„Ty myslíš album, co má takový divný název, jakoby to bylo první setkání autora s počítačem v . životě? Zavináč kom peklo, nebo tak nějak…“
„Hm, @peklo.Zcom. Taky nevím, proč to tak v pojmenovali, avšak je to doslovný překlad originálu. Přímá souvislost s dějem tu je, ovšem jestli mládětem osla má být tele, tak logičtější by rozhodně bylo třeba Kimberley@peklo.com.“
„Já jsem si to prohlížel tuhle v obchodě a váhal jsem, jestli to koupit nebo ukrást. Protože počítačová tématika mne zajímá.“
„Na to je, myslím si, potřeba dát bacha. Jestli hledáš zasvěcenou sondu do světa počítačové techniky a očekáváš pěkně vykrmené zavináče, tak budeš asi zklamán. Scénárista a kreslíř v jedné osobě Chris Lamquet je sice s počítačem kamarád a skrze postavu hlavního hrdiny chtěl zobrazit svůj vztah vůči téhle zázračné krabičce, jenže spíše se mu podařil akční thriller nezapírající silné ovlivnění americkými filmy jako Seven nebo Smrtonosná past. Takže pokud jsi milovníkem přímočaré, výbušné akce, nervy drásajícího napětí a překvapivých objevů a la Uprchlík, pak si smlsneš jako humusák na svíčkové.“
„Chceš říct, že tam jsou různý nesmysly a zvrhlosti?“
„Tak to zas vyloženě ne, ale je lehce překvapující, když po přísně technicko-materialistickém ději přichází tak trošku mystické vyvrcholení. Navíc si Lamquet nechává poněkud otevřená dvířka, ba přímo rozvalená vrata, jakoby nevěděl jak dál a doufal, že zápletku nějak vyřeší ve druhém dílu. I když vím, že se zapřísáhl tvořit alba tak, aby se dala číst bez znalosti těch předchozích. Tudíž výsledný dojem z knihy mám poněkud rozpačitý.“
„Jak to?“
„No, Alvin je hekr, tedy hacker, počítačový pirát, ale už kapánek vysloužilý. Bastlí si pěkně doma v klídku pár neškodných projektů a mezi tím, jen tak ve volných chvílích, vytváří Kimberley, sexuálně vyzývavou 3D dívku. Jaké je pak jeho překvapení, když virus, který zapříčiní destrukci raketoplánu Atlantis, krach burzy na Wall Street či leteckou havárii ve Francii, nese její podobu. V tu chvíli se Alvin, typický cool Newyorčan, stává štvanou zvěří, v jeho stopách se vydávají policisté, vyšetřovatelé FBI i počítačoví experti. Na jeho straně stojí, více méně pouze náhodou, situace absolutně neznalá Běloruska Olga, prototyp moderní děvy vystrkující pupík a pronášející jedovatě-úsměvné hlášky. A tak, pokud z toho chce vyváznout se zdravou kůží, musí Alvin pátral po původcích nebezpečného viru sám… No a právě ten původ viru a jeho nastartování mi moc nevoní. Ono totiž –„
„Počkej, zadrž. Neříkej mi, jak to dopadlo, já si ten komiks asi – od tebe půjčím.“
„Ale jo, pokud si na týden můžu odnést tvou cvičenou ovečku, tak beze všeho!“
O tři dny později.
„Čau Vláďo. Tak už jsem toho windowsáckýho bojovníka přečetl. Tady ho máš.“
„Ahoj Maxi. No to jsi rychlík Českých drah, ale na druhou stranu, já jsem Alvina přelouskl taky za pár minut. Tak co, líbilo?“
„Ale jo, jen kresba mne dost zaskočila.“
„Jak to?“
„Asi tím paradoxním spojením jednoduchosti a zkratkovitosti, tolik typickým např. pro spoustu českých autorů 70. a 80. let., s počítačovým coloringem a užitím pixelizovaných obrázků při vyobrazení Kimberley. To mi prostě nějak nesedí dohromady.“
„No vidíš, a teď mi řekni: mám si koupit další díl? Přečetl by sis pokračování?“
„Jestli to budeš mít, tak si to rád nechám od mé maminky přečíst. Sám bych do toho tolik peněz neinvestoval, šetřím totiž na novou plynovou masku.“
„Tak víš co? Půjdem do té knížky napůl.“
„OK, a pěkně se na ní vystřídáme!“
