Mladý malíř se v jedné pařížské výstavní síni seznámí s půvabnou cizinkou. O té brzy vychází najevo, že je – ejhle! – moskevskou galeristkou, hledající nadějné autory pro svou galerii. Stačí tak málo, přeskočí jiskra a Francouzek se stává průvodcem Rusky během jejího celotýdenního pobytu ve francouzské metropoli. On však netuší, ze pravým důvodem návštěvy Asji Donkovové je realizace obrovské peněžní transakce. Ona netuší, že zaměstnavatelem Juliena Morgana alias Alphy je ve skutečnosti všemocná CIA, která finanční operaci sleduje. Je totiž pochopitelně nekalá, pod rouškou pomoci hospodářskou krizí zmítanému Rusku se „nečekaně“ halí ďábelská machinace nejrůznějších mafiánských skupin. Aby toho nebylo málo, do již tak zamotané hry vstupuje všudypřítomná KGB. A Asja se do Alphy zamiluje…
.
Kostky jsou tedy vrženy, několikanásobná zápletka rozehrána, možností jak nasměrovat děj a převézt čtenáře je nepočítaně a celý příběh už v prvním díle nabývá takové složitosti, že jeho další rozmotávání a směřování zabere jistě pěknou řádku alb. Jak by ne, Renard, který toto album přežil jen o tři měsíce (zemřel již ve 35 letech), patřil i ve svém mladém věku ke zkušeným scénáristům (Wooly Wan, Metamorphoses, One shot) a věděl, co se sluší a patří: na 46 stranách klasického francouzského formátu nejprve lehce nastiňuje, naznačuje, seznamuje s jednotlivými aktéry, jen pozvolna odhaluje skrytá tajemství, pak postupně graduje děj, vrcholící „samozřejmě“ vrcholí brutální a krvavou střílečkou. Na konci pak čtenáře nechává vydechnout, nabízí několik nových nezodpovězených otázek a lehce ho připravuje na další pokračování.
Snad se opravdu dočkáme, BB Art neomylně slibuje druhý díl (ale např. se seriály Niklos Koda a Colby se asi rozloučíme); celkem se jich v galské domovině doposud objevilo šest. Alpha – Výměna je totiž poměrně slušně udělané album, napínavé, s trochou romantiky, a byť docela ukecané, tak svižné a pohodově čtivé.
.
Dobrý pocit dotváří i Jigounovova kresba, paradoxně – je sám rodilý Moskvan (*1967) – navazující na tradiční francouzský styl kriminálek ze 70. a 80. let (jako např. Serge Morand, Harry Chase nebo Bruno Brazil). Tudíž nic, co by radostí rozvášnilo nebo naopak smutkem k pláči dohnalo. Snad jen nevyrovnanost v modelování obličejů je trochu zarážející, nicméně pozadí, způsob fázování akce, barvy – to vše je provedeno solidně.
Z bbartovské produkce patří tato kniha rozhodně k těm lepším, i když v samotné Francii se po svém vydání (Lombard, 1996) nedočkala nijak zvlášť nadšeného přijetí. Ovšem požadavku kvalitní, akční podívané za rozumnou cenu odpovídá do puntíku. Přeji příjemné čtení.
