Následující řádky jsou tak dost možná jen hypotetickou úvahou na téma „Jak by asi ocenil KomiksFest! Revue č. 5 ideální a pravděpodobně neexistující typ nezaujatého příjemce?“, jež se ze všech sil snaží tvářit nestranně a objektivně.Nejnovější číslo nepravidelně vycházejícího občasníku tentokrát neobsahuje žádnou publicistiku a zahrnuje 12 děl, z poloviny vytvořených českými autory. A je to spíše tuzemská půle, co má na svědomí rozpačité přijetí celého sborníku. Srovnání se zahraničním, zejména na západ od našich hranic, neustojí téměř žádné z domácích děl, byť jde často o porovnávání profesionálů se začínajícími tvůrci. Společné zařazení do jednoho časopisu však právě něčemu takového přímo nahrává.
Nejlepší z českých komiksů je Houdini (V. Šeda), zejména proto, že se zachycený příběh bere ze všech ostatních nejméně vážně. Ve vizuální podobě blízké undergroundovému pojetí je autor schopen jemnějších nuancí, např. grafické rozlišení přítomnosti a minulosti, resp. Vzpomínání. Dialogy i monology postav plynou přirozeně, ovšem dílo sráží dolů nezvládnutý lettering. Komiksy Tupá jehla rejdí po hliněných letokruzích (B. Tabák/Ticho762) a Čekárna (M. Bellovičová/K. Jerie) spojuje téma smrti, viny a posmrtného života, které ale nedokáží buď odlehčit, nebo naopak prohloubit a výsledek tak působí poněkud těžkopádně.
Komiks 1 ráno (M. Pokorný) zaujme záměrně rozrušenou časovou a kauzální následností, realistické kresebné lince ovšem ještě chybí stoprocentní jistota. Komiks lehce tápe v anatomii, například pravá ruka na čtvrtém panelu, levá na dvanáctém. A také kulhá perspektiva, například pravá noha na pátém panelu, velikost chodidel na devátém okénku. Naproti tomu vcelku banální historku otce přehodnocující životní priority Leť (BeeSee/V. Šlajch) táhne dopředu pouze obrazová složka. V posledním z českých komiksů Hanzelka & Zikmund a jejich putování Afrikou (T. Tydlitátová) narazíme dokonce na nelogicky proti směru četby rozmístěné bubliny v panelech, grafické naivistické ztvárnění je místy až příliš přehnané.
Ze zahraničních děl stojí v popředí Triton (K. Larsson), oproti autorově ostatní tvorbě snáze pochopitelný, ale o nic méně depresivní. A také Křivá kudla (M. Estes), dost možná nejlepší komiks čísla vůbec, v němž jsou panely strukturovány jako stránky, řeč nahrazena obrazy a symboly a akční příběh mile brakový.Laguna (L. Carré) je ukázkou ze stejnojmenného alba a upoutá tesknou náladou, motivy tajemna a nedořečenými zápletkami. Naopak humor osvěžuje příběh Netvor (K. Beck).
Pro obě díla shodně platí, že i přes specifický kresebný styl a minimum děje je patrný suverénní projev autorů, ať už z hlediska fázování obrazů, užitých záběrů, mimiky postav či doprovodného textu, což o obdobných zařazených českých komiksech tvrdit vždy nelze. O něco slabší Chléb (R. Petersons) je do jisté míry srovnatelný se zmiňovaným komiksem Leť, nad nímž má ale mírnou převahu díky výrazovému minimalismu a rezignaci na textovou složku. Nejabstraktnější ze všech je pak Příběh ze zahrad (K. Woynarowski), jehož porozumění ztěžuje koktavý způsob narace přeskakující mezi užitými motivy, k nimž se vzápětí zpětně vrací.
Celý magazín uzavírá netradičně pojatá stránka s medailony autorů, která v případě autorské dvojice opomíjí buď toho méně známého, nebo scénáristu. I to je další z důvodů, pro něž čtenář přijímá KomiksFest! Revue 5 spíše s rozpaky. Ne, že by časopis neobsahoval dobré komiksy, ale…
