Na prvních dvou stránkách si to Suprák rozdává s Luthorem. Pak následuje střih a najednou stojíme před kostkou stroje času, ze které právě vychází Lois, Jimmy a Clark. Jakoby nic se tu potkává ohořelý Clark a Superman černoch. Pár flashbacků, krátká akce, a Superman jako prezident Spojených států nestíhá řešit napjatý mezinárodní konflikt. Dává tedy příkaz Brainiacovi, který následně aktivuje jednoho z několika dokonalých robotů s tváří a tělem civilního Supermana prezidenta, který ho zastoupí na tiskové konferenci v Bílém domě.
Superman černoch, který je v osobním životě prezident Spojených států, je dle Granta Morrisona poctou současnému prezidentovi USA Barackovi Obamovi. Afroameričané také mají celý vesmír Earth 23, kde obsadili většinu superhrdinů od DC Comics. Černý Superman z moderního Action Comics není jeho první zmínkou v komiksech DC, objevil se již v jednom titulu z února 1999.
Scénárista Grant Morrison si ve druhé sbírce Action Comics dal záležet na tom, aby čtenáře zahltil překombinovaným dějem hned z kraje dalšího dílu o Supermanovi. Luthor mizí stejně rychle, jako se objevil. Za dvanáct stránek se zase na tři sekundy vrátí a pomůže Suprákovi zneškodnit jednoho padoucha.
Superman prezident, který v případě časové tísně využívá své robotické kopie jak vystřižené z Terminátora. Kostka stroje času. To je výběr z krásných myšlenek, které se však jen krátce nastíní a skutek utek. Příliš mnoho dobrých nápadů je tady letmo naznačeno na krátkém prostoru a hned se nám servírují další. Jako kdyby měl autor scénáře úspěšný brainstorming, ale pak už ho nebavilo nápady víc rozpracovávat. Děj se stává klipovitým a povrchním. Naštěstí se v něm nedá ztratit, nápady se sice valí jako lavina, ale aspoň jeden střídá druhý hezky popořadě.
Ve vzorci, kdy se toho hodně nedopoví a nedovysvětlí, se pokračuje i v dalších kapitolách. Nemůžu upřít, že nápady jsou to vzletné, zvraty překvapivé a děj se několikrát láme, takže nuda se nekoná. Prezident černoch je například přítomný pouze ve dvou kapitolách z jedenácti, pokud umím dobře počítat. V ostatních epizodách hrají svaly toho "běžného" Supráka. V kapitole Výkonná moc se dotkneme i lehce aktuálního mezinárodně politického rozměru ve Supermanově příběhu.
Několikrát příběh končí tajmenou postavou v brýlích (str. 48 a 102), o které se nic moc nedozvíme. Jedná se snad o stejnou postavu v krátkém kusu nazvaném O původu druhů, ve kterém tato obrýlovaná postava vypadá trošku odlišně díky ztvárnění jiným kreslířem?
(spoilery!) Dalším říkladem toho, že nás scénárista jen zahlcuje novými věcmi, aby je ihned opustil a vychrlil na nás další, je krátké mihnutí celého týmu Ligy Spravedlnosti. Dobře zvládnutý je naopak překvapivý zvrat ve stejné kapitole nazvané Superman: Neprůstřelný, který je zásadní pro další Suprákovu historii,. Narozdíl od ostatních věcí, tento zvrat se dočká pokračování a dalšího rozpracování.
Krásné nápady, které pobaví a rozvíjí Supermanovu výjimečnost, nalezneme na stránkách 23 (dole), 54-55 a 94-97.
Když jsem se nad tím chaosem nerozpracovaných tvůrčích nápadů tak zamýšlel, zmíněnými úvahami bych se možná tolik nezabýval, kdyby příběhy vycházely samostatně v sešitech. Když dostanou podobu knihy, která navíc není na obálce označená tak, že se jedná o sbírku s několika čísly původních sešitů, dojde ke zklamanému očekávání. Původní samostatnost komiksových sešitů tu hodně bije do očí.
Editor sbírky navíc čtenáře mate tím, že neuvádí pořadové číslo v rámci Action Comics na obálce, schovaná dvojka se krčí pouze na hřbetu. Celý komiks je také pojmenován podle jedné epizody uvnitř.
Kreslíři si několikrát předají tužku. Kromě Ragse Moralese dostanou příležitost něco nakreslit i Gene Ha, Cafu, Ben Oliver a další.
Přišlo mi, že Rags Morales kreslí Supermana jako Španěla. Cafovi to trošku ujelo na straně 135, kde Suprouš hodně připomíná Harryho Pottera. Kreslíři Culyu Hammerovi, který má ze všech autorů nejdrsnější, nejhrubší kresbu, se na straně 173 podařilo vystihnout Supermana z legendárního filmového trháku. A kresby Bena Olivera na nás vybafnou hned po prvním pohledu skoro jako realistické fotografie, nejvíc si vyhrál s jemnými detaily a stínováním. Jeho malůvky se ode všech nejvíce liší.
V příběhu Zranitelný se mi líbilo, jak v souboji s K-manem světélkovala zelená barva. Koloristovi Valu Staplesovi se podařilo dodat zajímavý efekt tam, kde měl největší dopad, aniž by to nějak přehnal. Zpětně obdivuju také zářící lampu na straně 162 uprostřed. Člověk si připadá jako v 3D komiksu.
Vynalézavé ztvárnění letícího auta vidíme na straně 79. Není to samozřejmě až tak podstatné, ale Superman ve svém civilním životě jednou pracuje v Daily planet, podruhé zas v Daily Star. Vševědoucí Wikipedie prozradila, že Clark Kent za svou kariéru pracoval v obou novinách. (spoiler!) Na straně 96 si Suprák bere sterilní rukavice, aby pak vzápětí použil svůj nehet jako chirurgický skalpel.
Granta Morrisona vystřídá, kromě dalších scénáristů, také Sholly Fisch. Sedm stran jeho mezihry si dělá legraci ze Supermanova kultu. Knihu uzavírá osmistránková experimentální míchanice beze slov, která nedává smysl, natož aby měla se Supermanem něco společného.
Neodpustím si další rýpnutí do lettera. Lettering je totiž vždycky to první, co mi zkazí dojem, když plný očekávání z příjemné chvilky s komiksem otevírám nový díl. Tentokrát je vinen Petr Suchý. Nejen, že přetrvává problém zaměnitelnosti písmena U s písmeny LI, ale pro narušený čtenářský zážitek se přidává miniaturní diakritika.
V tomto komiksu jsem se naučil nové cizí slovo AVENLIE, nový pokřik na Supermana ve formě CLARKLI a obohatil jsem se o zvláštní druh zeleniny TITLILEK.
Druhý Superman ze série Action Comics je hutné čtení překypující dobrými nápady. Je jich však velké množství a je škoda, že se s nimi nepracovalo více do hloubky.
