V roce 1996 vydává Česká tábornická unie magazín pro kluky a holky Stezka malých táborníků. Na zadní straně se objevují první dva díly seriálu TROJÍ KLÍČ (píše J. Šálková –Kavče, kreslí M. Čermák). Kamarádi Bobřík, Machač a Čejenka mají společnou touhu objevovat neznámá místa, která nacházejí spolu s novým tábořištěm v Hromových horách. Do stejných míst se vracejí, ovšem tentokrát v zimě na sněhu, i v dalších dvou pokračováních ve dvojčísle 1 – 2/1997. Kromě zápletky s přepadením Machače nepřátelskou partou, pomáhají s pořádáním lyžařského závodu, jehož trasu díky znalosti morseovky odkloní v bouři do bezpečnějších míst. Další díly zdařilého komiksu, jakož i následující čísla Stezky mladých táborníků, stále čekají na vydání.
Trampský amatérský dvouměsíčník Oslavské boudy otiskl v letech 1997 až 1999 dvanáct pokračování komiksu Z KRONIKY OSADY WHITE BONE (text J. Cancák, kreslí Džon). Další trampský plátek Puchejř uvádí od čísla 1/1999 na poslední stránce barevný divoký komiks ŠERÉ ZJEVY (píše a kreslí Billíček). Svérázný humor, drsné zjevy trempířů plus osobitá kresba činí z tohoto dílka vděčnou četbu k táborákům či na dlouhé traily – ale pro poněkud odrostlejší čtenáře Rychlých šípů.
Trampský amatérský dvouměsíčník Oslavské boudy otiskl v letech 1997 až 1999 dvanáct pokračování komiksu Z KRONIKY OSADY WHITE BONE (text J. Cancák, kreslí Džon). Další trampský plátek Puchejř uvádí od čísla 1/1999 na poslední stránce barevný divoký komiks ŠERÉ ZJEVY (píše a kreslí Billíček). Svérázný humor, drsné zjevy trempířů plus osobitá kresba činí z tohoto dílka vděčnou četbu k táborákům či na dlouhé traily – ale pro poněkud odrostlejší čtenáře Rychlých šípů.
.
Na současném poli klubáckých komiksů potkáváme staré známé: Svorné Gambusíny, Medvědí družinu, Kulišáky, Dennyho a jeho klub Saturn… Podoba a obsah souborných vydání Foglarových seriálů RYCHLÉ ŠÍPY (Olympia 1998) a SVORNÍ GAMBUSÍNI (Olympia 1999) jsou dostatečně známé. Pro sběratele jsou zajímavé tím, že některé seriály (například Svorní Gambusíni) byly pro toto vydání nově upraveny, po textové i výtvarné stránce.
Po smrti Jaroslava Foglara se vedle různých parodií objevily i pokusy o pokračování Rychlých šípů. Dva černobílé příběhy RYCHLÉ ŠÍPY HLEDAJÍ GINGO a RYCHLÉ ŠÍPY A MLUVÍCÍ KÁMEN vyšly jako součást knihy Svatopluka Hrnčíře Ostrov Uctívačů ginga (Ostrov 1999) a souvisí s dějem. Jako autor kreseb je uveden M. Cianko, což je pseudonym kreslíře M. Kociána. Oba díly otiskl v barevné verzi týdeník Naše rodina v číslech 10 a 11/2000.
Dalším, kdo se odvážil vstoupit na výsostné rychlošípovské území, je již zmíněný V. Toman – Ácek. Zpracoval několik svých nápadů i námětů dalších autorů a vytvořil asi 10 stránek nových příběhů RYCHLÝCH ŠÍPů. Měly navázat v Naší rodině na předchozí dva díly, ale zatím k tomu nedošlo. Vyznění seriálů, ale již samotná myšlenka pokračovat v geniálním foglarovsko-fischerovském modelu, je diskutabilní. Příkré odsouzení i pochvalu za návrat milovaných hrdinů mohli autoři tušit. Vždyť Foglarovy a Fischerovy Rychlé šípy jsou klasikou a téměř národním bohatstvím.
Jinou funkci měl speciální minikomiks RYCHLÉ ŠÍPY NA PRAŽSKÉM JARU 2000 (scénář A. Matzner, kresby M. Čermák), který vyšel v programu Muzikálu Rychlé šípy a byl použit i jako pozvánka a na plakátech u příležitosti premiéry 21. a 28. května v Praze.
Po smrti Jaroslava Foglara se vedle různých parodií objevily i pokusy o pokračování Rychlých šípů. Dva černobílé příběhy RYCHLÉ ŠÍPY HLEDAJÍ GINGO a RYCHLÉ ŠÍPY A MLUVÍCÍ KÁMEN vyšly jako součást knihy Svatopluka Hrnčíře Ostrov Uctívačů ginga (Ostrov 1999) a souvisí s dějem. Jako autor kreseb je uveden M. Cianko, což je pseudonym kreslíře M. Kociána. Oba díly otiskl v barevné verzi týdeník Naše rodina v číslech 10 a 11/2000.
Dalším, kdo se odvážil vstoupit na výsostné rychlošípovské území, je již zmíněný V. Toman – Ácek. Zpracoval několik svých nápadů i námětů dalších autorů a vytvořil asi 10 stránek nových příběhů RYCHLÝCH ŠÍPů. Měly navázat v Naší rodině na předchozí dva díly, ale zatím k tomu nedošlo. Vyznění seriálů, ale již samotná myšlenka pokračovat v geniálním foglarovsko-fischerovském modelu, je diskutabilní. Příkré odsouzení i pochvalu za návrat milovaných hrdinů mohli autoři tušit. Vždyť Foglarovy a Fischerovy Rychlé šípy jsou klasikou a téměř národním bohatstvím.
Jinou funkci měl speciální minikomiks RYCHLÉ ŠÍPY NA PRAŽSKÉM JARU 2000 (scénář A. Matzner, kresby M. Čermák), který vyšel v programu Muzikálu Rychlé šípy a byl použit i jako pozvánka a na plakátech u příležitosti premiéry 21. a 28. května v Praze.
.
Naše povídání končí ne náhodou tím, čím začalo: Rychlými šípy. Poslání tohoto slavného seriálu bylo v době vzniku trochu jiné než dnes a jeho úzké propojení se čtenáři a časopisem se už opakovat nemůže. Obliba legendární pětice i příklad klubovního života však působí na nové generace dodnes. Kreslené příběhy o klubech, partách a oddílech vstupují do 21. století. S těmi současnými se potkáváme v tištěných časopisech i v klubovních zpravodajích, kronikách a denících. Děkujeme vám, milí čtenáři, za zájem a výdrž, s nimiž jste cyklus Ve stínu Rychlých šípů po 15 dílů sledovali.
A to je konec… nikoliv – od příštího týdne se můžete těšit na nový publicistický seriál s tématikou klubáckých komiksů, tentokráte pod vše říkajícím názvem Chybičky v příbězích Rychlých šípů.
