A co do něj tedy kdo vypotil? Vstupní bránu stráží sehraná dvojka Oidipus Rex (druhé pokračování antického opusu v kresebně originálním přepisu Karla Jerieho) a John Doe Matěje Němečka, jehož možná až příliš éterickou bond-alenkovskou atmosféru zachraňuje z rozpačitosti až napínavý střih před „pokračování příště“.
.Střed čísla tvoří blok děl klasičtějšího střihu: lehce millerovská akcička Juliette Filipa Zacha, infantilní mikroetuda Neděle 15.25 a sarkastické anti-scífko . Comics s opicou autorských schisofrenií Er Klee/Zimčík, respektive Plško/Belzebub, dále černohumorný Anděl strážný svérázného rukopisu Michala Opitze (autor Vúdyho z Potu dvojky) nebo atmosféricky temnou tužkou vykreslená meyrinkovská adaptace Jana Dřevíkovského Saturnův prstenec. Svou avantgardní tvář si nicméně Pot zachovává díky hostování Mehdi Schmeeha s jeho protitelevizní hříčkou Polymorfní lobotomizace a díky originálnímu počinu dvojice Grus/Němeček starší. Jeden z tisíce příběhů nejen že vypráví o osobní odvaze žít a stavět svůj život bez nutnosti nechat si jej krást a ničit městským (rozuměj „moderním“) stylem pouhého „přežívání“, ale především dalíovskou rukou našeho nejlepšího kreslíře ukazuje, že komiksová políčka nemusí jen ohraničovat, ale že mají onu vypravěčskou sílu formálně splývat se samotným scénářem – ať už je to zarámování hrdiny ciferníkem hodin nebo surrealistické zpodobnění znesmyslněné neexistence města Akšakšaru.
.A aby byl průřez širokým polem komiksových žánrů jakž takž kompletní, dojde i na stripy: prvních patnáct kousků o Diogéniovi (pavouk, žijící v plechovce od piva, skutečná to historická postava a „spolubydlící“ Norberta Geiszlera) a trojkombo Jana Turnovce, těžící pointy z warholovského opakování/neopakování. Třetí nádobu domácího potu pak uzavírá tradičně náladová scénka z cyklu Únor aarghonauta Tomáše Kučerovského.
.Jakkoliv motpolovina Jakub Němeček označení svého periodika za konkurenci Aargh!u odmítá, díky obohacení o publicistiku (Sakykův profil Claire Wendlingové, interview s Maxem Anderssonem z jeho listopadové pražské návštěvy, mailové minirozhovory s Filipem Zachem a Jiřím Zimčíkem) se náplni naší komiksové jedničky pomaloučku blíží. Pravda, některé z otištěných dílek už ti hbitější z čtenářů mohli najít na internetu nebo je skouknout na comXconu, nicméně není nad to, mít je hezky doma v knihovničce, že :-)
.