. Gipsy: K čertu! Takovou scénu by si člověk nevymyslel.
Kapitán: To jo, na to by musel bejt comicsovej scénárista.
Smolderen zachoval všechny Gipsyho typické povahové rysy a stejně beze změny zůstal i jeho příběhometný rotačák autorského jazyka a stylu. Tudíž nás čeká další vhodně promísená směs příjemné brutality, přestřelek, vrhání nožů, výbuchů (no, tentokrát se trochu krotil) a hlášek, k tomu pár originálních nápadů drsnějšího ražení, pár drobností pro oživení a dva celkem slušné a nečekané zvraty. Gipsyovský standard zábavnosti tak zůstal zachován a opět jde o příjemný akční kousek, který oživí váš jinak celkem nudný den u píchaček. Žádná intelektuální zábava, ale tu od tohohle comicsu stejnak nikdo nečeká.
Co dnes ale tíží mé recenzentské srdce je, že po famózním nástupu v dílu prvním a rychlém rozjezdu ve druhém je tohle album jaksi nedostatečné. Chtělo by ho to prodloužit ještě tak aspoň o půlku nebo rovnou dodat další díl. Jednoduše řečeno, jde o klasický problém frantíků a jejich vydavatelských zvyků. Rychle a svižně vyprávěný příběh se polyká standardní počet stránek s apetitem přerostlého otesánka. Pokud se pak autor chce rozmáchnout k trochu epičtějšímu formátu, musí nutně sáhnout po více albech, protože v zemi galského kohouta je standardem 46 (ve výjimečných případech 62) stran na díl, což není zrovna mnoho. A přiznejme si, že v prvních dvou dílech téhle série se toho po dějové stránce moc odehrát nestihlo a čtenář tak právem očekával patřičně rozsáhlé další zaplétání příběhu a neméně masivní konec. Jenže najednou jako by to Smolderena přestalo bavit a celou zeširoka rozehrávanou zápletku najednou sfoukl v jednom díle. Čtenář nejen, že se tak neubrání jistého pocitu zklamání z příliš velkých nadějí, ale navíc je ještě nucen skousnout narychlo ukončovaný závěr, v němž už je logika na hranici deus ex machina.
. Co se ale dá dělat, i přes tuhle vadu na kráse Gipsyho ještě pořád zavrhnout nemůžeme. Stále se totiž jedná o to nejlepší z akční belgofrancouzské školy, co je tu k mání a taky si přiznejme: je na co se tu koukat.
Kresba Švýcara Mariniho rozhodně vaše zraková čidla neponechá bez zájmu, proti technicky poněkud statické evropské škole je pořádně rozmáchlá, s uvolněnou obrysovou linkou a pořádnou porcí dynamiky; navíc nešetří příjemně silnými barvami, čímž je jako stvořená pro rychlou akci a rychlé emoce. Shrnuto: nepřehlédnete ji.
Nyní je chvilka pro naštvané recenzentovo supění, týkající se českého vydání. Průměrný lettering poněkud nevhodným fontem dnes sice přejdu takřka bez povšimnutí, zato se vyřádím na nízké kvalitě zvolené tiskárny. Ne že by snad byl špatný papír nebo tisk, ale dodnes mi ještě nedošlo, proč BB Art balí své evropské comicsy do masivních pevných vazeb (zaneřáďujících naše poličky) a přitom neobětuje tu trochu peněz na stroje, které nepocházejí z habsburského impéria! K čemu totiž je pevná vazba, když nápis na ní se pořád nedaří vycentrovat na střed a navíc pak u každého dalšího dílu skáče jako postřelená koala? Místo aby alba vytvořila elegantně sevřenou řadu, získáte něco, co připomíná kolozubou hubu vašeho přestárlého pitbullteriéra. Hnus a hnus a ještě jednou hnus!!!
. No (ach jo), teď se zase pokusím své emoce trošku umírnit a nějak to všechno shrnout. Konec téhle první uzavřené dějové linie je sice trochu pod úrovní našich očekávání a scénáristových možností, ale pořád je to příjemné, dravé a hravé akční dílko, ne? Navíc tentokrát i s překladem scifiprofíka Richarda Podaného. A ještě jednou navíc: podle dostupných zdrojů by příští díl měl být nejen uzavřený, ale taky sakra o několik řádů lepší. Takže se necháme překvapit, což?
