syrovými tahy. Divoké linky vycházejí ze surovosti s jakou se kreslíř snaží dostat své představy z hlavy. Řezané hrany postav jen lehce stylizují jejich jinak realistické pojetí. Černobílé zpracování podtrhuje celkový hororový nádech. Samotné grafické zpracování je dostatečně konkrétní a typické komiksové citoslovce působí místy nadbytečně. Přeci jen to je více filozofický komiks, než další kousek do sbírky o superhrdinech.
Většina intelektuálů by mě teď odsoudila za rouhání, ale občas je fajn odložit Freudovu bichli o psychoanalýze a čas vyplnit více zábavnou a obrazotvornější četbou a vydat se do Údolí stínů.
