Enyky benyky…
Obvinění z vraždy na objednávku spouští pátrání po původu jednoho pohádkového dědictví z konce druhé světové války – zastřena deštěm kulek a vírem fakt a dohadů se pomalu odhaluje pravda o tom, kdo vlastně je a není miliardář Moshe Geldhof… („Hagenova strategie“ je pojem odvozený z Wagnerovy opery Soumrak bohů, v níž nemalou roli hrají změny identit a také jedno významné bodnutí do zad, jediného to zranitelného místa hlavního hrdiny.) Průhled do nacistické minulosti ovšem dostává odlišné měřítko, když z podhoubí švýcarských bankovních kont začnou rašit události jako „jaderná katastrofa“ a „nový holocaust“… … kliky ten…
Scénář druhého dílu IRS Stephena Desberga je klasickou pološpionážní bondovkou se vším všudy – včetně ďábelských superplánů, milostné zápletky, tajemné „přítelkyně na telefonu“, skomírajícího staříka, agentů Mossadu a jednoho „aby-se-neřeklo“ škrábnutí. Jednoduché linky a nenáročné barvy v podání Bernarda Vranckena představují nejzákladnější, alespoň nezbytně nutnou, ale zároveň o nic neusilující řemeslnou úroveň počítačové grafiky – snahu o nostalgické sépiové tónování retrospektivních pasáží srážejí pro změnu obrázky na úrovni officovských klipartů… Typicky francouzská dikce políček nic nehrotí, z celkem uniformního tempa děje vybočují až dva závěrečné dialogy, které jediné dodávají albu aspoň trochu svěžesti.
… Max musí jít z kola ven!
Sebepochvalnější recense, byla-li by taková, však nevyváží fakt, že poslední slovo ve zhodnocení – zejména finančním – mají čtenáři. Nízké prodeje prvních dvou alb IRS vedly k tomu, že Larry Max je vedle Colbyho a Niklose Kody prvním z odpadlíků bbartovských francouzských sérií – jeho dobrodružství v helvétských bankách, horách a residencích bylo pro nás holt na nějakou dobu posledním…
