Druhá kniha (recenze první knihy) trpí poněkud pomalejším rozjezdem - tam, kde by možná leckterý čtenář čekal, že naskočíme na rozjetý vozík horské dráhy, kterou jsme minule tak neřestně utnuli ve vzduchoprázdnu, nás naopak zpočátku čeká zklidnění a poněkud širší expozice. Nebojte, akce bude spousta, jen si na ni budete muset chvilku počkat. První skoro třetina omnibusu je daleko spíše konverzační detektivkou, kde teprve postupně do sebe začne vše zapadat, bílá se ukáže jako bílá, černá jako černá (a někdy také jako bílá) a výbuchy jako výbuchy. Trochu to překvapí, protože tento omnibus tak působí víc jako samostatný celek, jako druhý díl filmu, rozhodně spíš než pokračující série. Jakoby Brubaker od začátku zamýšlel vydávat díly sebrané, jakoby tak trochu "psal pro paperback", jak se občas říká ve fanouškovských kruzích. Což nemyslím nutně jako výtku; ona možnost rozložit si děj a gradaci postupně do více dílů s tím, že nakonec stejně budou svázány spolu, může autorovi dost rozvázat ruce… a Brubaker toho rozhodně využívá.
Mluvím tady sice o dalším dílu, což zní, jakoby kniha měla vystupovat úplně samostatně. Úplně vytrženi z kontextu si ale rozhodně připadat nebudete. Pokud jste pozorně četli předchozí sborník, zcela jistě poznáte dva aktéry, u kterých kniha začíná. I pokud vám ale ten neandrtálec s pomalovaným ksichtem a ta zrzavá běhna, kterou mučí, nebudou povědomí, docela rychle si připomeneme, že jde snad o nějakou dceru Red Skulla a o nějakého jejího parťáka/partnera. Teď už jde jen o to, jestli tou dcerou skutečně je a byl jí vymyt mozek. A jestli si děvče nakonec vzpomene a vydá se se svým únoscem na spanilou jízdu po Státech á la Mickey a Mallory.
Tato linka začala už v minulé knize (byť dostala jen malinko prostoru) a později v knížce potkáme i odminula všudypřítomného Lukina, který je… ale ne, nebudu vám kazit ten hezký cliffhanger z konce minulého omnibusu. Co je nebo není Alexandr Lukin si hezky zjistěte sami. Stačí vědět, že se ho dočkáme i zde, v míře vrchovaté.
Zrovna tak se bude příběh točit okolo Zimního vojáka, který si chce tak trochu vyřídit účty a vymýtit duchy minulosti. Pátrání po něm zavede Captaina i jeho věrnou "sidekičku" Sharon do míst, která by nikdy nečekali že navštíví. A jejich vztah se taky dočká… ehm, "upgradu". Ale slušného, víme? Přeci jen jde jinak o knihu plnou totalitních diktátorů, mučení či masových vrahů, co zabíjí pro potěchu, takže vlastně jde o knížku pro děti…a sex by přece americké děti zkazil!
Docela podstatnou část druhé poloviny knihy tvoří navíc Capova část Civil War. Pokud víte, super, pokud ne, kniha vás sama nejlépe uvede do situace. Jen velice stručně - jedná se o Marvelovský crossover, ve kterém jsou superhrdinové po nehodě (mající na svědomí smrt mnoha civilistů) postaveni mimo zákon, krom těch, kteří se registrují u vlády Spojených států. Ta registrovaná strana se snaží vymýtit tu neregistrovanou. Jednu (tu "totalitní") stranu vede Tony Stark, tu druhou (hrdinní nezávislí "partyzáni") zaštiťuje (doslova) Captain America a někteří hrdinové, jako Spider-Man, pendlují mezi tábory.
Podle některých strhující příběh, rozlamující samotný panteon superhrdinů Marvelu vedví, podle jiných zbytečně politizující "levičácká" propaganda, primárně kopající do George Bushe mladšího a do "války proti terorismu".
Rozhodně je ovšem třeba ji přečíst. Ať tak či tak, šlo o velkou událost. Nehledě na to, že Civil War v sešitech samotných hrdinů (a tedy nabízející jejich pohled na celý ten zmatek) se nejvíc opírá o scénáristy těchto sérií - v tomto případě o Brubakera. A stojí to za to. Věřte mi.
Jak se Brubakerovi podařilo všechny tyto příběhy splést dohromady? Prozradím vám, že velice dobře. Snad jen ten rozjezd je pomalejší, jak už jsem tu zmínil, jenže protože se Ed od minulé knihy snad ještě zlepšil v konverzačních scénách a vrstvení napětí, nemůžu to docela dobře brát jako výtku. Samozřejmě ve chvíli, kdy se přesuneme k Občanské válce nás čeká tak trochu dějový skok, ale to se dalo čekat.
Na druhou stranu ale je pravda, že knihu trochu zabije bonusový speciál k 65. výročí. A tím myslím jen to, že je možná trochu nevhodně umístěn v první třetině knihy… a věřte mi, že číst mnoho desítek stran expozice, abychom se náhle na dalších spoustu stran přesunuli kamsi do Capovy historie, abychom vysvětlili, kdo je jakási druhořadá postava a co Red Skull kdysi provedl… inu, to už je situace, která tak trochu zkouší čtenářovu trpělivost. Nicméně se není čeho bát, brzy po tomto intermezzu začne kniha nabírat ty pravé obrátky. Následující vsuvku, patřící do Klanu M, vložili autoři tohoto omnibusu prozíravě až úplně na konec. Mezi ostatní sešity se totiž vůbec nehodí a uprostřed knihy by působila velmi rušivě. Osobně si myslím, že ji možná mohli vynechat úplně, ale proti gustu...
Nevím, co víc zmínit k příběhu, nerad bych vás připravil o překvapení, takže raději zmíním kresbu: vězte, že Mike Perkins je génius a rozhodně se pomalu, ale jistě stává jedním z mých velkých oblíbenců moderní doby. Tak dynamicky, neotřele a podmanivě kreslí málokdo. Skoro zamrzí, že zde nekreslil větší část. Jinak ale uvidíte také tvorbu Lee Weekse, Steva Eptinga, Jesse Delperdanga (o kterém jsem nikdy neslyšel, ale ostudu si rozhodně neudělal) a ve výše zmiňovaném speciálu trochu zpestří styl silná, místy až trochu kýčovitá dobová stylizace Javiera Pulida a Marcose Martina. Ti všichni odvádějí velice slušnou práci, jenom vedle toho Perkinse to vždy vypadá tak trošku chudě. Ovšem to je víc o Perkinsových kvalitách, nikoliv o ne-kvalitách ostatních.
Pěl bych tady chválu ještě chvíli, ale to byste si mohli začít myslet, že mě za to BB Art platí. Ne, neplatí. Nemá to zapotřebí. Stejně jako u prvního dílu jde o silný zážitek, vysokou kvalitu a zábavu. Ed Brubaker zkrátka není držitelem Eisnera jen tak pro nic za nic. Radím vám dobře: upalujte do knihkupectví, dokud je ještě Cap k mání. Sám na něm vidím snad jen jednu věc k naštvání - věta úplně na konci: "Pokračování v knize třetí". Protože teď musím zase čekat a čekat…a čekat...
