Tím co je všechny hlavně přitahovalo, byly jejich nadměrné ničivé a zabíječské schopnosti. Copak vy byste také nechtěli být jednou ze superbytostí, kterými se přímo hemží knížky Jiřího Kulhánka? Což je vlastně také, kromě skvěle podané akce, jeden z důvodů proč jsou u nás tak úspěšné. Copak by někdo z vás nechtěl být Krvavý . Patejt, oživlý mrtvý, upír, mrtvý upír, alchymista nebo Kyberkentaur či Křižák, což jsou bytosti, do jedné naprosto se vymykající našim představám, bytosti snášející obrovské množství zásahů a poškození? Bytosti zabíjející tisíce obyčejných lidí, tvorové schopní vyskočit ze šedesátého patra, tvorové nezničitelní a nezastavitelní, tvorové na které nemá žádná speciální jednotka ani tank, hyperzabíječi jakým není rovno, bytosti které si mohou dovolit úplně všechno?
Zpět. Hyperzabíječi v Sin City. Těmi nejtvrdšími z nich a jasně jim vévodícími jsou Marv a Miho. M§M. Pěkné iniciály. Marv a Miho se už dostávají na samotný okraj normálních lidských schopností, přesto však ještě nevlastní žádné superschopnosti, které jsou jinak tak typické pro určité spektrum comicsu. A to je dobře. Jednak to totiž znamená, že celé Sin City je daleko realističtější a na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by jejich zabíjení bylo méně dokonalé a účinné. Jak už jsem řekl, Marv a Miho mají své zabijácké schopnosti vytočené na maximum a člověk je i bez vrhání blesků zatraceně nebezpečnej šmejd.
Zatraceně nebezpečný. To je oba vystihuje a zároveň je to jediná věc, která je jim společná. Protože jen málo lidí je tak odlišných. Marv. Jak by řekl Dwight: přes dva metry vysoký anděl složený výhradně jen ze samých svalů a jizev. Chlap s tak rozbitým obličejem, že ani obligátní trojitá taxa by žádnou prostitutku nepřiměla k tomu aby s ním šla. Jeho vzhled je přímým důsledkem jeho duševní poruchy, která způsobuje, že bez svých prášků je zatraceně nepříjemný a ani s nima to není o moc lepší. Pak se není co divit, že se stále zúčastňuje nekonečných rvaček, které mu dál devastují jeho již tak dost poničený zevnějšek. K tomu je také nutno připočítat ty stovky lidí co už mu padly během jeho života za oběť. Konkrétně „padly za oběť„ jeho nejsmrtonosnějším zbraním, což nejsou nic jiného než jeho ruce a nohy. A když jde do tuhého tak si vypomůže tím co je po ruce: sekyrou, rozbitou flaškou a podobně. Ale v případě, že se jedná o opravdu nepříjemné protivníky, tak není jiná volba než Gladys. Gladys je jeho pistole, která je mu bližší než jakýkoliv člověk.
A pak je tu Miho. Ne víc než padesát kilogramů vážící Japonka bez jediné jizvy, na rozdíl od Marva nespoléhá, tak jako on, na obrovskou výdrž a sílu, ale na dokonalou koordinaci pohybů a neskutečnou obratnost. Pro ní skutečně platí vítězství ducha nad hmotou. Miho je z rodu profesionálních východních assasinů, z rodu legendárních bojovníků s takřka nadlidskými schopnosti. To se projevuje i na výběru jejích zbraní. Miho nepotřebuje střelné zbraně, místo nich používá své katany a šurikeny a to ať už klasické nebo ve tvarů hákenkrojců. Pouze když je třeba někoho tiše odstranit a ten dotyčný chudák je mimo „dohoz“, tak Miho používá svůj luk a šípy.
Takže tím jsme si probrali dvojité numero uno v zabíjení, ale rozhodně jsme tím nevyčerpali všechny možnosti. Další na řadě je Dwight McCarthy. Možná mu nemůžeme přiznat první místo, ale i když není úplně nejlepší, tak si . myslím, že ani Vy byste se s ním neutkali jen tak bez rozmyslu. Chlápek jehož nejoblíbenějšími zbraněmi jsou dvě pětačtyřicítky a který dokáže složit metrákového chlápka pouhými kopy se rozhodně nemusí nijak hanbit nad svou zabijáckou účinností.
No a pak tu už máme naše holky v čele s Gail. Co k nim říci? Jsou tvrdé a umí zacházet se zbraněmi a to i automaty.
Zbytek obyvatel Sin City, většinou, pokud se setká s našimi vyvolenými hrdiny, nepřežije víc než pár stránek. Ale i v tomto se projevuje genialita Franka Millera. Je schopný postavit záporné postavy, které nevydrží déle než pět minut, ale přesto je na nich zřetelně vidět, že to nejsou žádná másla a mají dost výraznou image neobvyklých drsňáků. Namátkou uvedu potetovaného detektiva (policista s tetovaným obličejem!), který si v Sin City přijde od Kevina vyzvednout vězněného Marva nebo třeba nacismus obdivujícího Stuku.
Samozřejmě nelze zapomenout na zabíječe ve službách nepřátel našich hrdinů. Stačí dvě jména. Kevin a Manut. Opět dva hodně odlišní zabijáci. Tak sedmdesátikilový lidožravý Kevin je jasným případem skutečné zvířecí šelmy v lidské kůži. Chlápek s dokonalou koordinací, naostřenými nehty šelmy a kanibalskými chutěmi, který byl tak dobrý, že dokázal složit i Marva, byť ne na dlouho.
A pak obrovský černoch Manut. Hora svalů a kostí, ještě větší než Marv. Zabiják s image dokonalého služebníka a také se stejným kodexem, bohužel plněným do puntíku. Tedy koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Do toho ale nelze počítat jeho službu Avě, pro kterou bojoval z citu, kterému se říká láska. Takže mu to musíme odpustit, jelikož Avě se opravdu špatně říká ne.
