Komiks.cz

Druhý příběh začíná starostmi okolo nově získané klubovny a přijetím nových členů. Chlapci pomohou odhalit vykrádače železničních vagónů, získávají pozvání do depa a volné jízdenky. U seriálu je patrný tlak na scénáristu, aby mladí hrdinové byli zapojeni do pionýrské organizace. Zvláště druhý příběh je již koncipován v duchu tehdejších pionýrských oddílů, včetně povinného vyhledávání odbojářů a besed s nimi. Ovšem díky profesionalitě autorů, i přes tyto tendenční prvky, patřily předchozí komiksy k tomu lepšímu v této neveselé době.

Na stránky populárního časopisu ABC se v ročníku 1972-1973 vracejí STRÁŽCI. Bohužel tento návrat není příliš šťastný, snad proto, že klubovní život se z časopisu postupně vytratil, snad k tomu přispěl pokles kvality scénářů či změna autora kreseb, neboť novým kreslířem se stal výtvarník František Kobík. Strážci se ještě v dalších letech navrátili několikrát, ale úspěch první série se již neopakoval.

V jiném tehdejším časopise Sedmička pionýrů vycházel od května do září 1971 komiks ČTYŘI A PES (píše J. R. Kutý, kreslí Jiří Kalousek). Námětem sedmnácti pokračování příběhů čtyř kamarádů z pionýrské družiny Kormoránů a psa Satana jsou běžné prvky klubáckých seriálů (vodácké závody, táborový život, noční hlídka apod.). Díky Kalouskovým úsměvným kresbám je komiks dodnes svěží.
Z drobných seriálků, které upadly rychle v zapomnění, jmenujme například SPRÁVNOU PĚTKU (kreslil Oldřich Dudek). Našel si své místo ve Vlastě (1973) na stránce pro děti. Několik krátkých příběhů s více či méně podařenou pointou vyšlo černobíle i barevně. Další kratičký seriál MLÝN NA VĚTRNÉM KOPCI (text S. Hrnčíř, kresby M Čermák) se objevil v brožurce Pionýrský zápisník (1973). TIMURAJEHO PARTA (kreslí D. Dvořáková) je odstrašující příklad, jak se tehdejší sovětská povinná četba zkoušela vetřít čtenářům Ohníčku formou komiksu (1971-1972). Po předchozí kvalitní nabídce, kterou časopis své čtenáře bavil i vychovával, to byl pád do prázdna. O něco lepší úrovní se vyznačovaly příběhy pionýrského oddílu ALEŇÁCI autorů I. Pechara a O. Dvořáčkové (Ohníček 1974-1975). Dalším výtvorem, poplatným své době (1976), byly příhody party kluků s drsným názvem ESKEDRA ODVÁŽNÝCH. Náplň tohoto dílka je dána příslušností k časopisu Československý voják, na jehož stránkách vycházel. Netřeba více dodávat.

Ale vraťme se zpět do Ohníčku, kde po dva ročníky (1977-1979) sledovali čtenáři seriál scénáristy I. Pechara a kreslíře V. Krba HAVRANNÍ DOGA. Náměty čerpal z prostředí městských sídlišť, kde si děti zakládají různé party. V tomto případě šlo o střet mezi mládeží z nového sídliště a sousední čtvrti Zavadilky. Nemalou roli zde hrála titulní černá doga. Do časopisu Ahoj na sobotu si našel cestu Marko Čermák. Nejprve s krátkým příběhem TÁBOR VE ŽLUTÝCH SKALÁCH (č. 36-39/1979) a o rok později s téměř celoročním seriálem STOPOU, STEZKOU, PEŘEJÍ… (č 2-35/1980). Jirka, Oldřich, Mirek a Karel už sice nejsou -náctiletí kluci, ale díky svým aktivitám v turistickém oddíle prožívají napínavé a nezvyklé okamžiky při pořádání lyžařských závodů, dálkového pochodu, táboření či opravě turistické chaty. Autorkou scénářů byla A. Hajná. Skoro po celý rok 1984 vycházely v příloze jihomoravských novin Rovnost příhody pionýrského oddílu ČERVÁNCI (píše Lukáš, kreslí Zdeněk). Podprůměrné kresby a nudný děj poučného charakteru asi nepřilákaly mnoho čtenářů.

Husarský kousek se povedl Pavlu Noskovi, předsedovi základní organizace České speleologické společnosti Zlatý kůň, když v září 1984 vydal ve čtvrtém sešitě neoficiální komiksové řady seriál MODRÁ ROKLE (náklad 1000 výtisků) Autorem textu nebyl nikdo jiný než Jaroslav Foglar a kresby pečlivě vyvedl Kája Saudek. Duchovním otcem projektu ovšem zůstává P Nosek, kterému se podařilo tento v tehdejší době na první pohled neuskutečnitelný podnik realizovat. Již o rok dříve navštívil J. Foglara a požádal ho o scénář ke kreslenému seriálu, jenž Jestřáb ve velmi krátké době vypracoval z nedokončeného románu Modrá hlína.

.
K. Saudek pří pročítání scénáře, aniž by věděl kdo je autorem, okamžitě poznal Foglarův styl a s velkou chutí se pustil do práce na komiksu, který ještě téhož roku dokončil. Byla to obliba komiksů i odvaha, zarputilost, úcta a obdiv k dílu obou autorů, která vedla P. Noska k uskutečnění tohoto počinu, neboť zvláště Jestřábovo jméno bylo v oné době ve společenských médiích nežádoucí. Snad, až někdo někdy bude psát historii českého komiksu, neopomene uvést Noskovo jméno mezi zasloužilými tohoto žánru, už kvůli vydávání Saudkových komiksů v době nesvobody.

.
U jeskyňářů vyšly ještě další dva sešity s pokračováním příběhu Dennyho a chlapeckého klubu Saturn – ZTRACENÝ KAMARÁD (1987) a JESKYNĚ SATURN (1991). Podrobněji se zmiňovat o obsahu všech tří čtyřiadvacetistránkových sešitů asi není třeba, neboť celá trilogie byla převedena Jaroslavem Foglarem do knihy Modrá rokle (Olympia 1994) a samotné seriály byly v pozdějších letech upraveny, vybarveny a otištěny ve více novinách a časopisech (Svobodné slovo, Kometa, Cihláček).

Uvádění děl Jaroslava Foglara v zájmových publikacích odráželo změnu ve společnosti v polovině osmdesátých let. Různé spolky, organizace a sdružení získávaly možnost tisknout své "vnitřní" občasníky, sborníky i časopisy. Příště se tedy tomuto neoficiálnímu tisku a konci osmdesátých let budeme věnovat.

VE STÍNU RYCHLÝCH ŠÍPŮ (8)