Jsme ale komiksový web, tak tu nebudeme řešit nesmysly a raději prozkoumáme nový český komiksový počin Versus, který se konflikty jen hemží. A že jsou teda pořádně úchylné, to poznáte sami.Už první kousek Jiří Lábus versus Bravčový Satan vypadá podle názvu na pěkný úlet. Jirka Lábus je nám tu představen jako takový český Constantine. Nemá sice baloňák, ale kostkovanou košili a jen jednu ruku, o tu druhou přišel při předchozím setkání s Bravčovým Satanem. V patách mu je jeho věčný stín Muf. Nicméně jeho nakládání s nadpřirozenem je tomu Constantinovu hodně podobné. Příběh, jakkoliv se může zdát jednoduchý, považuju za hodně dobrý rozjezd. Co se týká kresby, jde o tužku nebo imitaci uhlu, to nevím, ale vypadá to sakra dobře. Jako předkrm dokonalé.
Sedm statečných satanistů versus krysí lidé města pražského, to je celý název druhého kousku. Jak sám název napovídá, starý nedobrý Yul dává do kupy svou starou nedobrou partu sedmi kámošů. Tentokrát ne proto, aby ochránili vesnici před bandity, ale aby odkrouhli šéfa krysích lidí, vrchního radu Marvana. Je to ještě úchylnější než ten předkrm. V tomto příběhu se neštítí James vystřílet svou rodinu, Yul obětovat kámoše Satanovi a hlavně vrchní rada Marvan zakouzlí s dvouhlavňovou brokárnou. Už jen díky tomuhle a super pointě, stojí za to číst. Kresba je tentokrát docela čistá linka, bez jakýchkoliv serepetiček kolem. Super úchylnost.
Servíruje se třetí chod, Immanuelle Lubrikant versus pornografický instalatér. Immanuelle připravuje filozofickou studii o manželství a přemýšlí o věrnosti svého manžela. Pornografický instalatér naopak nepřemýšlí o ničem, rajzuje si po galaxiích a uspokojuje paničky a jiné tvory. Krom toho, z jeho koulí se dá připravit unikátní halucinogenní droga. Immanuella po jednom takovém instalatérovi zatouží. Kresebně návrat k počátku, chilli něco jako první lábusovina. Příběh je už jedna velká úchylárna, jinak to nemůžu ani napsat. Fanoušky Nintenda potěší Mario v roli pornografického instalatéra. Na mé gusto moc týnejdžerskejch sprosťárniček a keců o sexu.
Čtvrtý zářez s názvem Papež jatek versus žaludeční Azatoth nám zadrnká na náboženskou strunu. Do toho všeho se přimotá jeden z Prastarých bohů H. P. Lovecrafta. Vše zabaleno do sebemrskačského hávu, podlito hektolitry jateční krve, nabízející se jako alternativa obžerství. Že netušíte o co jde? To nevadí, já taky ne. Buď už mi to hlava nebrala nebo úchylnost dosáhla jiné dimenze, já ale prostě tenhle příběh moc nepochopil. Nakreslené je to pěkně, místo stínování se používají tečky alá manga, takže se bude kochat nebo kuchat hlavně obrázky.
A je tu závěr a s ním i Námořníci nábytku versus plážové dada. Místo jakéhokoliv popisu příběhu si dovolím odcitovat jednu pasáž:
„Někteří z nás se snažili starat se o knihovnu. Postupně jsme ale zapomínali, co jednotlivá slova znamenají. Brzy jsme se nedokázali shodnout na tom, jestli se texty v knihách postupně nění, nebo zůstávají stejné. Nakonec jsme všechny knihy naházeli do moře. Báli jsme se, že jsou nakažené. Druhý den pršely z nebe.“
K tom nemám co dodat. Kresba tužkou tentokrát není to hlavní, hlavní je tentokrát text, který je krásný, zářící, roztomilý. Je ho tu dost a je hodný k zamyšlení. Pokud si na to troufnete.
Kdože má celé tohle šílenství na svědomí? Bratrské duo Tesařů, to znamená Antonín Tesař (scénář) a Jiří Tesař (kresba). Jde o jejich druhý společný komiksový výtvor, tím prvním je Gymnázium příšer. Je vidět, že bratři vědí, kam co patří. Antonín v doslovu zmínil, že komiks vznikl z lásky k přeplácaným, surreálným a uhozeným názvům filmů. Tyhle filmy bývají srdcovou záležitostí menšiny divácké obce a mám tak trochu strach aby podobný osud nepotkal i komiksové Versus, což by byla škoda.
Někoho by mohla odradit přílišná vulgarita, cynická brutalita nebo prostě jen neuchopitelnost, nesrozumitelnost některých částí příběhu. Mně trochu vadila roztříštěnost vizuálního zpracování. Každá povídka má jinou kresbu, ale to je možná dáno tím, že povídky byly kresleny v delším časovém rozpětí anebo šlo o záměr. Kresba je jednoduchá, neruší, není přeplácaná, postavy jsou hezky válečkovité, sem tam ale mají sklon se trochu pokřivit. Jednou (dvakrát) se mi taky stalo, že jsem přemýšlel, co to leze madam Badb z hlavy za drát, abych pak zjistil, že jde o roh místnosti. I dobrým kreslířům se stane, že je překvapí pozadí...
Navíc, v příbězích se toho zase až tak moc neděje, třeba u Braučového Satana jsem měl pocit, že jsem uvízl v medu, všechno se podivně táhlo a trvalo. U Sedmi satanistů zase bylo vidět, že když se chce, i akce jde, i když zase na úkor grafického zpracování. Instalatér nabídl vypiplanou kresbu, ale takovou záplavu textu, plného cizích slov a názvů, že mě to několikrát až zaskočilo. To pak člověk komiks odloží, protírá si slzející oči a přemítá o tom, jestli je opravdu tak blbej, že není schopnej přečíst jedno souvětí. Graficky nejpřitažlivější se mi jeví čtvrtá povídka, ve které mi zase unikal smysl. Ten mi unikal i v poslední, ale zase se to skvěle četlo a kresba jen tak lehce podkreslovala děj.
Možná to bude vypadat, jako že jsem věčně nespokojený, vadí mi to a pak zase tamto. Ale není to pravda, já jsem spokojený. A ještě víc překvapený, duo Tesařových si pamatuju ze sborníku Comics Manga Book 5 a tenkrát mě ten jejich příběh moc nenadchnul. Tohle je něco úplně jiného. Něco, co jsem nečekal a co mě celkem rozsekalo. Hodně příjemná, ale taky úchylná česká jednohubka vhodná pro všechny, kteří chtějí zažít něco jiného. A já si půjdu sehnat ten jejich Ples příšer...
