Co ve Mlejně se semlelo
V okamžiku mého příjezdu krátce před devátou se v klubu . Mlejn nacházeli celí čtyři lidé: Sakyk (náš vydavatel), Zack (vydavatel Comxu), kreslíř Jirka Miňovský a nová posila týmu organizátorů, Turlogh (mimochodem posila velmi významná, jíž vděčíme za zajištění místa conání a tedy v podstatě i za to, že se celá akce vůbec uskutečnila). Tou dobou se konečně přešlo od fáze rozvažovací do fáze činů: začala příprava tabulí určených k výstavám komiksů (Grus, Zach, Miňovský, Zimčík, Andraste, …) reorganizace stolů, shánění lepicích pásek, past, nůžek a napínáčků, zformovala se Sakykova burza a prodejní místo pro knihkupectví a antikvariát z Čáslavské, byly rozvěšeny propagační materiály. Postupem času se přidávali nově příchozí organizátoři, objevovali se první hosté, byl zprovozněn počítač určený k promítání anime; celkově vše . proběhlo tak uspokojivě, že se pár minut po jedenácté mohl šéfredaktor Comxu Caine pustit do oficiálního zahájení akce – ještě jednou zúčastněným přelouskal program a popřál nám hodně zábavy. Návštěvníků Mlejna už chvíli bylo poměrně dost (celkový součet se nakonec vyšplhal na úctyhodných 120), náš server měl v té době již zprovozněnou burzu (a i když jste toho – ve srovnání s festivalem v Jelení – přinesli o trochu více, přeci jenom si burza kladla vyšší ambice), a opravdovou hostinou nejen pro fajnšmekry se stalo prodejní místo knihkupectví z Čáslavské, které kromě několika plných beden comicsových sešitů (a jedné bedny comicsů zdarma), přivezlo i některé opravdu pěkné booky (namátkou Electru Assassin od Millera a Sinkiewitze nebo Aliens: Salvation od Mikea Mignoly).
.
.
.
Pak se přiblížila dvanáctá a con vysvobodila z nekonkrétnosti první přednáška s názvem Manga versus US comics, které se s úspěchem zhostil člen Manga.cz Egoista. Úvodem nastínil ty nejzákladnější rozdíly mezi těmito. hlavními dvěma subžánry: krajní individualismus Západu (kde se nejvíce cení originalita) oproti japonskému uniformismu, kde nejlepším je naopak ten, kdo dosáhne dokonalosti v tom, co je již známé a obecně prozkoumané (o dalších rozdílech daných odlišnou kulturou a historií ani nemluvě). Celá přednáška se pak poměrně záhy proměnila ve velmi čilou debatu zaměřenou hlavně na rozdíly ve způsobech vydávání komiksů a jejich dalších národních specifikách. Ukončil ji až zásah pořadatelů tísněných nutností uvést další přednášku.
Turloghova Komiksová překladová scénu v Polsku poskytla každému zájemci velmi podrobný a vyčerpávající pohled na tuto oblast, a to v širokém časovém horizontu let 1987 až 2001. Nedlouhá série přednášek tak byla sice vyčerpána, ale nikdo si (snad) nestěžoval, protože s úderem druhé hodiny začínal blok setkání s našimi komiksovými nakladateli. V křížové palbě zvídavých čtenářských otázek se postupně vystřídali Mot a Aude Brunel, Calibre, Crew a frontman Comics Art Publishers . Vladimír Veverka (ostatně, co nás čeká a co nás nemine si můžete přečíst v aktualitách). Jediným účelem představení, které v rámci své prezentace uspořádala redakce Crwe (účastníci listopadového Miniconu už pány Hitlera, Fantomase, Lenina a Satana jistě znají) bylo, jak se zdálo, neodpovědět na žádnou z položených otázek, což ovšem činili způsobem tak šťavnatým, že většina obecenstva se smíchy skoro válela po podlaze (a dozvěděla se spooooustu informací o Číně).
ComX Awards
K šesté hodině odpolední už z oficiálního programu zbývalo jen vylosování tří šťastlivců, kteří za správně zodpovězené anketní lístečky dostali komiksy svorně dodané našimi nakladatelstvími, a stěžejní vyhlášení Comx Awards, zaměřených na českou (domácí i překladovou) komiksovou produkci v uplynulém roce:
nejlepší scénář: 300
nejlepší kresba: Pan Ovocňák
nejlepší překlad: Jan Kantůrek za 300
nejlepší autor: Frank Miller za 300
nejlepší český kreslíř: Jiří Grus
nejlepší publikace: 300
nejlepší domácí počin: Aargh 2
Síň slávy: Kája Saudek
(Zbývá snad jen doplnit, že o vítězích soutěže rozhodovali hlavně redaktoři Comxu, a tak bylo – i přes mnohé kroucení hlavou na straně diváků – zjevné, kterýže autor je jim nejbližší.)
Vyhlášením cen se oficiální program vyčerpal (slibovaný . Kája Saudek nakonec nedorazil), a další diskuse se přesunuly do kuloárů (největší hloučky se pak pravidelně tvořily kolem Vládi Veverky a to bez ohledu na to, kde se zrovna nacházel); kdo nediskutoval, mohl zaskočit o patro výše k počítači, kde i v průběhu dne proběhly takové anime pilíře, jako Akira, Ghost in the shell nebo Blood. O další zpestření se postaral náš redaktor a korektor v jedné osobě Hibi, který se spolu se svým známým ponořil do hromady comicsů zdarma, udělal s nimi krátký proces („krátký proces“ trval asi sedm hodin nepřetržité práce – pozn. Hibiho) a výslednými komixážemi obohatil už tak poměrně bohatou galerii conu.
Pokud bych se měl pustit do nějakého zhodnocení celé akce, tak mohu v zásadě říci, že na mě zapůsobila rozhodně velmi dobrým dojmem; potkal jsem zajímavé lidi, pokecal s nimi, dozvěděl se spoustu novinek a zajímavostí. Mezi návštěvníky se kromě několika našich a comxových . redaktorů objevil i Jiří Pavlovský z Crwe, David Horák nebo Vlasta Talaš (kromě Čáslavské jediný člověk – respektive jeho nakladatelství Talpress, sídlící v Krakatitu – který k nám dováží zahraniční comicsy); z kreslířů pak přijeli Jirka Grus, Filip Zach, Jirka Miňovský, Jiří Zimčík, Rena a další. Z nekomiksových osobností navštívili con redaktoři Ikarie Ivan Adamovič a Vlado Ríša nebo vydavatel Sardenu Pagi. Organizace se proti loňskému roku zlepšila, program se podařilo uskutečnit tak, jak bylo předem stanoveno, a tak jediným problémem byl bar (barmani přišli až popoledni), což ovšem nebyla chyba organizátorů, nýbrž klubu (na druhou stranu byla paní z kanceláře obzvláště štědrá, co se kancelářských potřeb týče – pozn. Hibiho :-).
.
.
Takže, pokud bych to měl shrnout do jedné věty: ComXcon se mi líbil, a doufám, že nebyl poslední. (I já doufám; minimálně proto, že pokud se budou organizátoři opravdu zlepšovat, bude ten příští programově bohatší, méně rozpačitý a hemživě nezaostřený; ale to je jen můj letošní subjektivní dojem…– pozn. Hibiho)
