Násilí? Rozhodně. Vulgarismy? V každém případě. Fekální humor? Samozřejmě. Pornografii? Nesmí chybět. Zábavné komiksy? Ne pro každého.
Čtyřlístek sám o sobě je fenoménem českého komiksu, který dokázal překročit hranice obrázkového seriálu. Prosadil se coby samostatná značka a komerčně úspěšný produkt hned v několika podobách. Hlavní postavy se objevují nejen v kalendářích, kuchařkách, na poštovních známkách, ve formě plastových figurek a dalších hraček apod., ale nakonec vzniká též filmové zpracování jejich dobrodružství. Původní komiks dokázal oslovit více generací čtenářů a bez ohledu na současnou úroveň nových příběhů stále přežívá i díky silné nostalgii v povědomí široké veřejnosti.
Lze tedy bez nadsázky tvrdit, že se Čtyřlístek stal popkulturní ikonou a jako takový se dočkal řady parafrází či parodií. Z nich jednou z nejznámějších, a vůbec vydanou tiskem, je právě ďábelské číslo Dětem vstup zakázán. To si jistý kultovní status vytvořilo omezeným nákladem 111 vydaných kusů a šeptandou šířenou mezi fanoušky, podpořenou například otištěním jednoho z příběhů, A Saigon Tribute, v časopise Živel č. 23. Samotná antologie se objevuje v roce 2003, obsahuje šest komiksů, z nichž každý vytvářel jiný autor či autoři, a jedním z důvodů vzniku měla údajně být kritika klesající úrovně parodovaného vzoru.
Hned na první pohled celek zaujme a pobaví pečlivou imitací typických rysů předlohy. Úvodní obálka stylem grafického zpracování a fonty písma odpovídá klasické sešitové podobě z 80. let, na zadní straně nechybí fiktivní seznam dalších dílů ani humorný strip, který dodržuje undergroundově komiksovou poetiku. Komiksům uvnitř pak předchází stránka věnovaná „dopisům čtenářů“ včetně ukázky zaslané tvorby. Ojedinělé postavení publikace mezi jinými parafrázemi Čtyřlístku potvrzuje také účast známých autorů jako jsou Štěpán Kopřiva, Adolf Lachman, Martin Přibyl či Dan Černý. Jednotlivé příběhy se pak více či méně dožadují znalosti původních dobrodružství známé čtveřice.
Úvodní komiks, již zmiňovaný A Saigon Tribute Štěpána Kopřivy a Adolfa Lachmana, vytrhává naše hrdiny z klasického universa naivně pohádkových příhod do „historické reality“ skutečného světa, v níž je zatahuje do opozice vůči Komunistické straně Spojených států. Čtyřlístek tak zastihuje v bojích vietnamské války, na palubě letadel z 11. 9., i v nemilosti amerických obyvatel či sousedů z Třeskoprsk. Profesionální grafické zpracování a množství rozsáhlých textových promluv vytváří koktejl přímo napěchovaný odkazy na komiksy, filmy a vůbec jakýsi všeobecný kulturní přehled. Avšak díky rozsahu pouhých osmi stran celek vyvolává spíše dojem zahlcenosti motivy, které příběh samotný spíše štěpí na nepříliš související drobné vtípky.
Ve Ztracených šípech donutí klesající zisky z prodeje Myšpulína, aby sestavil stroj času, pomocí něhož společně s ostatními překazí vznik neméně slavného chlapeckého klubu. Komiks se na rozdíl od ostatních v publikaci křečovitě nedrží vizuální Němečkovy podoby jednotlivých postav a zaujme stylizovanou karikaturou zvířecích kamarádů. Byť je pointa také vystavěna na čtenářově obeznámenosti, tentokrát s prvním dílem Rychlých šípů, není rozmělňována dalšími intertextuálními odbočkami. Dokáže si proto udržet patřičný důraz, lehkost nadsázky i gradaci děje, bez ohledu na jeho přímočarost.
Velký třesk v Třeskoprskách sleduje zrození nového člena Čtyřlístku a to doslova a od úplného počátku. Pornografický příběh je kontrastně vystavěn na typické čtyřlístkovské poetice, kde nechybí nezdařený vědecký pokus nebo Fifinčina kritika mužského elementu v domě. Samo napodobení pokleslého žánru je tak věrné, že rezignuje na možnosti dialogu a dává přednost sloganovitým výkřikům. U scén zachycujích sex je to přirozené: „Teď teprve chápu, proč se mu říká Pindík,“ „Konečně pořádný kanec!“ Všude jinde, ačkoli panelů zachycujích děj je minimum, výše uvedené působí rozpačitě. Jakoby text byl nadbytečnou součástí obrazu.
Tématika stárnoucích (super)hrdinů a jejich protivníků se objevuje v následujícím komiksu Fantastic 4leaves. Kresba pracující se světlem a stínem v duchu Sin City Franka Millera je místy poněkud nepřehledná, problematická je někdy též zvolená perspektiva v konkrétních panelech, která čtenáři znesnadňuje zejména orientaci v zachyceném prostoru. Nevýhodou příběhu je možná i jeho zařazení až za A Saigon Tribute, protože brutální násilí finálního souboje vyznívá ve srovnání s prvním jmenovaným spíše nudně a nezáživně.
Předposlední Kormidlo osudů stojí a padá s estetikou anarchistických nezávislých komiksů, která zcela rozhoduje o přijetí, nebo odmítnutí díla. O ději nelze v podstatě hovořit, jde jen o hierarchicky uspořádanou řadu nepřátel, s nimiž je třeba se vypořádat. Čtveřice kamarádů se tak postupně střetne s policií, řetězcem rychlého občerstvení, kapitalismem a církví s jejím superbossem papežem. Jednotlivé šarvátky rámují drobné slovní vtípky, ale jestliže čtenář už zpočátku nepřijme pravidla daná tematickým zaměřením, bude se komiks v jeho očích prosazovat velice těžce.
Parafrází konkrétního dobrodružství Čtyřlístku je závěrečné Haló, tady ufon! autora Dana Černého. Bobík, Pinďa, Myšpulín a Fifinka se zde setkávají s návštěvníkem z vesmíru, jehož úmysly rozhodně nejsou přátelské. Příběh svižně plyne a obsahuje všechny dříve uvedené ingredience typické pro undergroundovou parodii: násilí, sex a výkaly. Komiks má pěknou kresbu, scénář, který obsahuje v rámci možností přirozené a uvěřitelné dialogy, ale výsledek možná proto nepřekvapí a příliš nezaujme, protože již pošesté variuje tytéž prvky. Dílu není moc co vytknout, ale ani nic, co vyzdvihnout. Předvádí řemeslnou rutinu, jež je však ve srovnání s jinými komiksy v knize spíše nadstandardem.
Sborník jako komplet působí nevyváženým dojmem. Rozdílnou úroveň mají zastoupené komiksy, propracované napodobení dílčích a často vnějších detailů předlohy sráží nevýrazný obsah založený až příliš často pouze na zobrazování „nepřístupného“. V každém dobrodružství je alespoň jedna hříčka či žert, který pobaví, avšak od lákavé obálky čeká čtenář více. Čtyřlístek 666 je něco, co zákonitě vzniknout muselo už jen kvůli popularitě originálu. Ale je to něco, bez čeho se vaše knihovnička neobjede? Zde je pravděpodobnější odpověď záporná.
