V květnu 1982 vyšlo v Brně první číslo časopisu Zvonek, vydávaného Domem pionýrů a mládeže. Redakční kolektiv byl velmi mladý, o to s větší chutí a elánem začal "na koleně" rozšiřovat časopis s nákladem 250 kusů (po devíti letech se ztrojnásobil).
Komiks DRUŽINA RACKŮ byl původně kreslený pro ručně dělaný oddílový časopis. Pro Zvonek byl přepracován –16 ryze klubáckých příběhů chlapců Petra, Ferdy, Kulíška a Jendy psal a kreslil tehdy 16letý Zbyněk Zavadil. Byť má výtvarný projev své slabiny, celek vyznívá sympaticky a je z něj cítit radost z tvorby, což zavedené časopisy mnohdy postrádaly. Navíc náměty příběhů vycházely z vlastní oddílové praxe.
.
Racky v roce 1986 vystřídal méně didaktický, o to zábavnější VIKTOR (píše Zbyněk Zavadil, kreslí Jiří Pelikán). Viktor je střapatý mládenec, statečně a se smyslem pro humor čelí nástrahám svých přátel, Dlouhána a Filosofa (a bezejmenné kamarádky). Jednostránkové příběhy mají spád, pointy jsou vtipné a neotřelé. Redaktoři Zvonku měli šťastnou ruku při volbě kreslíře, kterému v době prvních dílů bylo pouhých 15 let. V letech 1994 – 1995 se oba autoři k Viktorovi vrátili, tentokráte ve formě stripů (krátkých jednořádkových komiksů) na stránkách pro děti v deníku Rovnost.
Komiks DRUŽINA RACKŮ byl původně kreslený pro ručně dělaný oddílový časopis. Pro Zvonek byl přepracován –16 ryze klubáckých příběhů chlapců Petra, Ferdy, Kulíška a Jendy psal a kreslil tehdy 16letý Zbyněk Zavadil. Byť má výtvarný projev své slabiny, celek vyznívá sympaticky a je z něj cítit radost z tvorby, což zavedené časopisy mnohdy postrádaly. Navíc náměty příběhů vycházely z vlastní oddílové praxe.
.
Racky v roce 1986 vystřídal méně didaktický, o to zábavnější VIKTOR (píše Zbyněk Zavadil, kreslí Jiří Pelikán). Viktor je střapatý mládenec, statečně a se smyslem pro humor čelí nástrahám svých přátel, Dlouhána a Filosofa (a bezejmenné kamarádky). Jednostránkové příběhy mají spád, pointy jsou vtipné a neotřelé. Redaktoři Zvonku měli šťastnou ruku při volbě kreslíře, kterému v době prvních dílů bylo pouhých 15 let. V letech 1994 – 1995 se oba autoři k Viktorovi vrátili, tentokráte ve formě stripů (krátkých jednořádkových komiksů) na stránkách pro děti v deníku Rovnost.
.
S rozvojem ekologických aktivit začal na počátku 80. let vycházet měsíčník Naší přírodou, vydávaný Českým svazem ochránců přírody. Osmý ročník přinášel na poslední straně příhody party mladých ochranářů s názvem TARANTULE. Textaři P. Hejný a V. Pařízek se pochopitelně zaměřili na ekologické problémy, na něž Tarantule narazila při svých výpravách. Seriál prošel bez větší odezvy, k čemuž přispěl i nevýraznou kresbou výtvarník M. Víšek.
Jiný malý zájmový časopis Mladý filatelista tiskl v letech 1986 –1988 seriál KAMARÁDI (píše E. M. Mizia, kreslí D. K. Miziová), popisující příhody kroužku mladých filatelistů.
Jiný malý zájmový časopis Mladý filatelista tiskl v letech 1986 –1988 seriál KAMARÁDI (píše E. M. Mizia, kreslí D. K. Miziová), popisující příhody kroužku mladých filatelistů.
.
Týdeník Sedmička pionýrů začal uveřejňovat od prvního čísla svého XV. ročníku (1981) kreslený seriál TŘINÁCTKA ZE STARÉ ČTVRTI (píše T. Pavel, kreslí J Petráček). Petr Jareš se přestěhoval do Staré čtvrti a při pronásledování partou místních chuligánů našel shodou okolností nové kamarády a cestu do turistického oddílu. S jeho členy pak prožívá nespočet dobrodružství, jež pro ně připravil vedoucí Karel, nebo která si je našla sama.
Chodby a sklepení opuštěného kláštera, uličky, zapadlé plácky a zákoutí staré čtvrti, loděnice, opuštěná chata na ostrově uprostřed řeky, krajina letních táborů na břehu rybníka, srub v horách – to jsou jen některé z kulis a prostředí, v nichž se Třináctka pohybuje a setkává se zde s podivínskými lidmi, s nadšenými pořadateli zimních i letních sportovních akcí, s darebáky i poctivci, s dívčím turistickým oddílem i archeologickým kroužkem. Pátrají po mnohých věcech, jež je zavedou až do dávné historie II světové války, pomáhají starým lidem a dělají radost dětem, musí se i vypořádat s hrozícím rozpadem oddílu. Příběhy Třináctky skončily po plných třech letech, v 52. čísle XVII ročníku.
Chodby a sklepení opuštěného kláštera, uličky, zapadlé plácky a zákoutí staré čtvrti, loděnice, opuštěná chata na ostrově uprostřed řeky, krajina letních táborů na břehu rybníka, srub v horách – to jsou jen některé z kulis a prostředí, v nichž se Třináctka pohybuje a setkává se zde s podivínskými lidmi, s nadšenými pořadateli zimních i letních sportovních akcí, s darebáky i poctivci, s dívčím turistickým oddílem i archeologickým kroužkem. Pátrají po mnohých věcech, jež je zavedou až do dávné historie II světové války, pomáhají starým lidem a dělají radost dětem, musí se i vypořádat s hrozícím rozpadem oddílu. Příběhy Třináctky skončily po plných třech letech, v 52. čísle XVII ročníku.
