Přízrakům v patách je vznešeně . řečeno „špionážní drama s paranormálními prvky“, kde sloni vybíhají z obrazů a paviáni vraždí, kde oběti mrtvé jsou opředeny magickými symboly, a živé zas pod telepatickým vlivem, věci a lidé záhadně mizí a voo-doo loutky třímá v rukou tajemný Barrio Jésus, nepolapitelný šaman z pralesa, jedovatý jazýček na vahách diplomatických jednání a noční můra francouzských tajných služeb…
Jemu, a jeho přízrakům je v patách donchuán travoltovské vizáže Niklos Koda, odborník přes esoteriku a očko s kontakty v okultistických kruzích, jehož nejsilnější zbraní je – zejména v kontaktu se ženami… duchaplnost. Niklosův vstup na scénu nepostrádá na pikantnosti – autorská dvojice Dufaux-Grenson jej poprvé uvádí do děje skrze mířidla kulovnice, kterou třímá v rukou jedna z jeho bývalých „lásek“…
Podobně tajuplnému příběhu by mnohem lépe seděla méně šampónová kresba, jíž zdání atmosféry dodává jen oranžovo-béžové tónování svíček a pařížského podzimu; má-li být první díl lákadlem a úvodem k dílu následujícímu, očekával bych větší náboj – nadhozených motivů sice není málo a první díl končí na okraji jámy lvové, ale k . označení „dramatický“ má Grensonův scénář poměrně daleko… Jen obtížně udržovaná plasticita a lehké disproporce nejen obličejů usvědčují ruku kreslířovu z nedůslednosti, a větší pečlivosti by si zasloužila i spolupráce překladatele s letteristou – některé bubliny jsou přehuštěné, jinde je zas zbytečně moc vzduchu… Malichernosti, říkáte? Něco o hnidopichovi? Chm… – jsou alba mnohem více strhující a atmosférická, kde si něčeho podobného ani nevšimnete; podotýkám, že to jsou detaily, které trhají za oči už při prvním přečtení, kdy by měl být člověk nejvíce zaujatý tempem příběhu – a to už je co říct!
Jinými slovy: první u nás vydaný Niklosův book rozhodně není čtením pro náročné, a investovat čtyři stovky do dvou „knih“ na jedno přečtení, to chce buď hodně otevřenou peněženku, nebo opravdu silné zaujetí pro žánr…
.