… a kromě toho ještě občas krade, rve se, zabíjí a šuká. Taky je to sympaťák. Prostě náš člověk. Takže možná, že jste velcí fanoušci Velkého šéfa Loba, ale já jsem fanoušek Velkého cikána Gipsyho.
. Naseru ti do ksichtu a vopíchám tvojí mámu, debile! Gipsy
Tahle celkem úspěšná série (ve Francii už vyšlo šesté album) je prostě „Lobo po evropsku“. Lobovské vypalovačky numero uno (Last Czarnian, Lobo´s Back a Santaclausovský speciál) se počítají na roky 1990 a 91 - první díl Gipsyho, který právě držím v ruce, vyšel 1993. Tedy - ne, že by se Francouzi inspirovali v USA, jsou tu i rozdíly. Jedním z nich je prostředí.
Směr Sibiř! S trochou štěstí neprošvihneme začátek války! Gipsy
Gipsy oproti Lobovi sídlí nohama pevně na naší matičce Zemi. Ovšem píše se 21. století a ta matička na tom je už taky o dost bídněji než dnes. Celosvětové změny klimatu přinesly na sever novou dobu ledovou, freony na jihu zase gigantickou ozónovou díru. Lidstvu to naštěstí konečně došlo a tak skoro na poslední chvíli na ochranu ohroženého ozónu vyhlásilo absolutní embargo na leteckou dopravu. Celá tíha světové ekonomiky tak najednou spočívá na kolech gigantických trucků a lokomotiv, které se přemisťují po obří dopravní tepně, dálnici C3C obtáčející severní polokouli a spojující Euroasii a Ameriku přes Beringův most. Kromě toho je tu i spousta odboček do zaostalejších zemí (např. Afriky a Latinské Ameriky), ale to je už celkem putna. A teď překvapení. Co si myslíte, že dělá Gipsy, vlastním jménem Cagoj? Vy ste to uhádli? Jo, řídí jeden z těch tiráků. Ale teď zrovna má problémy. Finanční. A navíc se díky tomu, že už nemoh cálovat její výuku, k němu nastěhuje . jeho notně civilizovaná, sladká sestřička Oblivie, která jen těžko přemáhá politicky ne zcela korektní chování svého staršího bráchy. K tomu připočtěte extra spěšnou zásilku zbraní někam na Sibiř, o níž je nutno svést boj s gigantickou nadnárodní dopravní společností, a - akce může začít!
Jak sami vidíte, svět to rozhodně není vymyšlený špatně, má i vcelku originální myšlenku; naopak příběh a rozvržení figur je zase zcela tradiční a držící se v rámci žánrových schémat. Jenže v tom, naštěstí, nespočívají všechny přednosti téhle storky.
Oblivie: Cagoji, zabil si ředitele!
Gipsy: No a co? Krve a sraček je přece všude dost, no ne?!
Kreslířem série je Švýcar Enrico Marini, známý třeba svou novější sérií Rapaces (Raptors), který se oproti svým pozdějším pracem může v Gipsym pochlubit třemi rozdíly. Zaprvé: jen lehce nastíněnou linku doplňuje velmi plastickým a ve své době ještě naštěstí zcela klasickým ručním kolorováním. V práci se štětcem je opravdu dobrý a tak v některých scénách jde spíš o malbu než klasickou komiksovou kresbu. K tomu to vše umí podat náležitě akčním a energickým stylem, má smysl pro masivní a velmi detailně vykreslené stroje a rozmáchlé scény. Zadruhé: na rozdíl právě třeba od Rapaces, kde se vykreslil do velmi realistické, ale díky tomu také někdy i poněkud suché kresby, v Gipsym je ještě pořád velmi energicky rozevlátý. V těchto obrázcích skutečně cítíte pohyb. Není to tak častý jev, ale Marini je skutečně rozhodně lepší ve svých starších pracech.
. A tím třetím rozdílem, o který zjevně také přišel postupným vykreslováním (jen si srovnejte Gipsyho kresbu na předsádce, zjevně z pozdějších let, se samotným obsahem), je jeho zjevná inspirace v manze. Ať už jde o jednoduchou linku či akčnost scén (i když rozfázovanosti Japoncům vlastní se zas tolik nedrží), ale hlavně o obličeje, které sice postrádají zvětšené oči, ale jinak celé jejich výrazivo (včetně typicky japonských kapiček potu), každý mimický pohyb a rys zcela nezpochybnitelně odkazují na zdroj kreslířovy inspirace.
Kreslíř prodělal obrovský vývoj, v novějších Rapaces už není po manga obličejích ani památky. Nelze říct, že by to bylo horší, ale ke Gipsymu japonské výrazivo a jeho emocionální jednoznačnost sedne. Jediným místem kresebného „konfliktu“ jsou některé akční scény, kde to občas vypadá, jako by se autor pokoušel nacpat japonskou rozfázovanost do několika evropských obrázků.
K tomu nutno připočíst ještě velkorysé nakládání s velikostí jednotlivých obrázků, takže aby se příběh mohl alespoň trochu rozjet, dostal celých 62 stran (standard před nástupem 46 stránkových alb) a navíc i formát větší než tradiční A4. K tomu BBart přihodil i oproti ostatním sériím kvalitnější papír a abychom to rovnou srovnali, tak překlad nutno prohlásit za velmi dobrý (vychytané, ale přirozené nadávky), lettering za bbartovsky standardní (teda nic moc, ale přežijete to); dokonce se našel čas i na korektury! Akorát Cikánova hvězda se změnila na Zázračnou a když váš stroj zasáhne raketa, tak asi neřeknete „Au!“
Oblivie: Blbec jeden! Co je to za vola! Pitomec jeden omezenej! Prokrista! Řekněte mi někdo, že to není můj bratr!!!
A tím jsme se dostali k poslednímu rozdílu Lobo - Gipsy. Rozdílu v samotných hrdinech. Gipsy vypadá jako to, co by se asi mohlo stát s Lobem, kdyby se dostal do spárů Evropě. Francouzi jsou někde uměřenější, jinde zase naopak našemu hrdinovi dopřejí věci, na které by v Americe rozhodně neměl šanci narazit. Do první kategorie spadá to, že Gipsy je „jenom“ člověk, takže žádné superschopnosti u něj nehledejte; na druhou stranu to taky není žádné ořezávátko, v rvačce se vyzná, zacházet s raketometem taky umí a jeho specialitou jsou nože. I po stránce psychické je poněkud normálnějším hrdinou. Nezabíjí jen proto aby se zabíjelo. Je sice „trošku“ agresivnější než bývá zvykem, ale má určitá „pravidla“, kterých se drží. V zásadě mu jde jen o to aby ho nikdo neotravoval a nepokoušel se ho převézt; chrání si své soukromí a rve se, jen když jsou napadeny jeho zájmy. Občas sice udělá něco co se už opravdu kříží s tím co by měl dělat kladný hrdina, ale pořád ještě takříkajíc zůstává na straně těch „hodných“. Tím se mimochodem podobá modernímu pojetí hrdinů-nehrdinů, a nejvíc ze všeho postavám Jiřího Kulhánka (pokud jste četli Divoké a zlé, tak víte přesně o čem mluvím).
Gipsy: Uhněte, smradi! KRACK
Oblivie: Nebyli to náhodou poldové?
Gipsy: Seru na stín jejich mámy!
Samozřejmě v tomto srovnání je jeden malý háček: zatímco Lobo je věc už zcela mimo veškerá měřítka dobra a zla a je to tak neuvěřitelně nadsazená karikatura našeho světa (se stejně přehnanými postavami), že v ní jakékoliv morální hodnocení zcela ztrácí smysl a zůstává jen samotná zábava, tak Gipsy je stále ještě zakotven v realitě, kde lidé jsou ještě lidé a v němž morálka funguje. To, že on sám se občas pohybuje na její hraně, by nás sice mohlo snad trápit, ale prochází mu to. Už to není žádný superslušňácký hrdina bez poskvrnky, vždy konající dobro, ale normální člověk; má spoustu chyb a lidských vlastností a stejně jako Lobovi mu jde hlavně o ty prachy a sex. Ovšem třeba právě v tomhle získává proti němu navíc. Francouzi sex berou a tak ho klidně v přímém přenosu dopřejí i Gipsymu (nečekejte ale zase žádné orgie). Jiným evropským plusem je použití zajímavého a reálného světa a pro mnohé možná přijatelnějšího chování, stejně jako přítomnosti obyčejných lidských vztahů. Ovšem nečekejte zase nějaký psychologický román. O tohle v Gipsym nejde.
Při prstech na nohách Ursarů a kvantech hub, který mezi nima rostou! Při černým mlíku Lautarskejch panen! Při příušnicích svatýho Josefa Kalderaše! Gipsy
. Gipsy stojí hlavně a právě (jako často i jeho americký bratránek) sám na sobě. Příběh tu je totiž skutečně standardní a předvídatelný, charaktery taktéž; to, co dělá z Gipsyho prozatím nejlepší kousek z bbartovských evropských alb, je (kromě kresby) právě jeho osobnost. Jako postava, jak již řečeno, spadá do kategorie drsných klaďasů, ale oproti nim jsou všechny charakterové vlastnosti zvětšeny na nejvyšší ještě divácky tolerovatelné maximum. Gipsy je násilničtější, vychcanější, podlejší, penězíchtivější a frenetičtější, než kdo jiný. Je to valící se energie, čekáte jakou drsárnu provede a komu a jak nakope zadek. Nezapomínejte, že mu jde hlavně o něj a jeho sestřičku (a ještě kamion) a pro ně že udělá všechno; kdo mu zkříží cestu, tvrdě narazí.
Kapitolou samou pro sebe je jeho výrazivo, hlášky a seznam nadávek. Kleje opravdu originálně a naplno, navíc je to cikán, takže si často vypomáhá i bohatým (a pro nás většinou neznámým) slovníkem svého národa. A je stejně emocionální a mění náladu, tak rychle jak to dokážou jen mangoví hrdinové. Je to rozjetý tank tlačící se na vás na vlně emocí a rozhodně jedna z mála komiksových postav, co mě vůbec kdy dokázaly pořádně nadchnout a skutečně chytit.
Chce si snad ještě někdo zkusit, jak mám napumpovaný pneumatiky?! Gipsy
Po předchozích řádcích je už nejspíš jisté, že postoje jednotlivých čtenářů k tomuto comicsu budou zcela protichůdné. Někteří budou nadšeni, jiní ho naopak možná ani nedočtou. Pokud milujete akci, rvačky, boj a bitky, berou vás silné a nadupané postavy, a chcete si užít vytříbené hlášky či si toužíte rozšířit slovník o opravdu originální a dosud neviděné nadávky, tak po Gipsym rozhodně sáhněte. Odmění se vám skvělou kresbou a pořádným čtenářským zážitkem. Tak pravil Zarathvojta.
