
SVATÝ ZABIJÁK
(Garth Ennis, Steve Pugh, Special Guest Star: Carlos Ezquerra)
Představte si scénu, ve které se otevřou dveře saloonu a spolu s všudypřítomným žhavým texaským pískem vejde zaprášený a větrem ošlehaný Clint Eastwood. Sundá klobouk a ostřížím pohledem, který by sestřelil i orla v letu, se rozhlédne. A v tu chvíli zjistí, že se ocitl uprostřed té největší swingers party všech dob. Ale když už se chystá otočit, všimne si, že na baru sedí osamělý muž s bradkou. Má odznak texaských rangerů na prsou a půlky, mezi kterými dokáže rozdrtit vlašský ořech. Clint odepne opasek se zbraní, přisedne si a objedná mu drink.
Tak přesně takhle nezačíná příběh o tom, jak byl počat nejdrsnější parchant všech parchantů, modla všech vrahounů, samotný Svatý Zabiják. V příběhu, nazvaném prostě a jednoduše po našem hlavním antihrdinovi, se konečně dozvíme, kým kdysi byl, než se stal nástrojem boží pomsty. Setkáme se se znuděným andělem smrti trpícím nedostatkem motivace a také se samotným Ďáblem, který rozhodně není takový frajer, jak čekáte.
Kresba je drsná jako šmirglpapír, a pro echtovní western se setsakra hodí. Problém nastává v okamžiku, kdy dojde na samotné znázorňování brutality.Steve Pugh z nějakého důvodu rozstříkává krev v naprosto nesmyslných úhlech a jak v nějakém epileptickém záchvatu vykydává hromadu rudých čar přes celé pozadí. Totéž platí pro kůži, která se po zásahu odchlípne na dočista jiných místech, než by měla. Říkejte si, že jsem hnidopich, ale když jediná kulka provede hlavnímu záporákovi kompletní depilaci zad, zatímco nechá páteř skoro netknutou, je to už naprosto do očí bijící.

O to vtipnější je, že jeden sešit celé téhle westernové epopeje ilustroval Carlos Ezquerra. Jen mezi sebou zkuste porovnat postavy ze stran 81 a 90. Zatímco Ezquierrův Ďábel je ještě drsňák, Pughův satanáš připomíná démonizovanou verzi Bluta z Pepka námořníka.
Svatý zabiják je čistá žánrovka bez zbytečných komplikací a odboček. Příběh je přímočarý jako výstřel ze Spencerovky. Jediné, co mi zkazilo závěrečný dojem, byl naprosto zbytečný rámec s nájemným zabijákem, který začíná a také zakončuje samotné vyprávění, a vlastně mi tak nějak mi uniklo, proč tam vůbec je.
PŘÍBĚH VY-VÍTE-KOHO
(Garth Ennis, Richard Case)
Tomuto příběhu s lehkým úšklebkem přezdívám Prdelman Begins. Garth Ennis předvedl, že není jen úchylný fetišista, ale také sakra dobrý vypravěč. Znovu zavítáme do disfunkční rodiny Rootových a znovu se setkáme s Prdelmanem, když byla jeho tvářička ještě beďarovitá a jeho výslovnost stále v mezích srozumitelnosti. Mladý Root alias Prdelman má věčně sjetého kamaráda Drna. Root je plachý, tichý, a veškeré jeho rebelantství je koncentrováno do denní masturbace nad nejnovějším vydáním magazínu Kozomrd. Drn je uřvaný a každým coulem magor. To jediné, co je spojuje dohromady, je pocit naprosté vyloučenosti a láska ke Kurtu Cobainovi.
Příběh vy-víte-koho je nejenom nejtragičtější, ale zároveň nejdrastičtější v celé knize. Vyhřezlá střeva a amputované končetiny nahradil Ennis rasismem, alkoholismem, šikanou a hlavně všudypřítomnou domácí tyranií. Spousta těch věcí byla tak nechutně reálná, až se mi z nich zvedal žaludek. Root je smutná loutka v Drnových umaštěných prackách, která se zmateně potácí od jedné rány k druhé. Ve finále mi přišlo, že právě Drnův vliv je důvod jeho konce.
Narozdíl od Svatého zabijáka, těch několik stránek, které celý příběh rámují jako retrospektivu, nepůsobí tak děsivě vytrženě. A zvedají konec z depresivního bahna. Skvělý příběh, který si rozhodně neužijete.
HOŠI Z JIHU
(Garth Ennis, Carlos Ezquerra)

Tommi je krásná prsatá blondýna, bývalá supermodelka, nyní právnička, co skrývá nebezpečné tajemství. A strašně se jí zalíbil jeden místní. Jmenuje se Jody. A co T. C.? Tomu se zalíbil Calův pes.
Je to už druhý žánr, se kterým si Ennis v téhle knížce pohrál. Tentokrát proti sobě postavil napomádovanou verzi Jima Belushiho plnou osmdesátkového filmového heroismu a skutečné brutální hajzly, jakými jsou Jody a T. C. Ti zabíjejí lidi, protože je to prostě prča. A můžete si tipnout, komu nakonec blondýna skončí v náručí.
Jediné, co lze příběhu vytknout, je Ennisova nutkavá touha dávat každé postavě nějaký úchylný fetiš. Pomalu už začínám mít těch análních výplachů a zoofilie plné zuby. Ale jestli dokážete překousnout tohle, plus fakt, že jednotka profesionálních žoldáků je slepá jak Stevie Wonder po demižónu domácí samohonky, užijete si fůru srandy.
KREV A WHISKY
(Garth Ennis, Steve Dillon)

Krev a whisky patří k těm temnějším příběhům, které tu najdete. A ne jenom proto, že je to zrovna o upírech. Všichni už dobře víme, že Cassidy je v zásadě dobrej chlap. Ale taky je nám moc dobře jasné, že na co sáhne, to jde okamžitě do kytek. A můžete na to vsadit levou ledvinu, že ani tentokrát se mu ten jeho bezmyšlenkovitý hurá přístup nevyplatí. Dobrý příběh.
Shrnutí
Nebýt obsahu, který vás místo na začátek příběhu hodí někam doprostřed děje, asi bych měl zážitek z knihy větší. S tím obsahem se to má tak, že když si chcete najít např. Krev a whisky, odkáže vás to na stranu 223. Problém je v tom, že Krev a Whisky začíná na straně 227.
Pradávná historie je výbornou knihou, která vám doplní znalosti o všech vašich oblíbených vedlejších postavách. Tedy, skoro o všech. K dokonalosti chybí jenom Herr Starr a agentka Featherstoneová. Ale nemůžeme mít přece všechno, že ne?