V Lobo - Kostěj nesmrtelný najdeme čtyři příběhy. Jsou to Pěkně prsatý propadák (s extra žhavou dvoustranou pro dámy), Gauneři, Lobo dobývá Hollywooda Kostěj nesmrtelný.
Lobo se topí ve změti krve, střev a absurdity, to je společný a dominantní rys všech jeho dobrodružství. Čím šílenější vyprávění, divočejší protivníci, čím více násilí, tím pro Loba lépe!
Příběhy se většinou odehrávají podle stejného schématu. Někdo se pokusí strkat prsty do Lobových záležitostí, Lobo se naštve a vyřídí si to s ním ve svém zvráceném, surovém a tak trochu zvířecím stylu. A to vše komentuje hláškami stylu „Chjo! Co je to za bandu hovnařů?“. Lobo vás za to vezme na projížďku, na kterou do konce života nezapomenete! Za poslechu staré dobré stanice Cosmic Rock Zombie vám ukáže, jak správně ohlídat cácorky na soutěži krásy, jak se postarat o důstojný scénář k biografickému filmu nebo jak si poradit s masožravými šneky. Především tento příběh je tím, který vám zůstane v paměti, je naprosto nesmyslný, ale brilantní, právě ve svém neuvěřitelné absurditě. Prostě se přesvědčíte, že s Lobem se nevyplácí si zahrávat. Vždy si pro vás přijde a nezabrání mu v tom ani jeho vlastní smrt.
Lobo je nositelem všech nechtěných a šílených vlastností, které si dokážete představit. Není to antihrdina, ale prostě hajzl. Má však schopnost dostat se vám hluboko pod kůži. Má svůj vybroušený styl, který je zvláštně odpuzující a přitažlivý zároveň. Hlavně je nezapomenutelný.. Lobo je u nás opravdová legenda. Kniha přetéká masakry, nadávkami. Lobo není nic pro slabé povahy, ale když se i otrlejším občas zvedne žaludek, především se bavíte.
Už jsem zmiňovala absurditu příběhů, nadsázka je podstatou knihy. Užíváme si, jak je Lobo neuvěřitelně přitažený za vlasy. Právě ta šílenost baví. Svou roli určitě hraje i záliba v anarchismu. Lobo nemá absolutně žádnou úctu ke společnosti, konvencím, nesnáší vše slušné, nerespektuje život nikoho kolem sebe ani ten svůj. Je to komiks, kde si ani na chvíli nevydechnete. Mučení, přestřelka, mučení, uřízlá ruka, výbuch, mučení, nadávky.
Komiks je trefa pro ty, kteří rádi najdou 1000 a 1 způsob, jak někoho zabít. Lobo mi trochu připomíná Sin City, ale není tak vážný. U Sin City je vidět, že nejdůležitější je pro muže čest, za kterou jsou ochotni se rvát. Pro Loba jsou nejdůležitější zbraně a zábava. Nesejde na tom, jestli se baví se ženami nebo při vraždění. Je to pořádný zmetek, ale vše podává tak neuvěřitelně, že nás ani nenapadne brát ho vážně. Těžko uvěřit, že se Lobo tak úspěšně vnutil do našeho povědomí z ničeho nic. Už v ruské mytologii najdeme postavu zlého, ošklivého starce se jménem Kaščej Bessmjertnyj neboli Kostěj Nesmrtelný. Je nebezpečný především pro mladé dívky a ženy, které unáší.
Je téměř nemožné ho zabít. Aby se vám to povedlo, musíte najít jeho duši, která je oddělena od těla. Spočívá v jehle, která je zabodnutá ve vejci, které je uvnitř kachny, která je uvnitř zajíce, ten je skryt v dubu v železné truhle a dub se nachází na mýtickém ostrově uprostřed oceánu.
Pokud truhlu najdete a otevřete, zajíc uteče. Pokud ho zabijete, pak kachna uletí. I ta musí být zabita a vajíčko ukradeno, poté budete mít Kaščeje ve své moci. Pokud tohle všechno splníte, Kostěj ztratí schopnost používat magii. A když zlomíte jehlu, Kostěj zemře.
Scénář všech čtyř příběhů má na svědomí Alan Grant, který dělal i na Batmanovi, píše krom DC také pro 2000AD, kam za mlada přispíval i Alan Moore.
Všechny Grantovy komiksy protíná silná vlna násilí, sprostých slov a hodně černý a zvrácený humor.
Kresba vypadá všude podobně, ale nedejte se nachytat. Pánové Val Semeiks, Jim Balent, Christian Alamy a Carl Crichlow se spravedlivě podělili a každý si nakreslil svůj příběh. Kresba neurazí, nenadchne. Je divoká, ostrá, pořádně ujetá, barevná. Podporuje jeho siláctví, je ale jednoduchá. Na výbuchy a roztrhané trupy to není třeba.
Je pravda, že příběhy jsou trochu prostoduché. Jde hlavně o to, aby Lobo všem ukázal, zač je toho loket. A jeho hlášky jakoby vystřižené z béčkových filmů od Tarantina jsou vtipné a sedí. Hlavně je celý komiks naprosto šílený. Kresba, postavy a jejich dedukce, vše je tak absurdní, že se prostě musíte smát. A pobavíte se dobře, pokud vám nevadí jatka na každé straně. Vlastně je ta nepřikrášlená surovost jediné, co mohu Lobovi vytknout. Vše je totiž podmíněno tomu, aby Lobo fungoval jako největší zabiják a asociál ze všech. Kresba, děj, ostatní postavy. Ale jako celek to funguje
U Loba platí prastará pravda, že ho můžete buď milovat nebo nenávidět. Je občas dost brutální na to, aby se u něj pobavil každý. Já oceňuji, že Lobo si na nic nehraje. Netváří se, že od něj máte očekávat kdovíco. Není to můj šálek krve, ale musím ocenit tu bezprostřednost a konec konců i tu odvahu, se kterou byl psán a vydáván. Lobo chce prostě bavit. Používá brutální humor, ale právě ten mu zajistil oblíbenost na mnoho let
Přiznávám, že na mě byl Lobo místy už trochu moc. Asi jsem za ty roky, co jsem ho četla naposledy, trochu vyměkla. Lobo byl u toho, když se začala formovat CREW, kdy se poprvé představovaly komiksy pro dospělejší čtenáře a vůbec masovější vydávání komiksů u nás. Ale nehodlám riskovat, že se objeví u mých dveří a semele mě do sekané.
