. Tahákem čísla je trampský horror Čundr na námět Romana Vesety v čistoruké kresbě sorrelmastera Dana Černého o nevšedním setkání dvou nočních tvorů a „začátku moc pěkného přátelství“ – ostatně nebyl by to produkt MATfilmu, kdyby se v něm alespoň občasná filmová narážka neobjevila... Zde je na místě poděkovat spřátelené redakci za poskytnutí exkluzivního ilustračního materiálu – protože ani subskripienti Sorrelu nespatří Wolfa s Evelinou v barvě…
Své místo zaujímají i šťovíkovské stálice Šnek a závěrečný díl Archieho fádního odpoledne – jehož originalita se bohužel vyčerpala se zápletkou a prvním žertem na téma žužu a lipo. Za doprovodu hlášek méně pikantních, než by autor asi rád, se sice míhají jakés takés akční scény, ovšem největším překvapením bude místo pointy spíš seriál, který po Archiem zaplní šestistránkové místo…
.
. Oporu redakčního teamu tvoří už od minulého čísla bývalý novinář, momentálně sklář v záběhu, židovský myslitel a poeta nevšedního výrazu, Filip Kincl. Jeho Tajemství murény patří k těm komiksům, u nichž byste mohli detailně rozebírat každý centimetr čtverečný, vypsat podrobný seznam všech narážek a motivů (románových, filmových, sklářských i komiksových), analyzovat, jak si pohazuje se čtenářovým očekáváním a žánrovými stereotypy, a v konečném důsledku by se stejně náboji, hutnosti a bohatství samotného komiksu nepřiblížili ani částečně…
Čerstvou šťávu Sorrelu přináší Michal Kroutil s různokresebným trojkombem Zapomnětlivost stojí za hovno (trocha fekálního humoru kombinovaná s obehraným tématem „co čumíš, čtenáři?“), C’est la vie, vole (trocha fekálního humoru kombinovaná s… několika metrickými centy fekálního humoru – nic proti, pokud se… někomu… líbí…) a Slovem autora, svou kreslířskou a strukturní hravostí nejvíce připomínající Metamorfózy Martina Němce – s trochou fekálního humoru návdavkem, samozřejmě. Už jen lehké, za to příjemné završení tvoří Karel, Dana Binka (zasvěcený?) pohled do zákulisí šoubyznysu (Vždycky je mi z toho blbě… jde prostě vo prachy!) a úderná holmesovská črta Detektiv Kluz se vrhá na další tajemný případ v afektované karikaturistické kresbě zmiňovaného Romana Vesety. Škoda jen, že kromě doprovodných textů a scénáře k Čundru neposkytl autor víc podobně svěžích děl – doufejme, že se tedy objeví třeba v příštím Sorrelu…
.
Oproti předchozímu číslu zejména díky Martinu Kroutilovi Sorrel zdrsněl, ačkoliv – satirický, či jaký vlastně? vždyť je to šťovík! – šťovíkový tón natrpklého úsměvu mu zůstal; a obsah čtvrtého čísla – byť jen naznačený – je plný příslibů… Dobrou zprávou na závěr je, že okruh sorrelovských autorů by měl v dohledné době osídlit i web – zatímní stránky společnosti MATfilm najdete na www.mujweb.cz/www/matfilm, ale lze-li co věřit úvodníku, pak nás snad v dohledné době čeká celá sorrelí galerie… I tak bychom se mohli dozvědět, kam vlastně Sorrel kráčí…
