. Pokoukání (aneb machr ten, kdo za kresbou stojí)
Jak bývá u Blanc-Dumonta (Jonathan Cartland, La Riviére du Vent) zvykem, jeho styl je kvalita sama. Nejde zde o bombastické a uchvacující "triky" typu počítačové grafiky a podobně - přeci jen je autorem ze staré školy… Kreslíř se ke Colbymu postavil s grácií a filmovým citem pro atmosféru, který popravdě mnoha jiným komiksům chybí. Jemné, přesně synchronizované barvy, šrafované stíny a hluboké průhledy, to je to, co vás hlavně udeří do očí po zhodnocení prvních stránek: realistické pojetí.
Vadí jen neuvěřitelně laxní pojetí postav: jsou naprosto bez výrazu a jejich úsměvy vypadají jako po plastické operaci v polních podmínkách uprostřed bouře v Bermudském trojúhelníku. Ostatní části kresby jsou ovšem vskutku povedené a svou jakousi ponurostí až zašlostí (jakoby na kresby skutečně zespodu pražilo slunce, dotíralo měsíční světlo nebo do nich bušily kapky deště) přesně vystihuje dobu děje i celkovou atmosféru, a vlastně i pojetí té slabší části celku - příběhu.
The Story (aneb pověste scénáristu)
. Možná je to tím, že Colby je první díl série, ale jisté je jedno: většina čtenářů se u něho bude neuvěřitelně nudit.
Greg, přestože sám autor takových zásadních děl jako Achille Talon (pravda, jde o žánr parodie - i když možná že by právě proto?!) či Bernard Prince, zde sice nejdříve rozehrál perfektní poválečné drama s chvilkami skutečného napětí a jemného tajemna, aby vzápětí všechny myšlenky a náznaky zmuchlal, zahodil a s nepochopitelným elánem se vrhl na zcela jiný žánr; trapný poválečně-detektivně ražený příběh bez hlubších vztahů a důvodu k přemýšlení.
Skutečně - příběh se všem zajímavým scénám a dějovým zvratům vyhýbá obrovským, komerčním obloukem. Zuby nehty se drží minimální náročnosti a vystříhá se silnějších vazeb směrem ke čtenáři. Tím dělá vola nejen ze čtenáře (který jen kroutí hlavou nad tím, proč zrovna TOHLE autor vynechal a nechal odeznít, načež zrovna TAMTO zvýrazňuje, i když to nestojí ani za westernovsky prostřelenou grešli), ale hlavně z postav příběhu.
Můj mozek se po celou dobu čtení od zhruba patnácté stránky nemohl dostat zpět do atmosféry začátku knihy. Charaktery a hrdinové jsou tak strašlivě jednoduší, až mi z toho běhá mráz po zádech. Tím však jen přizvukují vyloženě primitivnímu příběhu. Plochost charakterů (a není to stránkami!) je zarážející. Když totiž Colby začne přemýšlet jako Červenáček z Rychlých šípů a postupně přechytračí dva tupce (typické venkovské "gangstery"), začne se nebohému čtenáři dělat šoufl. K tomu připočtěte naprosto trapné scény typu "hrdinu k místu, které hledal, dovede krysa" a "náhodné" objevení hned několika postav na scéně přesně v tu chvíli, kdy je jich nejvíce potřeba. Bez zdržování dostanete takovou ideovou kaši, že se vám nejspíše zatmí před očima.
. Vyčpělost příběhu je sice zarážející, ale nesahá ani po paty jeho naivitě. Stokrát omleté téma bandy Lesser Zlounů, co chtějí indiánský poklad, jednoho Hyper Zlouna, co nemá pochopení pro Lesser Zlouny, kteří zase závidí Hrdinovi, že byl v armádě, kdežto oni se kvůli nezvratnému osudu museli stát jen prachobyčejnými Zlouny. Započítejte Krásnou Dívku a Svědky, Kteří-by-Mohli-Všechno-Zachránit-Ale-Volá-Je-Práce a opět se o vás začnou pokoušet mrákoty.
Navíc ještě z každé druhé stránky vyloženě křičí nehorázná reklama na Coca-Colu, Texaco a Grey Hound. Nevím, jestli Francouzi vidí Ameriku jen jako spletenec produktů těchto dvou firem a jednoho dopravního giganta, ale celkem se jim podařilo vystihnout omezenost té doby. Přesto působí všudypřítomné stejné nápisy lehce frustrujícím dojmem.
Ale zas něco z lepšího soudku: Pokud máte rádi neohrožené, přesto sympatické hrdiny, kteří všechno řeší fér a bez zbytečné krve, přičemž Náhoda jim vždy nahraje ideální mírové řešení (co by za to G.W. Bush jr. dal), a navíc holdujete westernům, pokud máte rádi tvrďácké americké hlášky a ještě jste se nenabažili nepřekvapivé struktury příběhu, pak je Colby I pro vás. Jen nechápu, proč Francouzi udělali komiks tak odfláknutý, co se týče nápadů (drsně sypaných přímo z okna na smetiště myšlenek) a přitom vizuálně tak propracovaný… nejde mi to do hlavy.
Zdá se, že cílová skupina tohoto díla jsou čtenáři mezi dvanácti a patnácti lety. Jiné vysvětlení pro příběhovou stránku nemám (tím, že je to první díl, se ohánět nehodlám - zavedl totiž sérii tak příšerně, že druhý díl nemůže dopadnout jinak).
Redakce, do akce! (aneb když na to hmátnou Češi)
. Redakční práce (na rozdíl od výběru komiksu) je kvalitní. Nepatřičné překladatelské "perličky" se nekonají a i když některé scény jsou - hlavní měrou právě "díky" práci překladatelově - hodně fádní, není nic, co by vám překáželo ve čtení.
Nejhorší nadávky jsou "Kruci" a "Krucinál" a ostřílení veteráni z Pacifiku křičí "Jupíííí!" jako malí kluci, ale výhrady jiného rázu nemám a nevyšťourám - až na klasicky (pod)průměrný lettering, známou to slabinu BBartu.
Neváhej a Shrň to! (aneb loterie recenzentova svědomí)
Věřte, snažil jsem se Colbyho neshodit, ale podle výše uvedených výtek jde o to nejhorší, co nám BBart strká pod nos a po tomto excesu bude mít co napravovat. Až někdy uvidím komiks se stejným scénáristou jako bylo dnes recenzované dílko, vyhnu se mu stejně pečlivě, jako se autor vyhnul dobrým nápadům.
